21 Co 527/2006

Plný text

Čí slo jednací: 21Co 527/2006 - 54-57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce JUDr. xxx, správce podniku xxx s.r.o., IČ xxx, se sídlem xxx, zast. Mgr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ xxx, se sídlem xxx, pro doručování Okresní pojišťovna Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, S. xx, zast. Mgr.xxx, advokátem se sídlem v xxx,o zaplacení 5.421,--Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 24.7.2006, č.j. 9C 65/2006-32, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e v tomto správném znění výroku pod bodem I : Žaloba s požadavkem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5.421,--Kč s 9% úrokem z prodlení od 31.1.2006 do zaplacení, nejdéle do 30.6.2006, a dále od 1.7.2006 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení odpovídajícím ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závi s lá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 7.586,--Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce ža lované. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu o úhradu odměny přiznané žalobci výrokem II usnesení č.j. 26E 2855/2004-34 Okresního soudu v HK ze dne 9.9.2005, včetně příslušenství (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 7.407,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce (výrok II). Vzal za prokázané, že žalobce byl v řízení o výkon rozhodnutí vedeném pod sp. zn. 26E 2855/2004 oprávněnou – nyní žalovanou, p rodejem podniku povinného G. s.r.o., ustanoven správcem podniku G. s.r.o. Výkon rozhodnutí byl zastaven podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. na návrh správce podniku. Usnesením ze dne 9.9.2005 č.j. 26E 2855/2004-34 b y la podle § 338n odst. 6 o.s.ř. žalobci přiznána odměna ve výši 4.500,--Kč a DPH 855,--Kč, a náhrada nákladů 66,--Kč, celkem 5.421,--Kč, a bylo uloženo povinnému, aby ji zaplatil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, tj. od 19.9.2005. Protože povinný tuto p ovinnost nesplnil, vyzval žalobce žalovanou s poukazem na ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. k úhradě jemu přiznaného plnění. Okresní soud uzavřel, že o.s.ř. obsahuje speciální ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem podniku v § 338f až 338zr. Ust. § 338zo odst. 4 upravuje nárok správce podniku na odměnu a náhradu hotových výdajů za situace, kdy dojde k zastavení výkonu rozhodnutí tak, že soud uloží povinnost zaplatit je buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako dal š í oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky (§ 338s a § 338zn), a to podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Ust. § 338zo odst. 3 odkazuje na jinou část téhož zákona pro účely zastavení daného typu výkonu rozhodnutí. Neodkazuje však na ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. Jestliže speciální úprava subjektu povinného úhradou odměny a náhradou výdajů správci podniku v případě zastavení výkonu rozhodnutí je obsažena v jiném ustanovení, než o jaké opírá svůj nárok žalobce, žalobce m použité ustanovení je systematicky zařazeno v úpravě rozvrhu rozdělované podstaty získané prodejem podniku a příslušná pasáž právní úpravy na ně neodkazuje, nelze je na vztahy účastníků použít. Pokud se žalobce domnívá, že výkon rozhodnutí byl zastaven p r o důvody na straně žalované, není to důvodem analogické aplikace jakéhokoliv procesního ustanovení, ale možného jiného rozhodnutí ve smyslu § 338zo odst. 4, než jaké přijal okresní soud ve výroku III usnesení č.j. 26E 2855/2004-34. Toto usnesení je závazn é pro oba účastníky řízení, nabylo právní moci, aniž bylo napadeno odvoláním, a nelze je přezkoumávat ani nelze z tohoto právního důvodu žalobci přiznat plnění, když uvedené rozhodnutí činí pro takové rozhodnutí v souzené věci překážku ve smyslu § 159a od s t. 5 o.s.ř. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Namítal, že zákon je třeba vykládat tak, aby byl v souladu s ústavně právními předpisy, zejména čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zákon musí být aplikován tak, aby správci byla za odvedenou práci odměna skutečně poskytnuta. Ust. § 338ze odst. 7 v části věty za středníkem zajišťuje uspokojení pohledávky správce ručením oprávněného. Oprávněný si musí být vědom rizika, že výtěžek prodeje nepostačí ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí a tyt o náklady neuhradí ani povinný. Podle § 338zo odst. 4 o.s.ř. nelze uložit povinnost oprávněnému jen k zajištění skutečného uspokojení pohledávky správce. Je-li povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů uložena povinnému, který na adrese s ídla nesílí, jednatel je nekontaktní, podnik povinného je předlužen a žádný majetek povinného není znám, je zřejmé, že pohledávka správce nebude uspokojena. Žalobce odkázal i na předchozí rozhodnutí Krajského soudu v HK ve věci č.j. 21Co 277 / 2005 ze dne 30.6.2005 a č.j. 21Co 305/2005 ze dne 29.7.2005 vydaného ve zcela obdobné věci týchž účastníků. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného, neboť opačný výklad by vedl k nerovnému postavení stran a k ukládání povinnosti nad rámec zákona. Poukázal na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 20/04 a zdůraznil, že ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. nelze použít na případy, kdy podnik není v rámci výkonu rozhodnutí prodejem podn i ku prodán a tedy ani není rozdělována podstata v rozvrhovém řízení. Uvedené ustanovení se týká pořadí pohledávky odměny správce při rozvrhu rozdělované podstaty z prodeje podniku. Pokud k prodeji a rozvrhu nedojde, nelze podle tohoto ustanovení postupovat , což plyne i ze systematického zařazení tohoto ustanovení v rámci ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem podniku. Navíc oprávněné nelze přičítat zavinění na tom, že správce podniku nedohledal majetek podniku a exekuce skončila neúspěšně, ani na tom, že p r ávní předpis nepamatuje na odměnu správce podniku. Tento nedostatek nelze zhojit nad rámec zákonných povinností oprávněné. Krajský soud po zjištění, že odvolání je proti rozsudku přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v zákonné lhůtě a je odůvodněno způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., převzal skutková zjištění okresního soudu a poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami, k nimž je povinen přihlížet podle § 212a odst. 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Krajský soud se ztotožňuje s důvody okresního soudu a pro stručnost na ně odkazuje. Pouze vzhledem k obsahu odvolání dodává následující : Ústavnímu soudu ČR byl předložen návrh na zrušení ust. § 338zo odst. 4 o.s.ř., který byl projednán pod sp. zn. Pl. ÚS 20/04. Nálezem ze dne 25.10.2005 pak dospěl Ústavní soud k závěru, i ve světle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, že samotná skutečnost, že v konečném důsl e dku může nastat stav, kdy nebudou uspokojeny nároky správce podniku, není protiústavní. Riziko neuspokojení zákonných nároků správce podniku je nepatrné a má protihodnotu v podstatě v jeho monopolním postavení na provádění činnosti správce. Návrh na zruše n í ust. § 338zo odst. 4 o.s.ř. byl zamítnut s tím, že Ústavní soud dovodil, že uspokojení zákonných nároků správce podniku může být v drtivé většině případů dosaženo pomocí instrumentů obsažených v o.s.ř. Mezi nimi argumentoval v odůvodnění i ust. § 338ze o dst. 7 o.s.ř. K aplikaci tohoto ustanovení (mimo dalších) je připojeno odlišné stanovisko vyjmenovaných soudců Ústavního soudu. Krajský soud ve shodě se shora zmíněným odlišným stanoviskem zastává názor, že ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. nelze použít, protože dopadá na zcela jinou procesní situaci, a pokud by bylo možné postupovat podle tohoto ust. i při zastavení výkonu rozhodnutí pro předlužení povinného, neměla by existence ust. § 338zo odst. 4 o.s.ř. smysl. Toto ust. ale je speciální úpravou pro případ zastavení výkonu rozhodnutí, která ukládá povinnost zaplatit nároky správce podniku případě i oprávněnému, ale podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Pokud by ve věci výkonu rozhodnutí 26E 2855/2004 byl výkon rozhodnutí zastaven p ro důvody na straně oprávněného, pak by to mělo vést k uložení povinnosti k náhradě odměny a nákladů správci podniku vůči oprávněnému. Takto ale rozhodnuto nebylo a nárok byl správci přiznán vůči povinnému. Protože ze žádného ustanovení neplyne, že oprávněný je ručitelem za splnění závazků povinného, nelze ani v tomto nalézacím řízení oprávněnému tj. žalovanému povinnost k zaplacení uložit nad rámec zákona. Rozsudek okresního soudu byl proto jako věcně správný potvrzen podle § 219 o.s.ř. pouze s jinou form u lací výroku pod bodem I tak, aby bylo jednoznačné, o jakých nárocích bylo rozhodnuto z hlediska závaznosti rozsudku. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalovaného představuje paušální odměna advokáta za řízení v jednom stupni podle § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 6.000,--Kč, jedna paušální náhrada hotových výdajů v částce 75,--Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.8.2006 za písemné vyjádření k odvolání žalob c e a ve výši 300,--Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za účast zástupce žalovaného u jednání před odvolacím soudem. Protože zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží advokátovi i daň ve výši 19% podle § 137 ods t . 3 o.s.ř. a § 47 odst. 1 písm. a/ zák. č. 234/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem činí náklady odvolacího řízení 7.586,--Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. V HK dne 13. listopadu 2006 předsedkyně senátu