22 Co 197/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. 6. 2024, č. j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II, a to v části zamítnutých úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a ve výroku III a IV potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok I, který nebyl odvoláním napaden). Ve výroku II žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších , částka, s příslušenstvím, zamítl, ve výroku III žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu řízení a ve výroku IV žalobkyni uložil povinnost doplatit ČR na účet Okresního soudu ve , adresa, soudní poplatek ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně zaplatit celkově částku , částka, s příslušenstvím jako nedoplatkek tří poskytnutých úvěrů. Okresní soud po provedeném dokazování s odkazem na § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále „o. z.“) a § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, uzavřel, že smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným jsou absolutně neplatné. Žalobkyni nepřiznal jí požadované plnění z uvedených smluv, ale přiznal jí pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. v celkové výši , částka, . Zaplatit uvedenou částku žalovanému uložil žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Žalobu pro dalších , částka, a pro úroky a úroky z prodlení zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a ze spisu nebylo zjištěno, že by žalovanému vznikly náklady spojené s tímto řízením. S odkazem na sazebník soudních poplatků okresní soud uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ze žaloby v částce , částka, .

3. Proti rozsudku okresního soudu, a to pouze části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a souvisejícího výroku III o nákladech řízení mezi účastníky, podala žalobkyně včasné odvolání. Žalobkyně nenapadla právní závěr okresního soudu o neplatnosti smluv o úvěru, nesouhlasila však s tím, že by jí nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně zdůvodnila, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto s odkazem na § 1970 o. z. žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od , datum, , kdy se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a přiznal jí zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně a nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Odvolací soud projednal odvolání žalobkyně, přezkoumal rozsudek okresního soudu jen v rozsahu napadeném tímto odvoláním, a to včetně závislých výroků III a IV a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud vycházel ze závěrů soudu prvého stupně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěrů žalovanému řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 a následující zákona č. 257/2016 Sb. a z tohoto důvodu jsou smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatné. Žalobkyně takovýto závěr ve svém odvolání nezpochybňovala. Odvolací soud proto pro účely přezkumu odvolání žalobkyně vycházel z toho, že spotřebitelské úvěry ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byly žalovanému poskytnuty v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a následujících výše citovaného zákona, proto z toho musí i nutně vyplývat důsledky s tímto spojené vyjádřené v § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti smluv, ale současné pravidlo, že v takovémto případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. To podle odvolacího soudu znamená, že pokud mezi stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem a až po nesplnění povinnosti ve lhůtě splatnosti ve stanoveném soudem se dlužník dostává do prodlení.

7. Jestliže soud prvého stupně v projednávané věci stanovil pro vrácení úvěru splátky od právní moci rozsudku, pak se dosud žalovaný nedostal do prodlení z povinnosti platit věřiteli úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Rozsudek soudu prvého stupně v napadené části, pokud jím bylo rozhodnuto o části zamítnutých úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, je tedy správný a odvolací soud jej proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku a nákladech řízení a povinnosti doplatit soudní poplatek z žaloby.

8. Okresní soud právo na náhradu nákladů řízení správně nepřiznal žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla se svojí žalobou převážně neúspěšná, ale žalovanému s tímto řízením náklady nevznikly, respektive žalovaný si žádné náklady řízení nevyúčtoval a ze spisu nevyplývají. Okresní soud také správně doměřil soudní poplatek ze žaloby, když ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, a tudíž doměřil soudní poplatek z žaloby podle položky 1 bod 1b) sazebníku soudních poplatků.

9. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, když žalobkyně byla v odvolacím řízení plně neúspěšná, ale žalovanému s tímto řízením náklady nevznikly (§ 224 odst. 1 za užití § 142 odst. 1 o. s. ř.).