22 CO 173/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka obec rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D. a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 599 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 4. 2022, č.j. 17 C 28/2022-85, <b>I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Okresní soud citovaným rozsudkem zamítl návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 599 000 Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Zdůvodnil, že žalobce se uložení povinnosti domáhal s tím, že na něho byla u [název soudu] podána obžaloba pro spáchání přečinu nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit na své bývalé manželce [jméno] [příjmení]. Tato obžaloba byla dle žalobce založena rovněž na svědecké výpovědi žalované. Na jejím základě byl žalobce uznán vinným, když až k jeho odvolání [název soudu], [název] [obec], usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodl o postoupení věci [stát. instituce] s tím, že žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Žalobce tedy žádný trestný čin nespáchal a trestní řízení proti němu nemělo být vedeno. Žalovaná v uvedeném řízení jako svědkyně uvedla nepravdivé skutečnosti, které vedly k zahájení trestního stíhání žalobce a posléze i k jeho nepravomocnému odsouzení, neboť na základě toho, že pracovala jako zdravotní sestra v ordinaci [jméno] [příjmení] uvedla, že vídala žalobce 2x až 3x týdně, jak chodí po [ulice] ulici (ve které se však nachází také bydliště žalobce) a nahlíží do oken ordinace [jméno]. [příjmení]. Dle krajského soudu však není možné žalobci zakázat, aby se pohyboval v ulici, kde sám bydlí, a jednání žalované bylo motivováno snahou pomoci jeho bývalé manželce i snahou získat finanční prostředky žalobce. Žalobce tak měl za to, že díky nepravdivé svědecké výpovědi žalované se z bezúhonné osoby žalobce stala kriminalizovaná osoba, čímž byla zahájena následná fyzická a ekonomická likvidace žalobce. Proto žalobce požadoval zaplacení žalované částky jako náhrady škody zdraví, zadostiučinění a vzniklé psychické újmy způsobené nepravdivými a lživými tvrzeními žalované v rámci uvedeného trestního řízení [název soudu] sp.zn. [spisová značka]. Konkrétně žalobce požadoval 99 000 Kč jako peněžité zadostiučinění za zásah do dobrého jména a pověsti žalobce a 500 000 Kč jako škodu na zdraví z důvodu ztížení společenského uplatnění žalobce v důsledku zhoršení psychického stavu žalobce a nutné úpravy medikace, neboť žalobce trpěl sebevražednými stavy, úzkostmi, sociální izolací.

3. Žalovaná žalobu odmítla jako zcela nedůvodnou, neboť se žádných lživých tvrzení v rámci uvedeného trestního řízení nedopustila, když v němž ani nikdy nebyla vyslýchána v žádném procesním postavení dle trestněprávní úpravy. Proto žádné její sdělení nemohlo vést ke skutkovému či právnímu závěru o vině či nevině žalobce.

4. Okresní soud ze spisu o uvedeném trestním stíhání žalobce [název soudu] sp.zn. [spisová značka] zjistil, že-žalovaná byla dle úředního záznamu Policie ČR dne 25. 4. 2011 telefonicky kontaktována jako zdravotní sestra zaměstnaná u [titul] [příjmení] a k žalobci uvedla, že prochází po ulici [ulice] na protější straně chodníku, přičemž při průchodu kolem ordinace paní doktorky se vždy upřeně dívá směrem do ordinace. Jeho chování trvá přibližně měsíc až dva měsíce nazpět. Během pohledu do ordinace se neprojevuje žádnými gesty ani verbálním projevem. Toto jednání se opakuje přibližně 2x až 3x za týden.

5. Okresní soud dále zjistil, že dne 26. 10. 2011 byla státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v [obec] podána obžaloba na žalobce jako obviněného z přečinu nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), d) trestního zákoníku, kterého se žalobce měl dopustit kromě jiného tím, že v období od počátku března 2011 do 29. 6. 2011 vyhledával osobní blízkost a sledoval bývalou manželku [jméno] [příjmení], omezoval její obvyklý způsob života a narušoval výkon jejího povolání, když s neúměrně vysokou četností a intenzitou postával, popř. bez patrného účelu popocházel či projížděl na jízdním kole ulicí [ulice] v [obec] a sledoval dům [adresa], ve kterém bydlela a měla ordinaci. V obžalobě bylo konstatováno, že ve věci byla vyslechnuta žalovaná jako zdravotní sestra v ordinaci [jméno]. [příjmení], která potvrdila, že [jméno] [příjmení] prochází opakovaně ulicí a upřeně se dívá do ordinace s tím, že toto se opakuje 2x až 3x týdně. Na základě této obžaloby byl žalobce rozsudkem [název soudu] ze dne 9. 8. 2012, č.j. [číslo jednací], uznán vinným z uvedeného přečinu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho a půl roku. Okresní soud zjistil, že odůvodnění tohoto rozsudku neobsahovalo žádné zjištění, které by vyplývalo z výslechu či vyjádření žalované, která ani nebyla soudem v trestním řízení vyslechnuta. Citovaný rozsudek byl následně zrušen usnesením zdejšího krajského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a trestní věc byla postoupena [stát. instituce] s tím, že zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek.

6. Okresní soud také zjistil, že dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žalobci proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti přiznána částka 30 000 Kč s příslušenstvím, neboť uvedené trestní stíhání žalobce pro přečin nebezpečného pronásledování neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je tak dána odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání.

7. Ze svého spisu sp.zn. 25 C 153/2007 okresní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 18. 4. 2008, č.j. 25 C 153/2007-252, ve spojení s rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 30. 4. 2009, č.j. 23 Co 371/2008-308, byla žalované [titul] [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit žalobci částku 692 522 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když v tomto sporu byla jako svědkyně vyslechnuta i žalovaná.

8. Okresní soud vzal dále z lékařských zpráv psychiatrického oddělení [název] [anonymizováno], [nemocnice] [územní celek], [anonymizováno] za prokázané, že žalobce je od května 1998 v ambulantní psychiatrické péči pro posttraumatickou stresovou poruchu a jeho zdravotní obtíže mají chronický charakter.

9. Okresní soud s odkazem na § 3079 o.z. vycházel za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, a to § 420 odst. 1, § 444 a § 13 obč.zák. (č. 40/1964 Sb.) a dále odkázal na § 2956 a § 2957 o.z. Uvedl, že předpokladem odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti (protiprávní stav), dále škoda jako újma a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou. Na základě obsahu svého trestního spisu sp.zn. [spisová značka] měl za prokázané, že žalovaná byla v trestním řízení kontaktována pouze telefonicky, nebyla vyslýchána jako svědkyně a odůvodnění odsuzujícího rozsudku neobsahovalo jakékoli zjištění, které by vyplývalo z jejího výslechu či vyjádření. V dané věci pak nebylo prokázáno a žalobcem ani tvrzeno, že by vyjádření žalované učiněné v rámci trestního řízení bylo nepravdivé, když i žalobce připustil, že v dané ulici, kde jej žalovaná viděla, skutečně bydlí, a vidět jej tedy mohla. Okresní soud proto uzavřel, že žalovaná se nedopustila žádného porušení právní povinnosti či neoprávněného zásahu do práv žalobce a v příčinné souvislosti s jejím jednáním žalované proto nemohla žalobci vzniknout žádná škoda. Okresní soud proto žalobní návrh v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů vzdala.

10. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce, neboť měl za to, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho zatížil řízení vadou. Zdůraznil, že rozsudkem okresního soudu v trestní věci sp.zn. [spisová značka] byl shledán vinným ze spáchání trestného činu, pro který byla podána obžaloba, v níž bylo konstatováno, že ve věci byla vyslechnuta žalovaná jako zdravotní sestra pracující v ordinaci [titul]. [příjmení] a tato potvrdila, že žalobce se prochází opakovaně ulicí a upřeně se dívá do ordinace s tím, že toto se opakuje 2x až 3x týdně. V důsledku odsouzení došlo k zásahu do práv žalobce a k jeho odsouzení došlo na základě obžaloby, která byla podána i v důsledku výpovědi žalované. Dále žalobce uvedl, že žalovaná nepravdivě vypovídala také v řízení okresního soudu sp.zn. 25 C 153/2007, jak je uvedeno na str. 11 až 12 rozsudku. Žalobce proto trval na tom, že nepravdivou výpovědí žalované v trestním řízení došlo k zásahu do jeho práv a v příčinné souvislosti s jednáním žalované mu vznikla tvrzená škoda, jejíž výši okresní soud nezkoumal a tím opět pochybil. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přihlížel jak k vzneseným odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání neuvedeným. Poté krajský soud shledal, že odvolání není důvodné.

12. Krajský soud shledal, že okresní soud řádným procesním postupem provedl řízení, zejména dokazování, na jehož základě v potřebném rozsahu a správně zjistil rozhodné skutečnosti a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Okresní soud přitom vycházel z přiléhavé právní úpravy náhrady škody dle § 420 a násl. obč.zák. a ochrany osobnosti dle § 13, resp. § 11 a násl. obč.zák. a správně zdůvodnil, že nezbytným předpokladem pro vznik povinnosti žalované dle podané žaloby na základě její odpovědnosti za vzniklou majetkovou a nemajetkovou újmu je prokázání protiprávního jednání žalované (porušení její právní povinnosti, příp. způsobení protiprávního stavu). V dané věci však žádné protiprávní jednání žalované dle rozhodných a pro soud závazných skutkových tvrzení žalobce (§ 153 o.s.ř.) nebylo ve shodě se závěry okresního soudu prokázáno. Okresní soud správně a úplně zjistil předmět i konkrétní průběh uvedeného trestního řízení proti žalobci jeho sp.zn. [spisová značka] zahájeného na základě podané obžaloby ze dne 26. 10. 2011 a výsledků šetření Policie ČR Okresní soud správně uzavřel, že žalovaná podala vyjádření dle úředního záznamu Police ČR ze dne 25. 4. 2011, při němž ve shodě s tvrzením žalobce uvedla skutečnosti k dotazovanému chování a pohybu žalobce v ulici [ulice] v [obec], kde žalobce bydlel a kde se rovněž nacházela ordinace bývalé manželky žalobce [titul] [jméno]. [příjmení], ve které žalovaná pracovala jako zdravotní sestra. Ze strany krajského soudu lze pouze dodat, že podání tohoto vyjádření vůči Policii ČR jako orgánu činnému v trestním řízení bylo občanskou povinností žalované. V rámci takto podaného vyjádření žalovaná uvedla skutečnosti, jejichž konkrétní obsah okresní soud správně zjistil a žalobce ani nesporoval. Takto uvedené konkrétní skutečnosti pak zjevně nelze hodnotit ani jako nepravdivé, ani jako účelové, neoprávněné či jinak nedůvodně či nepřiměřeně namířené proti žalobci, resp. zasahující neoprávněného jakýchkoliv práv či oprávněných zájmů žalobce. Již proto je třeba uzavřít, že tímto chováním žalované nedošlo k žádnému porušení právních povinností žalované ani k žádnému neoprávněnému zásahu ze strany žalované do práv či oprávněných zájmů žalobce. Skutečnost, že podaná obžaloba proti žalobci pro spáchání přečinu nebezpečného pronásledování, uváděla, resp. měla za to, že žalovanou uvedené skutečnosti potvrzují skutkový děj, v němž bylo spatřováno spáchání přečinu ze strany žalobce, na těchto závěrech ničeho nemění, když lze dodat, že podání obžaloby zjevně nelze žalované jakkoliv přičítat, tj. nelze ani její podání, ani její obsah jakkoliv hodnotit k tíži žalované. Okresní soud současně správně uzavřel, že jeho následný nepravomocný trestní rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným a odsouzen pro přečin dle podané obžaloby, vůbec nespočíval na skutečnostech uvedených žalovanou, a proto ani vydání či obsah takového trestního rozsudku nelze žalované jakýmkoliv způsobem přičítat k tíži. S předmětem tohoto řízení pak zjevně skutkově ani právně nijak nesouvisí žalobcem zmiňovaná výpověď žalované jako svědkyně v občanskoprávním řízení vedeném mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou před okresním soudem pod sp.zn. 25 C 153/2007 ohledně zaplacení dlužné částky, která byla žalobci přiznána z titulu bezdůvodného obohacení. Rovněž je pro toto řízení zcela irelevantní okresním soudem správně citované rozhodnutí civilního sporu vedeného žalobcem proti České republice před [název soudu] sp.zn. [spisová značka] o náhradu škody způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím v uvedeném trestním řízení.

13. Krajský soud na základě všech uvedených závěrů shledal, že oproti svým námitkám nebyl žalobce„ kriminalizován“ (nepravomocně a nesprávně v trestním řízení uznán vinným a odsouzen pro přečin dle podané obžaloby) v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované, a proto žalovaný nárok nemůže být důvodný. Krajský soud tak ve shodě s okresním soudem uzavřel, že prokázaným jednáním žalované spočívajícím v jejím vyjádření v uvedeném trestním řízení nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání a ani k žádnému neoprávněnému zásahu ze strany žalované do práv či oprávněných zájmů žalobce, a proto již z tohoto důvodu je v dané věci vyloučeno, aby došlo k naplnění všech zákonem stanovených nutných předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za žalobcem tvrzenou újmu (majetkovou škodu a nemajetkovou újmu). Okresní soud se proto správně již dalšími rozhodnými skutečnostmi či námitkami žalobce nezabýval a podanou žalobu správně jako zcela nedůvodnou zamítl. Protože krajský soud shledal veškeré odvolací námitky žalobce nedůvodné a napadený rozsudek věcně správný, rozhodl dle § 219 o.s.ř. tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil, a to včetně správného a náležitě odůvodněného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

14. Současně krajský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž byla žalovaná dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. rovněž plně úspěšná, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů, které však žalované v odvolacím řízení nevznikly. Proto krajský soud žádnému z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.