22 CO 210/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení pozemku, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 1. června 2022, č. j. 3 C 238/2020-102

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění takto: Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení ve výši 5 771 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení ve výši 5 771 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit část pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] polohově a geometricky určenou ve znaleckém posudku [číslo] zpracovaném [titul] [jméno] [příjmení], [titul], znalcem z oboru geodézie a kartografie, podrobnými body č. 222-215-216 217-218-219 220-221-222 dle náčrtu hranic a plotů v příloze 5 tohoto znaleckého posudku, který je součástí výroku rozsudku okresního soudu, a odstranit stavbu oplocení vedeného po hranici určené tamtéž podrobnými body č. 215-216- 217-218-219 220-221-222, vše do 60 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 24 754 Kč (výrok II.) a uložil žalované nahradit nálady řízení státu ve výši 11 542 Kč (výrok III.).

2. Žalobce se svou žalobou původně domáhal vyklizení části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], ohraničenou na západní straně hranicí mezi p. p. [číslo] p. p. [číslo] na severní straně hranicí o délce 4,42 m, na východní straně hranicí o délce 12,33 m, a na jižní straně hranicí o délce 5,09 m, vše vyznačeno v nákresu, který byl přílohou žaloby, a odstranění plotu umístěného na severní, východní a jižní straně části pozemku p. [číslo] takto vymezené. Po vypracování znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] žalobce podáním ze dne 21. 6. 2021 upravil petit žaloby tak, jak byl následně převzat do výroku rozsudku okresního soudu. Okresní soud při jednání dne 25. 5. 2022 vyhlásil usnesení, kterým„ dal souhlas k upřesnění žaloby ve znění podání žalobce ze dne 21. 6. 2021“ 3. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobce je výlučným vlastníkem mj. pozemku parc. [číslo] žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec]. Parcela [číslo] vznikla v roce 1993 na základě geometrického plánu, a to oddělením dílu o výměře 36 m2 z parcely [číslo] dílu o výměře 433 m2 z parcely [číslo] oba díly byly geometrickým plánem sloučeny a označeny jako parcela [číslo]. Tento geometrický plán byl podkladem kupní smlouvy ze dne [datum], kterým pozemek parc. [číslo] prodalo [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] v likvidaci manželům [příjmení]. Ti pak tento pozemek spolu s dalšími nemovitostmi prodali kupní smlouvou ze dne [datum] manželům [příjmení] (rodiče žalované), a ti jej darovací smlouvou ze dne [datum] převedli na žalovanou. Žalobce se stal vlastníkem pozemku parc. [číslo] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od své matky [jméno] [příjmení].

4. Pozemky parc. [číslo] byly odděleny v reálu existujícím plotem, který existoval již v době, kdy pozemek parc. č [číslo] kupovali manželé [příjmení] od [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] v likvidaci. Poloha plotu, který odděluje pozemky parc. č [číslo] a parc. [číslo] ke dni rozhodnutí okresního soudu neodpovídá jeho umístění dle geometrického plánu ze dne 12. 10. 1993; plot byl posunut ve směru do pozemku žalobce a rozdíl činí plocha vyznačená ve znaleckém posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], body 222-221-220 219-218-217 216-215-222 (tato plocha dále též„ sporná část pozemku“).

5. Okresní soud nepovažoval za prokázaná tvrzení žalované o tom, že byly splněny zákonné podmínky pro vydržení sporné části pozemku. Okresní soud provedl k těmto skutečnostem, zejména pak k tomu, od kdy žalovaná či její právní předchůdci drží spornou část pozemku, resp. od kdy je plot umístěn v současném místě, důkazy znaleckým posudkem a výslechem znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], výslechy svědků [jméno] [příjmení] (vlastníka sousedního pozemku), [jméno] [příjmení] (matky žalobce), [jméno] [příjmení] (bratra žalobce), [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] (bývalého druha žalované), a výslechem žalované, a dále provedl šetření na místě samém.

6. Tvrzení žalované o tom, že nedošlo k žádnému posunu plotu oproti stavu z roku 1993, bylo podle okresního soudu vyvráceno znaleckým posudkem znalce [titul] [příjmení]. V řízení nebylo prokázáno, kdy byl vybudován plot mezi parcelami [číslo] [číslo] v tom umístění, v jakém byl ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu. Výpovědi svědků slyšených mj. k této otázce si odporovaly, jejich věrohodnost byla oslabována příbuzenskými či přátelskými vazbami na účastníky. Nebylo tak v řízení vyloučeno, že k posunu plotu došlo až v roce 2014. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno o tom, kdy případně započala běžet vydržecí doba.

7. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce tak, že žalobce je vlastníkem sporné části parcely [číslo] žalovaná do tohoto jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, proto má žalobce ve smyslu § 1040 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) právo na to, aby mu žalovaná spornou část pozemku vydala, tedy vyklidila ji a odstranila z ní plot. Žalovaná totiž neprokázala, že by ona či její právní předchůdci nabyli vlastnické právo ke sporné části pozemku, ať již v době před 1. 1. 2014 ve smyslu § 134 odst. 1 – 4 a § 130 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též obč. zák.), nebo později ve smyslu § 1089 - § 1092 (tzv. řádné vydržení), nebo ve smyslu § 1095 a § 1096 ve spojení s § 3066 o. z. (mimořádné vydržení). Podle okresního soudu je pro právní posouzení věci bez významu, jaké je výměra pozemků účastníků, resp. že sporná část pozemku má malou výměru, neboť i taková výměra pozemku má cenu cca 10 tis. Kč. Z uvedených důvodů proto okresní soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) tak, že žalobci, který měl plný úspěch ve věci, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a sice za soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, za odměnu advokáta za sedm úkonů právní služby po 1 500 Kč a za dva úkony po 750 Kč, a za náhradu hotových výdajů advokáta, a DPH z odměny a náhrad v sazbě 21%.

9. O náhradě nákladů státu za znalečné rozhodl okresní soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

10. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu o neunesení důkazního břemene k vydržení sporné části pozemku. I ze znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení], resp. z geometrického plánu z roku 1993, kterým byla vytvořena parcela [číslo] je patrné, že již v roce 1993 nebyl postaven plot na vlastnické hranici pozemků, a tak tomu bylo i v roce 1999, kdy geodet [jméno] [příjmení] zaměřoval stavbu garáže. Při koupi pozemku rodiči žalované v roce 2003 žádný geometrický plán vyhotoven nebyl, pozemek však byl převáděn mj. spolu s oplocením. Tak, jak jej rodiče žalované koupili, tak jej v roce 2008 darovali žalované. V roce 2011 byla geometrickým plánem vytvořena parcela žalobce [číslo] v současných hranicích. Tehdy nebyl řešen žádný nesoulad mezi umístěním plotu a vlastnickou hranicí.

11. Podle žalované již její rodiče v roce 2003 převzali pozemek s oplocením v současném umístění; o tom podle ní svědčí i to, že na sporné části pozemku se nachází švestka stará alespoň 20 let. Pouze v roce 2014 či 2015 pak proběhla oprava, resp. obnova plotu, ovšem v původním umístění. Ani sám žalobce tedy nevěděl, kde je v terénu vlastnická hranice, a určit přesnou hranici parcel pak byl obtížný úkol i pro znalce. Předmětné pozemky se nacházejí poblíž hranic katastrálních území, pro určení polohy mezních bodů je tam připuštěna mezní polohová chyba až 2,82 m. Místo, kde se měl nacházet plot, bylo na leteckých snímcích vždy překryto korunami stromů. Původně žalobce, na základě geometrického plánu zpracovaného jiným geodetem, žaloval o vyklizení pozemku o výměře cca 62 m2, tedy o cca 32 m2 většího, než o jakém rozhodl okresní soud; přilehlé pozemky žalobce mají přitom výměru 1 102 m2, pozemky žalované pak 401 m2. Žaloba navíc podle žalované nic nevyřeší, pouze ruší pokojný stav existující od roku 1993, a proto je šikanózní.

12. Žalovaná tak měla za to, že prokázala splnění podmínek vydržení, když v hranicích současného oplocení drželi pozemek právní předchůdci žalované již od roku 1993. Žalovaná nesouhlasila ani s výroky o nákladech řízení. Podle žalované rozhodnutí záviselo na výsledku znaleckého posudku; k tomu poukázala na poměr výměr pozemků podle žaloby a podle rozsudku okresního soudu. Žalovaná proto navrhla, aby krajský soud změnil odvoláním napadený rozsudek a žalobu zamítl, event. aby přinejmenším o nákladech řízení rozhodl tak, že si je každý z účastníků ponese ze svého a náklady státu ponesou jednou polovinou.

13. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že žalovaná v odvolání v podstatě opakuje svou argumentaci uplatněnou před okresním soudem. Žalobce svou žalobou od počátku požadoval vyklidit to, co si žalovaná připlotila nově, nikoli to, co bylo za původním oplocením. Původně ploty vzadu tvořily jednotnou linii, nyní je plot žalované umístěn výše. Je zřejmé, že žalovanou či jejími rodiči nebyla provedena oprava původního plotu, ale byl vybudován plot zcela nový, a to posunutý. Žalobce svůj požadavek upřesnil po vypracování geometrického plánu v průběhu řízení před okresním soudem a toto upřesnění předpokládal od počátku, když žalobu podával na základě nepříliš podrobného náčrtu. Okresní soud pak provedené důkazy hodnotil odpovídajícím způsobem a oběma stranám měřil stejně. Namítá-li žalovaná, že připlocená část je jen malá a domáhat se vyklizení takto malé části pozemku je šikanózní, takto je zcela nepřípadná námitka, i takovýto zásah do práv žalobce je protiprávní. K možným odchylkám skutečného umístění plotu od katastrální hranice žalobce uvedl, že starý plot se do takové odchylky mohl vejít, nový se tam však již zřetelně nevejde. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

14. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

15. V dané věci je zcela zřejmé, že je-li žalobce vlastníkem sporné části pozemku, pak má právo na ochranu svého vlastnického práva ve smyslu okresním soudem citovaného ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. Žalobce je přitom zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. [číslo] to s hranicemi této parcely vedenými v katastru nemovitostí. Žalovaná nepopírala, že spornou část pozemku parc. [číslo] drží a užívá, a netvrdila, že by měla nějaké právo, které by ji opravňovalo zasahovat do vlastnického práva žalobce k předmětnému pozemku (např. právo nájemní, právo odpovídající služebnosti apod.). Namísto toho žalovaná popírala samotné vlastnické právo žalobce ke sporné části pozemku s poukazem na to, že vlastnicí je ona sama, neboť vlastnické právo k této části pozemku nabyla ona sama či její právní předchůdci vydržením (§ 134 odst. 1 – 4 obč. zák., § 1089 odst. 1 a 2, § 1091 odst. 2 a § 1092 o. z.). Pro rozhodnutí ve věci tedy bylo stěžejní, zda žalovaná prokáže splnění podmínek pro vydržení sporné části pozemku či nikoli.

16. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že žalovaná neprokázala splnění podmínek pro vydržení předmětné části pozemku, a to proto, že neprokázala, od kdy vlastně spornou část pozemku ona či její právní předchůdci drží. Jak správně uzavřel okresní soud, a jak uvádí i žalovaná ve svém odvolání, je nepochybné, že již nejméně od roku 1993 byla hranice držby právních předchůdců žalované a následně i žalované odlišná od vlastnické hranice mezi pozemkovými parcelami evidované v katastru nemovitostí, což bylo vyjádřeno tehdejším umístěním plotu, jak byl zachycen v geometrickém plánu [titul] [příjmení] z uvedeného roku. Z důkazů provedených okresním soudem nicméně jednoznačně vyplynulo, že tato hranice držby, jak zde byla v roce 1993, není totožná se současnou hranicí držby, tedy že současný plot stojí na jiném místě, než stál v roce 1993 Okresní soud protichůdné důkazy k této otázce vyhodnotil způsobem odpovídajícím ustanovení § 132 o. s. ř., a krajský soud v jeho úvahách neshledává žádné pochybení. Lze k tomu dodat, že zatímco umístění plotu v roce 1993 sice podle tehdy vyhotoveného geometrického plánu neodpovídalo vlastnické hranici, nicméně bylo s vysokou pravděpodobností převážně v rámci přípustné odchylky měření, tj. většinou necelé 3 metry od tehdy zaměřené hranice parcel, pak plot v současném umístění je zcela zřetelně mimo tuto přípustnou odchylku, když se nachází ve vzdálenosti 4,47 – 5,23 m od (nejpravděpodobnějšího) průběhu hranice parcel [číslo]. Z faktu, že švestka stará nejméně dvacet let je v současnosti uvnitř oplocení z pohledu žalobkyně, pak rozhodně neplyne, že nedošlo k posunutí plotu.

17. Nebylo-li tedy prokázáno, od kdy žalovaná či její právní předchůdci spornou část pozemku drží, a je-li zároveň zřejmé, že to nebylo„ od nepaměti“, pak nelze než uzavřít, že není možno považovat za splněnou zákonnou podmínku pro vydržení spočívající v nepřetržité držbě nejméně po dobu deseti let (pro řádné vydržení), resp. dvaceti let (pro mimořádné vydržení). Rozsudek okresního soudu ve věci samé (tj. ve výroku I.) je tedy správný, proto jej krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil, jak je uvedeno výše.

18. Krajský soud však má za to, že okresní soud nerozhodl správně o náhradě nákladů řízení. Jak je uvedeno v odstavci 2 odůvodnění tohoto rozsudku, žalobce původně požadoval vyklizení cca dvojnásobně větší části parcely [číslo] než o jaké okresní soud rozhodl. Je pravdou, že žalobce v žalobě uváděl, že„ pokud by vymezení zaplocené části pozemku (provedené v žalobě a její příloze) nebylo považováno za dostatečně určité, je připraven zadat dopracování kompletního geometrického plánu.“ Krajský soud však má za to, že pro účely tohoto řízení, jehož výsledek, tj. rozsudek v něm vydaný, není podkladem pro zápis v katastru nemovitostí, bylo vymezení předmětné části pozemku provedené v žalobě zcela určité. Nebylo tedy možno žalobu upřesňovat ve smyslu § 43 o. s. ř. Pokud následně po zpracování znaleckého posudku a geometrického plánu [titul] [příjmení] žalobce učinil procesní úkon, v jehož důsledku požadoval vyklizení pozemku jen v cca poloviční výměře oproti žalobě, šlo v podstatě o částečné zpětvzetí žaloby, bez ohledu na to, jak žalobce své podání označil (viz § 41 odst. 2 o. s. ř.) a jak okresní soud o tomto podání žalobce rozhodl. V tomto rozsahu tedy žalobce zavinil, že řízení bylo skončeno, aniž by se tak stalo pro chování žalované, a analogicky podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. by tedy v tomto rozsahu byl povinen nahradit žalované náklady řízení. V celku pak lze mít za to, že úspěch a neúspěch obou účastníků řízení před okresním soudem byl takřka shodný, a tudíž ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Obdobně pak podle výsledku řízení jako celku je na místě, aby ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradili oba účastníci řízení náklady státu každý jednou polovinou. Krajský soud proto podle § 220 o. s. ř. změnil výroky II. a III. rozsudku okresního soudu, jak je uvedeno shora.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v odvolacím řízení ve věci samé plný úspěch, žalovaná je proto povinna nahradit mu vynaložené náklady odvolacího řízení, tedy odměnu advokáta za jeden úkon právní služby (účast zástupce u jednání krajského soudu) podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč, jednu paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč, a DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21%, tedy celkem 2 178 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení účastníka splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.