22 CO 21/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D. a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, obec a číslo zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec o zaplacení 74 439,63 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 6. 10. 2021, č.j. 11 C 14/2021-39,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích II. a III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 849,78 Kč a úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 72 959,63 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem ve výši 16 471,50 Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 15 577,50 Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 74 439,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 959,63 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 107,93 Kč. Ve výroku II. okresní soud žalobu ve zbývající části, v níž se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení úroku ve výši 24 849,78 Kč a úroku ve výši 21,99% ročně z částky 72 959,63 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, zamítl. Ve výroku III. okresní soud žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 471,50 Kč k rukám advokáta žalobce.

2. Okresní soud takto shledal důvodnou žalobu v části zaplacení jistiny 74 439,63 Kč a zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 72 959,63 od 14. 10. 2020 do zaplacení a také v kapitalizované částce 2 107,93 Kč. Okresní soud ve věci rozhodl bez jednání s odkazem na § 115a o.s.ř., když vycházel ze žalobcem předložených listinných důkazů. Uzavřel, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru na kreditní kartě, podle níž je třeba výši úroku nalézt ve vyhlášených oznámeních banky s tím, že podmínky a způsob jejich vyhlášení smlouva neuvádí. Žalovaný sjednaný úvěr čerpal, ale nesplácel řádně, a proto žalobce úvěr ke dni 1. 11. 2019 zesplatnil a od smlouvy dopisem ze dne 17. 10. 2019 odstoupil. Okresní soud měl za to, že nejpozději ke dni 1. 11. 2019 žalovaný dlužil celkovou částku 98 971,73 Kč s tím, že dluh na jistině činil dle tvrzení žalobce 74 439,63 Kč a úroky z prodlení za dobu do 13. 10. 2020 žalovanou kapitalizovanou částku 2 107,93 Kč. K tomu okresní soud dodal, že žalovaný tvrzením ani důkazům žalobce nijak neoponoval. Na základě právního posouzení dle § 497 obchodního zákoníku okresní soud uzavřel, že žalovaný nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny sjednaného a poskytnutého úvěru, včetně poplatků a úroků z prodlení je důvodný. K tomu odkázal na § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalobce od smlouvy odstoupil, žalovaná jistina tak byla splatná nejpozději dne 1. 11. 2019 a od následujícího dne proto žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.

3. Ohledně žalovaného úroku z úvěru jednak v kapitalizované částce 24 849,78 Kč, a jednak ve výši 21,99 % ročně z částky 72 959,63 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K tomu uvedl, že žalobce nárok na zaplacení úroků z úvěru dovozoval ze svého oznámení o úrokových sazbách ze dne 14. 2. 2018, na které smlouva odkazuje. Samotné oznámení však není opatřeno podpisem žalovaného a výše úroku není uvedena ani ve smlouvě o úvěru, a to ani rámcově svou minimální a maximální částkou. Ujednání o úroku z úvěru jako o podstatné náležitosti úvěrové smlouvy proto dle okresního soudu nelze považovat za určité ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964, Sb., a proto je sjednané neplatně. Přitom okresní soud přihlédl k tomu, že žalovaný měl postavení spotřebitele, a uvedl, že odkaz na výši úvěrového úroku bez toho, aby bylo alespoň vymezeno pásmo, v němž se úrok může pohybovat, je neplatným ujednáním ve smyslu § 55 odst. 2 citovaného občanského zákoníku.

4. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobce byl, vyjma příslušenství, plně úspěšný. Proto žalobci přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 980 Kč a na náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Takto žalobci přiznal odměnu za dva úkony právní služby po 4 100 Kč za přípravu a převzetí věci a dále podání žaloby dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a dále odměnu v poloviční výši za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu. Současně žalobci přiznal za tyto tři úkony paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a náhradu 21% DPH, tj. celkem 16 471,50 Kč. Tuto náhradu žalovanému uložil zaplatit žalobci podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce. Zdůvodnil, že o lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti citovanému rozsudku podal žalobce včasné odvolání, a to výslovně pouze proti výroku II., jímž byla žaloba zamítnuta v části žalovaných úroků z úvěrů. Žalobce poukázal na žalobu a její doplnění k výzvě a poučení okresního soudu ze dne 3. 5. 2021 a zopakoval, že úroková sazba 21,99 % se nachází v předloženém oznámení žalobce o úrokových sazbách v českých korunách ze dne 14. 2. 2018, na který odkazuje článek IV. smlouvy o úvěru ke kreditní kartě uzavřené mezi účastníky. Podle tohoto ujednání ve smlouvě je úroková sazba žalobcem vyhlášena zveřejněním v oznámení banky. Dále žalobce poukázal na článek VI., bod 4 uzavřené smlouvy, podle něhož jsou nedílnou součástí smlouvy podmínky pro vydávání a používání kreditních karet žalobce a přehled poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě, které dlužník obdržel při podpisu smlouvy a s jejich obsahem výslovně souhlasil. Dle žalobce tak byla výše úrokových sazeb platně sjednána, neboť nedílnou součástí smlouvy jsou dle bodu 2 jejího dodatku ze dne 2. 12. 2010 všeobecné obchodní podmínky banky a žalovaný svým podpisem dodatku potvrdil, že se s těmito seznámil. K tomu žalobce uvedl, že dle čl. 2 všeobecných podmínek platí, že podpisem smlouvy nebo jejího dodatku klient stvrzuje, že se seznámil se zněním příslušných produktových podmínek a všeobecných podmínek, sazebníkem a oznámeními pro příslušnou bankovní službu a souhlasí, že se jimi bude řídit. Dle čl. 14 všeobecných podmínek je žalobce oprávněn úročit zůstatek úvěru roční úrokovou sazbou, která je stanovena ve smlouvě nebo v oznámení o úrokových sazbách, které je oprávněn jednostranně měnit. Zdůraznil, že dle čl. 37 všeobecných podmínek jsou užívány pojmy začínající velkým písmenem s definovaným významem, podle něhož je rozhodným oznámení o úrokových sazbách přehled všech úrokových sazeb vkladů a úvěrů a sazeb s nimi souvisejících. Poukázal také na čl. 32 všeobecných podmínek, podle něhož jsou uvedené dokumenty žalobcem uveřejňovány, a to v jeho obchodních místech a na jeho webových stránkách. Proto žalobce uzavřel, že žalovanému byla úroková sazba sdělena jak při podpisu smlouvy, resp. jejího dodatku, tak měl žalovaný dostatečnou a objektivní možnost se s její aktuální výší sám seznámit na kterékoli pobočce žalobce či na jeho internetových stránkách. Žalobce zdůraznil, že smluvní vztah mezi účastníky trval od roku 2002 a žalovaný si tak po velmi dlouhou dobu byl dobře vědom úrokových sazeb, na jejich změny nijak nereagoval a z čerpaných úvěrových prostředků je platil, když do deficitu se dostal až po 17 letech v roce 2019. Žalobce měl proto za to, že úroková sazba byla mezi účastníky platně sjednána a okresní soud se dopustil přílišného formalismu při aplikaci aktuálního náhledu na ochranu spotřebitele na smlouvu uzavřenou v roce 2002. Z uvedených důvodů žalobce navrhl změnu odvoláním napadeného výroku II. tak, že i v tomto odvoláním napadeném rozsahu bude žalobě zcela vyhověno.

6. Žalovaný se v odvolacím řízení nevyjádřil a k jednání odvolacího soudu, k němuž byl řádně a včas předvolán, se nedostavil.

7. Krajský soud věc při ústním jednání projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 a § 211 o.s.ř. a citovaný rozsudek okresního soudu přezkoumal pouze v rozsahu podaného odvolání, tj. pouze v odvoláním nenapadeném výroku II. a závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení. Při přezkoumání dle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. krajský soud přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvoláních neuplatněným a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

8. Krajský soud v souladu s § 213 o.s.ř. provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, a to smlouvou o úvěru ke kreditní kartě ze dne datum, včetně její přílohy - přehledu poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě, a jejího dodatku ze dne 2. 12. 2010 Krajský soud zjistil, že písemná smlouva o úvěru ke kreditní kartě byla mezi účastníky uzavřena dne datum pod registračním číslo žalobce se jí zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše sjednaného limitu 100 000 Kč s tím, že svoji pohledávku bude evidovat na uvedeném čísle účtu. Bylo sjednáno, že úvěr bude čerpán kreditní kartou, která byla žalovanému vydána, a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši jedné desetiny vyčerpané jistiny úvěru s odkazem na čl. 5 podmínek pro vydávání a používání kreditních karet žalobce. Dále se žalovaný zavázal hradit od zahájení čerpání úvěru úroky z vyčerpané a dosud nesplacené částky jistiny ve výši úrokové sazby sjednané v článku IV. smlouvy. Takto bylo sjednáno, že úroková sazba je vyhlašována žalobcem zveřejněním v jeho oznámení, když k tomu bylo odkázáno na čl. 3 podmínek žalobce pro vydávání a používání kreditních karet. Splatnost jistiny a úhrady úroků byla sjednána měsíčně vždy k 25. dni s tím, že splátky budou hrazeny automatickým převodem z označeného bankovního účtu žalovaného. Dále si účastníci sjednali způsob předávání oznámení o výši pohledávky poštou na adresu ve smlouvě uvedeného trvalého bydliště žalovaného a jednání žalobce prostřednictvím jeho označené pobočky. V závěrečném ustanovení bylo sjednáno, že nedílnou součástí smlouvy jsou podmínky pro vydávání a používání kreditních karet žalobce a přehled poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě, které dlužník obdržel při podpisu smlouvy a s jejich obsahem výslovně souhlasil. Smlouva byla vyhotovena ve dvou vyhotoveních, z nichž každá strana obdržela jedno z nich a byla v závěru i na každé své straně řádně podepsána oběma smluvními stranami, které shodně podepsali i její přílohu - přehled poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě. Z tohoto přehledu krajský soud zjistil, že pod jeho bodem 2 je v rámci poplatků za služby a operace hrazené z běžného účtu, v bodě 2.1. za správu a čerpání úvěrových zdrojů uvedena platba za čerpání úvěru, a to odkazem na oznámení žalobce o úrokových sazbách (bod 2.1.2). Krajský soud zjistil, že dodatkem uzavřeným mezi účastníky dne 2. 12. 2010 byla smlouva změněna ohledně elektronického zasílání dokumentů a nové adresy trvalého bydliště žalovaného. Současně bylo pod bodem 2 dodatku sjednáno, že nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky žalobce, podmínky žalobce k osobním kreditním kartám a v rozsahu relevantním ke smlouvě příslušná oznámení a sazebník s tím, že podpisem tohoto dodatku žalovaný potvrdil, že se seznámil se zněním těchto dokumentů ve znění účinném ke dni podpisu dodatku a souhlasí s nimi. Dodatek byl řádně podepsán oběma účastníky, z nichž každý obdržel jedno jeho jedno vyhotovení s tím, že dodatek nabývá platnosti a účinnosti dnem jeho uzavření.

9. Z oznámení žalobce o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 14. 2. 2018 krajský soud zjistil, že na jeho druhé straně ze dvou (rubopisu) je pod označením úvěry obsaženy úrokové sazby z úvěrů ke kreditním kartám, a to (mimo jiné) ve výši 21,99 % ročně.

10. Z podmínek žalobce pro osobní kreditní karty ve znění účinném ke dni 12. 4. 2017 a shodně také ke dni 5. 12. 2017 krajský soud zjistil, že tyto podmínky obsahují bližší úpravu práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o osobní kreditní kartě, jejímž prostřednictvím bylo sjednáno čerpání úvěrů. V článku 1 je upraveno čerpání a poskytnutí úvěru a úhrada poplatků souvisejících s jeho čerpáním. V článku 2 je upraveno splácení jistiny a úhrada úroků a v článku 3 je k úrokové sazbě upraveno, že její výše je stanovena v oznámení o úrokových sazbách a žalobce je oprávněn tuto výši jednostranně měnit v závislosti na vývoji trhu, svých nákladech na financování a na dalších objektivních skutečnostech. Je uvedeno, že změna v oznámení o úrokových sazbách nabývá účinnosti okamžikem vyhlášení nového znění na internetových stránkách žalobce, není-li stanoveno jinak, a žalobce je povinen o takové změně úrokové sazby informovat v přiměřeném předstihu, nejméně jeden měsíc před nabytím účinnosti, prostřednictvím výpisu z účtů ke kartě nebo jiným vhodným způsobem, například prostřednictvím služeb přímého bankovnictví nebo zasláním písemné informace na kontaktní adresu. Je upraveno, že klient má právo navrženou změnu odmítnout a smlouvu z tohoto důvodu s okamžitou účinností vypovědět nebo v případě podstatného zvýšení úrokové sazby od smlouvy odstoupit, a to nejpozději v uvedeném termínu před účinností změny úrokové sazby s tím, že pokud takto nebude navržená změna odmítnuta a smlouva z tohoto důvodu vypovězena či od ní odstoupeno, platí, že navržená změna je přijata s navrženou účinností. Zároveň bylo uvedeno, že výpočet úroků vychází z toho, že kalendářní rok má 360 dní (metodou 360/360 dnů) a dále bylo upraveno bezúročné období.

11. Na základě takto provedeného dokazování vzal krajský soud za prokázané, že při uzavření smlouvy mezi účastníky ze dne datum i při její změně dle dodatku sjednaného mezi účastníky dne 2. 12. 2010, bylo, resp. muselo být žalovanému známo, že součástí smlouvy, uzavřené ve formě předtištěného, formulářového znění předloženého žalobcem, jsou také dokumenty žalobce, které byly ve smlouvě a jejím dodatku označeny a na něž bylo současně jak ve smlouvě, tak jejím dodatku výslovně odkazováno. Zároveň krajský soud uzavřel, že jak smlouva a její dodatek, tak její příloha a veškeré shora uvedené formulářové smluvní podmínky žalobce jsou po formální i obsahové stránce zcela srozumitelné a přehledné. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalovanému byl, resp. musel být při uzavírání smlouvy i jejího dodatku zcela zřejmý a srozumitelný úplný obsah smluvních ujednání mezi účastníky ohledně poskytovaného úvěru ke kreditní kartě a jeho podmínek, a to včetně ujednání o povinnosti platit úroky z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru v roční úrokové sazbě, jejíž výše je žalobcem stanovena jeho příslušným oznámením a žalobce je oprávněn tuto výši svým oznámením za sjednaných podmínek a sjednaným způsobem změnit s tím, že v takovém případě je žalovaný před účinností s navrhovanou změnou sjednaným způsobem seznámen a za sjednaných podmínek má možnost smlouvu jednostranně ukončit.

12. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že prokázaný smluvní vztah mezi účastníky je třeba právně posoudit dle rozhodné právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy (viz § 3028 odst. 1 a 3 o.z., zákona č. 89/2012 Sb.), tj. jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. ve spojení s § 261 odst. 3 a § 262 odst. 4 obchodních zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 Krajský soud shledal, že dle této dispozitivní právní úpravy byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru platně, neboť v souladu s § 269 a násl. obchodního zákoníku byly mezi účastníky řádně, určitě, nezaměnitelně a srozumitelně sjednány veškeré její podstatné náležitosti, tj. byla platně a určitě sjednána také povinnosti žalovaného jako dlužníka vrátit žalobci jako věřiteli poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. Dle krajského soudu byla také konkrétní výše úroků z úvěru mezi účastníky sjednána platně a určitě, a to v souladu s § 502 za použití § 273 obchodního zákoníku, podle nichž je třeba za řádně sjednanou a nedílnou součást uzavřené smlouvy považovat veškeré shora citované formulářové listiny žalobce, jejichž obsah byl dle prokázaného skutkového stavu při uzavírání smlouvy, příp. jejího dodatku oběma účastníkům jako smluvním stranám znám, příp. se jednalo o přílohu smlouvu, která ke smlouvě byla přiložena a oběma účastníky spolu se smlouvou podepsána. Krajský soud proto shledal, že prokázaný obsah uvedených listin je třeba hodnotit jako závazný obsah platného smluvního ujednání účastníků, které byla v souladu s citovanou zákonnou úpravou uzavřeno jednak v samotné smlouvě a jejím dodatku, a jednak v zákonem předvídané formě tzv. jiných obchodních podmínek. Proto je třeba jako součást smluvního ujednání účastníků hodnotit nejen přehled poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě (jenž byl přílohou smlouvy a byl oběma účastníky podepsán), ale také prokázaný obsah obchodních podmínek žalobce pro osobní kreditní karty a oznámení žalobce o úrokových sazbách. Na základě tohoto právního závěru a prokázaného skutkového stavu krajský soud shledal, že mezi účastníky byly řádně, určitě, srozumitelně a platně sjednány (také) úroky z úvěru a jejich konkrétní výše, a to ve shodě s tvrzením žalobce v roční výši 21,99 %. Závěr okresního soudu o tom, že takto prokázaným způsobem nebyly úroky z úvěru a jejich konkrétní výše platně sjednány, hodnotil krajský soud ve shodě s námitkami žalobce jako přepjatý formalismus, který vzhledem k prokázaným konkrétním okolnostem není přípustný, neboť je v rozporu se zásadou autonomie smluvní vůle a závaznosti smluv. K tomu krajský soud dodává, že ani z prokázaného slabšího postavení žalovaného jako spotřebitele vůči žalobci jako podnikateli při podnikatelské činnosti nelze učinit odlišné závěry, neboť z prokázaných konkrétních skutečností nelze dovodit, že by v dané věci byl způsob, forma či obsah smluvního ujednání účastníků jakkoliv v rozporu se zvýšenou zákonnou ochranou spotřebitele. Takový rozpor nelze dovodit ani dle rozhodné právní úpravy § 54 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, když zejména nelze shledat žádný rozpor se zásadou zachování rovnovážného postavení smluvních stran, ani žádnou nepřípustnost prokázaného smluvního ujednání účastníků ve smyslu § 55 a § 56 citovaného občanského zákoníku.

13. Ze všech uvedených důvodů krajský soud oproti okresnímu soudu dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná také v rozsahu odvoláním napadeného výroku II. rozsudku okresního soudu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný nesplnil svoji platně sjednanou povinnost ze smlouvy o úvěru zaplatit žalobci (také) úroky z poskytnutého úvěru ve sjednané výši 21,99 % ročně. Tyto úroky z úvěru je proto žalovaný povinen žalobci zaplatit, a to ve shodě s podanou žalobou a na základě již pravomocných, a proto pro soud i účastníky řízení závazných závěrů dle odvoláním nenapadeného výroku I., z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 72 959,63 Kč za žalované období od 14. 10. 2020 do zaplacení a dále také v kapitalizované částce 24 849,78 Kč za další žalované období od 1. 7. 2020 do 13. 10. 2020 z prokázaných dlužných částek jistiny úvěru. Krajský soud proto v souladu s § 220 odst. 1 o.s.ř. odvoláním napadený výrok II. rozsudku okresního soudu změnil tak, že (i) v jeho rozsahu podané žalobě vyhověl. Ve shodě s okresním soudem přitom žalovanému povinnost k tomuto plnění uložil v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. Na základě uvedených závěrů krajský soud rozhodl také o náhradě nákladů za řízení před okresním soudem, a to dle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Krajský soud shledal, že žalobce byl v dané věci před okresním soudem plně úspěšný, a proto mu proti žalovanému náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Výše této náhrady činí ve shodě se závěry okresního soudu celkem 16 471,50 Kč, neboť se jedná o náhradu za dva účelné úkony právní služby advokáta žalobce v řízení před okresním soudem s odměnou po 4 100 Kč (za přípravu a převzetí věci a za podání žaloby) a za další jeden účelný úkon právní služby s odměnou v poloviční výši 2 050 Kč (jednoduchou předžalobní upomínku) spolu s paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za tyto tři úkony, to vše dle § 7, § 11 odst. 1, písm. a), d) a odst. 2, písm. h) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Současně žalobci náleží tato náhrada navýšená o příslušnou 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a k tomu také náhrada zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 2 980 Kč. Takto stanovenou náhradu nákladů žalobce za řízení před okresním soudem je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce v zákonné lhůtě dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Současně krajský soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž byl žalobce rovněž plně úspěšný. Proto byla neúspěšnému žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání krajského soudu) s odměnou po 4 300 Kč dle rozhodné tarifní hodnoty předmětu odvolacího řízení, jímž je pětinásobek opětujícího se plnění, tj. částka 79 120 Kč (úroků z úvěrů 21,99 % ročně za žalované období do zaplacení), a to v souladu s § 8 odst. 1 a 2 ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále byla žalobci za uvedené dva úkony přiznána paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč a náhrada doložených cestovních nákladů ve výši 1 846,70 Kč za cestu advokáta žalobce z jeho sídla v obec do obec k jednání krajského soudu a zpět v celkové délce 292 km vozidlem zn. Hyundai, registrační značka, se základní sazbou náhrady 4,70 Kč/km a průměrnou spotřebou 4,5 l nafty /100 km v ceně 36,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. (ve znění účinném do 14. 5. 2022) a dle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle § 14 této vyhlášky byla žalobci přiznána také náhrada za ztrátu času jeho advokáta na uvedené cestě za celkem 8 půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč. Náhrada nákladů za právní zastoupení žalobce v odvolacím řízení tak činí celkem 11 846,70 Kč a žalobci náleží její zvýšení o 21% DPH v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. a dále žalobci náleží také náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání v částce 1 243 Kč. Proto krajský soud žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v celkové částce 15 577,50 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když výše náhrady byla v souladu s § 151 odst. 5 o.s.ř. určena v tomto písemném vyhotovení rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Chrudimi O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.