22 CO 67/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 74 046,19 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. prosince 2021, č. j. 15 C 129/2021-63,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 666,43 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 74 046,19 Kč a částku 1 200 Kč (výrok I.) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 38 202 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalovaný v prostorách, které užíval, spotřebovával v období od 30. 11. 2018 do 31. 1. 2019 elektrickou energii a zemní plyn, a zavázal se uhradit jejich cenu v předávacím protokolu ze dne 28. 11. 2018. Smlouvu na dodávky plynu a elektřiny do těchto prostorů měla s příslušnými obchodníky s energiemi uzavřenu [právnická osoba], [název]. Této společnosti obchodníci s energiemi vyúčtovali za spotřebu elektřiny za měsíc prosinec 2018 na částku 11 057,19 Kč, za plyn spotřebovaný v období od 30. 11. 2018 do 10. 1. 2019 částku 44 516 Kč, a za elektřinu spotřebovanou za měsíc leden 2019 částku 18 473 Kč [právnická osoba], tyto částky přeúčtovala žalovanému. Dne 29. 5. 2020 žalovaný písemně uznal výše uvedené dluhy (dále i jen„ předmětná pohledávka“), a to co do důvodu i výše, avšak dluhy nezaplatil. [právnická osoba] byla předmětná pohledávka postoupena nejprve na [titul] [jméno] [příjmení]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno přípisem ze dne 16. 10. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla předmětná pohledávka postoupena z [titul] [jméno] [příjmení] na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému novým věřitelem (postupníkem) oznámeno datovou zprávou ze dne 25. 3. 2021 i e-mailem dne 25. 3. 2021 na adresu [email] a [email]. Oznámení o postoupení bylo dále přiložené i k předžalobní výzvě.

3. Okresní soud poukázal i na uznání dluhu žalovaným, které také považoval za platné právní jednání, a které mělo ve smyslu § 133 o. s. ř. ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) za následek přenos důkazního břemene na žalovaného, neboť se má za to, že v době uznání dluh žalovaného trval. Žalovaný přes poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.), kterého se mu dostalo od okresního soudu, neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení, na nich stavěl svou obranu, a sice že dne 7. 9. 2018 a 11. 3. 2020 uzavřel jako kupující se [právnická osoba], [název] kupní smlouvy na předmětný areál. Převod vlastnického práva k areálu podmiňoval prodávající různými podmínkami, mimo jiné podepsáním uznání dluhu z 29. 5. 2020. To podepsal žalovaný pod velkým tlakem. Tři předmětná vyúčtování se týkají přefakturace energií, tato přefakturace neodpovídá skutečnému odběru. Dále žalovanému nemělo být podle jeho tvrzení oznámeno postoupení pohledávek na žalobce.

4. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce tak, že smlouvy o postoupení pohledávek, jak jsou uvedeny shora, považoval okresní soud za platná právní jednání, a měl za to, že postoupení byla žalovanému řádně oznámena. Dále měl okresní soud za to, že tvrzení žalobce o vzniku dluhu jsou dostatečná pro rozhodnutí ve věci, zejména po doplnění podáním ze dne 27. 8. 2021.

5. Okresní soud tak měl za to, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit vymáhanou částku, neboť se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil na úkor původního věřitele, a že v důsledku postoupení předmětné pohledávky je žalobce ve věci aktivně legitimován. Z uvedených důvodů proto okresní soud žalobě vyhověl.

6. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (pokud je v rozsudku okresního soudu uvedeno § 142 odst. 2 o. s. ř., jde zjevně o překlep) tak, že žalobci, který měl plný úspěch ve věci, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za zaplacený soudní poplatek, odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby po 4 100 Kč, za hotové výdaje a náhradu za ztrátu času advokáta, a DPH v sazbě 21 % Okresní soud uvedl, že neshledal důvody pro odepření práva na náhradu nákladů řízení žalobci ve smyslu § 150 o. s. ř., neboť je právem každého účastníka řízení nechat se zastoupit advokátem.

7. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že žalobní tvrzení byla neurčitá. Žalobce netvrdil, z jakého důvodu žádá náklady na„ přefakturované“ elektřinu a plyn, jakého místa se má spotřeba vlastně týkat, a na základě čeho, kdy a zda vůbec žalovaný tyto energie spotřeboval. Taktéž se nezabýval tím, kde, proč, v jaké míře a jaká byla či nebyla dohoda původního věřitele [právnická osoba] [název] s žalovaným. Žalovaný si je vědom existence uznání dluhu, avšak to podle jeho názoru nezbavuje žalobce povinnosti řádně tvrdit rozhodné skutečnosti k vysvětlení jeho nároku. Podle žalovaného tak řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

8. Dále žalovaný zopakoval, že uznání dluhu na něm bylo právním předchůdcem žalobce vymoženo nátlakem. To je však podle žalovaného těžko prokazatelné. Dále žalovaný nesouhlasí s dalším osudem pohledávky. Původní věřitel postoupil pohledávku na [titul] [jméno] [příjmení], což je advokátní koncipient zástupce žalobce. O následném postoupení na žalobce žalovaný nevěděl, dozvěděl se to až ze žaloby. Žádný mail ani dopis o tomto postoupení žalovaný neobdržel. Za této situace se okresní soud měl zabývat otázkou platnosti postupní smlouvy; k tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2969/2011 a 23 Cdo 4283/2019. Podle žalovaného žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci.

9. Konečně co se týče nákladů řízení, okresní soud měl podle žalovaného aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř.; k tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 638/2018. Žalobci neměla být přiznána odměna za zastoupení advokátem. Navíc předžalobní výzva je jednoduchým úkonem, za který mohla náležet odměna v poloviční výši. Taktéž replika k vyjádření žalovaného nebyla účelným úkonem právní služby, neboť žalobce měl veškerá tvrzení uvést již v žalobě. Žalovaný navrhl, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítne.

10. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že vylíčení skutkových tvrzení žalobcem bylo dostatečné, zejména ve spojení s podáním ze dne 27. 8. 2021. Žalovaný potvrdil, že svůj dluh uznal, takže se má za to, že dluh v době uznání trval, a bylo na žalovaném, aby to buď vyvrátil, nebo aby prokázal, že dluh následně zanikl. O tom byl okresním soudem řádně poučen. Tvrzení žalovaného o okolnostech sepisu uznání dluhu jsou zcela nepodložená a nepravdivá.

11. Pokud žalovaný tvrdí, že neobdržel e-mail od [titul] [příjmení] ani dopis ze dne 25. 3. 2021, pak k tomu žalobce uvedl, že žalovaný se zásilkám účelově vyhýbá. Dopis z 25. 3. 2021 byl doporučeně zaslán na adresu sídla žalovaného podle obchodního rejstříku. Navíc oznámení bylo učiněno i datovou zprávou dne 25. 3. 2021 Okresní soud platnost smlouvy o postoupení pohledávek zkoumal, a shledal ji platnou. Žalobce tedy je aktivně legitimován.

12. Konečně k otázkám nákladů řízení žalobce uvedl, že podle judikatury Nejvyššího soudu má i advokát právo nechat se v soudním řízení zastoupit jiným advokátem, a má právo na náhradu nákladů s tím vzniklých, jako každý jiný účastník řízení. To vyplývá i z rozhodnutí, které sám žalovaný označil v odvolání. Předžalobní výzva pak splňuje náležitosti výzvy se základním skutkovým a právním rozborem věci. Žalovaný proto navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

13. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

14. Krajský soud předně považuje za nedůvodnou námitku žalovaného, že žalobní tvrzení byla neurčitá. Žalobce své pohledávky vymáhané v tomto řízení původně identifikoval fakturami vystavenými původním věřitelem žalovanému, uznáním dluhu žalovaným a listinami týkajícími se postoupení pohledávek, a to jak v rovině tvrzení, tak doložením příslušných listin. Žalovaný zjevně neměl od samého počátku žádné pochybnosti o tom, o jaké pohledávky v tomto řízení jde. Vzhledem k ustanovení § 556 o. z. již tato identifikace pohledávek dostatečně vymezovala předmět řízení ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř., tedy vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě bylo dostatečné. Navíc žalobce svá tvrzení dále doplnil podáním ze dne 27. 8. 2021, v němž odkázal i na předávací protokol ze dne 28. 11. 2018, v němž je uvedeno též to, v jakých nemovitostech byly energie spotřebovány a jakými měřidly byla spotřeba měřena.

15. Co se týče dostatečnosti tvrzení žalobce pro případné vyhovění nároku, pak krajský soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že k závěru o existenci dluhu žalovaného ke dni 29. 5. 2020 plně postačovalo uznání dluhu žalovaným, jehož pravost žalovaný nijak nezpochybnil. Ve smyslu § 2053 o. z. pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že buď dluhy ke dni 29. 5. 2020 neexistovaly, nebo že následně zanikly.

16. Co se týče námitky žalovaného, že uznání dluhu na něm bylo vymoženo nátlakem, pak takové tvrzení nemůže vést k závěru o neplatnosti uznání dluhu. Ve smyslu § 574 o. z. je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než neplatné. Tvrzení žalovaného, že nátlak měl spočívat v tom, že [právnická osoba] [název] podmiňovala vklad vlastnického práva k nemovitostem prodaným žalovanému mj. právě podpisem předmětného uznání dluhu, nemohou vést k závěru o bezprávné výhrůžce, která by mohla způsobit relativní neplatnost předmětného uznání dluhu. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2250/2018,„ o bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit, nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí. (...) Namítla-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání pro bezprávnou výhrůžku, může být v soudním (nebo jiném) řízení bezprávná výhrůžka uvažována na základě jen těch okolností, v nichž podle jejího názoru spočívá a které proto ve svém projevu vůle označila.“ Návrh na vklad vlastnického práva podle uzavřené kupní smlouvy totiž může podat každý z účastníků této smlouvy samostatně (§ 13 a § 14 zák. č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona), takže to mohl nepochybně učinit i sám žalovaný, a [právnická osoba] [název] tak v tomto směru neměla čím hrozit.

17. Co se týče otázek postoupení předmětné pohledávky na žalobce, resp. oznámení či prokázání tohoto postoupení žalovanému, pak takové oznámení či prokázání má pouze ten následek, že až do oznámení či prokázání se dlužník může své povinnosti zprostit tím, že plní postupiteli (§ 1882 odst. 1 o. z.). Na platnost postoupení nemá případná absence takového oznámení či prokázání žádný vliv. Ohledně aktivní legitimace žalobce pak pro soud platí, že rozhodným je stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Zcela tedy postačovalo, pokud bylo postoupení prokázáno až v tomto řízení, samozřejmě za předpokladu, že se o tom žalovaný v řízení dozvěděl (srov. též § 41 odst. 3 o. s. ř.). Takový závěr okresní soud zcela správně učinil z předložených smluv o postoupení pohledávky, a tím se otázka dřívějšího oznámení či prokázání postoupení žalovanému stala pro rozhodnutí ve věci samé nepodstatnou.

18. Celkově lze tedy uzavřít, že okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal. Okresní soud pak tento skutkový stav správně posoudil i po právní stránce, a rozsudek okresního soudu ve věci samé je tedy správný.

19. Okresní soud správně rozhodl i o nákladech řízení, a to jak co do základu, tak co do výše. Krajský soud je přesvědčen, že z ničeho, co v řízení vyšlo najevo, nelze dovodit, že by mělo být na otázku náhrady nákladů řízení aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. Je zcela nejasné, co v tomto směru žalovaný dovozuje z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 638/2018. Žalobce je zjevně právním laikem. Z obsahu spisu nelze dovodit, že by žalobce udělil plnou moc advokátu ke svému zastupování v tomto řízení nikoliv z toho důvodu, aby jím zvolený advokát mu poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, jejichž náhradu bude žalovaný povinen zaplatit. Předchozí osud vymáhané pohledávky je z tohoto pohledu irelevantní.

20. Co se týče předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2021, tato nepochybně obsahovala základní skutkový a právní rozbor věci ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., a náleží tak za ni odměna advokáta v plné výši. Podání ze dne 27. 8. 2021 bylo mj. reakcí na námitky žalovaného vznesené v odůvodnění odporu ze dne 1. 6. 2021, a šlo tak nepochybně o účelný úkon právní služby. Konečně, bez ohledu na to, co bylo uvedeno shora o prokazování či oznamování postoupení předmětné pohledávky žalovanému, okresní soud dospěl ke správnému závěru, že postoupení bylo žalovanému oznámeno již před zahájením řízení, nejpozději spolu s předžalobní výzvou. Navíc žalovaný neplnil ani po zahájení řízení, kdy se seznámil s žalobou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 nebo 33 Cdo 4235/2017).

21. Z výše uvedených důvodů proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadené výroky rozsudku okresního soudu tak, jak je uvedeno shora.

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch, žalovaný je proto povinen nahradit mu vynaložené náklady odvolacího řízení, tedy odměnu advokáta za dva úkony právní služby podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ze základu 74 046,19 Kč, tj. ve výši 4 100 Kč za jeden úkon, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhradu za ztrátu času advokáta na cestě ve výši 600 Kč, dále jízdné advokáta osobním automobilem k jednání krajského soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 138 km, ve výši 1 068,12 Kč, a DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21%, tedy celkem 12 666,43 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.