21 Co 311/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Evy Drahorádové ve věci žalobkyně: jméno , narozená datum narození bytem adresa zastoupená advokátem jméno sídlem adresa proti žalovanému: právnická osoba IČO IČO se sídlem adresa zastoupený advokátem jméno sídlem adresa o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. května 2024 č. j. 30 C 304/2020-631

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje jen ohledně pozemků p. č. 1312/2 a p. č. 2757/2 a mění se v něm ohledně pozemku p. č. 674/1 tak, že ten se žalobkyni nepřevádí a žaloba se ohledně něj zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním, ani před krajským soudem.

III. Žalobkyně i žalovaná jsou povinny každá rovným dílem nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že nahradil projev vůle žalované jako převádějící uzavřít se žalobkyní jako nabyvatelkou smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11 a § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, na základě níž žalobkyně nabývá pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v ceně , částka, , pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v ceně , částka, a pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v ceně , částka, s tím, že žalobkyni vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu , adresa, – Pozemkového úřadu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro , adresa, kraj a , adresa, , č. j. , spisová značka, , zn. , spisová značka, , ze dne , datum, a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro , adresa, kraj a , adresa, , č. j. , spisová značka, , zn. , spisová značka, , ze dne , datum, (výrok I), řízení se na základě zpětvzetí žalobkyně zastavuje v části nároku na vydání pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v k. ú , adresa, zapsaných na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok II), žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , jméno, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalobkyně je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši , částka, na účet Okresního soudu v , adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši , částka, na účet Okresního soudu v , adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci, a to žalobkyně jen do jeho výroků III až V a žalovaná jen do jeho výroků I, III až V.

3. Žalobkyně v odvolání namítala, že by jí měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení před okresním soudem, v němž byla zásadně procesně plně úspěšná, tj. docílila převodu 5 z žalovaných 7 pozemků. Žalobu vzala zčásti zpět ohledně 2 pozemků jen z důvodu procesní ekonomie a hospodárnosti řízení, tj. s ohledem na v tomto řízení nespornou výši jejího neuspokojeného restitučního nároku a průběh jí vedených dalších, paralelních řízení u jiných okresních soudů. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že jí přizná vůči žalované plnou náhradu nákladů řízení a jen žalované uloží nahradit náklady řízení státu.

4. Žalovaná v odvolání namítala, že jsou dány důvody pro úplné zamítnutí žaloby, neboť vůči žalobkyni nikdy nepostupovala liknavě, okresní soud nesprávně stanovil výši restitučního nároku i jeho dosud neuspokojené části a všechny 3 pozemky (ohledně nichž bylo žalobě vyhověno) nejsou ani vhodné k jeho uspokojení, zejména pak pozemek p. č. , číslo, , který je celoročně podmáčen a nelze jej obhospodařovat ani standardně, natož pak za užití zemědělské techniky. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a jen žalobkyni uloží nahradit veškeré náklady řízení jí, i státu.

5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je v obou případech přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal obě odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčené části i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Shledal zčásti opodstatněné jen odvolání žalované, nikoliv však žalobkyně.

6. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě výrokem I napadeného rozsudku vyhověl ohledně pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, . V tomto rozsahu může plně odkázat na naprosto správné, precizní a až vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku a jen k odvolacím námitkám žalované dodává následující.

7. Okresní soud naprosto správně uzavřel, že žalovaná dlouhodobě velmi liknavě postupuje při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, což bylo ve skutkových poměrech tohoto řízení už vyřešeno v předchozím, částečném rozsudku okresního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , jej potvrzujícím rozsudku krajského soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, i usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (jímž bylo odmítnuto dovolání žalované). V tomto směru je navíc napadený rozsudek ve smyslu § 13 o. z. v plné shodě s řadou dalších rozhodnutí soudů vydaných ve skutkově i právně totožných věcech uspokojení restitučního nároku téže žalobkyně, tj. zejména s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo jeho usnesením ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Jinak řečeno, okresní soud otázku liknavosti i ocenění restitučního nároku posoudil v týchž, stále stejných a dosud nijak nezměněných skutkových poměrech zcela stejně, jak tomu bylo v předchozích řízeních. Jestliže za této situace žalovaná stále setrvává na svých námitkách týkajících se absence liknavého postupu vůči žalobkyni, tím spíše je nutno uzavřít, že vůči ní stále postupuje o to liknavěji, navzdory opakovaně soudy vysloveným, opačným závěrům k této otázce.

8. Z tohoto pohledu tedy napadený rozsudek co do závěrů o liknavosti žalované při jeho uspokojování odpovídá celkové harmonii soudních rozhodnutí v projednávané věci a důvěře účastníků k nim, tj. nelze v tomto řízení, bez nově nastalých skutečností, znovu a jinak řešit otázku ocenění restitučního nároku žalobkyně, která již jednou byla určitým způsobem vyřešena, vychází ze stále stejného skutkového základu a je zpochybňována obsahově stále stejnými námitkami žalované (srov. především nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 647/02, ale i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016 sp. zn. 26 Cdo 1236/2015 nebo ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 26 Cdo 669/2014, dle nichž by se v těchto případech soud mohl od těchto závěrů odchýlit jen výjimečně, v odlišných případech; jinak je totiž kladen důraz zejména na zásady právní jistoty a předvídatelnosti práva, patřící ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování).

9. Shora vyložené právní závěry se uplatní i co námitky žalované týkající se otázky ocenění celkové výše restitučního nároku žalobkyně a zjištění jeho stávající, dosud neuspokojené výše. Celková původní či současná, zůstatková výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně zde není významná, neboť mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná sama eviduje, resp. uznává dosud neuspokojený restituční nárok žalobkyně ve výši , částka, (viz. bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku a vyjádření žalované u jednání okresního soudu , datum, a , datum, bezprostředně před vydáním napadeného rozsudku). Napadeným rozsudkem pak byly žalobkyni převedeny 3 pozemky v celkové hodnotě , částka, , tedy v hodnotě nižší (nikoliv vyšší), než je žalovanou posledně uznaná výše jejího dosud neuspokojeného restitučního nároku. Z tohoto pohledu by proto bylo nadbytečné, neekonomické a řízení zbytečně prodlužující zkoumat celkovou původní či současnou zůstatkovou výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně, neboť by to za stávající procesní situace na výsledek, resp. rozhodnutí projednávané věci žádný vliv nemělo (jak už i v této věci, resp. v tomto řízení uzavřel krajský soud ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ).

10. Co se týče vhodnosti náhradního pozemku, rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že právo oprávněné osoby ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku lze realizovat jen tehdy, jde-li o pozemek vhodný k uspokojení jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. R 72/2008 jeho Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kritéria vhodnosti nejsou zákonem taxativně a výslovně upravena a lze za ně pokládat, např. zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury anebo těmito stavbami již zastavěné nelze převést oprávněné osobě jako náhradní pozemky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018 sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, ze dne 18. 9. 2014 sp. zn. 28 Cdo 2462/2014, ze dne 15. 7. 2011 sp. zn. 28 Cdo 1568/2011 a řada dalších). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1497/2020 či ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5045/2015 nebo jeho usnesení ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 28 Cdo 220/2005). I v případě, že pozemek není dotčen omezením převoditelnosti, je třeba objasnit, o jaká veřejně prospěšná opatření vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci jde, zda i přes navrhovaná opatření je tento pozemek zemědělsky obhospodařován, zda zamýšlená opatření brání (či nikoliv) jeho dalšímu obhospodařování (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2445/2020).

11. V projednávané věci okresní soud při posuzování konkrétní vhodnosti 2 pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, důsledně vycházel ze všech výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek. Jeho úvahám v tomto směru nelze ničeho vytknout, krajský soud s nimi plně souhlasí a může zde jen odkázat na přiléhavé odůvodnění v bodech 14 a 15 odůvodnění napadeného rozsudku, což ani žalovaná žádnými novými konkrétními odvolacími námitkami nezpochybňuje.

12. Naproti tomu ale má krajský soud ve shodě s žalovanou a na rozdíl od okresního soudu za to, že ve smyslu výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek se třetí pozemek p. č. , číslo, nejeví vhodným k uspokojení restitučního nároku žalobkyně. Zde krajský soud sice souhlasí se skutkovými závěry okresního soudu tak, jak jsou uvedeny v bodech 9 ž 13 odůvodnění napadeného rozsudku, nesouhlasí však s jeho závěry právními co do vhodnosti tohoto pozemku, a to z následujících důvodů. Vhodnost citovaného pozemku je ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu vyloučena, a to pro jeho částečnou funkční spjatost, resp. souvislost s nemovitostmi ve vlastnictví , jméno, , tj. jejím rodinným domem a zahradou. Jedná se totiž o pozemek, který jmenovaná (resp. její rodina a právní předchůdci) dlouhodobě, po generace užívá a obhospodařuje, seče na něm trávu, chová na něm slepice a ovce, má jej oplocený ke svým nemovitostem, nyní jej užívá v režimu nájmu, a ještě před zahájením tohoto řízení , datum, podala žalované žádost o jeho převod svého vlastnictví právě z důvodů uvedené funkční souvislosti. Nadto se jedná o pozemek svažitý a obtížně přístupný už jen pro jmenovanou (která jej právě proto užívá jen k chovu zvířat), tím spíše pak pro třetí osoby, které by k němu musely mít zajištěn přístup skrze jiné pozemky ve vlastnictví státu v režimu nezbytné cesty, tj. není k němu nyní přístup skrze veřejnou komunikaci. Konečně ztráta možnosti užívat tento pozemek by se negativně projevila v poměrech jmenované právě proto, že by podstatně ztížila možnost chovat domácí zvířectvo. Jinak řečeno, v tomto případě je třeba dát přednost případnému vylepšení postavení , jméno, jako dosavadního dlouhodobého nájemce a uživatele tohoto pozemku v souvislosti s uspokojením její potřeby bydlení a s tím spojených domácích chovatelských aktivit (tak, aby byla vlastníkem všech pozemků, které smysluplně a účelně v souvislosti se svým bydlením už dlouhodobě užívá, seká na nich trávu a chová domácí zvířectvo), než vylepšení postavení žalobkyně za účelem uspokojení jejího restitučního nároku. V této souvislosti se proto jeví plně důvodné nejen odvolací námitky žalované v bodě VI odst. 24 až 30 jejího odvolání, ale i její naprosto přiléhavý poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 484/2021 (dle nějž v situacích, kdy pozemek nárokovaný oprávněnou osobou k restituci jako pozemek náhradní tvoří přirozené zázemí domu určeného k bydlení, může být důraz na poskytnutí většího prostoru pro zahrádkářské a pěstitelské aktivity tou individuálně danou okolností, k níž se sluší při úvahách o existenci jednotného funkčního celku přihlédnout).

13. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil jen ohledně pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, a dále jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ohledně pozemku p. č. , číslo, tak, že ten se žalobkyni nepřevádí a žaloba se ohledně něj zamítá.

14. Protože krajský soud zčásti změnil napadený rozsudek, musel znovu sám rozhodnout o veškerých nákladech řízení účastníků i státu (§ 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

15. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , bod 21 jeho odůvodnění, vyslovil názor, že i v řízení o vydání náhradního pozemku se musí soud zabývat tím, zda oprávněná osoba z procesního hlediska ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. nezavinila, že řízení muselo být zastaveno. Je proto povinen posoudit, zda oprávněná osoba nezahájila řízení, ač mohla, resp. měla vědět, že požadovaný pozemek nebude možné vydat, a z tohoto důvodu pak musela navrhnout soudu zastavení řízení, tj. kdy postupovala procesně neopatrně, a v důsledku toho způsobila vznik nákladů, které by v řízení jinak nevznikly. O procesní zavinění na straně oprávněné by se přitom nejednalo, zejména v případě, že by vzala žalobu zpět ohledně pozemků, které byly v průběhu řízení převedeny na jinou oprávněnou osobu, příp. z tohoto důvodu žalobu změnila a žádala vydat jiné pozemky (viz. bod 19 a 20 odůvodnění citovaného nálezu). K závěrům citovaného nálezu se Ústavní soud přihlásil v navazujícím usnesení ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, .

16. Nejvyšší soud pak ve svém usnesení ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, v obdobném restitučním sporu uvedl, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků (nikoliv z jejich počtu).

17. Z tohoto pohledu má krajský soud za to, že v tomto řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, než žalobkyně. Žalobkyně sice docílila vydání 4 ze 7 žalovaných náhradních pozemků (2 byly vydány tímto konečným rozsudkem a 2 předchozím částečným rozsudkem), ovšem v celkové hodnotě jen , částka, oproti hodnotě , částka, , kde byla žaloba jednak zamítnuta (pozemek p. č. , číslo, za , částka, ) a jednak řízení částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby (pozemky p. č. , číslo, a p. č. , číslo, za celkem , částka, , viz. dodatek znaleckého posudku na č. l. 388 spisu). Z částečného zpětvzetí žaloby ze dne , datum, na č. l. 541 spisu přitom nelze dovodit, že by zde žaloba byla vzata zpět pro chování žalované ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Naopak smyslem zpětvzetí žaloby byla snaha vyhnout se dalšímu dokazování ohledně výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně (což dosud nebylo postaveno na jisto v tomto, ani v jiném řízení), tj. ponechat předmětem řízení jen pozemky rovnající se žalovanou dobrovolně uznávané výši tohoto nároku. Jakkoliv lze takové procesní chování žalobkyně považovat za v zásadě efektivní a směřující k rychlému skončení řízení, nemůže ničeho změnit na tom, že ve výsledku, tj. co do hodnoty pozemků, byla v tomto řízení podstatně procesně úspěšnější žalovaná, než žalobkyně. Naproti tomu ale je nutno zdůraznit, že náklady vynaložené státem, resp. žalovanou na advokáta v poměrech této typické, skutkově ani právně nijak výjimečné restituční věci nemohou být shledány účelné dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. II. ÚS 3790/19. Ze všech těchto důvodů proto krajský soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním, ani před krajským soudem.

18. Závěrem krajský soud rozhodl o nákladech státu vynaložených na znalečné ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že tyto se zásadně týkaly řízení, v době svého vzniku byly smysluplně vynaloženy, i přes částečné zpětvzetí žaloby (motivované snahou žalobkyně co nejrychleji toto řízení ukončit, což lze v těchto souvislostech už ocenit) byly ve výsledku nutným podkladem k alespoň částečnému vyhovění žalobě, resp. k celkovému rozhodnutí nejen ve věci samé, ale i co do nákladů řízení účastníků. Ze všech těchto důvodů proto krajský soud uložil nahradit tyto náklady řízení státu v celkové výši , částka, každému z účastníků rovným dílem, tj. po , částka, , a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.