22 Co 137/2005

Plný text

22Co 137/2005-74 Krajský soud v xxx - pobočka v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce xxx a.s., zast. JUDr. xxx, advokátem, proti žalovanému Z.R., zast. xxx, vyšší soudní úřednicí Okresního soudu xxx jako opat rovníkem, o zaplacení 11.646,- Kč s příslušenstvím , k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve xxx ze dne 13.1.2005, č.j. 7C 859/2004-52, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.646,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení za každý den prodlení z částky 5.696,- Kč od 30.8.2003 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem 7.918,50 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 4.408,- Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 5.696,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení za každý den prodlení z částky 5.696,- Kč od 30.8.2003 do zaplacení a zaplacení dalších 5.950,- Kč (výrok pod bodem I.) a žádnému z účastníků nepřizna l právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 5.12.1998 uzavřena smlouva o úvěru v režimu obchodního zákoníku, na základě níž žalobce poskytl žalovanému částku 7.821,- Kč s tím, že úvěr bude žalobci vrácen v deseti pravidelných splátkách po 982,- Kč. Žalovaný měl poprvé plnit 5.1.1999 a poslední platbu měl učinit 5.10.1999. Okresní soud dále přihlédl k tomu, že opatrovnice žalovaného vznesla námitku promlčení, která se řídí ust. § 387 a násl. Obchz. Dle § 397 Obchz. je obecná promlčecí doba čtyřletá. Se zřetelem na shora učiněná zjištění okresní soud dovodil, že v daném případě začala promlčecí doba plynout dne 6.10.1999 a uplynula dne 6.10.2003. Žaloba však byla podána až 18.11.2003, t e dy po uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Za tohoto stavu okresní soud shledal námitku promlčení důvodnou a proto žalobu bez dalšího zamítl. Ve včas podaném odvolání žalobce namítal, že dle obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, žalovaný uzavřením zmíněné smlouvy v souladu s ust. § 401 Obchz. prohlásil, že prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých společnosti xxx vůči němu ze smlouvy o úvěru na dobu deseti let od okamžiku, kdy započne doba běžet. Skutečnost, ž e se žalovaný s obchodními podmínkami seznámil, neměl k nim žádných připomínek a zavázal se je dodržovat, je pak patrná ze samotné smlouvy o úvěru, kde žalovaný svým podpisem toto prohlášení stvrdil. Za této situace nemůže být nárok žalobce ani zčásti prom l čen, a proto je napadené rozhodnutí nesprávné. Domáhal se zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení. Opatrovnice žalovaného navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Na úvod odvolací soud považuje za nutné uvést, že v průběhu odvolacího řízení žalobce změnil obchodní firmu, jež od 17.1.2005 zní xxx a.s. (viz výpis z obchodního rejstříku č.l. 57 – 59 spisu). Protože se jednalo pouze o změnu označení účastníka, která nepřivodila zánik jeho způsobilosti mít prá v a a povinnosti, odvolací soud pokračoval nadále v řízení a vycházel z nové obchodní firmy žalobce. Dále je třeba poznamenat, že danou věc bylo třeba z procesního hlediska projednat a rozhodnout – vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno dne 13.1.2005 – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.3.2005 (to je přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 59/2005 Sb., kterým se mění občanský soudní řád) – dále jen o.s.ř. (srov. přechodné ustanovení článku I I bod 2 zákona č. 59/2005 Sb.). Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vyhlášení předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.) a postupem dle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval (doplnil) dokazování některými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5.12.1998, č. 1045503386, jejíž součástí jsou i obchodní podmínky (viz příloha A, č.l. 10 spisu), bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému částku 7.821,- Kč s tím, že úvěr bude žalobci vrácen v deseti pravidelných splátkách po 982,- Kč, a to vždy k pátému dni měsíce s první platbou od 5.1.1999. Dle článku 4.4 obchodních podmínek zákazník uzavřením smlouvy o úvěru prohlásil v souladu s ust. § 401 obchodního zákoníku, že prodlužuje promlčecí dobu veškerých pr á v vzniklých společnosti xxx vůči němu ze smlouvy o úvěru na dobu deseti let od okamžiku, kdy započne tato doba běžet. Dle článku 6.3 obchodních podmínek pro případ porušení povinnosti zákazníka poskytnout řádně a včas peněžité plnění v dohodnuté v ý ši se sjednává úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Kromě práva na úrok z prodlení vzniká společnosti xxx při porušení smlouvy zákazníkem podle tohoto odstavce též právo na smluvní pokutu ve výši 20% z dlužné částky, minimálně však ve výši 100,- Kč. Dle článku 8.8 obchodních podmínek vztahy společnosti xxx a zákazníka související se smlouvou o úvěru neupravené výslovně touto smlouvou se řídí ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění no v el. Smlouva o úvěru byla podepsána zástupcem žalobce J. Š. a žalovaným. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 11.11.1998 (viz č.l. 43 – 45 spisu) bylo mimo jiné zjištěno, že se J.Š. (dle citované smlouvy zástupce) zavázal vyhledávat, připravovat, zprostředkovávat a uzavírat obchody pro žalobce (zastoupeného) a vyvíjet činnost směřující k uzavření smluv o úvěru se zájemci o jejich uzavření jménem zastoupeného a k čerpání peněžních prostředků z úvěru za obchodních podmínek stanove ných zastoupeným. Z listiny nazvané platební historie a upomínky před žalobou ze dne 15.8.2003 bylo zjištěno, že žalovaný dluží žalobci splátky úvěry ve výši 3.928,- Kč, dále smluvní pokutu ve výši 1.768,- Kč a smluvní úroky z prodlení ke dni 29.8.2003 ve výši 5.950,- Kč. Na základě takto zopakovaných důkazů, z nichž nejpodstatnější je obsah smlouvy o úvěru, včetně obchodních podmínek ze dne 5.12.1998, a výsledku dokazování před soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodn é. V daném případě založil okresní soud rozhodnutí o žalobě na závěru, že žalobcem uplatněné právo je promlčeno. Odvolací soud však po zopakování shora uvedeného listinného důkazu smlouvou o úvěru dospívá k závěru, že soud prvního stupně příslušný článek obchodních podmínek obsahující prohlášení žalovaného o prodloužení promlčecí doby zřejmě přehlédl, jak o tom svědčí skutečnost, že se v odůvodnění napadeného rozsudku s tímto ustanovením vůbec nevypořádal, v důsledku čehož věc nesprávně právně posoudil. V daném případě již okresní soud správně deklaroval, že závazkový vztah mezi stranami se řídí obchodním zákoníkem (viz dohoda účastníků podle § 262 odst. 1 Obchz. zakotvená v článku 8.8 obchodních podmínek). Promlčení v obchodních závazkových vztazích je komplexně upraveno v ust. § 387 - § 408 Obchz. Účinky promlčení nastávají uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Za tu je ve smyslu § 387 odst. 1 Obchz. třeba považovat nejen promlčecí dobu stanovenou zákonem (§ 292 odst. 2, § 397, § 399), ale tak é promlčecí dobu prodlouženou, ať již přímo ze zákona (§ 405 odst. 2, § 406 odst. 3, § 408 odst. 2), nebo za podmínek stanovených zákonem na základě právního úkonu dlužníka (§ 401 a § 407). Podle § 401 Obchz. strana, vůči níž se právo promlčuje, může pís e mným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než deset let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. V souzené věci žalovaný takov é prohlášení ještě před počátkem běhu promlčecí doby (při uzavření smlouvy o úvěru) učinil, tedy promlčecí dobu prodloužil na deset let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto platné prohlášení je pro něho závazné. Nemůže proto před uplynutím prodloužené pr o mlčecí doby oprávněně vznášet námitku promlčení, třebaže již uplynula promlčecí doba stanovená zákonem. Rovněž nemůže své prohlášení odvolat nebo v prohlášení stanovené prodloužení zkracovat. Se zřetelem na shora podaný výklad je proto nepochybné, že poku d se žalobce mohl domáhat svého práva poprvé dne již 6.10.1999 (tehdy začala plynout promlčecí doba) a žaloba byla podána 18.11.2003, tedy ještě za běhu žalovaným prodloužené promlčecí doby, nemůže být žalobcem vykonané právo promlčeno, jak dovodil soud pr v ního stupně. Za tohoto stavu věci a se zřetelem na výsledky doplňujícího dokazování k rozhodným skutečnostem (z hlediska hmotného práva) odvolací soud shledal podmínky k tomu, aby po skutkové a právní stránce posoudil oprávněnost žalobou uplatněných nároků. V této souvislosti odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 5.12.1998 uzavřena smlouva o úvěru v režimu obchodního zákoníku (§ 497 Obchz.), na základě níž žalobce poskytl žalovanému částku 7.821,- Kč s tím, že úvěr bude žalobci vrácen v deseti měsíčních splátkách po 982,- Kč. Dále vzal za prokázané, že žalovaný dohodnuté splátky řádně nepoukazoval (celkově uhradil jen 5.892,- Kč), v důsledku čehož mu vznikl dluh na splátkách ve výši 3.928,- Kč. Po v innost k vrácení této částky vyplývá ze samotné smlouvy o úvěru i ust. § 497 Obchz. Dle smluvních (obchodních) podmínek (viz článek 6.3) vzniklo žalobci rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 20% z každé splátky uhrazené po splatnosti v celkové výši 1.768 , - Kč, kterýžto nárok má zákonný podklad v ust. § 544 Občz. (citované ustanovení je aplikovatelné na oblast obchodních závazkových vztahů dle ust. § 1 odst. 2 Obchz.), dále právo na denní smluvní úrok z prodlení ve výši O,1% z dlužných částek kapitalizovan ý ke dni 29.8.2003 v částce 5.950,- Kč a konečně právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 5.696,- Kč (částka sestává z dlužných splátek a smluvní pokuty) od 30.8.2003 do zaplacení, kteréžto příslušenství pohledávky žalobce má vedle smlo uvy oporu v ust. § 369 odst. 1 Obchz. Shora naznačené hodnocení provedených důkazů a z něho plynoucí právní úvahy o existenci a trvání smluvních závazků žalovaného vedly odvolací soud k závěru o důvodnosti dané žaloby. Z těchto důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 a 2 o.s.ř. změnil a žalobě vyhověl. Ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř. změnil krajský soud také výrok o nákladech řízení a úspěšnému žalobci přiznal ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení před okresním soudem. Jedná se o náhradu soudního poplatku ze žaloby ve výši 600,- Kč, dále o žalobcem výslovně požadovanou náhradu za advokátní zastoupení před okresním soudem ve výši 6.000,- Kč dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a náhradu dvou paušálních ná h rad hotových výloh po 75,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Protože právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty (viz osvědčení o registraci č.l. 49 spisu), přináleží k výše uvedeným částkám ve smyslu § 137 odst . 3 o.s.ř. i daň z přidané hodnoty ve výši 1.168,50 Kč. Náklady za řízení před okresním soudem v celkové výši 7.918,50 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci v zákonné třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Jedná se o náhradu soudního poplatku z odvolání ve výši 600,- Kč, náhradu odměny advokátního zastoupení v poloviční sazbě 3.125,- Kč dle § 1, § 2, § 3 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., náhradu jedné paušální náhrady hotových výloh ve výši 75,- Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a částku odpovídající dani z přidané hodnoty ze shor a uvedené odměny a náhrady ve výši 608,- Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 4.408,- Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle shora citovaných ustanovení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V xxx dne 21. dubna 2005