21 Co 528/2003

Plný text

21Co 528/2003 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M. K. ve věci oprávněného T.s.r.o. IČO xxx, zastoupeného JUDr. V.K., advokátem, proti povinnému JUDr. F. L., jako správci konkursní podstaty úpadce O. a.s. se sídlem v xxx, IČO xxx, správce se sídlem xxx, zastoupenému Mgr. P. B., advokátem, o nařízení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 25.7.2003, čj. Nc 8970/2003-8 ve znění opravného usnesení ze dne 29.8.2003, čj. Nc 8970/2003-10,t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se návrh na nařízení exekuce podle usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 21.6.2002, čj. 17C 113/98-247 ve spojení s usnesením Krajského soudu v xxx ze dne 31.3.2003, čj. 20Co 434/2002-256 pro peněžité p lnění v částce 88.285,- Kč z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. III. Oprávněný je povinen nahradit povinnému náklady odvolacího řízení v částce 9.030,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto us nesení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora citovaným usnesením nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 21.6.2002, čj. 17C 113/98-247 ve spojení s usnesením Krajského soudu v xxx ze dne 31.3.2002, čj. 20Co 434/2002-256 exekuci k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému částku 88.285,- Kč a k úhradě nákladů exekuce. Provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. xxx se sídlem Exekutorského úřadu v xxx. Současně povinnému zakáz a l nakládat s majetkem včetně nemovitostí, vyjma běžné obchodní činnosti, udržování a správy majetku s tím, že právní úkon, jímž povinný poruší tuto povinnost, je neplatný. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání povinný. Zdůraznil, že vymáhaná pohledávka představuje náklady soudního řízení ze soudního sporu a je pohledávkou za podstatou, kterou lze dle § 31 odst. 1 zák. o konkursu a vyrovnání (dále jen “ZKV”) uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení. Uvedl, že konkursní řízení na majetek úpadce dosud pokračuje a návrh na nařízení exekuce je přinejmenším předčasný. Uvedl, že pohledávku oprávněného nezpochybňuje a tato bude uspokojena nejpozději v rámci rozvrhu výtěžku zpeněžení. Odkazoval na ust. § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV, podle něhož jedním z ú činků prohlášení konkursu je nemožnost provedení exekuce postihující majetek patřící do konkursní podstaty. Dovozoval, že i kdyby bylo možné nařídit výkon rozhodnutí, nebylo by možné provést pověření exekutora provedením soudní exekuce. Namítal, že nelz e připustit jeho omezení v nakládání s majetkem konkursní podstaty. Zdůraznil, že toto omezení již jednoznačně směřuje k provedení výkonu rozhodnutí, což je dle citovaného ustanovení § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV nepřípustné. Vytýkal okresnímu soudu nesprávn é rozhodnutí o přiznání nákladů exekuce. Zdůraznil, že oprávněnému muselo být při podání návrhu známo, že není možné v průběhu konkursního řízení výkon rozhodnutí provést a důsledkem tohoto návrhu bude pouze zvýšení pohledávky oprávněného o náklady práv n ího zastoupení. Takové jednání oprávněného je ryze spekulativní a náklady oprávněnému neměly být přiznány s tím, že se nejedná o náklady účelně vynaložené. Požadoval, aby bylo napadené usnesení zrušeno, exekuce zamítnuta a jemu přiznány náklady řízení. O právněný s napadeným usnesením souhlasil a navrhl jeho potvrzení. Potvrdil údaj povinného, že vymáhá pohledávku za podstatou. Zdůraznil, že argumenty povinného uvedené v odvolání jsou nesmyslné, stejně tak jako jeho polemiky o vůli či nevůli pohledávku za p latit. Připomenul, že jde o povinnost uloženou povinnému soudem, který si byl vědom toho, že probíhá konkursní řízení. Namítal, že v tomto řízení není vedena exekuce pro pohledávky úpadce, ale pro pohledávku za podstatou, jejíž vznik způsobil správce n e správným vedením nalézacího řízení. Je tedy na vůli věřitelů, zda vymáhanou pohledávku ponese správce či podstata. Zdůraznil, že správci nic nebránilo závazek splnit. Odvolací soud projednal odvolání povinného bez nařízení jednání v souladu ust. § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř., neboť odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k z á věru, že odvolání povinného je důvodné, byť z jiných než jím namítaných důvodů. Při nařizování exekuce rozhodnutí musí soud zkoumat to, zda se navrhovaná exekuce opírá o rozhodnutí, které je vykonatelné po stránce materiální a formální, zda nepřekračuje povinnosti stanovené vykonávaným rozhodnutím a zda je tu návrh oprávněného s tvrzením, že povinný dobrovolně nesplnil svoji povinnost (§ 37 zák.č. 120/2001 Sb., exekuční řád). Exekuci lze nařídit jen ve prospěch toho, kdo má podle titulu právo, a jen p roti tomu, kdo má podle titulu tomu odpovídající povinnost plnění. Při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí či o nařízení exekuce postihující majetek úpadce patřící do konkursní podstaty je třeba vzít v úvahu účinky, které nastávají prohlášením konkurzu dle § 14 zák.č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZKV). Podle § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV prohlášením konkurzu se řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají b ýt uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, přerušují, ledaže jde o trestní řízení, o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí. Řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkurzu (§ 20 odst. 1), může být řízení, s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí, zahájeno jen za podmínek uvedených v ust. § 23 a 24 (§ 14 odst. 1 písm. d/ ZKV). Dle § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty . V souzené věci se oprávněný návrhem na nařízení exekuce domáhá uspokojení pohledávky, která mu v soudním řízení byla přiznána vůči správci konkurzní podstaty úpadce jako náhrada nákladů řízení. Jde o pohledávku za podstatou ve smyslu ust. § 31 odst. 2 ZKV, která vznikla až po prohlášení konkurzu a došlo k ní z potřeby konkurzního řízení. Podle § 31 o dst. 1 ZKV nároky na vyloučení věci z podstaty, pohledávky za podstatou (§ 31 odst. 2) , nároky na oddělené uspokojení a pracovní nároky, lze uspokojit kdykoli v průběhu konkurzního řízení . Jiné nároky lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového us nesení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pohledávky za podstatou se nepřihlašují a uplatňují se kdykoli v průběhu konkursního řízení vůči správci podstaty. Pokud však správce konkurzní podstaty tyto pohledávky dobrovolně neuhradí a jde-li o pohled á vku pravomocně přiznanou, pro kterou oprávněnému svědčí exekuční titul, lze pro takovou pohledávku navrhnout nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí. I pro tento případ ale platí ust. § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV. To znamená, že pro pohledávku za podstatou lze exekuci nařídit, ale nelze ji provést. Zbývá vyřešit otázku, kdo je ve výkonu rozhodnutí pro pohledávku za podstatou, která je pravomocně přiznána vůči správci konkurzní podstaty, pasivně legitimován. Podle názoru odvolacího soudu je pro určení povinné osoby podstatné, že jde o pohledávku za podstatou a že výkonem rozhodnutí má být postižen úpadcův majetek patřící do konkurzní podstaty. Ustálená soudní judikatura se sjednotila na názoru, že účastníky řízení jak v případě, kdy výkon rozhodnutí b y l zahájen před prohlášením konkurzu na úpadce (osobu povinnou k uspokojení pohledávky), tak v případě, kdy je návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podáván po prohlášení konkurzu na úpadce, jsou na straně oprávněného věřitel a na straně povinného úpadce. T ento závěr vyplývá např. ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 19/98 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/98 a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2000 sp.zn. 20Cdo 1105/20, publikovaného v Soudní judikatuře č. 11/2000). Přestože uvedeným stanoviskem a rozhodnutím nejvyššího soudu nebyla řešena zcela totožná problematika, která je řešena v této věci, odvolací soud je toho názoru, že shora uvedené závěry jsou použitelné i pro tuto věc. V případech řešených Ne j vyšším soudem šlo jednak o řešení otázky účastenství v již zahájeném výkonu rozhodnutí, v průběhu něhož došlo k prohlášení konkurzu na povinného. V tomto případě byl tedy povinným pozdější úpadce, který takto byl označen i v exekučním titulu. Ve druhém případě šlo o nařízení exekuce po prohlášení konkursu, ale rovněž v exekučním titulu byl jako povinný označen sám úpadce. V námi řešené věci je v exekučním titulu jako osoba povinná zaplatit pohledávku označen správce konkurzní podstaty úpadce, jehož majete k patřící do konkurzní podstaty má být exekucí postižen. Přes toto označení osoby, jíž je vykonávaným rozhodnutím uložena povinnost má odvolací soud za to, že pasivně legitimován v řízení o exekuci je sám úpadce a nikoli správce konkurzní podstaty. Pro ten t o závěr svědčí především to, že vykonávána je pohledávka za podstatou a exekuce tedy postihuje majetek patřící do konkurzní podstaty. Vlastníkem majetku patřícího do konkurzní podstaty je i po prohlášení konkurzu úpadce a nikoli správce konkurzní podstat y . Úpadce pouze nemůže s tímto majetkem nakládat, dispoziční práva za něj vykonává správce konkurzní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. a/). Z toho důvodu také v nalézacím řízení, jehož výsledkem je vykonávané rozhodnutí, vystupoval správce konkurzní podstaty. P ohledávka však může být uspokojena jedině z majetku podstaty (mohlo-li by dojít k realizaci exekuce), v žádném případě správce není povinen uspokojit uvedenou pohledávku ze svého. Shora vyslovenému právnímu závěru nasvědčuje i další podpůrný argument. Byla-li by exekuce nařízena vůči správci konkurzní podstaty jako povinnému s tím vědomím, že na něm nelze požadovat, aby vymáhanou pohledávku hradil ze svého, současně by mu tím bylo zakázáno nakládat s majetkem konkurzní podstaty s tím, že právní úkon, kte r ým povinný (“správce konkurzní podstaty”) porušil tuto povinnost, je neplatný. Tento zákaz vyplývá z ust. § 44 odst. 7 ex. řádu. Uvedené ustanovení a zákaz jím ukládaný by se pak dostalo do příkrého rozporu s účelem zákona č. 328/1991 Sb., který v řadě ustanovení ukládá správci konkurzní podstaty různé povinnosti spočívající v aktivním nakládání s majetkem konkurzní podstaty. Zejména jde o ust. § 27 odst. 1 a 2 ZKV, podle něhož je správce povinen zpeněžit majetek konkurzní podstaty, a to mimo jiné pro d ejem mimo dražbu. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadené usnesení okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl pro nedostatek pasivní legitimace na straně povinného. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení okresního soudu bylo změněno, rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení před okresním soudem. V řízení před okresním soudem měl povinný plný úspěch, a měl by proto vůči oprávněnému právo na náhradu nákla d ů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Jelikož mu však žádné náklady nevznikly, nebylo žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem přiznáno. Také v odvolacím řízení se povinný s úspěchem ubránil odvolání a má proto vůči oprávněnému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení povinný účelně vynaložil náklady na právní zastoupení v celkové částce 9.030,- Kč. Tyto náklady tvoří odměna za zastupování dle § 12 odst. 1 písm. a/ bod 1. a § 3 odst. 1 bod 5. vyhl.č. 484/2000 Sb. v částce 8.880,- Kč a dvakrát paušální náhrada hotových výdajů po 75,- Kč, náležející k k úkonům – převzetí zastoupení a sepis odvolání, dle § 13 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. Lhůta k zaplacení těchto n á kladů byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání. Je proti němu přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od doručení u Okresního soudu v xxx a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. V xxx dne 28. listopadu 2003