21 CO 54/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa c) jméno příjmení , datum narození bytem adresa d) jméno příjmení , datum narození bytem adresa všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na vyloučení věci z exekuce o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. října 2021 č. j. 8 C 208/2020-283

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku pod bodem I potvrzuje.

II. Ve výroku pod bodem II se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobce a) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem v částce 13 494 Kč, žalobce b) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem v částce 11 519 Kč, žalobci c) a d) jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem každý v částce 3 949,50 Kč, všichni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce a) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před odvolacím soudem v částce 3 374 Kč, žalobce b) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před odvolacím soudem v částce 2 880 Kč, žalobci c) a d) jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení před odvolacím soudem každý v částce 987 Kč, všichni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vyloučení obchodních podílů ve společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a to konkrétně podílu žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození], o velikosti 35 %, podílu žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození], o velikosti 30 %, podílu žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození], o velikosti 10% a podílu žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], o velikosti 10 %, z nařízené exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení] prováděné soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad v [obec], se sídlem [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I) a rozhodl, že žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 32 912 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku, a to každý ve výši jedné čtvrtiny (výrok II).

2. Žalobci se podanou žalobou domáhali vyloučení obchodních podílů z exekuce vedené na majetek povinného [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv, a to postižením 100 % podílu povinného ve společnosti [právnická osoba], [IČO], který povinný nabyl dne 2. 2. 2017 a poté dne 21. 4. 2017 převedl na současného jednatele pana [jméno] [příjmení], ačkoli v době převodu nemohl nakládat se svým majetkem, neboť byl vyrozuměn, že jsou proti němu vedena další exekuční řízení. Uvedli, že společnost dne 10. 7. 2018 vydala 20 kmenových listů, z nichž každý je spojen s obchodním podílem ve výši 5 %. Žalobci nabyli podíly v předmětné společnosti, a to žalobce a) dne 7. 9. 2018 o velikosti 15 % a následně dalších 20 %, žalobce b) ve dnech 7. 9. 2018 a 30. 10. 2019 celkem o velikosti 30 %, žalobce c) a žalobkyně d) dne 20. 2. 2019 každý o velikosti 10 %. Tvrdili, že předmětné podíly nabyli v dobré víře, že převodce byl vždy oprávněn převést své vlastnické právo k příslušnému obchodnímu podílu, a dodrželi i obvyklou opatrnost. Navrhli soudnímu exekutorovi vyškrtnutí svých podílů ze soupisu majetku povinného z exekuce, soudní exekutor tento návrh zamítl. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítal, že v době převodu podílů bylo proti povinnému vedeno několik exekučních řízení a povinný tak nemohl nakládat se svým majetkem, jinak se jedná o neplatné právní jednání. Účinky zákazu nakládání s majetkem nastávají doručením vyrozumění o zahájení exekuce a soudní exekutor se neplatnosti převodu těchto podílů řádně dovolal. Převody vlastnictví kmenových listů mezi panem [příjmení] a povinným (z [příjmení] na povinného dne 10. 7. 2018, z povinného na [příjmení] dne 6. 9. 2018 a posléze naopak dne 7. 9. 2018) ani některé další převody nebyly zapsány do obchodního rejstříku, ač by zde zapsány být měly. Zdůraznil, že účastníci si byli dobře vědomi, proč postupují tímto netransparentním způsobem. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že povinný [jméno] [příjmení] byl vlastníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba], [IČO] (původně [právnická osoba]) v době od 2. 2. 2017 do 21. 4. 2017, kdy svůj 100% podíl převedl na [jméno] [příjmení], který se zároveň stal jednatelem společnosti. [jméno] [příjmení] se nezajímal o to, v jaké výši na něho byl obchodní podíl převeden, nevěděl, proč na něho povinný převedl 100 % podílu ani důvod tohoto převodu. Dne 10. 7. 2018 vydala předmětná společnost 20 kmenových listů, z nichž každý byl spojen s obchodním podílem ve výši 5 %, přičemž 10 kmenových listů (č. 1-10) bylo převedeno na povinného [jméno] [příjmení] a dalších 10 kmenových listů (č. 11-20) na [jméno] [příjmení]. Rubopisy kmenových listů bylo zjištěno, že listy č. 1 – 3 byly dne 10. 7. 2018 převedeny z [jméno] [příjmení] na povinného [jméno] [příjmení], následně dne 6. 9. 2018 zpět z povinného na [jméno] [příjmení] a poté dne 7. 9. 2018 z [jméno] [příjmení] na žalobce a); kmenové listy č. 4 - 6 byly dne 10. 7. 2018 převedeny z [jméno] [příjmení] na povinného, následně dne 6. 9. 2018 z povinného na [jméno] [příjmení] a dne 7. 9. 2018 z [jméno] [příjmení] na žalobce b); kmenové listy č. 7 a č. 11 byly dne 10. 7. 2018 převedeny z [jméno] [příjmení] na povinného, následně dne 6. 9. 2018 zpět na pana [jméno] [příjmení], posléze dne 7. 9. 2018 z [jméno] [příjmení] znovu na povinného [příjmení], dne 25. 6. 2019 z povinného na pana [jméno] [příjmení] a nakonec dne 31. 12. 2020 z pana [příjmení] na žalobce a); kmenové listy č. 12 - 13 byly dne 10. 7. 2018 převedeny z [jméno] [příjmení] na [jméno] [příjmení], dne 6. 9. 2018 zpět na [jméno] [příjmení], dne 7. 9. 2018 z [jméno] [příjmení] na povinného a poté dne 20. 2. 2019 z povinného na žalobce c); kmenové listy č. 14 - 15 byly dne 10. 7. 2018 převedeny z [jméno] [příjmení] na [jméno] [příjmení], následně dne 6. 9. 2018 zpět na [jméno] [příjmení], dne 7. 9. 2018 z [jméno] [příjmení] opět na [písmeno]. [příjmení] a naposledy dne 20. 2. 2019 z [písmeno]. [příjmení] na žalobkyni d); kmenové listy č. 16 - 17 byly dne 10. 7. 2018 převedeny z [jméno] [příjmení] na [písmeno]. [příjmení], dne 6. 9. 2018 zpět na [jméno] [příjmení], dne 7. 9. 2018 z [jméno] [příjmení] opět na [písmeno]. [příjmení], poté dne 25. 6. 2019 z [písmeno]. [příjmení] na [písmeno]. [příjmení] a nakonec dne 31. 12. 2020 z [písmeno]. [příjmení] na žalobce a); kmenové listy č. 18 - 20 byly dne 10. 7. 2018 převedeny z [jméno] [příjmení] na [písmeno]. [příjmení], dne 6. 9. 2018 zpět na [jméno] [příjmení], dne 7. 9. 2018 z [jméno] [příjmení] opět na [písmeno]. [příjmení] a naposled dne 30. 10. 2019 z [písmeno]. [příjmení] na žalobce b). Žalobci do společnosti vstupovali s ohledem na rozpracovaný investiční záměr, přičemž vstupní investice žalobců a), b) a c) činila po 2 500 000 Kč. Žalobce a) investici neprověřoval a ponechával to na žalobci b); společně opakovaně jednali s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; v exekučním rejstříku lustroval žalobce b) pouze [jméno] [příjmení], který byl v obchodním rejstříku veden jako majitel společnosti. Žalobce c) jednal s povinným [příjmení] a [písmeno]. [příjmení], nezjišťoval však, jakou funkci ve společnosti zastávají; že jsou majitelé, se dozvěděl z rubopisu kmenových listů při jejich podpisu, přičemž v té době byli v obchodním rejstříku jako spolumajitelé společnosti vedeni žalobci a), b) a [jméno] [příjmení]. V podstatě veškerou činnost jednatele vykonával za [jméno] [příjmení] povinný [příjmení]. [příjmení] na základě plné moci. Žalobci a) a b) byli s investičním záměrem osloveni, neboť povinný [příjmení] vyjednal u banky úvěr 15 000 000 Kč pro [právnická osoba] [anonymizováno] a hrozilo, že banka vše„ zabaví“. Všichni žalobci nejprve jednali s povinným [příjmení], [jméno] [příjmení] jim až následně musel převést podíly ve společnosti. V exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] na majetek povinného [jméno] [příjmení] byl dne 16. 4. 2020 vydán exekuční příkaz, který postihl 100% podíl povinného ve společnosti [právnická osoba], [IČO], neboť povinný tento podíl dne 21. 4. 2017 neplatně převedl na další osobu, ačkoliv proti němu byla vedena další exekuční řízení a postupoval tak v rozporu s § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „ex.ř.“), když povinnému bylo zakázáno nakládat se svým majetkem. Z výpisu z centrální evidence exekucí, z obsahu exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] a z připojených spisů okresní soud zjistil, že proti povinnému [jméno] [příjmení] bylo před převodem předmětných podílů zahájeno 15 exekučních řízení, přičemž vyrozumění o zahájení exekuce mu bylo např. v řízení vedeném soudním exekutorem [titul] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] doručeno dne 5. 12. 2016, v řízení vedeném exekutorem [titul] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] dne 12. 8. 2014, v řízení vedeném soudní exekutorkou [titul] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] dne 27. 10. 2010, v řízení vedeném soudním exekutorem [titul] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] dne 5. 11. 2015 apod. Na základě uvedených zjištění posuzoval okresní soud věc podle § 44a a § 47 odst. 6 ex. ř., § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), §§ 4 - 8 a § 984 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“. Uzavřel, že povinný [jméno] [příjmení] byl od 2. 2. 2017 vlastníkem 100% podílu ve společnosti [právnická osoba], [IČO], který 21. 4. 2017 převedl na [jméno] [příjmení], ačkoliv ještě před převodem tohoto podílu bylo na majetek povinného zahájeno 15 exekucí, o nichž byl ve většině případů již vyrozuměn. Převod obchodního podílu na [jméno] [příjmení] je tak pro rozpor s ustanovením § 44a a § 47 ex.ř. neplatný. Předmětná společnost následně vydala kmenové listy k podílům, které byly opakovaně převáděny mezi povinným [příjmení], [písmeno]. [příjmení], [jméno] [příjmení] a následně žalobci. Postupnými a opakovanými převody těchto listů nabyl žalobce a) podíl o velikosti 35 %, žalobce b) podíl o velikosti 30 %, žalobce c) a žalobkyně d) podíly o velikosti 10 %. Převody se uskutečňovaly smlouvou a rubopisem na základě jednání žalobců s povinným [příjmení] a [písmeno]. [příjmení], ačkoliv jediným společníkem a jednatelem společnosti byl [příjmení] [příjmení]. Přestože tedy [příjmení] [příjmení] činnost jednatele včetně jednání s třetími osobami fakticky nevykonával a žalobci do společnosti investovali finanční prostředky v řádech milionů, přičemž v případě žalobců a) a b) tyto prostředky poskytli v hotovosti přímo [písmeno]. [příjmení] a povinnému [příjmení], lustrovali si žalobci informace pouze o [příjmení] [příjmení]. Z uvedených důvodů okresní soud neuvěřil žalobcům, že jednali s obvyklou mírou opatrnosti a v dobré víře v oprávnění převodce obchodních podílů [příjmení] [příjmení]. Ačkoliv žalobci neměli povinnost aktivně pátrat, zda skutečný stav odpovídá zápisu ve veřejném seznamu, je zřejmé, že ze všech okolností případu muselo být žalobcům minimálně podezřelé, že obchodní jednání byla vedena s povinným [příjmení] a [písmeno]. [příjmení] namísto s jednatelem společnosti zapsaným v obchodním rejstříku, že mají investovat vysoké částky v hotovosti do rukou povinného [příjmení] nebo [písmeno]. [příjmení] namísto zákonného převodu prostředků na účet společnosti a že z rubopisů kmenových listů vyplývá, že tyto listy byly opakovaně a v krátkých intervalech převáděny mezi povinným [příjmení], [písmeno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení], přičemž se většina těchto převodů ani nepromítla do zápisů v obchodním rejstříku. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti okresní soud žalobu zamítl.

3. Proti rozsudku podali včas odvolání žalobci. Namítali nesprávná skutková zjištění, konkrétně ohledně vkladu 30 Kč při nabytí podílů o velikosti 15 % žalobci a) a b), opomenutí skutečnosti, že společnosti poskytli vysokou zápůjčku, dále ohledně internetových článků o vyšetřování [písmeno]. [příjmení] Policií ČR nebo konzultace žalobce b) s právní kanceláří. Vytýkali okresnímu soudu, že zásadně dezinterpretuje skutkový stav vyplývající z provedených důkazů, když uvádí, že žalobci nabyli své podíly„ postupnými a opakovanými převody“ mezi [příjmení], [příjmení], [příjmení] a žalobci. Odmítali závěr, že zápůjčku 2 500 000 Kč poskytli společnosti v hotovosti. Poukazovali na to, že okresní soud při své závěru, že jim neuvěřil, že jednali s obvyklou mírou opatrnosti, zcela pominul podstatnou okolnost, že [jméno] [příjmení] byl v době nabytí podílů žalobců a) a b) – tedy při prvním převodu podílů mimo okruh původních vlastníků – jediným společníkem a jednatelem společnosti, zapsaným v obchodním rejstříku. Zdůraznili, že při nabytí jakéhokoli majetku je podstatný status prodávajícího, nikoli jeho pověřenců, zmocněnců a rádců. Ani zjištění, že kmenové listy dříve patřily pánům [příjmení] a [příjmení], nevede k nutnosti zkoumat, jestli někdo z dřívějších vlastníků nebyl dříve postižen exekucí. Navíc povinný [příjmení], byl ostatně v r. 2017 zapsán v obchodním rejstříku jako jediný společník společnosti, což žádného z exekutorů dříve nevedlo k postižení tohoto podílu. Uvedli, že pro ně byl převodcem dne 7. 9. 2018 de iure i de facto pan [příjmení]. Za chybný označili skutkový závěr soudu prvního stupně, že„ motivace povinného [příjmení] musela být žalobcům známá“. Tvrdili, že nevěděli o jeho exekucích. Dodali, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů mohl soudit, že žalobci měli a mohli považovat p. [příjmení] za osobu, která společnost fakticky neřídí – to však neznamená, že se jedná o tzv. bílého koně anebo dokonce že p. [příjmení] není faktickým vlastníkem podílů ve společnosti. Poukazovali na to, že skutečnost, že povinný [příjmení] byl zapsán jako vlastník a jednatel společnosti, je zřejmá pouze z úplného výpisu z obchodního rejstříku a v době nabytí podílů nebyla v rejstříku zapsána. Namítali, že nesrozumitelný je závěr okresního soudu, že„ každý z žalobců alespoň u části těchto kmenových listů při podpisu jejich rubopisu musel vidět, že poslední osobou, která tímto způsobem nabyla tyto kmenové listy, není pan [jméno] [příjmení], ale buď povinný [příjmení], nebo pan [příjmení]“, když je nepochybné, že poslední osobou nabyvší kmenové listy převáděné na žalobce a) a žalobce b) byl 7. 9. 2018 pan [příjmení]. Vytýkali okresnímu soudu, že nepřihlédl ke skutečnostem a důkazům, které tvrdili k prokázání své dobré víry, a to, že dobrá víra při nabytí obchodního podílu reprezentovaného cenným papírem na straně nabyvatele vyplývá z toho, že je mu cenný papír předložen jeho řádným držitelem, a to i kdyby držitel nebyl jeho vlastníkem (například kvůli generálnímu inhibitoriu při převodu z právního předchůdce). Zdůraznili, že tento argument soud prvního stupně nijak nezohlednil ani se s ním nevypořádal, platí přitom při každém nabytí kmenového listu žalobci, včetně nabytí od povinného [příjmení]. Uvedli, že vedle dobré víry svědčil žalobcům a) a b) po nabytí kmenových listů od [jméno] [příjmení] princip materiální publicity dle § 980 odst. 2 a zejména § 984 odst. 1 o. z. (nabytí za úplatu od subjektu zapsaného v obchodním rejstříku). Namítali, že tento argument soud prvního stupně nijak nezohlednil ani se s ním nevypořádal. Vytýkali okresnímu soudu, že se opomněl zabývat jejich námitkou, že předmětné podíly nebyly v době nabytí postiženy žádným exekučním příkazem, přestože proti povinnému [příjmení] bylo nařízeno mnoho exekucí. Dále že se nezabýval námitkou neaktuálnosti systému centrální evidence exekucí, zpoplatnění výpisů z tohoto systému a skutečností, že jeho existence není běžné veřejnosti dobře známa. Dokonce okresní soud pominul i jejich námitku, že trestní stíhání p. [příjmení] nemá právní relevanci. A rovněž pominul námitku, že sám žalovaný měl povinnému [příjmení], stiženému mnohonásobným inhibitoriem, půjčovat peníze a uzavírat s ním smlouvy, což je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, kterému nenáleží právní ochrana. Konečně namítali, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil zjištění učiněná na základě provedeného dokazování, když uzavřel, že žalobci nezachovali obvyklou míru opatrnosti. Tento svůj závěr okresní soud opřel o úvahu, že žalobci investovali do společnosti značkou částku, a usuzoval, že s ohledem na výši investice by byla„ obvyklá i nezbytná určitá vyšší míra opatrnosti“. Zdůraznili, že neexistuje žádný právní předpis ani jiné pravidlo, které by při pořízení obchodního podílu či majetku ve vyšší ceně předepisovalo„ vyšší míru opatrnosti“; rovněž předpoklad lustrace právního předchůdce převodce či převodce samotného na internetu není právním předpisem dán a není ani součástí obvyklé míry opatrnosti při koupi obchodního podílu od jiné osoby. Poukazovali na to, že tvrdili a prokazovali, že podíly nabyli v dobré víře a tato jejich dobrá víra musí být vyvrácena, pro což ovšem nepostačuje jakýsi nedostatek vyšší míry opatrnosti, kterým argumentuje soud prvního stupně. Zdůraznili, že nebylo prokázáno, že by věděli o generálním inhibitoriu, které mělo povinnému [příjmení] bránit v převodech podílů ve společnosti, a dobrá víra tak na jejich straně byla dle zákonné domněnky zachována. Dodali, že dobrá víra není objektivní skutečností či důsledkem obvyklé (nikoli vyšší) míry opatrnosti, jak sugeruje soud prvního stupně, dobrá víra je psychickým stavem jednající osoby, který má být dle uvedeného hlediska obvyklé opatrnosti zkoumán. Liší se přitom zkoumání dobré víry převodce (tedy zda mohl mít za to, že je oprávněným vlastníkem a držitelem převáděného podílu) a dobré víry nabyvatele (tedy zda on mohl mít za to, že převodce je vlastníkem a držitelem převáděného podílu). Zdůraznili, že jejich dobrá víra v tomto řízení nebyla relevantně zpochybněna, neboť úvaha soudu prvního stupně o nutné vyšší míře opatrnosti je v rozporu se zákonem a judikaturou českých soudů. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a jejich žalobě vyhověl.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobců uvedl, že žalobci a jejich právní předchůdci záměrně nenechávali do obchodního rejstříku zapisovat zákonem stanovené údaje. Zdůraznil, že tvrzení žalobců, že při vstupu do společnosti postupovali s určitou opatrností, bylo vyvráceno. Není přitom podstatné, zda žalobce b) konzultoval s právní kanceláří ochranu investice, ale to, že si počínal nezodpovědně a neopatrně, když mu nepřipadalo podezřelé, že došlo 3x k převodu kmenových listů mezi stejnými osobami v krátkém časovém úseku a že tyto převody nejsou zapsány v obchodním rejstříku. Pokud žalobci v odvolání uvedli, že při nabytí majetku je podstatný status prodávajícího, je zarážející, že nejednali právě s prodávajícím (jediným společníkem a jednatelem [příjmení] [příjmení]), ale s povinným [příjmení] a [písmeno]. [příjmení], kterým, podle svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], také žalobci a) a b) předali každý v hotovosti 2 500 000 Kč. Žalobci tedy vstupovali do společnosti a vůbec nepotřebovali mluvit s jednatelem a s tím, kdo jim prodá podíly. To je skutečně velmi neopatrné a nestandardní, pokud ovšem žalobci nevěděli, že osoba jednatele a jediného společníka je„ bílým koněm“, a proto nemá smysl s ním jednat. Z toho důvodu vše dojednali s povinným [příjmení] a panem [příjmení] a tedy jim bylo jasné, proč je v obchodním rejstříku zapsán [jméno] [příjmení] a nemohou v něm být vidět povinný [příjmení] a [písmeno]. [příjmení]. Zdůraznil, že nelze věřit žalobci b), že si společnost prověřoval půl roku, když přiznal, že si neprověřil společníky, kteří procházeli obchodním rejstříkem, a neznal předchozí držitele kmenových listů. Povinný [příjmení] byl jako jednatel společnosti v obchodním rejstříku veden od 2. 2. 2017 do 21. 4. 2017, ale vznik jeho funkce je již k 22. 7. 2016. Opět je zde problém v neplnění povinnosti k obchodnímu rejstříku jako veřejně přístupnému seznamu. V obchodním rejstříku tak není zapsán např. převod z [jméno] [příjmení] na povinného [jméno] [příjmení] datovaný 10. 7. 2018, převod z povinného [příjmení] na [jméno] [příjmení] ze dne 6. 9. 2018, převod z [jméno] [příjmení] na povinného [příjmení] o den později, tedy 7. 9. 2018; zapsán není ani žalobci tvrzený převod kmenových listů č. 16 – 17 (10% podíl) ze dne 25. 6. 2019 z [písmeno]. [příjmení] na [písmeno]. [příjmení] a převod kmenových listů č. 7 a 11 (10% podíl) téhož dne z povinného [příjmení] na [písmeno]. [příjmení], převod kmenových listů č. 18 – 20 (15% podíl) dne 30. 10. 2019 z [písmeno]. [příjmení] na žalobce b), převod kmenových listů č. 14 – 15 (10% podíl) ze dne 20. 2. 2019 z [písmeno]. [příjmení] na žalobkyni d) nebo převod kmenových listů č. 12 – 13 (10% podíl) téhož dne z povinného [příjmení] na žalobce c). Žalobci případně jejich právní předchůdci museli mít důvod, aby osoba povinného nebyla v jejich převodech veřejně dohledatelná a tímto důvodem bezpochyby byla četná exekuční řízení vedená na osobu povinného [jméno] [příjmení]. Zdůraznil, že nepoctivé a protiprávní jednání si nezaslouží soudní ochranu, žalobci nemohli být a nebyli v dobré víře a už vůbec si nepočínali se zvýšenou mírou opatrnosti. Poukazoval na to, že žalobci staví svou obranu na dobré víře, a dovolávají se důvěry v zápis v obchodním rejstříku, i když sami připouštějí, že byl v rozporu s realitou. Vyslovil názor, že se nemůže dovolávat dobré víry v zápis ve veřejném rejstříku ten, kdo sám vědomě povinnost pravdivosti zápisů porušuje. Žalobci nejednali s obvyklou a potřebnou míru opatrnosti, nemohli nabýt vlastnické právo ke kmenovým listům z důvodu inhibitoria, případně proto, že je nemohli získat od někoho, kdo je z důvodu inhibitoria nenabyl platně, a exekutor se neplatnosti dovolal. Navrhl, aby byl rozsudek okresní soudu jako správný potvrzen.

5. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno v zákonné lhůtě osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu a dospěl k závěru, že okresní soud provedl důkazy v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí a z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění i právní závěry, na něž krajský soud pro stručnost odkazuje. Krajský soud k odůvodnění napadeného rozsudku vzhledem k odvolacím námitkám dodává následující.

6. Jak bylo již výše uvedeno, okresní soud správně věc posuzoval dle § 44a a § 47 odst. 6 ex. ř., § 267 o. s. ř. a §§ 4 - 8 a § 984 o.z.. Při posuzování věci je třeba postupovat i dle následujících ustanovení.

7. Podle § 139 odst. 1, 3 věta prvá zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, určí-li tak společenská smlouva, může být podíl společníka představován kmenovým listem. Je-li podle společenské smlouvy dovolen vznik více podílů pro jednoho společníka, může společnost vydat kmenový list pro každý podíl. Kmenový list je cenný papír na řad.

8. Dle § 210 odst. 1 a 2 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích je-li podíl společníka představován kmenovým listem, uvede se v rubopise jednoznačná identifikace nabyvatele; ustanovení § 209 odst. 1 se použije obdobně. K účinnosti převodu kmenového listu vůči společnosti se vyžaduje oznámení změny osoby společníka a předložení kmenového listu společnosti.

9. Dle § 1103 odst. 2 o. z. vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky; převodce cenného papíru však ručí za uspokojení práv z cenného papíru, jen je-li k tomu zvlášť zavázán.

10. V souzené věci bylo prokázáno a v průběhu řízení ani nebylo sporu o tom, že povinný [jméno] [příjmení] byl vlastníkem 100% podílu ve společnosti [právnická osoba], [IČO]. Tento podíl dne 21. 4. 2017 převedl na [jméno] [příjmení], ačkoliv ještě před převodem tohoto podílu bylo na majetek povinného zahájeno 15 exekucí, o nichž byl ve většině případů již vyrozuměn. Skutečnost, že obchodní podíl povinného v předmětné společnosti nebyl postižen žádnou z předchozích exekucí, nemá pro rozhodnutí v dané věci význam, neboť je věcí každého z exekutorů, jakým způsobem bude při provádění exekuce postupovat, resp. jaký konkrétní majetek povinného bude v každém z exekučních řízení postižen. Současně to nic nemění na skutečnosti, že s doručením vyrozumění o zahájení exekučních řízení je spojen zákaz, aby povinný nakládal se svým majetkem. Pokud tedy povinný [jméno] [příjmení] převedl dne 21. 4. 2017 svůj 100% na [jméno] [příjmení], postupoval v rozporu s ustanovením § 44a ex. ř. a toto jeho právní jednání je proto neplatné. Dne 10. 7. 2018 bylo vydáno 20 kmenových listů, přičemž s každým z kmenových listů byl spojen 5% podíl na obchodní společnosti. Kmenové listy byly následně předmětem opakovaných převodů, a to až na současné vlastníky – žalobce. Neplatnosti převodu obchodního podílu ze dne 24. 4. 2017 se dovolal soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení] a v exekučním řízení vedeném na majetek povinného [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] vydal dne 16. 4. 2020 exekuční příkaz k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv, a to postižením 100% podílu povinného ve společnosti [právnická osoba], [IČO]. Na závěru, že právní jednání povinného [písmeno]. [příjmení] představující převod je neplatným právním jednáním nic nemění ani námitka žalobců, že žalovaný sám po zahájení exekučních řízení poskytoval povinnému finanční prostředky a jeho jednání by proto neměla být poskytnuta právní ochrana. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že exekuční řád zakazuje povinnému nakládat s jeho majetkem, nebrání však tomu, aby povinný přijal finanční prostředky, které může použít např. právě na úhradu dluhů. V dalším průběhu řízení tak okresní soud správně posuzoval, zda žalobci jednotlivé kmenové listy nabyli v dobré víře a při zachování nezbytné míry opatrnosti.

11. K tomu je s odkazem na shora uvedená ustanovení zákona č. 90/2012 Sb. třeba uvést, že kmenový list je cenným papírem na řad, který se stává nosičem, v němž jsou obsažena všechna práva a povinnosti společníka. Rovněž veškeré dispozice s podílem se provádí prostřednictvím kmenového listu. K převodu kmenového listu dochází na základě smlouvy po opatření kmenového listu rubopisem a jeho předání. Zákon nevyžaduje žádnou zvláštní formu pro smlouvu, na jejímž základě dochází k převodu cenného papíru; tato smlouva může být uzavřena písemně, ústně i jen konkludentně, např. předáním rubopisovaného kmenového listu. Podrobné náležitosti rubopisu zákon u kmenových listů nestanoví. V tomto ohledu je důležité pravidlo uvedené v § 210 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb. požadující, aby v rubopise byla uvedena jednoznačná identifikace nabyvatele kmenového listu, a tudíž i příslušného druhu podílu. Změna v osobě společníka, vlastníka kmenového listu, se vůči společnosti stává účinnou okamžikem, kdy je její změna v osobě vlastníka kmenového listu oznámena a předložen kmenový list s příslušným rubopisovým záznamem. Teprve potom se nabyvatel kmenového listu stává společníkem a jednatelé jsou povinni učinit všechny kroky jako u smluvních převodů, tj. změnit záznam v seznamu společníků, podat návrh na změnu zápisu osob společníků v obchodním rejstříku a vyhotovit nové aktuální znění společenské smlouvy, které založí do sbírky listin. Seznam společníků má sice pouze evidenční charakter, ale je významný pro právní jistotu společnosti ohledně jejích společníků. Neodpovídá-li seznam skutečnosti, musí vlastník kmenového listu prokázat, že kmenový list platně nabyl, teprve potom může být změna zapsána do seznamu společníků.

12. Pokud jde o obchodní rejstřík, jedná se o veřejný seznam, do kterého lze volně nahlížet a do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů nebo organizačních složek jejich podniků, o nichž to stanoví zákon. Ze zákona přímo nevyplývá povinnost zapisovat každý převod kmenového listu (podílu) do obchodního rejstříku, platí však nutnost oznámit převod podílu společnosti a předložit jí kmenový list. Vlastníkem kmenového listu tedy může být kdokoliv a jeho identita nebude odhalena, dokud nebude převod oznámen společnosti. Do té chvíle bude sice nabyvatel společníkem, ale nebude oprávněn vykonávat svá práva vůči společnosti, jelikož vůči společnosti je převod účinný až oznámením a předložením kmenového listu. Pokud ale společnost, respektive jednatel, neprovede změnu v obchodním rejstříku, nebude vlastník podílu/kmenového listu, dohledatelný v obchodním rejstříku. Může tak dojít k situaci, že jako společník bude zapsána jiná osoba v rejstříku, jiná v seznamu společníků a třetí bude skutečným společníkem z titulu vlastnictví kmenového listu. Může pak nastat spor, kdo je skutečným vlastníkem podílu.

13. Pokud je určitá právní skutečnost ve veřejném seznamu zapsána, nemůže se nikdo dovolávat její neznalosti. Má-li totiž určité právo působit i proti dalším osobám, musí mít možnost se o právu dozvědět. Hlavním účelem veřejných seznamů není pouze centrální evidence zapisovaných údajů, ale jejich úloha spočívá i v upevnění právní jistoty společnosti. K tomu je třeba, aby byla chráněna dobrá víra osob v to, že co je ve veřejném seznamu psáno, je také dáno; a naopak – co v seznamu schází, že ani ve skutečnosti není. Ustanovení § 980 odst. 2 o. z. zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku, že právo zapsané ve veřejném seznamu bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem a naopak, pokud bylo vymazáno, má se za to, že ani ve skutečnosti neexistuje. Ochrana nabyvatele je tudíž posílena tím, že údaje zapsané ve veřejném seznamu jsou považovány za přesné a spolehlivé, pokud není prokázán opak. Pokud se někdo s údaji zapsanými ve veřejném seznamu vůbec neseznámil, nemůže se dovolávat své neznalosti (§ 980 odst. 1 o. z.). Z uvedeného vyplývá, že pokud někdo za úplatu nabude vlastnické právo k věci zapsané ve veřejném seznamu od osoby, kterou na základě zápisu považoval v dobré víře za osobu k tomu oprávněnou, právní řád jeho dobrou víru chrání, i kdyby stav zapsaný ve veřejném seznamu nebyl v souladu se skutečným stavem. Ochrana dobré víry nabyvatele ovšem není neomezená, neboť každý má všeobecně dbát svých práv a sledovat, zda zapsaný stav odpovídá stavu skutečnému, případně se domáhat jeho změny.

14. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že skutkové i právní závěry okresního soudu ohledně nabytí kmenových listů žalobci v dobré víře a při zachování nezbytné míry opatrnosti jsou správné. Povinný [písmeno]. [příjmení] dne 21. 4. 2017 neplatně převedl 100% podíl obchodní společnosti na [jméno] [příjmení], který po vystavení 20 kmenových listů po 5% podílu, převedl dne 10. 7. 2018 celkem 10 kmenových listů (50% podíl) zpět na povinného [příjmení] a 10 kmenových listů (50% podíl) na [písmeno]. [příjmení]. Dne 6. 9. 2018 převedl povinný [písmeno]. [příjmení] kmenové listy č. 1 – 7 zpět na [jméno] [příjmení] a [písmeno]. [příjmení] kmenové listy č. 11 – 20. Již následující den převedl [jméno] [příjmení] kmenové listy č. 1 – 3 žalobci a), kmenové listy č. 4 – 6 žalobci b), kmenové listy č. 7, 11 – 13 povinnému [písmeno]. [příjmení] a kmenové listy č. 14 – 20 [písmeno]. [příjmení]. Následně byly kmenové listy č. 7 a 11, 16 – 17 z povinného [příjmení] a [písmeno]. [příjmení] převedeny [písmeno]. [příjmení] a poté žalobci a), kmenové listy č. 12 – 13 přímo z povinného [písmeno]. [příjmení] na žalobce c), kmenové listy č. 14 – 15 z [písmeno]. [příjmení] na žalobkyni d) a kmenové listy č. 18 – 20 z [písmeno]. [příjmení] na žalobce b). Z obchodního rejstříku je zřejmé, že převody předmětných kmenových listů mezi povinným [příjmení], [jméno] [příjmení] a [písmeno]. [příjmení], nebyly do tohoto veřejného seznamu zapsány a údaje o společnících obsažené ve veřejném seznamu nesouhlasily s rubopisy kmenových listů. Tento rozdíl, který vytváří právní nejistotu o skutečných společnících, žalobci mohli a měli zaznamenat, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že dlouhodobě vedli jednání s osobami odlišnými od jednatele společnosti. Žalobci si tyto osoby nijak neprověřili, prověřovali jen zapsaného jednatele [jméno] [příjmení], ačkoliv právě pouze ohledně jeho osoby by jim svědčila dobrá víra v zápis v rejstříku. Všechny uvedené okolnosti ve spojení se značnou finanční částkou, kterou do společnosti investovali (bez ohledu na skutečnost, zda byly prostředky vyplaceny v hotovosti nebo na účet), vedou jednoznačně k závěru, že žalobci v souvislosti s převodem kmenových listů nezachovali nezbytnou míru opatrnosti a nemohli být ani v dobré víře v zápis v obchodním rejstříku, když se s jeho obsahem neseznámili, nezjistili nesrovnalosti zápisu v rejstříku proti skutečnému stavu dle rubopisů kmenových listů, resp. pokud si těchto rozdílů byli vědomi, nijak se nesnažili je odstranit a prověřit tak oprávnění jednotlivých osob k převodu předmětných kmenových listů. Odvolací soud proto odvolání žalobců neshledal důvodným a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

15. Krajský soud následně přezkoumal i rozhodnutí o nákladech řízení před okresním soudem. S ohledem na výsledek řízení, ve kterém byl zcela úspěšný žalovaný, rozhodl okresní soud správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 912 Kč. Rovněž výše těchto nákladů byla stanovena správně, když sestávaly z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč za každý z osmi úkonů právní služby realizovaných ve věci (převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě, doplnění na výzvu soudu, 5x účast při jednání – 29. 3. 2021, 7. 6. 2021 dopoledne, 7. 6. 2021 odpoledne, 6. 9. 2021 a 4. 10. 2021), osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 200 Kč ve výši 5 712 Kč Odvolací soud se však neztotožňuje s rozhodnutím okresního soudu, který povinnost k náhradě takto stanovených nákladů uložil žalobcům stejnou měrou, a to každému v rozsahu ¼. Odvolací soud je toho názoru, že povinnost k náhradě nákladů řízení je třeba žalobcům stanovit podle poměru velikosti jejich podílů, jejichž vyloučení z exekuce je předmětem této žaloby. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku pod bodem II. změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl, že žalobce a) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem v částce 13 494 Kč, žalobce b) v částce 11 519 Kč, žalobci c) a d) každý v částce 3 949,50 Kč, všichni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

16. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného tvoří mimosmluvní odměna jeho zástupce dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 6 200 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast zástupce na jednání před krajským soudem) při částce 3 100 Kč za jeden úkon, paušální náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů právní služby po částce 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a 1 428 Kč za 21% daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení. Náklady odvolacího řízení celkem v částce 8 228 Kč jsou žalobci povinni nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a to rovněž v poměru velikosti jejich podílů tj. žalobce a) v částce 3 374 Kč, žalobce b) v částce 2 880 Kč a žalobci c) a d) každý v částce 987 Kč.