22 Co 90/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o zaplacení částky částka Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. listopadu 2024, č. j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a ve výroku III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky , částka, , úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud po skutkové stránce zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy byla žalované poskytnuta částka , částka, , a žalovaná se tuto částku a sjednané úroky, úhradu za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost a úhradu za možnost platit splátky v hotovosti zavázala vrátit v 20měsíčních splátkách po , částka, (celkem tedy , částka, ). Žalovaná zaplatila pouze částku , částka, . Žalovaná při sjednávání úvěru nejednala v rámci své podnikatelské činnosti. Věřitelka prověřila úvěruschopnost žalované tak, že si od ní vyžádala doklady o výši její mzdy, která činila , částka, měsíčně. Ohledně výdajů žalované vycházela věřitelka z toho, že tyto odpovídají činí , částka, měsíčně (dle tvrzení žalované , částka, na dopravu a , částka, ně splátky předchozích půjček) a žalovaná neměla žádné vyživovací povinnosti. Věřitelka také nahlédla do příslušných veřejných registrů. Smlouvou ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky žalobkyni.

3. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a následujících zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném od , datum, (dále též „z. o sp. úv.“), zejména řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, což vyústilo v závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Proto lze žalobkyni přiznat pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), ve výši jistiny poskytnuté žalovanému, po odpočtu splátky, kterou žalovaná zaplatila. Dlužná částka tak představuje , částka, , kterou by žalovaná měla ve smyslu § 87 odst. 1 z. o sp. úv. zaplatit v době přiměřené jejím možnostem, tedy v době, která není závislá na výzvě věřitele k plnění. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., neboť až rozhodnutím okresního soudu je založena povinnost žalované k placení dlužné částky; k tomu okresní soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Proto okresní soud výrokem II svého rozsudku žalobu zamítl co do zbylé částky , částka, a co do požadovaných úroků a úroku z prodlení.

4. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.), s tím, že v řízení měla převážný úspěch žalovaná, avšak té podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

5. Žalobkyně podala proti uvedenému rozsudku odvolání, a to výslovně pouze proti části výroku II, jímž byla žaloba zamítnuta ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně nijak nezpochybnila právní závěr okresního soudu, že předmětná úvěrová smlouva byla absolutně neplatná z důvodů uvedených okresním soudem. Žalobkyně však měla za to, že má právo na úrok z prodlení z dlužné částky, neboť toto právo jí vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 1970 o. z. Splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , a nejpozději od , datum, tak byla žalovaná v prodlení. Žalovaná nadto v řízení před okresním soudem netvrdila a neprokazovala, že by vrácení poskytnuté jistiny ve lhůtě podle výzvy věřitelky nebylo přiměřené jejím možnostem, ač měla v tomto směru břemeno tvrzení i břemeno důkazní. K tomu žalobkyně odkázala na označené rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Krajského soudu v Brně. Proto žalobkyně navrhla, aby krajský soud změnil odvoláním napadenou část rozsudku okresního soudu tak, že v této části žalobě vyhoví.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala přezkumu, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

8. Podle § 87 odst. 1 z. o sp. úv. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 z. o sp. úv. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Odvolací soud pro své následující úvahy ve vztahu ke sporovanému úroku z prodlení vycházel z právních závěrů soudu prvého stupně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru žalovanému řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 a násl. z. o sp. úv., a současně i z právního závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z tohoto důvodu. Tyto závěry považuje krajský soud za zcela správné, a ostatně ani žalobkyně tyto závěry nijak nezpochybňuje, nicméně podle jejího přesvědčení nejsou překážkou přiznání úroků z prodlení.

11. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. o sp. úv. úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

12. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. o sp. úv. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. o sp. úv.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“13. Co se týče otázky rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene, pak krajský soud nepovažuje odvolací výhrady žalobkyně za oprávněné. Je totiž na žalobkyni, která se domáhá zaplacení alespoň jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru, aby tvrdila a prokazovala všechny skutečnosti rozhodné z hlediska příslušné zákonné úpravy, které umožní její žalobě vyhovět, tedy včetně toho, jaká je doba přiměřená možnostem žalované vrátit poskytnutou jistinu. Ani v případě, že je žalovaná v daném řízení zcela pasivní, nelze mít za to, že by ohledně jejích možností bylo možno považovat tvrzení žalobkyně v tomto směru za nesporná, nebo že by se z tohoto důvodu přenášelo na žalovanou břemeno tvrzení a břemeno důkazní; to je v rozporu se zásadami dokazování v občanském soudním řízení sporném (srov. § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 1 věta první o. s. ř.). Je proto procesní povinností žalobkyně, aby tvrdila a prokázala, jaké jsou možnosti žalobkyně ve vztahu k vrácení poskytnuté jistiny, a pokud v tomto směru neuspěje, pak by patrně neměla být vůbec úspěšná s žalobou na zaplacení, a měla by nejprve žalovat na určení doby splatnosti ve smyslu § 87 odst. 2 z. o sp. úv.

14. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná se ve lhůtách tvrzených žalobkyní nemohla dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, a proto jí od uvedeného data nevznikla ani povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Krajský soud proto odvoláním napadenou část výroku II rozsudku okresního soudu, jakož i závislý výrok o náhradě nákladů řízení, potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

15. Protože žalobkyně byla se svým odvoláním neúspěšná a podle obsahu spisu žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.