21 Co 181/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Evy Drahorádové ve věci žalobkyně: jméno , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem jméno sídlem adresa proti žalované: jméno , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem jméno sídlem adresa o určení vlastnického práva k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. února 2024 č. j. 10 C 304/2023-79

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované náklady odvolacího řízení v částce 6 177 Kč.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem vozidla , název, VIN , VIN kód, , byl ke, Anonymizováno, dni úmrtí zůstavitele, tedy ke dni , datum, , zesnulý pan , jméno, (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 9 341 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II).

2. Žalobkyně se žalobou, podanou u okresního soudu dne , datum, , domáhala určení, že zesnulý , jméno FO, (dále také jen „zůstavitel“) byl ke dni , datum, vlastníkem vozidla , název, VIN , VIN kód, (dále jen „předmětné vozidlo“). Tvrdila, že jako dcera zůstavitele a jeho dědička našla v evidenci svého otce doklady o tom, že předmětné vozidlo tento zakoupil od společnosti , právnická osoba, dne , datum, . K vozidlu uhradil i pojištění. Platbu provedl ze svého účtu a karty. Stal se tedy vlastníkem uvedeného vozidla. Vozidlo bylo v evidenci vozidel zapsáno sice na žalovanou, avšak, dle názoru žalobkyně, šlo pouze o předání vozidla do užívání žalované, nikoliv o převedení vlastnického práva k vozidlu. Upozornila, že žádnou smlouvu kupní či darovací ohledně převodu vlastnického práva na žalovanou v systému otce nedohledala. Naopak z pojistných smluv plyne, že zůstavitel se považoval za vlastníka vozidla, když se jako takový v těchto smlouvách označil a pojistné na povinné ručení i havarijní pojištění zaplatil. Žádnou změnu ve vlastnictví vozidla pojišťovně následně nesdělil, a to i když jedna ze smluv předpokládala se změnou vlastnictví svůj zánik. Uvedla, že na jeho vlastnický vztah k vozidlu poukazuje i skutečnost, že uhradil dne , datum, za servis vozidla částku 6 327 Kč a dne , datum, provedl platbu ve výši 111 676 Kč, kdy poznámka k této platbě zněla „, název, + , název, + dysky“. Zesnulý tedy investoval i do oprav vozidla, což by nečinil, kdyby vozidlo nepovažoval za svůj majetek. Důvod pro podání žaloby spatřovala v tom, že je zde rozpor mezi právním, tedy zapsaným stavem v registru vozidel, a skutečným stavem. Naléhavý právní zájem na tomto určení spatřovala v tom, že pro ni, jakožto dědičku po , jméno FO, , je to jediný způsob, jak může bránit svá práva a dosáhnout toho, aby předmětné vozidlo bylo zahrnuto do dědictví. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznávala. Tvrdila, že zápis v registru vozidel je správný, neboť je skutečně vlastnicí předmětného vozidla. Tvrdila, že , jméno FO, jí toto vozidlo daroval, o čemž svědčí darovací smlouva, kterou má pouze v naskenované verzi, když originál zřejmě zůstal v písemném archivu zesnulého. Současně poukázala na to, že písemné formy ani není v případě tohoto darování třeba, když vůle pana , jméno FO, je zřejmá, především z toho, jak jednal při přepisu vozidla. Upřesnila, že byla životní partnerkou zesnulého, který pro ni automobil zakoupil. Od počátku tedy bylo vozidlo určeno pro ni. Dodala, že pan , jméno FO, se tímto nijak netajil, což mohou dosvědčit i známí žalované a zesnulého. Uvedla, že v tomto duchu se měl pan , jméno FO, vyjádřit i před pracovnicí úřadu, kde bylo vozidlo přepisováno. Upozornila na to, že ani žalobkyně zpočátku nezpochybňovala její vlastnictví k vozidlu, když jí po úmrtí otce vyzvala, aby si vozidlo „přepojistila na sebe a za své peníze“. Současný spor považovala za důsledek ostatních sporných záležitostí se žalobkyní. Navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Žalobkyně k dané darovací smlouvě doplnila, že při přepisu vozidla žádná darovací smlouva nebyla předložena, ačkoliv již měla v té době existovat. Proto popírala pravost tvrzené darovací smlouvy a současně poukázala na skutečnost, že došlo k podání trestního oznámení, neboť je podezření, že darovací smlouva není pravá, je falzem. Okresní soud při právním posouzení věci vycházel i z ustálené judikatury soudů. Konstatoval, že jak Nejvyšší soud, tak i Ústavní soud dovodily, že evidence vozidel a výpisy z ní mají povahu veřejných listin, z nichž lze na osobu vlastníka usuzovat, neprokáže-li se opak. Vzal za prokázané, že , jméno FO, koupil předmětné vozidlo od společnosti , právnická osoba, a při jeho koupi uzavřel i pojištění k tomuto vozidlu a zaplatil dopředu pojistné. Následně toto vozidlo daroval své družce. Tento převod okresní soud dovozoval nejen z družského soužití zůstavitele a žalované a jejich společného hospodaření, ale především z následného chování zůstavitele, který sám aktivně zajistil převod vozidla na žalovanou v registru vozidel, kde byla žalovaná uvedena jako vlastník i provozovatel. Zdůraznil, že přepis vozidla nepovažuje za vlastní uzavření darovací smlouvy, nicméně chování zůstavitele u přepisu ve spojení s ostatními okolnostmi případu považuje za důkaz o tom, že k převodu vlastnického práva mezi ním a žalovanou před přepisem došlo. Za nerozhodné přitom považoval, zda k darování došlo smlouvou ze dne , datum, (tedy písemnou smlouvou) nebo neformálně, ústní darovací smlouvou, když zákon k tomuto právnímu jednání písemnou formu nevyžaduje. K námitce žalobkyně stran platby nazvané „, název, + , název, gumy + disky“, konstatoval, že žalobkyně nijak blíže tvrzenou platbu nespecifikovala. Co konkrétně a v jaké výši touto platbou bylo uhrazeno, žalobkyni nebylo známo. Ani v této skutečnosti nespatřoval důvod pro pochybnost o vlastnictví žalované k předmětnému vozidlu. Uzavřel, že žalovaná byla z vůle zůstavitele zapsána jako vlastnice a provozovatelka vozidla, vozidlo užívala a chovala se k němu jako vlastník. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně zpochybnění skutečností osvědčených veřejnými listinami.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobkyně odvolání. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že se žalovaná stala vlastníkem předmětného vozidla. Opětovně vyjádřila přesvědčení, že ze strany zesnulého došlo pouze k předání předmětného vozidla do užívání žalované. Upozornila, že v evidenci dokladů , jméno FO, , kterou si vedl velmi podrobně, se nedohledala žádná písemná kupní či darovací smlouva, která by převodu vlastnického práva na žalovanou svědčila. Znovu poukázala na uzavřené pojistné smlouvy ze strany zesnulého a na platby, které učinil dne , datum, a dne , datum, . Zdůraznila, že tyto by neprovedl, kdyby nepovažoval vozidlo za svůj majetek. Nastínila jiné způsoby, ke kterým , jméno FO, mohl přistoupit, pokud by chtěl skutečně vozidlo žalované darovat, např. tak, že kupní smlouvu mohla uzavřít přímo žalovaná a zesnulý by pouze uhradil kupní cenu. Namítala, že zápis v registru vozidel nemá konstitutivní účinky. Má povahu faktického úkonu, nikoli rozhodnutí správního orgánu, jímž by se vlastnictví vozidla zakládalo (měnilo či rušilo) nebo závazně určovalo. V tomto směru odkázala na řadu rozhodnutí vyjadřujících se k povaze registru silničních vozidel. Dodala, že v souvislosti s tvrzenou darovací smlouvou, jejíž pravost zpochybňuje, podala trestní oznámení, kdy je však ohledně informací, které v souvislosti s tím byly zjištěny vázána mlčenlivostí. Namítala i nesprávný postup okresního soudu při rozložení důkazního břemene. Vyjádřila názor, že žalobkyně měla prokazovat pravost darovací smlouvy, která však ani k přepisu použita nebyla. Zdůraznila, že neexistuje žádný důkaz o tom, že k darování došlo. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět okresnímu soudu k dalšímu řízení. V průběhu odvolacího řízení doplnila další tvrzení a důkazy k tvrzené darovací smlouvě, kterými chtěla prokazovat, že se jedná o falsum. Při jednání odvolacího soudu zopakovala, že přepis registru vozidel nenahrazuje vůli darování. Opětovně poukázala na důkazy předložené v rámci jejího posledního písemného vyjádření, jež zpochybňují tvrzení žalované, že by skutečně k darování došlo.

4. Žalovaná označila napadený rozsudek za správný a přesvědčivě odůvodněný. Oponovala zejména argumentaci žalobkyně obsažené v jejím doplňujícím vyjádření k tvrzenému falsu darovací smlouvy. Namítala, že žalobkyně pomíjí ostatní důkazy, které byly okresním soudem provedeny, a skutečnost, že zesnulý úmysl darovat předmětné vozidlo potvrdil svým faktickým jednáním, zejména tím, že osobně před úřednicí odboru dopravy Městského úřadu v , adresa, podpisem stvrdil, že došlo k darování vozidla a že jako jeho vlastník má být zapsána žalovaná. Zdůraznila, že , jméno FO, byl jako úspěšný podnikatel znalý právního jednání a významu důsledků jednotlivých zápisů v evidenci vozidel. Opakovaně poukázala na láskyplný vztah, který byl mezi ní a , jméno FO, , což byl také důvod, proč jí vozidlo daroval. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Při jednání odvolacího soudu znovu poukázala na listinu, jež byla žádostí o přepis vozidla a v níž došlo k samotnému předvyplnění žalované v kolonce budoucí vlastník. Zdůraznila, že z tohoto je zřejmá vůle , jméno FO, k darování.

5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobkyně jakožto odvolatelka domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

6. Odvolací soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž byla žaloba zamítnuta. Pro stručnost plně odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalobkyně dodává následující.

7. Otázkou vztahu vlastnického práva k osobnímu vozidlu a zápisu v registru silničních vozidel se zabýval jak Nejvyšší soud, tak i soud Ústavní, jak ostatně zmínil i okresní soud. Ústavní soud dlouhodobě zastává názor, že je třeba apriori vyjadřovat důvěru v pravdivost údajů o vlastnictví vozidel uvedených v registru silničních vozidel, kdy opačný přístup by de-facto popíral smysl tohoto registru. Proto pokud v určité věci nejsou žádné konkrétní okolnosti zpochybňující pravdivost údaje o vlastnictví osoby uvedené na veřejné listině, kterou je např. technický průkaz nebo osvědčení o registraci vozidla, kam jsou zapisovány údaje o vlastníkovi vozidla v návaznosti na zápisy do registru silničních vozidel dle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na silničních komunikacích, musí být tyto údaje (v nich vepsané) považovány za pravdivé (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 2906/12).

8. Ve světle shora citovaných závěrů lze jednoznačně přisvědčit názoru okresního soudu, že v daném případě, kdy je žalovaná zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla, nebyly prokázány žádné okolnosti, které by její vlastnické právo k předmětnému vozidlu zpochybňovaly. Mezi účastníky nebylo sporné, že , jméno FO, koupil předmětné vozidlo od společnosti , právnická osoba, a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Stejného dne uzavřel i pojištění k tomuto vozidlu, kdy pojistné uhradil dopředu. Tyto skutečnosti však nijak nevylučují následné uzavření darovací smlouvy mezi ním a žalovanou a s tím související přepis vozidla v registru silničních vozidel na žalovanou, ke kterému došlo dne , datum, . Je pravdou, že při samotném přepisu nebyla předložena žádná písemná smlouva uzavřená mezi , jméno FO, a žalovanou. Jednalo se však o osobní vozidlo a písemná forma (dle § 560 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) tedy není obligatorní náležitostí, jejíž nedodržení by způsobilo neplatnost právního jednání, v tomto případě darovací smlouvy. Je třeba přisvědčit okresnímu soudu, že předložení darovací smlouvy není při přepisu vozidla vyžadováno, pokud při něm dochází k souhlasnému prohlášení dosavadního a nového vlastníka (§ 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na silničních komunikacích). V tomto směru nelze přehlédnout, že sám , jméno FO, se osobně k přepisu dostavil stejně jako žalovaná, údaje ke změně vlastníka, jímž se stala v registru žalovaná, vyplnil a podepsal. V souvislosti s tímto přepisem zaplatil i správní poplatek 800 Kč, jak bylo prokázáno výpisem z jeho účtu. S ohledem na tyto okolnosti a s přihlédnutím k tomu, že žalovaná a zůstavitel byli v té době v družském vztahu nelze v žádném případě usuzovat a dovodit, že by vlastníkem vozidla nadále zůstal , jméno FO, a nikoliv žalovaná. Neobstojí proto námitka žalobkyně, že její otec chtěl tímto způsobem žalované pouze umožnit užívání předmětného vozidla, nikoliv na ni převést vlastnické právo. Listinou nazvanou Žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla ze dne , datum, bylo jednoznačně prokázáno, že zůstavitel sám vyplnil, že žádá o změnu nejen osoby provozovatele, ale i vlastníka vozidla, kterým se měla stát žalovaná. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že sama žalobkyně opakovaně v průběhu řízení upozorňovala na velkou pečlivost svého otce nejen při právních jednáních. Proto pokud by měl zůstavitel v úmyslu poskytnout žalované předmětné vozidlo pouze k užívání, jistě by k dosažení tohoto záměru nevolil shora popsaný způsob. Naopak s ohledem na časový sousled všech událostí, lze jednoznačně uzavřít, že z jeho strany došlo k převedení vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovanou. Tento závěr nemůže zpochybnit ani výpis z účtu předložený žalobkyní, dle kterého dne , datum, provedl , jméno FO, platbu ve výši 111 676 Kč nazvanou , název, + , název, gumy + disky. Sama žalobkyně přiznala, že neví nic o detailech platby, v jaké výši a co mělo být konkrétně zaplaceno. Nad rámce lze uvést, že odvolací soud ve vztahu ke zpochybnění vlastnického práva žalované k předmětnému vozidlu nepovažuje za nijak neobvyklé, pokud z účtu jednoho partnera odejde platba na úhradu dílů k vozidlu druhého partnera za situace, kdy tito spolu vedou společnou domácnost a společně také hospodaří.

9. Listinné důkazy navržené žalobkyní v rámci jejího vyjádření ze dne , datum, v průběhu odvolacího řízení neprovedl, neboť je dílem považoval za nepřípustné, uplatněné v rozporu se zásadou koncentrace řízení (vzor darovací smlouvy z portálu Yespojisteni.cz, notářský zápis , Anonymizováno, včetně jeho příloh, mapa se zobrazením GPS souřadnic notářský zápis , Anonymizováno, včetně jeho příloh, screen metadat darovací smlouvy) a dílem za nevýznamné pro rozhodnutí věci a tedy nadbytečné (usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, územní odbor, oddělení obecné kriminality ze dne , datum, , vyrozumění o vykonaném dohledu ze dne , datum, , vyjádření k výzvě policejního orgánu ze dne , datum, , stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne , datum, ). Žalobkyně těmito důkazy chtěla prokázat, že kopie darovací smlouvy ze dne , datum, je falsum a tedy, že nemohlo dojít k platnému darovaní předmětného vozidla zesnulým žalované. Je nezbytné zdůraznit, že v průběhu řízení byla předložena pouze zmiňovaná kopie darovací smlouvy, když sama žalovaná potvrdila, že jejím originálem nedisponuje. Ze strany žalobkyně pak byl sporován podpis zesnulého , jméno FO, na tomto dokumentu. Ani okresní a ani odvolací soud však svůj závěr o vlastnickém právu žalované k předmětnému vozidlu neopíraly o zmiňovanou písemnou darovací smlouvu. Podstatné v daném případě totiž bylo, že , jméno FO, , který nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu od společnosti , právnická osoba, , následně zajistil přepis tohoto vozidla v registru vozidel na žalovanou jakožto nového vlastníka a provozovatele. Z přístupu zesnulého, který se na přepisu aktivně podílel (sám vyplnil veškeré formuláře, osobně se na úřad za účelem přepisu vozidla dostavil a uhradil i správní poplatek za tento přepis), i s ohledem na jeho tehdejší vztah k žalované lze jednoznačně dovodit, že mezi žalovanou a , jméno FO, byla uzavřena (minimálně) ústní darovací smlouva, na jejímž základě převedl na žalovanou vlastnické právo k předmětnému vozidlu. I kdyby tedy bylo prokázáno, že písemná darovací smlouva (předložená v průběhu řízení pouze v kopii) není platná, neměla by tato skutečnost vliv na závěr o vlastnickém právu žalované k předmětnému vozidlu.

10. Se zřetelem ke shora uvedeným závěrům odvolací soud napadené rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním neúspěšná, proto má žalovaná vůči ní právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Jedná se o náklady v celkové výši 6 177 Kč. Tyto sestávají z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 5 000 Kč za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, ) po 2 500 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a/ a § 11 odst. 1 písm. k/a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů přináležející k těmto úkonům právní služby v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč) dle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady za ztrátu času v celkové výši 200 Kč za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/ AT, cestovného (k jednání odvolacího soudu dne 4. 9. 2024) v celkové výši 377 Kč za 1x cestu , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km) osobním automobilem obch. zn. , název, , reg. zn. , SPZ, , o průměrné spotřebě 5 l/100 km a ceně nafty a opotřebení dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobkyni povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalované. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.