21 Co 180/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalobci: jméno žalobce – jméno žalobce , IČO IČO sídlem adresa IČO sídlem adresa o zaplacení 1.416.567,50 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 23. ledna 2025 č. j. 14 C 158/2022-192

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I ohledně žalobkyni přiznané částky , částka, s 14 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení potvrzuje. Ve zbývající části se výrok I rozsudku okresního soudu mění tak, že se žaloba ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s 14% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před okresním soudem , částka, a náklady odvolacího řízení , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení před okresním soudem , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), ohledně zbývajícího nároku žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá (výrok II), žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, na nákladech řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a České republice – Okresnímu soudu v , adresa, se právo na náhradu zbývající části nákladů řízení ve výši , částka, nepřiznává (výrok V).

2. Proti rozsudku podala odvolání jen žalovaná, a to jen do jeho výroků I, III a IV. Namítala, že žaloba o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (z. o. s.) není v dané věci důvodná. Navrhla, aby krajský soud v odvoláním dotčené části napadený rozsudek změnil tak, že žalobu úplně zamítne.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je v obou případech přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek v mezích, ve kterých se žalovaná domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání sice shledal opodstatněné, ale jen v jeho menší části.

5. V projednávané věci krajský soud v zásadě zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě vyhověl výrokem I napadeného rozsudku, vyjma jeho právních závěrů ohledně přiznání žalobkyni náhrady škody , částka, v podobě úroků z prodlení za v trestním řízení zajištěné finanční prostředky , částka, (body 22 až 24 odůvodnění). Jen s touto výjimkou jinak krajský soud plně odkazuje na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že k jeho doplnění, upřesnění a odvolacím námitkám žalované dodává následující.

6. Ohledně žalobkyni přiznaných nákladů obhajoby, resp. jejich doplatku , částka, krajský soud plně odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku v jeho bodech 16 a až 21. K první odvolací námitce žalované dodává, že pro přiznání nákladů na obhajobu dle § 31 z. o. s. není významné, zda byly žalobkyní jejímu advokátovi, resp. obhájci, skutečně zaplaceny a zcela postačuje, že zde existuje její závazek k jejich zaplacení, který byl v řízení prokázán (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , bod 36 odůvodnění nebo jeho rozsudek ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , apod.). K druhé odvolací námitce žalované pak dodává, že výjimečně, na základě specifických okolností, lze přiznat náhradu nákladů na obhajobu i za dobu před zahájením trestního stíhání (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 1029/21, bod 41 odůvodnění). Na tomto místě má krajský soud ve shodě s okresním soudem zato, že žalobkyni přísluší náhrada nákladů za sepis stížnosti proti usnesení o zajištění náhradní hodnoty, byť stížnost, ale i jí napadené usnesení časově předcházely zahájení trestního stíhání žalobkyně. Jestliže se totiž trestní stíhání následně ukázalo jako zcela neopodstatněné, není důvod, aby stát neodčinil újmu, která v poměrech žalobkyně nastala v těsné souvislosti s trestním stíhání, byť před jeho zahájením, tj. v režimu toliko trestního řízení, které ovšem v zahájení trestního stíhání vyústilo (tím spíše pak v situaci, kdy napadené usnesení bylo žalobkyni doručeno a ta byla poučena o možnosti proti němu stížnost podat). Okresní soud proto žalobkyni správně přiznal náhradu nákladů obhajoby , částka, (nad rámec žalovanou na ni dobrovolně zaplacených , částka, ).

7. Ohledně žalobkyni přiznané náhrady majetkové újmy , částka, za zajištění jejího vozidla AUDI, včetně nákladů , částka, na znalecký posudek, krajský soud opět plně odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku v jeho bodech 25 až 28. K odvolacím námitkám žalované dodává, že se zde jedná o znalcem prokázanou skutečnou škodu, která vznikla dlouhodobým (46 měsíců trvajícím) neprovozováním, resp. odstavením vozidla po dobu jeho zajištění v trestním stíhání (§ 2951 odst. 1, § 2952 o. z. ve spojení s § 26 z. o. s.). V případě přiznané částky jde tedy výlučně a jen o náklady, které žalobkyně musí vynaložit na znovuobnovení plné funkčnosti vozidla (jeho plné provozuschopnosti), kterou tuto zčásti pozbylo právě v důsledku jeho neprovozování po dobu zajištění, tj. nejde zde např. o rozdíl mezi tržní hodnotou v době začátku a konce zajištění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Lze jen opakovat, že jestliže se trestní stíhání následně ukázalo jako zcela neopodstatněné, není důvod, aby stát neodčinil újmu, která v poměrech žalobkyně nastala v těsné souvislosti s trestním stíhání, byť vozidlo bylo zajištěno ještě 27 dnů před jeho zahájením, tj. v režimu toliko trestního řízení, které ovšem v zahájení nedůvodného trestního stíhání vyústilo. Tím spíše v dané situaci, kdy bylo vozidlo především zajištěno i po celou dobu trvání , podezřelý výraz, stíhání.

8. Rovněž ohledně žalobkyni přiznané náhrady nemajetkové újmy , částka, za nepřiměřenou délku jejího 46 měsíců trvajícího trestního stíhání krajský soud plně odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku v jeho bodech 29 až 37, které logicky a konkrétním poměrům souzené věci přiléhavě respektuje zásady dané § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 3 z. o. s., čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. a Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 58/2011 k výkladu z. o. s. Lze zde jen vyzdvihnout, že význam řízení je vždy vyšší u starší a nemocné osoby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Okresní soud proto žalobkyni správně přiznal náhradu nemajetkové újmy , částka, (nad rámec žalovanou na ni dobrovolně zaplacených , částka, ). Žalovaná v tomto směru v odvolání ani žádným konkrétním způsobem nezpochybňuje některou z dílčích úvah okresního soudu týkajících se způsobu a výpočtu této újmy.

9. Konečně i ohledně žalobkyni přiznané náhrady nemajetkové újmy , částka, za zásah do osobnosti trestním stíháním krajský soud plně odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku v jeho bodech 38 a 39, jež opět logicky a konkrétním poměrům souzené věci přiléhavě respektuje v předchozím odstavci podrobně popsaná zákonná a judikaturní hlediska. V té souvislosti lze jen opětovně vyzdvihnout a zdůraznit, že dané trestní stíhání trvající 46 měsíců velmi negativně zasáhlo do života jinak nikdy netrestané a nestíhané žalobkyně v jejím vyšším věku dosud bezúhonného života, bydlící na tzv. menším, tj. jen okresním městě, kde lze předpokládat menší míru anonymity co do seznámení se jejího okolí s jejím trestním stíháním. Už jen proto není důvodná odvolací námitka žalované v tom, že pro žalobkyni se jeví plně dostačující pouhá omluva státu. Co se týče stanovení výše náhrady , částka, měsíčně, resp. cca , částka, denně, zde okresní soud zásadně správně vycházel z výše odškodnění přiznané soudy v jiných, skutkově a právně obdobných sporech, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, či ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , apod. Na tomto místě proto neobstojí odvolací námitka žalované v tom, že okresní soud použil naprosto nepřiléhavou srovnávací judikaturu, když ta se naopak ve všech 3 srovnávaných případech týkala přiznání nemajetkové újmy za zásah do osobnosti žalobce, který byl zproštěn obžaloby pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 trestního zákoníku. Výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby přitom nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011 nebo ze dne 17. 1. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1777/2012). Naopak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obdobná kritéria jako v případě vazebního držení mohou být obdobně uvažována i ve věcech nároků na náhradu nemajetkových újem způsobených rozhodnutími o zahájení trestního stíhání, jestliže takové trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem (viz. jeho rozsudek ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 122/2012). Jestliže tedy denní odškodnění vazby dle judikatury činí , hodnota, až , částka, za 1 den nezákonného trvání, tak se nejeví v poměrech projednávané věci nepřiměřené žalobkyni přiznané odškodnění cca , částka, za 1 den jejího nezákonného trestního stíhání, které sice nebylo nikdy vazebně vedeno, ale současně negativně zasáhlo do jejího dosud naprosto řádného a bezúhonného života (nejedná se ani o jednu desetinu minimálního denního odškodnění za vazební stíhání).

10. Nicméně a bez ohledu na vše výše uvedené krajský soud shledal důvodné odvolání žalované co do přiznání náhrady škody žalobkyni v podobě ušlého zisku ve výši , částka, z titulu 8,25% úroků z prodlení z jí dne , datum, zajištěné částky , částka, v trestním řízení za dobu od , datum, do , datum, . Zde sice krajský soud sdílí správné skutkové závěry okresního soudu dle bodu 22 až 24 odůvodnění napadeného rozsudku, nesouhlasí však s jeho právním posouzením, zejména pak s jeho závěrem o výši škody, která měla žalobkyni vzniknout (a je žalovanou v odvolání zpochybňována). Jednak, a především totiž úrok z prodlení není škodou v podobě ušlého zisku dle § 2952 o. z. (jí by mohl být jen úrok ze zhodnocení) a jednak žalobkyně ani jinak netvrdila, natož pak s jistotou neprokázala, že by zajištěné finanční prostředky byly s vysokou mírou pravděpodobnosti zhodnoceny jiným konkrétním způsobem, např. bankovním úročením, pokud by nedošlo k jejich zajištění (srov. zejména usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 321/24, bod 18 a 19 odůvodnění). Naopak v této souvislosti nelze přehlédnout, že k zajištění finančních prostředků došlo v situaci, kdy tyto byly pro žalobkyni jakožto příjemce jen uloženy složitelem v režimu notářské úschovy, aniž by bylo zřejmé, za splnění, jakých následujících podmínek by byly žalobkyni z úschovy vyplaceny, nebýt jejího trestního stíhání (viz záznam ze dne , datum, na č. l. 153).

11. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I změnil jen ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení , částka, s příslušenstvím tak, že zde žalobu zamítl. Ve zbytku pak podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I, kterým bylo žalobě vyhověno ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení , částka, s příslušenstvím, jako věcně správný potvrdil.

12. Protože krajský soud zčásti změnil napadený rozsudek, musel znovu sám rozhodnout o všech nákladech řízení před okresním i krajským soudem (§ 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně 1/ byla dle § 142 odst. 3 o. s. ř. jen nepatrně procesně neúspěšná ohledně požadavku na zaplacení nákladů obhajoby, kde docílila zaplacení , částka, a žaloba byla zamítnuta co do jen , částka, , 2/ byla dle § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela procesně neúspěšná ohledně náhrady ušlého zisku , částka, , 3/ byla dle § 142 odst. 2 o. s. ř. jen v menší části úspěšná ohledně náhrady škody na vozidle AUDI, kde bylo žalobě vyhověno jen co do , částka, a co do , částka, byla zamítnuta, 4/ byla dle § 142 odst. 3 o. s. ř. plně procesně úspěšná ohledně nemajetkové újmy za délku trestního řízení , částka, a 5/ za jím způsobený zásah do její osobnosti , částka, , kde byl v obou případech základ nároku prokázán a jen jeho výše závisela na úvaze soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 3395/23 nebo ze dne 19. 11. 2024 sp. zn. III. ÚS 1998/24, ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1466/21 či ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. I. ÚS 799/20, apod.). Pokud by se náhrada nákladů řízení a procesní úspěch účastníků měl poměřovat právě popsanými samostatnými (nikoliv spojenými) 5 dílčími řízeními, tak by žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení u prvních 3 řízení týkajících se majetkové újmy, kde byl ve výsledku úspěch každého z účastníků přibližně stejný, resp. částečný dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. žalobkyně byla plně úspěšná v řízení č. , hodnota, , plně neúspěšná v řízení č. , hodnota, a sice jen v menší části úspěšná v řízení č. , hodnota, , kde by ale byl dán důvod pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení státu dle § 150 o. s. ř., neboť řízení bylo vyvoláno a mělo svůj původ v nezákonném trestním stíhání vyvolaném státem a žalobkyně v něm alespoň zčásti úspěšná byla. Z týchž důvodů nejsou až tak významné konkrétní výše žalovaných částek v těchto prvních 3 řízeních. Jinak je tomu ovšem u řízení č. , hodnota, a 5, kde ve smyslu posledně citované judikatury Ústavního soudu žalobkyně zásadně zaznamenala plný procesní úspěch.

14. Žalobkyni proto přísluší plná náhrada nákladů řízení z výsledně přiznané částky , částka, za náhradu nemajetkové újmy, tj. přiznaných , částka, za dlouhé trestní stíhání + přiznaných , částka, a žalovanou dobrovolně zaplacených , částka, za zásah do osobnosti po dobu, kdy tato byla předmětem řízení, neboť žaloba byla ohledně ní vzata zpět jen pro její důvodné zaplacení po zahájení řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Náklady řízení za nemajetkovou újmu v penězích se přitom zásadně počítají z výše přiznaného plnění – viz. nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3362/22 nebo ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 2358/24). Změna nákladů v neprospěch odvolatele zde pak není porušením jeho práva na spravedlivý proces (viz Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).

15. Náklady řízení před okresním soudem u žalobkyně činí celkem , částka, a tvoří je 1/ mimosmluvní odměna advokáta , částka, za 9 úkonů právní služby spočívajících v přípravě a převzetí zastoupení za , částka, (z částky , částka, ), sepisu žaloby za , částka, , sepisu částečného zpětvzetí žaloby za , částka, , sepisu podání , datum, za , částka, (už jen z , částka, , neboť , částka, bylo dobrovolně zaplaceno), a účasti u 4 jednání okresního soudu po , částka, , tj. 5x , částka, (jednoho z nich v délce přes 2 hodiny), dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.), 2/ paušální náhrada hotových výdajů , částka, , tj. 8x , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do , datum, a 1x , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od , datum, za citované úkony právní služby (viz přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 5 a. t. za jízdné k jednání okresního soudu ve výši , částka, , tj. spotřebované palivo a náhradu za použití vozidla (viz. § 1 a § 4 vyhl. č. 475/2024 Sb. a § 1 a § 4 vyhl. č. 398/2023 Sb.), 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši , částka, za 6 půlhodin po , částka, dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t. ve znění do , datum, a , částka, za 2 půlhodiny po , částka, dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a.t. ve znění od , datum, strávených cestou ze sídla advokáta k okresnímu soudu a zpět, 5/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek ve výši , částka, a 6/ zaplacený soudní poplatek , právnická osoba, Kč.

16. Náklady odvolacího řízení u žalobkyně činí celkem , částka, a tvoří je 1/ mimosmluvní odměna advokáta , částka, (už jen z , částka, ) za 1 úkon právní služby spočívající v účasti u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g/ k/ a. t., 2/ paušální náhrada hotových výdajů , částka, za citovaný úkon právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od , datum, (viz přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 5 a. t. za jízdné k odvolacímu jednání ve výši , částka, , tj. spotřebované palivo a náhradu za použití vozidla (viz. § 1 a § 4 vyhl. č. 475/2024 Sb.), 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši , částka, za 8 půlhodin po , částka, strávených cestou ze sídla advokáta ke krajskému soudu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t. ve znění od , datum, a 5/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek ve výši , částka, .

17. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení před okresním i krajským soudem splatné k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Závěrem krajský soud rozhodl o nákladech státu , částka, za výslech znalce, které dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil k zaplacení opět jen ve smyslu výše vysvětleného procesně neúspěšné žalované.