21 Co 513/2003

Plný text

3 21Co 513/2003 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š.P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M. K. ve věci oprávněného Okresní spr ávy sociálního zabezpečení v H. K., S. xx, H. K., proti povinnému P. D., bytem M. xx, N. B., o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí pro 17.280,--Kč – k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 5.9.2003, č.j. E 3311/2002-21, t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zastavil okresní soud podle § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. výkon rozhodnutí nařízený usnesením téhož soudu ze dne 15.7.2002 č.j. E 3311/2002-5 (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Zastavení výkonu rozhodnutí zdůvodn i l tím, že povinný uhradil svůj dluh, vymáhaný tímto výkonem rozhodnutí, ve splátkách, a to dne 31.3.2003 ve výši 3.000,--Kč, 28.4.2003 ve výši 2.500,--Kč, 30.5.2003 ve výši 2.500,--Kč, 30.6.2003 ve výši 3.000,--Kč, 1.8.2003 ve výši 2.000,--Kč a 1.9.2003 v e výši 4.280,--Kč. Tyto částky byly poukázány na účet oprávněného. O nákladech řízení rozhodl podle § 271 o.s.ř., když žádnému z účastníků náklady nevznikly. Proti usnesení podal včas odvolání oprávněný. S odkazem na ust. § 22a zák. č. 589/1992 Sb. namítl, že pohledávka vymáhaná výkonem rozhodnutí na základě vykonatelného rozhodnutí čj. PV/367/02/OSVČ ze dne 6.5.2002, nebyla splněna. Uvedl, že mu povinný dluží podle zák. č. 589/1992 Sb. další pojistné a penále ke dni 28.5.2002 ve výši 23.882,--Kč. Platby povinného byly použity v souladu s ust. § 22a odst. 2 zák. č. 589/1992 Sb. na úhradu těchto dlužných částek. Na úhradu pohledávky ve výši 17.280,--Kč povinný uhradil jen 9.693,--Kč. Oprávněný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Odvolání není důvo dné. Z obsahu spisu vyplývá, že povinný ve všech případech plnil do rukou vykonavatele ve věci E 3311/2002 na splátku jistiny. Plnění dosáhlo výše 17.280,--Kč. Judikatura krajského soudu původně vycházela z právního názoru, že jestliže povinný v řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí zaplatí vykonavateli pro oprávněnou okresní správu sociálního zabezpečení částku, která je předmětem výkonu rozhodnutí, není to částka výkonem rozhodnutí vymožená, neboť nešlo o dosažený výtěžek prodeje movitých věcí (§ 331 o.s.ř.). Pokud má oprávněná okresní správa sociálního zabezpečení za povinným jinou pohledávku předcházející podle § 22 a/ odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve zně n í pozdějších předpisů, vymáhané pohledávce, je ze zákona plněno na tento předcházející dluh. Platbou proto nezaniklo (§ 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.) právo titulem k výkonu přiznané a nyní vymáhané. V současné době se od tohoto právního názoru odklání, a to z těchto důvodů : Pro řešení daného problému je rozhodující, co je ještě dobrovolným plněním dlužníka a co je naopak již plněním, kterého se věřiteli dostává na základě výkonu rozhodnutí. Z výtěžku výkonu rozhodnutí lze uspokojit pouze tu pohledávku, p ro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen. Byla-li vymáhaná pohledávka zaplacena dlužníkem v průběhu výkonu rozhodnutí do rukou vykonavatele, měla by být taková částka považována za výtěžek výkonu rozhodnutí. Odpovídalo by to i právní úpravě, která s tímto případem počítá a která v tomto směru vykonavateli ukládá i konkrétní povinnosti. Tak především podle ustanovení § 105 odst. 1 Vnitřního a kancelářského řádu (Instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 30.8.1993 čj. 1068/93-OOD v platném znění) je povinen vykonavatel před soupisem vyzvat povinného, aby svoji povinnost splnil dobrovolně. Je-li povinný ochoten dobrovolně zaplatit vymáhanou pohledávku, převezme vykonavatel hotové peníze a odevzdá je oprávněnému (§ 59c odst. 2 vyhl. č. 37/1992 S b . v platném znění, o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). Dále např. podle čl. 30 odst. 1 a čl. 35 odst. 7 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1360/95 OOD z 21.8.1996, kterou se vydává řád pro soudní vykonavatele platí, že uhradí-li povinný pře d zahájením dražby do rukou vykonavatele pohledávku včetně příslušenství, postupuje vykonavatel stejně, jako když při soupisu nalezne vyšší peněžitou částku. S nalezenou peněžitou částkou se přitom naloží jako s výtěžkem prodeje (srov. § 333 odst. 1 o.s.ř. ). Právní řád tedy počítá s tím, že povinný zaplatí v průběhu výkonu rozhodnutí dlužnou částku “dobrovolně” do rukou vykonavatele. Z právní úpravy dále plyne, že s takto získanou částkou má být naloženo jako s výtěžkem výkonu rozhodnutí. Pokud by platba povinného složená do rukou vykonavatele v průběhu výkonu rozhodnutí neměla být považována za výtěžek výkonu rozhodnutí, znamenalo by to, že v případech, jako je tento, by povinný nemohl vyhovět výzvě vykonavatele k dobrovolnému plnění ani kdyby sám chtěl, p okud by zároveň nezaplatil na všechny ostatní pohledávky, které mají z hlediska ustanovení § 22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. přednost. Z uvedených důvodů zastává odvolací soud názor, že pokud povinný v průběhu výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí splní vymáhaný dluh tak, že předá peníze vykonavateli, plní tím právě jen vymáhaný dluh a ustanovení § 22a odst. 2 zákona č. 589/2002 Sb. nelze užít. Jedná se přitom o plnění, jež má svůj původ v prováděném výkonu rozhodnutí. Je tedy výtěžkem výkonu roz h odnutí. Proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že podle obsahu spisu nevznikly účastníkům řízení v odvolacím řízení žádné náklady. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání. Dovolání je přípustné jen v případě a za podmínek upravených v části čtvrté, hlavě třetí o.s.ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v HK. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. V HK dne 13. listopadu 2003 Předsedkyně senátu :