21 Co 276/2005

Plný text

21Co 276/2005-107 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobců a) J.A. a b) V.A., obou zast. JUDr. xxx, advokátem, proti žalovaným 1) Z.D., a 2) L.D., obou zast. Mgr. xxx, advokátem, o zdržení se zásahu do vlastnického práva a vyklizení – k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 21.12.2004, č.j. 10C 52/2004-83, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 15.660,--Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu, aby žalovaní byli uznáni povinnými zdržet se užívání místnosti žalobců nacházející se vlevo vedle dílny, označené jako dílna v přízemí domu čp. 398 v xxx ulici v xxx (výrok I), aby byli uznáni povinnými vyklidit a vyklizenou předat žalobcům uvedenou místnost (výrok II), aby byli povinni zdržet se sušení prádla na pozemku žalobců o z načeném jako stavební parcela č. 494 zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v xxx na listu vlastnictví číslo xxx pro katastrální území xxx, obec a okres xxx (výrok III) a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 16.400,--Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce (výrok IV). Okresní soud vzal za prokázané, že žalobci jsou vlastníky domu čp. xxx. Usnesením téhož s o udu ze dne 9.10.1992, č.j. 11C 206/92, byl schválen smír, podle něhož nájemní poměr žalovaných k bytu 3+1 s přísl. v přízemí domu čp. 398 v xxx skončí k 31.12.1992 a žalovaní se zavázali byt vyklidit do 15 dnů po opatření náhradní h o bytu. V řízení ve věci 7C 273/2002 téhož soudu se žalobci domáhají změny pariční lhůty k vyklizení bytu. Řízení je přerušeno podle § 110 o.s.ř. Okresní soud uzavřel, že žalovaní užívají místnost, jejíhož vyklizení se žalobci domáhají, jako společné pro s tory domu v souvislosti s užíváním bytu v domě. V souvislosti s tím užívají i věšáky na prádlo. Uvedl, že podle § 688 a § 689 obč. zák. má nájemce bytu a osoby, které žijí s nájemcem ve společné domácnosti, vedle práva užívat byt i právo užívat společné p r ostory a zařízení domu, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno. Toto právo mají žalovaní do doby, než jim bude zajištěn náhradní byt na základě ust. § 712a obč. zák. Nejde tedy z jejich strany o zásah do vlastnického práva žalobců podle § 126 ani podle § 127 obč. zák. Uvedl, že žalobci, kteří se stali vlastníky domu v roce 1991, znali situaci ohledně společných prostor a respektovali ji. Podle mínění soudu jde v tomto řízení především o snahu žalobců získat výhodnější pozici v řízení vedeném pod sp. zn. 7C 273/2002. Požadavek žalobců je proto třeba pokládat za šikanózní ve smyslu § 3 obč. zák. Proti rozsudku podali včas odvolání žalobci. Namítali, že okresní soud rozhodl na základě neúplného a neobjektivně zjištěného skutkové stavu a z něj učinil nesprávný právní závěr. Uvedli, že není zřejmé, z čeho okresní soud dovodil, že místnost, která má být vyklizena, je společným prostorem domu, když tato místnost byla kolaudována jako dílna a od té doby nedošlo k žádné změně. Změna n emohla nastat rozhodnutím o kolaudaci bytových jednotek v domě, které uvádí, že povoluje užívání stavby stavebně adaptovaného objektu domu čp.xxx v xxx k bytovým účelům, protože rozhodnutí neobsahuje zmínku o dalších dvou místnostech, které v domě zůstaly. Ty byly v 30. letech kolaudovány jako dílny a tento stav se od té doby nezměnil. Obě místnosti nebyly stavebními úpravami v domě změněny. Poukazovali na to, že okresní soud neprovedl jimi navržený důkaz znaleckým posudkem, který jedině mohl zodpo v ědět otázku, zda jde o dílnu nebo společné prostory domu. Svědecké výpovědi svědků D. Š. a F.S. jsou pro posouzení nerozhodné, neboť oba svědci bydleli nebo bydlí v jiném domě čp. xxx a pokud vypovídali o společných prostorách, týkala s e jejich výpověď domu čp. xxx. Tvrdili, že oprávněným je i jejich další požadavek na zdržení se sušení prádla na jejich pozemku. Zamítavý rozsudek nebyl přesvědčivě zdůvodněn, okresní soud neučinil ohledně tohoto žádání ani skutkový ani právní závěr. Hodno c ení soudu, že jde o zástupný problém se snahou získat výhodnější postavení v jiném sporu, je nepodložené. Naopak v řízení byla porušena zásada o rovném postavení procesních stran v civilním řízení. Okresní soud pominul i námitku, že dopis JUDr. F., z něhož okresní soud vycházel, byl sepsán bez zmocnění ze strany žalobců. Navrhli, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nad rámec odvolání pak dodali, že shodná věc byla řešena jiným senátem v řízení 20C 52/2004, které skončilo usnesením o schválení smíru, jímž bylo žádáním žalobců vyhověno. Okresní soud přitom vycházel z opačného předpokladu, že místnost dílny je zkolaudována jako dílna a s užíváním bytů nesouvisí. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím že nesdílejí výtky žalobců stran hodnocení důkazů okresním soudem i stran tvrzeného porušení zásady rovnosti procesních stran v řízení. Z provedených důkazů vyplynulo, že místo označené jako dílna je společným prostorem domu sloužícím dl o uhodobě nájemníkům bytů jako kolárna. To vyplývá i z kolaudačního rozhodnutí z roku 1984, kdy byl účel užívání domu čp. xxx změněn z původního dílenského objektu na 2 bytové jednotky s příslušenstvím a za tohoto stavu se i bývalá místnost dílny stala spol e čným prostorem domu, když zde tehdejší vlastník zřídil kolárnu. Vypracování znaleckého posudku je proto nadbytečné. Odmítli rovněž, že by svědci nevěděli, o které místnosti kolárny vypovídali, když vypověděli, že žalovaní užívali místnost kolárny, jejíhož vyklizení jako dílny se žalobci domáhají. Pokud se jiné osoby v jiném řízení dobrovolně vzdaly práva užívání kolárny a sušáku, pak to nesouvisí s projednávanou věcí. JUDr. F. počátkem 90. let žalobce zastupovala ve vztahu k žalovaným a vyzval a je dopisem z 13.9.1991, aby kola ukládali v místnosti kolárny (označené žalobci jako dílna) a výslovně sdělila, že žalovaní mají právo sušit prádlo na sušáku na dvorku. Ve své výpovědi pak uvedla, že žalobce počátkem 90. let zastupovala. Krajský soud vzhledem k článku II/ Přechodná ustanovení bod 2 zákona č. 59/2005 Sb., kterým byl s účinností od 1.4.2005 novelizován občanský soudní řád, odvolání projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění do 3 1 .3.2005, neboť napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před nabytím účinnosti zákona č. 59/2005 Sb. Krajský soud po zjištění, že odvolání je proti rozsudku přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v zákonné lhůtě a je odůvodněno způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., převzal skutková zjištění okresního soudu a poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami, k nimž je povinen přihlížet podle § 212a odst. 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Okresní soud provedl důkazy v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a z provedených důkazů pak vyvodil odpovídající skutková zjištění i právní závěry. Krajský soud se neztotožňuje s výhradami žalobců proti skutkovým zjištěním okresního soudu a neshledává důvod pro vyžádání znaleckého posudku na posouzení, zda prostory užívané žalovanými mají charakter společných prostor, neboť jde o posouzení právní, nikoli skutkové. Za správn ý pokládá i závěr okresního soudu, že JUDr. F. psala dopis ze dne 13.9.1991 na základě zmocnění žalobkyně, neboť tento závěr vyplývá z provedeného dokazování. JUDr. F. si sice při své výpovědi již na uvedenou věc nevzpomněla s pou k azem na časový odstup a neexistenci evidence listin do roku 1994, pravost svého podpisu však potvrdila. V obsahu listiny samé je uvedeno, že je vyhotovena na základě zmocnění majitelky nemovitosti čp. xxx v xxx paní V.A. Důvodně n e byla zpochybněna ani správnost hodnocení výpovědí svědků D.Š. a F.S. Závěr žalobců, že vypovídali k užívání společných prostor v domě čp.xxx, nemá oporu v provedených důkazech, když z výpovědí svědků je zřejmé, že se týkala místnost i dílny, o jejíž vyklizení je veden spor. Krajský soud proto nesdílí výhrady žalobců ke skutkovým zjištěním okresního soudu co do jejich úplnosti ani co do jejich správnosti a ztotožňuje se i s právním hodnocením okresního soudu, že prostory předmětné díln y plní funkci společných prostor domu ve smyslu § 688 obč. zák., které jsou žalovaní oprávněni užívat na základě ust. § 712a obč. zák. Pouze vzhledem k obsahu odvolání považuje za potřebné dodat : Žalobci vycházejí z předpokladu, že místnost kolaudovaná jako dílna, nemůže být společným prostorem domu ve smyslu § 688 obč. zák. S tímto názorem se krajský soud neztotožňuje. Judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 30.6.1999 sp. zn. 2 Cdon 1848/97) dospěla k závěru, že právní stav založený kolaudačn í m rozhodnutím, je významný pro posouzení, zda místnost nebo soubor místností je bytem. Tento závěr se však podle názoru krajského soudu nedá vztáhnout na společné prostory domu ve smyslu § 688 obč. zák. v tom smyslu, že společnými prostorami domu jsou jen takové, které byly s tímto účelovým určením kolaudovány. K otázce, co jsou společné prostory domu, zaujímá výklad publikace Vlastnictví a nájem bytů, autorů Josef Fiala, Věra Korecká, Vladimír Kurka, vyd. LINDE Praha a.s., 2. aktualizované a přepracované v ydání, rok 2000, str.102: “Vedle bytu včetně jeho příslušenství má nájemce taktéž právo užívat i společné prostory a zařízení domu. Po zrušení zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, který pojem společných prostor vymezoval, bude nyní nutno pro účely určení toho, co je společnými prostorami, vycházet především z jejich srovnání s pojmem prostor jako příslušenství bytu (§ 121 odst. 1 obč. zák). Prostory domu tvořící příslušenství bytu jsou určeny k tomu, aby byly užívány spolu s bytem, tj., určitým náj e mcem bytu (např. sklepní či půdní box). Ostatní prostory přístupné všem nájemcům, jako jsou např. vchody, chodby, schodiště, prádelny, sušárny apod. tvoří společné prostory domu”. Z uvedeného výkladu lze dovodit, že pro určení společných prostor domu je rozhodující jejich přístupnost všem nájemcům současně za podmínky, že nejde o příslušenství bytu. Tyto požadavky místnost dílny splňuje. Navíc je zřejmé, že užívání dílny se nedělo na podkladě svévolného jednání žalovaných, ale užívání bylo takto vymeze n o a respektováno vlastníkem domu. Ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu z 23.7.1985 plyne, že s užíváním bytu bylo spojeno i užívání společných prostor (blíže však nebyly vymezeny), když zápis odkazuje v podrobnostech jejich užívání na domovní ř á d. Těmito prostorami byla i sporná dílna, jak vyplynulo z výpovědí svědků. Tento stav pak respektovali i žalobci, jak plyne z jejich dopisů z 13.9.1991 a z 19.1.1994. Podle § 687 odst. 1 obč. zák. je pronajímatel povinen mimo jiné zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. K těmto právům lze řadit i sušení prádla. Z dopisu ze dne 13.9.1991 plyne, že žalobci respektovali využití dvorku k sušení prádla a z dopisu z 19.1.1994 pak navíc, že půdní prostory nejsou k tomu účelu uzpůs o beny. O přístupu do prostoru dvora k užívání za účelem sušení prádla se zmiňuje i dopis žalobkyně z 1.7.1994. Požadavek žalobců, aby se žalovaní zdrželi sušení prádla na pozemku žalobců stav. č. 494, aniž by jim byly poskytnuty jiné možnosti sušení prádl a , proto pokládá krajský soud za porušení povinnosti uložené žalobcům v ust. § 687 odst. 1 obč. zák. Sušení prádla na pozemku žalobců je součástí práva užívat byt, když jiná možnost nebyla žalovaným dána, a není neoprávněným zásahem do vlastnického práva ž a lobců. Ze všech uvedených důvodů byl napadený rozsudek potvrzen jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení představuje paušální odměna advokáta za řízení v jednom stupni ve výši 15.660,--Kč ( tj. částka 4.560,--Kč z nároku na vyklizení a dvakrát částka 5.400,--Kč z nároku na zdržení se užívání místnosti a zdržení se sušení prádla podle § 7 písm. d) a § 8 písm. a) ve spojení s § 17 odst. 2 vy h l. č. 484/2000 Sb. a paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. k celkem čtyřem úkonům právní služby, tj. vyjádření k odvolání a účast zástupce na jednání před odvolacím soudem ve vztahu ke každému ze zastoupených. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v HK dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK dne 26. září 2005