22 Co 10/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno FO , narozený dne datum posledně bytem adresa zastoupený opatrovnicí advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. října 2024, spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích I a IV potvrzuje.

II. Opatrovnici žalovaného , Jméno advokátky, se přiznává odměna za zastupování žalovaného a náhrada hotových výdajů s tím spojených v celkové výši , částka, , která bude vyplacena z účtu Okresního soudu v , adresa, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, (výrok I), zamítl žalobu co do , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II), přiznal opatrovnici žalovaného odměnu a náhradu hotových výdajů celkem , částka, (výrok III), a uložil žalobkyni nahradit státu náklady řízení ve výši , částka, (výrok IV).

2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne , datum, právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli elektronickými prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku ve výši , částka, do 30 dnů, tj. do , datum, , spolu s poplatkem za sjednání úvěru , částka, , a to v jedné splátce. , částka, Kč byla věřitelem poukázána na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě, z něhož byla předtím v rámci ověření totožnosti žalovaného poukázána na účet věřitele částka , částka, . Žalovaný na úvěr nic nezaplatil. Pohledávka z úvěru byla následně postoupena žalobkyni.

3. Skutečnost, že bankovní účet, na který byl úvěr poskytnut, patřil žalovanému, i to, že z něj byla na účet původního věřitele poukázána částka , částka, , měl okresní soud za prokázánu zprávou příslušné banky.

4. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce tak, že původní věřitel při sjednávání smlouvy o úvěru nedostál povinnostem uloženým mu ustanoveními § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného. Proto okresní soud považoval danou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. Za této situace tak má žalobkyně právo pouze na vrácení zůstatku poskytnuté jistiny úvěru. Proto okresní soud žalobě vyhověl co do částky , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.). Žalobkyně pak prozatím nemá právo ani na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.; toto jí případně vznikne v souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. až poté, kdy se žalovaný ocitne v prodlení s platbou uloženou tímto rozsudkem. Proto ve zbývající části, tj. ohledně úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a úroku z prodlení, okresní soud žalobu zamítl., právnická osoba, náhradě nákladů řízení okresní soud uvedl, že žalovaný byl s přihlédnutím k požadovanému příslušenství v řízení úspěšný co do 60 %, avšak v řízení mu náklady nevznikly, neboť náklady na jeho opatrovnici hradil stát ve smyslu § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.). Státu pak vznikly náklady na odměnu a náhradu hotových výdajů ustanovené opatrovnice žalovaného za tři úkony právní služby po , částka, a tři paušální náhrady po , částka, , celkem , částka, . Vzhledem k výsledku řízení je pak podle § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně povinna nahradit státu 60 % těchto nákladů.

6. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný prostřednictvím ustanovené opatrovnice včasné odvolání. Namítal, že se okresní soud nedostatečně zabýval otázkou samotného uzavření smlouvy a dispozicí s účtem a na něm poskytnutou částkou. K uzavření úvěrové smlouvy mělo dojít přes internet. Žalobce nedoložil, jakým způsobem před uzavřením smlouvy ověřil totožnost žalovaného, ani jak dospěl k závěru, že držitelem telefonního čísla, na které měl být zaslán verifikační kód, byl skutečně žalovaný. Obdobně žalobce neprokázal, že to byl pouze žalovaný, kdo mohl disponovat s bankovním účtem, na nějž byla částka poskytnutého úvěru poukázána. Ověřovací platbu , částka, mohla zaslat i jiná osoba, která měla k danému účtu přístup, a tato mohla také disponovat samotnou částkou , částka, . Je-li žalovaný neznámého pobytu, je nutno brát v úvahu i nepatrnou možnost, že žalovaný v době poskytnutí úvěru přístup k účtu neměl. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud zrušil výroky I a IV odvoláním napadeného rozsudku a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, popř. aby výrok I změnil tak, že žalobu zcela zamítne, a rozhodne znovu o nákladech řízení.

7. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že skutkové i právní závěry okresního soudu považuje za správné. Bylo nepochybně prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku , částka, , na niž nebylo vráceno ničeho. Bankovní účet, na nějž byla uvedená částka poukázána, byl v té době žalovaného. Nebylo prokázáno, že by dispoziční oprávnění k účtu měla jiná osoba. Žalobkyně navrhla potvrzení výroku I rozsudku okresního soudu.

8. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v rozsahu, v jakém se žalovaný domáhal přezkumu (§ 212 o. s. ř.), a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

9. Okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal. Krajský soud má za to, že okresní soud nijak nepochybil při hodnocení provedených důkazů, a učinil z nich správná skutková zjištění. Z provedených důkazů pak je zejména nepochybné, že žalovaný byl majitelem bankovního účtu, na který byla původním věřitelem poukázána předmětná částka , částka, .

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2993 o. z. věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 2995 o. z. vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

13. Smlouvu o úvěru s původním věřitelem uzavíral buď žalovaný, nebo osoba, která se za něj vydávala. Nicméně bez ohledu na to, kdo uzavřel s původním věřitelem úvěrovou smlouvu (která byla tak jako tak správně shledána absolutně neplatnou), to byl žalovaný, kdo se připsáním uvedené částky na jeho bankovní účet bezdůvodně obohatil na úkor původního věřitele tím, že se zvětšil jeho majetek (vzrostla jeho pohledávka za bankou z titulu smlouvy o vedení účtu).

14. Pokud smlouvu uzavřel žalovaný a zároveň snad existovala nějaká jiná osoba, která měla dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu žalovaného, nebo která takové oprávnění sice neměla, ale přesto s touto částkou na bankovním účtu žalovaného nakládala, pak to nemá žádný vliv na vznik povinnosti žalovaného vydat žalobci to, oč se již připsáním předmětné částky na svůj bankovní účet obohatil, neboť původní věřitel plnil žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou (byť neplatnou) a neměl žádnou možnost ovlivnit, jak bude s částkou připsanou na účet žalovaného naloženo. Je na žalovaném, aby se případně s takovou jinou osobou vypořádal. Navíc, pokud šlo o osobu bez dispozičního oprávnění k účtu, mohlo dojít k nakládání s danou částkou jen v důsledku pochybení žalovaného či příslušné banky; nic z toho nemá na vzniklou pohledávku uplatněnou v tomto řízení vliv.

15. Pokud pak smlouvu uzavřel někdo vydávající se za žalovaného, by byl původní věřitel přiveden k plnění lstí ve smyslu § 2995 o. z., a žalovaný jako třetí osoba, která nebyla účastna smlouvy, avšak byla tímto jednáním neznámé osoby obohacena, by byl stále povinen bezdůvodné obohacení vydat. Krajský soud poznamenává, že v takovém případě by bylo postavení žalovaného dokonce horší, než z jakého vycházel okresní soud, protože pak by se zjevně na žalovaného nevztahovaly důsledky uvedené v § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb., a byl by povinen poskytnuté prostředky vrátit nikoli podle svých možností, nýbrž bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.

16. Rozsudek okresního soudu ve věci samé je tedy správný. Okresní soud správně rozhodl i o nákladech řízení státu, a to jak co do základu, tak co do výše. Z těchto důvodů proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním napadené výroky rozsudku okresního soudu tak, jak je uvedeno shora.

17. Ustanovené opatrovnici žalovaného jako advokátce náleží podle § 140 odst. 2 o. s. ř. odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů s tím spojená, a to ve výši podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Opatrovnice učinila v odvolacím řízení celkem dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast u jednání krajského soudu), za něž požadovala odměnu ve výši , částka, za jeden úkon. Předmětem odvolacího řízení však byla pouze částka , částka, , takže odměna za jeden úkon činí podle § 7 cit. vyhl. částku , částka, . Za sepis odvolání jí podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. náleží paušální náhrada ve výši , částka, , za účast u jednání pak ve výši , částka, (rozdíl je dán novelizací provedenou vyhláškou č. 258/2024 Sb., účinnou od , datum, ). Celkem tedy opatrovnici náleží , částka, . Tato částka jí bude vyplacena okresním soudem, který ji do funkce opatrovnice ustanovil.

18. Okresní soud nicméně nerozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Takový výrok by měl rozsudek obsahovat i v případě, že žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.). Krajský soud nicméně s ohledem na zásadu procesní ekonomie nepovažoval za nezbytné nařizovat okresnímu soudu podle § 222 odst. 2 o. s. ř. doplnění rozsudku o tento výrok, a doplnil jej sám.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný neměl se svým odvoláním úspěch, proto je povinen nahradit žalobkyni vynaložené náklady odvolacího řízení, tedy podle obsahu spisu odměnu advokáta za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ze základu , částka, , tj. ve výši , částka, , jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky, a DPH z odměny a náhrad advokáta ve výši 21%, tedy celkem , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.