21 Co 461/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Igora Pařízka a JUDr. Jiřího Petržálka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem jméno sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o odškodnění bolesti ve výši 18 919,50 Kč a náhrady škody ve výši 6 045 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 1.8.2024 čj. 5 C 239/2023-89

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku pod bodem I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalované se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované náklady odvolacího řízení ve výši 9.498,50 Kč.

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 24 964,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky od 3. 3. 2023 do zaplacení. Současně žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 22 765 Kč.

2. Žalobce se domáhal zaplacení odškodnění bolesti ve výši 18 919,50 Kč a náhrady hmotných škod ve výši 6 045 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 3. 3. 2023 do zaplacení. Uvedl, že dne 6. 8. 2022 zakopl v prostorách prodejny č. , hodnota, v , adresa, v blízkosti pokladen o vyčnívající roh palety s naskladněným zbožím, když udělal úkrok dozadu stranou, aby uvolnil cestu jinému zákazníkovi. Upadl na zem a zranil se. U pokladen se tísnilo mnoho dalších lidí, manévrovací prostor tam byl dost malý. Žalovaná umístila v prostoru mezi podélnými regály a pokladnami palety se zbožím, čímž už tak docela malý prostor ještě dále zmenšila, a hlavně pak v jednom případě dopustila, že se nekryly docela paleta a zboží, kousek rohu palety zůstal ve výšce kotníků vyčuhovat ven, a to také bylo příčinou žalobcova zaškobrtnutí a pádu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce, podle žalované, zřejmě nejednal s obvyklou opatrností a mohl tvrzené škodní události a svému zranění snadno předejít, a to pravděpodobně i jen pouhým dostatečným sledováním svého okolí, zejména míst, v nichž se pohybuje, na něž vstupuje, stejně jako řada dalších zákazníků, kteří ve stejný den procházeli stejným místem jako žalobce, avšak neuklouzli (celkem 1 882 platících zákazníků). Namítala, že žalobce porušil svou povinnost počínat si s přiměřenou opatrností tak, aby předcházel vzniku škody na zdraví, škodní událost byla důsledkem jeho nepozornosti a neopatrnosti, nikoliv porušením povinnosti žalované. Okresní soud provedl dokazování videozáznamem z prodejny žalované, listinnými důkazy a výpověďmi svědkyň , jméno FO, (dcery žalobce) a , jméno FO, (vnučky žalobce). Nárok žalobce posuzoval podle § 2900 a 2924 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobu neshledal důvodnou. Provedenými důkazy měl prokázáno, že pád žalobce byl zapříčiněn jeho zakopnutím o paletu se zbožím v provozovně žalované. Současně však (zejména pořízeným kamerovým záznamem) bylo prokázáno, že žalobce upadl při úkroku dozadu ve volné obuvi, a to při úkroku do místa, které předtím musel vidět a které se nijak nevymykalo obvyklému uspořádání daného prostoru, který žalobce nadto pravidelně navštěvuje (jak vyplynulo z výpovědi jeho dcery a vnučky). Dovodil, že žalobce si při svém úhybném manévru (na omezeném prostoru v důsledku nevhodného umístění vlastního nákupního košíku ze strany jeho dcery) počínal natolik neopatrně, že si vznik újmy zavinil výlučně sám.

3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že flagrantním způsobem porušil zásadu projednací a zásadu kontradiktornosti, jež vládnou spornému řízení. Toto porušení spatřoval v tom, že okresní soud na podkladě videozáznamu (jakožto ústředního důkazu, jehož obsah byl znám oběma stranám sporu již v předsoudní fázi) dovodil jeho spoluzavinění, ačkoli ho žalovaná v žádné fázi řízení ani vůbec netvrdila, nemá-li být snad za řádné tvrzení spoluzavinění žalobce považována jediná ústní poznámka zástupkyně žalované na jednání konaném dne 15. února 2024, že žalobce měl zřejmě na nohou pantofle. Zdůraznil, že námitka, tvrzení okolností, z nichž by bylo možné dovozovat spoluzavinění žalobce, spočívala v podobě procesního břemene jednoznačně na žalované straně, ta však v tomto směru nevyvinula vůbec žádnou procesní aktivitu. Měla tvrdit, v čem konkrétně a v jaké míře případné spoluzavinění na straně žalobce spočívalo. Souhlasil se závěrem okresního soudu (v odstavci 22 odůvodnění rozsudku), že provozní odpovědnost žalované nastupuje v jejích provozovnách vždy bez ohledu na to, zda umístění palet zboží je nebo není v souladu s veřejnoprávními předpisy. Bez tvrzení žalované však okresní soud sám naprosto nesmyslně dovodil jeho 100% zavinění. Dále okresnímu soudu vytýkal nepřezkoumatelnost odůvodnění v konstatování, že „žalobce si při svém úhybném manévru počínal natolik neopatrně, že si vznik újmy zavinil výlučně sám“. Uvedl, že okresní soud vedl při jednání dne 30. července 2024 krajně nekorektním způsobem výslechy obou svědkyň, když jim navzdory opakovaným protestům zástupce žalobce kladl kapciózní a sugestivní otázky, zřejmě s úmyslem jejich naprostého znevěrohodnění, a dokonce i vynechával protokolaci celých pasáží jejich výpovědí s odůvodněním, že beztak je pořizován z jednání zvukový záznam. Namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když zjistil údajně z důkazu kamerovým záznamem, že žalobce má na sobě obuv bez zajištění paty. Uvedl, že z kamerového záznamu nelze vůbec zjistit, jakou měl na sobě obuv. Popřel, že by u jednání uvedl, že neměl na sobě pantofle ale sandále. Zdůraznil, že vůbec nebyl vyslýchán, důkaz jeho výpovědí nebyl v řízení prováděn, jednalo se o slovní výměnu mezi zástupci stran sporu při ústním jednání. Doplnil, že další nesprávné skutkové zjištění spočívá v tom, že soud prvního stupně nevzal za prokázané ani z fotografie palety pořízené cca 2 hodiny po předmětném pádu (jak vyplývá z výpovědí obou svědkyň), kdy stav zboží na vrchu palety při porovnání kamerového záznamu s důkazem fotografií, se shoduje, takže je jasné, že za tento krátký časový úsek se nemohlo ve spodku palety zatíženém dobrý metrákem zboží nic změnit, že roh dřevěné palety nelícoval s naskladněným zbožím, a tedy představoval překážku cca v úrovni kotníku, o niž žalobce zakopl a která byla nečekaná a de facto skrytá. Překážka zdokumentovaná fotograficky zcela zapadá do kontextu mechanismu pádu. Namítal, že soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce nesprávně, když dovodil spoluzavinění na jeho straně z toho, že v daný moment měl na sobě obuv bez zajištění paty. Uvedl, že i kdyby býval měl na sobě otevřenou obuv bez zajištění paty, nemůže snad soud prvního stupně myslet vážně, že tato skutečnost mohla zakládat spoluzavinění v jakékoli významnější procentní míře, natož 100 %. Nelze přece mluvit o zavinění zákazníka s poukázáním na to, že navštívil prodejnu v otevřené obuvi, třeba i s nezajištěnou patou. Dodal, že pokud již soud prvního stupně bez řádného tvrzení žalované v její prospěch dovodil jeho spoluzavinění, neučinil vůbec předmětem svých úvah, proč má dosahovat v projednávaném případě rozměru výlučného zavinění 100 % a ne zlomek. Nesouhlasil s tím, že se soud prvního stupně opřel o údajný regionální precedens v podobě rozsudku odvolacího soudu z řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, . Dodal, že neví, jaké skutečnosti byly v řízení, na něž se soud prvního stupně odkazuje, projednávány. Jisté je však to, že každý případ takového pádu je individuální a nelze jej zobecňovat. I kdyby odkazovaný rozsudek měl mít nějakou precedenční váhu, musel by soud prvního stupně také podrobněji zdůvodnit, proč si myslí, že se jedná o totožné případy. Navrhl, aby byl napadený rozsudek okresního soudu změněn a žalobě bylo vyhověno.

4. Žalovaná označila napadený rozsudek okresního soudu za věcně správným rozhodnutím s tím, že netrpí vadami, které v odvolání namítal žalobce. Nesouhlasila s tvrzením žalobce, že v řízení před okresním soudem byla poručena zásada projednací a zásada kontradiktornosti. Uvedla, že od počátku řízení, již v rámci kvalifikovaného vyjádření k žalobě, namítala právě fakt, že k pádu žalobce došlo v důsledku okolností ležících na jeho straně, ať již v důsledku jeho zavinění, případně v důsledku náhody, která jde k jeho tíži. Dodala, že tato její procesní obrana se prolíná celým soudním řízením. Byla zahájena v rámci kvalifikovaného vyjádření k žalobě a následně byla opakována při obou ústních jednáních, která se ve věci konala. Označila za úsměvné, pokud žalobce namítal, že pro posouzení odpovědnosti žalovaného z titulu provozní odpovědnosti jsou irelevantní veřejnoprávní předpisy a že v tomto ohledu měla „vyvíjet přebujelou procesní aktivitu“. Uvedla, že to byl žalobce, který jí opakovaně v dané souvislosti vyčítal nesplnění veřejnoprávních předpisů, pokud jde o umístění palet se zbožím v okamžiku a v místě škodní události (v této souvislosti odkázala na dopis právního zástupce žalobce z 3. 2. 2023). Nesouhlasila s hodnocením žalobce, že v bodě 22 rozsudku je obsaženo zcela nepřezkoumatelné odůvodnění. Zdůraznila, že naopak v tomto bodě je srozumitelně shrnuto, na základě jakých skutečností soud dospěl k tomu, že si žalobce za újmu odpovídá sám, a to z důvodu, že upadl při úkroku dozadu ve volné obuvi, a to do místa, které předtím musel vidět a které se nijak nevymykalo obvyklému uspořádání daného prostoru, který žalobce pravidelně navštěvuje Okresní soud proto dovodil, že žalobce si při svém úhybném manévru (na omezeném prostoru v důsledku nevhodného umístění vlastního nákupního košíku ze strany jeho dcery) počínal natolik neopatrně, že si vznik újmy zavinil výlučně sám. Z citovaného bodu vyplývají skutkové závěry, ke kterým soud dospěl na základě provedeného dokazování. a které soud následně právně zhodnotil. To, že s tímto hodnocením žalobce nesouhlasí, je věc jiná. K námitce žalobce o nekorektním vedení výslechu svědků při jednání dne 30. 7. 2024 a údajném kladení kapciózních či sugestivních otázek zdůraznila, že však žalobce neuvedl žádné konkrétní nevhodné otázky nebo jiné okolnosti, které by měly být procesně nesprávnými. Připomněla, že ostatně průběh výslechu dokumentuje pořízený zvukový záznam z jednání. Dodala, že svědkyně se znevěrohodnily samy. Obě svědkyně totiž uvedly, že přímo viděly pád žalobce, resp. okolnosti, které pádu vedly. Toto jejich tvrzení však popírá videozáznam, z něhož je vidět, že v okamžiku pádu byly svědkyně jinde, resp. nesledovaly žalobce. Dále se jedná o protichůdná tvrzení o zdravotním stavu žalobce v okamžiku škodní události, kdy ten podle své dcery měl být zcela zdráv, ale vnučka při výslechu uvedla, že žalobce několik měsíců před škodní událostí prodělal mrtvici, v důsledku které se mu zhoršila chůze. Dovozovala, že námitky, které se týkají závěrů, jež soud učinil z kamerového záznamu, nejsou na místě. Uvedla, že shodně jako soud na kamerovém záznamu vidí, že žalobce má na sobě obuv bez zajištění paty, a je jedno, zda se taková obuv nazývá pantofle nebo sandále. K výtce žalobce, že v řízení nebyla provedena jeho výpověď, pokud jde o konstatování okresního soudu o použité obuvi, uvedla, že v rozsudku jde o prostou reprodukci sdělení právního zástupce žalobce při jednání dne 15. 2. 2024. Odkázala na protokol o jednání. Dodala, že z citovaného bodu rozsudku nevyplývá, že by toto zjištění bylo soudem učiněno v rámci účastnického výslechu žalobce, který v řízení prováděn nebyl. Nepovažovala za podstatné výtky žalobce, že okresní soud nepracoval s fotografiemi jím založenými do spisu, ale výlučně s kamerovým záznamem. Zdůraznila, že z kamerového záznamu z okamžiku škodní události vyplývá, jaký byl stav palety v daném místě a čase. Fotografie údajně pořízené svědkyněmi až déle po škodní události v tomto ohledu nemají vypovídací hodnotu. Zároveň korigovala tvrzení žalobce: zboží se z palety může vyprodat, a paleta tudíž vyprázdnit i během několika málo minut; tedy argumentace žalobce v tom ohledu, že cca za hodinu či dvě po pádu žalobce muselo být místo škodní události ve stejném stavu jako v okamžiku škodní události, neodpovídá realitě. Připomněla, že z dokazování také vyplynulo, že k pádu žalobce nedošlo v důsledku samotného umístění palety, resp. způsobu vyskladnění zboží na ní, ale v důsledku úhybného manévru, který žalobce provedl neopatrně, a to v místě, které předtím před sebou viděl. Zboží bylo na paletě vyrovnáno tak, že kopírovalo okraj palety, nic z palety nevyčnívalo; zboží bylo vyskládáno cca do výše pasu žalobce, nejednalo se o žádnou nečekanou či skrytou překážku. Zdůraznila, že okresní soud na základě všech skutkových okolností případu, které vzešly z provedeného dokazování, dospěl k závěru o stoprocentním zavinění žalobce (a nulové odpovědnosti žalovaného). Poměr odpovědnosti za škodu mezi žalobcem a žalovaným pak logicky nezkoumal. Skutečnost, že okresní soud svůj závěr podpořil mimo jiné i odkazem na rozsudek Krajského soudu v , adresa, z 17. 1. 2017 č.j. , spisová značka, , který je soudu znám z vlastní činnosti a který se týká obdobné skutkové situace jako v tomto případě, označila za souladný s ust. § 13 o.z. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

5. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Okresní soud v souzené věci provedl ty účastníky navržené důkazy, jichž bylo třeba pro náležité posouzení věci, provedené důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Také právní závěry okresního soudu jsou zcela správné. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku pod bodem I/ jako věcně správný dle § 219 zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), potvrdil. Odvolací soud se v zásadě ztotožňuje s odůvodněním rozsudku okresního soudu, odkazuje na něj a k odvolacím námitkám žalobce zdůrazňuje následující:

7. Není důvodná námitka žalobce, že okresní soud v řízení porušil zásadu projednací a zásadu kontradiktornosti řízení. Okresní soud si byl vědom uvedených zásad. Nepřihlížel k jiným skutečnostem než k těm, které byly účastníky tvrzeny a také neprováděl jiné důkazy, než které byly účastníky navrženy. Nezaložil své rozhodnutí na skutkových nebo právních otázkách, které nebyly projednány během soudního řízení. Žalovaná již v prvním vyjádření k žalobě (vyjádření ze dne 20.12.2023) v rámci své obrany namítala, že k pádu žalobce došlo v důsledku okolností ležících na jeho straně, když při pohybu v prodejně žalované si žalobce nepočínal s obvyklou opatrností, nevěnoval náležitou pozornost místu, v němž se pohyboval. Popsala chování žalobce těsně před jeho pádem, přičemž čerpala z kamerového záznamu, který zároveň navrhla k provedení jako důkaz. Na této své obraně žalovaná setrvala po celou dobu řízení.

8. Nelze také přisvědčit námitce žalobce, že je rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelný. Odůvodnění rozsudku okresního soudu splňuje náležitosti, jež na odůvodnění rozhodnutí klade ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud dodává, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. V daném případě je z rozhodnutí okresního soudu pro všechny účastníky nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. Nelze učinit závěr, že by odůvodnění rozhodnutí bránilo odvolateli v domáhání se práv u odvolacího soudu. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

9. Odvolací soud neshledal pochybení okresního soudu při provádění dokazování, a to ve formě pokládání sugestivních či kapciózních otázek svědkyním , jméno FO, a , jméno FO, . Jestliže měl žalobce výhrady k protokolaci okresního soudu, měl své námitky u jednání okresního soudu uplatnit (§ 40 odst. 8 o.s.ř.). Navíc z jednání byl vedle písemného protokolu pořizován i zvukový záznam (§ 40 odst. 1 o.s.ř.) a dle § 40 odst. 2 věta třetí o.s.ř. v případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Zásadním důkazem v této věci byl kamerový záznam z provozovny žalované ze dne 6.8.2022, z něhož je zcela zřejmé chování žalobce před vlastním pádem, situace v místě pádu a vlastní pád. Výpovědi svědkyň nepřinesly k okolnostem pádu žalobce nic podstatného, vyjma zjištění, že způsob prodeje provozovaný žalovanou nebyl pro žalobce ničím novým, neboť žalobce v prodejně žalované nakupoval pravidelně. Žalobcem předložené fotografie, pořízené svědkyní jednu hodinu či dvě hodiny po pádu, nemají takovou vypovídací hodnotu jako kamerový záznam.

10. Okresní soud odpovědnost žalované správně posuzoval podle ust. § 2924 o.z. Podle tohoto ustanovení kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

11. Žalobci byla způsobena škoda provozní činností žalované a je tak dána objektivní odpovědnost žalované za škodu způsobenou pádem žalobce. V daném případě se však žalovaná této odpovědnosti zprostila, neboť bylo prokázáno, že si žalobce škodu způsobil sám tím, že nevěnoval dostatečnou pozornost pohybu v prodejně v prostoru u pokladen a vlastní neopatrností zakopl o paletu se zbožím. Ve snaze uhnout jinému zákazníkovi, jemuž v pohybu bránil nákupní vozík ponechaný v prostoru před pokladnou dcerou žalobce, učinil úkrok dozadu, aniž by se přesvědčil, jak vypadá prostor za ním. V tomto hodnocení je již celkem nerozhodné, jakou obuv žalobce v době úrazu měl a jak byla paleta zbožím vyrovnána. Prodej zboží z palet není v českých obchodech ničím výjimečným, jedná se o praxi všech obchodníků, kterým to technické parametry prodejny umožňují. Většina zboží je vždy nabízena formou vyskladnění do regálu, ale část zboží je zpravidla nabízena přímo z palet. Bez dalšího se nejedná o způsob prodeje, který by byl nevhodný. Jde o svobodné rozhodnutí obchodníka, jakou kulturu prodeje zvolí. Pokud je žalobcem poukazováno na to, že umístění palet bylo v rozporu s požárními předpisy, to samo o sobě nezbavuje žalobce odpovědnosti za vlastní jednání. Žalobce podle videozáznamu měl možnost se seznámit s prostorem před pokladnami, paleta nebyla za žalobce umístěna bez jeho vědomí těsně před úrazem. Odvolací soud ještě dodává, že si je samozřejmě vědom toho, že lidé občas vykročí jiným směrem, než kam směřuje jejich zrak. To s sebou ale vždy nese určité riziko a není možné zavinění úrazu, způsobeného touto (byť i jen chvilkovou) nepozorností, přičítat bez dalšího někomu jinému, než tomu, kdo byl takto nepozorný.

12. Není ani důvod vytýkat okresnímu soudu odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 17.1.2017 čj. , spisová značka, , které se zabývalo skutkově obdobným případem. Bylo vhodné, aby okresní soud žalobce s podstatou rozhodnutí seznámil. Absence tohoto seznámení však nezpůsobuje nesprávnost napadeného rozhodnutí.

13. Okresní soud v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel ze správného předpokladu, že je namístě rozhodnout o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tj. že ve věci zcela úspěšná žalovaná má vůči žalobci právo na náhradu nákladů, které v řízení před okresním soudem účelně vynaložila. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v tomto případě jde o výjimečný případ, v němž jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. pro odepření náhrady nákladů řízení úspěšné žalované. Odvolací soud s tímto názorem při odvolacím jednání seznámil žalovanou a žalovaná ponechala rozhodnutí o této otázce na úvaze soudu. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje odvolací soud v povaze žalobcem uplatněného nároku (náhrada škody na zdraví) a v osobních a majetkových poměrech žalobce souvisejících s jeho věkem. Žalobce je ve věku 84 let, je starobním důchodcem a nebyl u něj zjištěn žádný hodnotnější majetek. Naproti tomu žalovaná je silnou nadnárodní společností a rozhodnutí o přiznání či nepřiznání náhrady nákladů řízení nijak významně nezasáhne do sféry jejích majetkových poměrů. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku pod bodem II/ podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalované vůči žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

14. Také v odvolacím řízení byla žalovaná ve věci samé zcela úspěšná. Má proto vůči žalobci podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení již odvolací soud neaplikoval ust. § 150 o.s.ř. Žalobce v řízení před okresním soudem neuspěl, okresní soud přitom precizně vyložil důvody neoprávněnosti žalobcem uplatněného nároku. Žalobce si tak mohl dobře zvážit, nakolik může uspět v odvolacím řízení. Žalovaná v odvolacím řízení účelně vynaložila náklady na právní zastoupení v celkové částce 9 498,50 Kč. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2 100 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů přináležející k těmto úkonům právní služby, a to za sepis vyjádření ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024, a za účast u odvolacího jednání ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2025. Dále tyto náklady tvoří náhrada za ztrátu času v rozsahu 7 započatých půlhodin strávených cestou ze sídla advokátky do sídla odvolacího soudu a zpět po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2025, náhrada jízdného v částce 1 850 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokátka povinna z odměny a z náhrad odvést, v částce 1 648,50 Kč.

15. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.