21 CO 87/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci zástavní věřitelky: osobní údaje zástavní věřitelky zastoupená advokátem údaje o zástupci proti zástavní dlužnici: osobní údaje zástavní dlužnice zastoupená advokátem údaje o zástupci o soudní prodej zástavy k odvolání zástavní dlužnice proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. ledna 2022 č. j. 5 C 343/2021-102

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku pod bodem I potvrzuje.

II. Ve výroku pod bodem II se usnesení okresního soudu mění takto: O nákladech řízení před okresním soudem se nerozhoduje. Okresní soud výrokem I usnesení označeného v záhlaví nařídil soudní prodej zástavy k uspokojení pohledávek zástavní věřitelky společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], za dlužníkem [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], vyplývajících ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] ve výši 1 627 910 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 620 491 Kč, smluvními pokutami ve výši 85 759 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 4 909 160 Kč od 29. 1. 2020 do 13. 10. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 4 659 160 Kč od 14. 10. 2020 do 11. 2. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 3 334 160 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení, a to dále označených pozemků zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a k. ú. [obec], na listu vlastnictví [číslo] výrokem II uložil zástavní dlužnici povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení zástavní věřitelce náklady řízení 17 607,41 Kč. V odůvodnění uvedl, že zástavní věřitelka podala proti zástavní dlužnici návrh na povolení soudního prodeje zástavy a tvrdila, že mezi společností [právnická osoba] a dlužníkem [jméno] [příjmení] byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které tato společnost poskytla dlužníkovi 1 650 000 Kč. Zástavní věřitelka je na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jakožto postupitelem a zástavní věřitelkou jako postupníkem výlučnou majitelkou pohledávky za [jméno] [příjmení]. Pohledávka byla částečně uspokojena v přímém zpeněžení zástavy, která je odlišná od zástavy uvedené v této věci. K uspokojení zbývá pohledávka 1 627 910 Kč s příslušenstvím. Zástavní dlužnice s návrhem nesouhlasila a namítala, že není prokázáno postoupení pohledávky na zástavní věřitelku a není prokázáno, kdo je zástavním dlužníkem, neboť ona neuzavřela zástavní smlouvu osobně, ale uzavřel ji [jméno] [příjmení] a překročil tak zmocnění, které mu udělila. Zástavní smlouva je proto neplatná a nicotná. Nebyla doložena ani zajištěná pohledávka. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že podle úvěru registrační [číslo] ze dne [datum] společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako věřitelka poskytla dlužníkovi [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 1 650 000 Kč. K zajištění této smlouvy o úvěru dne [datum] na základě plné moci z téhož dne uzavřela věřitelka k zajištění pohledávky se zástavní dlužnicí zástavní smlouvu ke shora označeným nemovitostem. Smlouvou o postoupení pohledávky [číslo] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na společnost [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávky [číslo] ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku na zástavní věřitelku. Postoupení pohledávky bylo zástavní dlužnici oznámeno. Zástavní právo ve prospěch zástavní věřitelky je zapsáno v katastru nemovitostí. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 358 odst. 1 z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro povolení prodeje zástavy. Zástavní věřitelka úvěrovou smlouvou doložila zajištěnou pohledávku, zástavní smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí doložila zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Prokázala, že pohledávka na ni byla platně postoupena a toto postoupení bylo zástavní dlužnici oznámeno. Dále okresní soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 21 Co 1467/2004, sp. zn. 21 Cdo 826/2008). Dále namítané skutečnosti může zástavní dlužnice uplatnit prostřednictvím návrhu na zastavení, případně následujícího výkonu rozhodnutí nebo prostřednictvím vylučovací žaloby (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 826/2008). O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Proti tomuto usnesení podala zástavní dlužnice včas odvolání. Okresnímu soudu vytýkala, že se nezabýval platností zástavní smlouvy. Zástavní dlužnice přitom již v řízení před okresním soudem poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 26 Co 105/2021-140. V tomto řízení bylo odvolacím soudem zjištěno, že dlužník [jméno] [příjmení] při uzavření úvěrové smlouvy jednal v rozporu se zájmy zastoupené [jméno] [příjmení] a překročil své zástupčí oprávnění. Sjednal svůj vlastní úvěr a tento úvěr zajistil majetkem zástavní dlužnice. [jméno] [příjmení] byl přitom na základě plné moci oprávněn uzavřít pouze zástavní smlouvu, kterou by zajistil úvěr poskytnutý [jméno] [příjmení], a nikoliv svůj vlastní úvěr. Podle § 437 odst. 2 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), byl rozpor v zájmech zástupce a zastoupené dán. Podle § 437 odst. 1 o. z. zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Zástavní smlouva ze dne [datum] tedy zástavní dlužnici nezavazuje a zavázán je toliko [jméno] [příjmení], který však vlastníkem nemovitostí není, a zavázal se tedy k právnímu jednání o plnění od počátku nemožnému. K neplatnosti takového právního jednání musí soud přihlédnout i bez návrhu podle § 588 o. z. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3754/2009 pak dovodil, že v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy je povinností soudu přihlédnout při zkoumání podmínek pro nařízení prodeje zástavy ke zjevné neplatnosti zástavní smlouvy, jíž zástavní věřitel dokládá existenci zástavního práva k zástavě, a jestliže je zástavní právo doloženo absolutně neplatnou smlouvou, je soud při zkoumání podmínek řízení povinen k této neplatnosti přihlédnout. Zástavní dlužnice proto navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh zástavní věřitelky na soudní prodej zástavy zamítne. Zástavní věřitelka ve svém písemném vyjádření k odvolání zástavní dlužnice navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Poukázala na to, že zástavní dlužnice na základě plné moci ze dne [datum], opatřené ověřenými podpisy ze dne [datum], zmocnila svého manžela [jméno] [příjmení] k uzavření a podpisu smluv o úvěru a zástavních smluv. Pokud jde o řízení o soudní prodej zástavy, pak nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem zástavy podle § 251 a násl. o. s. ř. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou (viz § 358 odst. 1 z. ř. s.) významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány a postačuje, budou-li osvědčeny. K neplatnosti smluv přihlíží soud jen tehdy, vyšla-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3973/2009, 21 Cdo 3837/2015). To znamená, že důvod neplatnosti je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením. Závěr o „zjevné“ neplatnosti přijal i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn.

II. ÚS 552/17. Zástupci účastnic při jednání před odvolacím soudem odkázali na svá shora označená písemná podání. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Podle § 358 odst. 3 z. ř. s. podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Řízení o soudní prodej zástavy není klasickým nalézacím řízením, ve kterém by se beze zbytku zkoumaly veškeré hmotněprávní vztahy účastníků související se zástavou zajištěnou pohledávkou zástavního věřitele. Ustanovení § 358 odst. 1 z. s. ř. vymezuje skutečnosti rozhodné pro nařízení prodeje zástavy, tedy jinými slovy řečeno skutečnosti, za jejichž splnění soud prodej zástavy nařídí. Další skutkové okolnosti soud při rozhodování nařízení prodeje zástavy nezkoumá. Nejvyšší soud ustáleně judikuje (naposledy viz např. usnesení sp. zn. 21 Cdo 3834/2019), že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 věta první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků, týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 věta první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v tomto ustanovení, nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. s. ř. a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4979/2015). Zpochybnit osvědčené skutečnosti lze až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí /exekuce/ zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo vylučovací žaloby (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, sp. zn. 21 Cdo 277/2017). Okresní soud věc posoudil správně, pokud dovodil, že zástavní věřitelka doložila (osvědčila) všechny skutečnosti vyžadované jako podmínky pro vyhovění návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud odkazuje v tomto směru zcela na odůvodnění usnesení okresního soudu. Zástavní dlužnice ve svém odvolání okresnímu soudu vytýkala, že se nezabýval dostatečně tím, zda zástavní smlouva zástavní dlužnici zavazuje vzhledem k přestoupení plné moci, na jejímž základě zástavní smlouvu za zástavní dlužnici uzavřel jako zmocněnec dlužník [jméno] [příjmení]. Odkazovala přitom na judikaturu, ze které vyplývá, že je povinností soudu již v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy přihlédnout ke zjevné neplatnosti zástavní smlouvy, jíž zástavní věřitel existenci zástavního práva k zástavě dokládá. Dokládá-li zástavní věřitel zástavní právo k zástavě zástavní smlouvou, je nepochybné, že je vždy významné pro závěr o zástavním právu též to, zda jde o platné právní jednání. Na základě neplatné zástavní smlouvy právo nevznikne, i kdyby podle takové smlouvy došlo ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí. Odvolatelka má pravdu v tom, že judikatura proto dospěla k závěru, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak – jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze soudního prodeje zástavy – jen tehdy, vyšel-li z obsahu listin nebo jinak za řízení najevo. To, že důvod neplatnosti zástavní smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v § 358 odst. 1 věta první o. s. ř., neumožňuje soudu provést dokazování ke sporným tvrzením (viz shora označené usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3834/2019, v němž Nejvyšší soud také poukázal na dosavadní ustálenou judikaturu). V projednávané věci lze dát v rovině práva hmotného zástavní dlužnici obecně za pravdu, že pokud za ni zástavní smlouvu uzavřel někdo jiný (dlužník) jako zmocněnec a při uzavírání zástavní smlouvy překročil zástupčí oprávnění a nadto byly jeho zájmy v rozporu se zájmy zástavní dlužnice jako zmocnitelky a zmocnitelka exces neschválila nebo nedošlo k jeho ratihabici, je dlužník jako zmocněnec z tohoto svého právního jednání (zástavní smlouvy) zavázán sám a zástavní dlužnici jako zmocnitelku zástavní smlouva nezavazuje a nevznikají jí z této smlouvy žádná práva a povinnosti. Jinými slovy řečeno není zástavní smlouvou vázána (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1600/2010). Nemůže být ale současně žádných pochyb o tom, že ke zjištění těchto skutečností majících význam pro posouzení, zda zástavní smlouva zástavní dlužnici zavazuje, by bylo třeba provést dokazování. Nadto jsou tyto skutečnosti mezi účastníky zásadně sporné. Nejde tedy zjevně o případ, kdy by si soud tuto otázku mohl posoudit již v prvé fázi řízení o soudním prodeji zástavy, tedy ve fázi jejího nařízení, která končí rozhodnutím podle § 358 z. ř. s., a to vzhledem k jednoznačným a ustáleným judikatorním závěrům shora rozvedeným. Pokud zástavní dlužnice poukazovala na výsledky dokazování provedeného v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. 26 Co 105/2021, pak tyto výsledky dokazování nemůže soud pro toto řízení bez dalšího formálně převzít, tedy aniž by sám dokazování provedl, a nelze si ani nepovšimnout toho, že zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno právě až v řízení exekučním při projednání návrhu na zastavení exekuce. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu ve výroku I jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ústavní soud ČR ve své judikatuře ustáleně dovozuje (viz nález sp. zn.

II. ÚS 114/06, sp. zn.

I. ÚS 28/14), že je porušením práva na spravedlivý proces (článek 36 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (článek 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy (dříve § 200y až 200za o. s. ř.) současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo i v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu. Odvolací soud má za to, že tato judikatura je zcela uplatnitelná pro řízení o soudním prodeji zástavy podle části druhé, hlava IV, díl 8 z. ř. s. a neshledal žádný důvod, aby se od této judikatury, která je pro něho závazná, v této věci odchýlil. Z tohoto důvodu odvolací soud podle § 220 o. s. ř. usnesení okresního soudu ve výroku II změnil tak, že se o nákladech řízení před okresním soudem nerozhoduje. Z důvodů rozvedených ve vztahu k náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně odvolací soud nerozhodoval ani o náhradě nákladů řízení odvolacího.