23 Co 17/2005

Plný text

23Co 17/2005-83 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudkyň JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobkyně M.L., zastoupené Mgr. xxx, advokátem, proti žalovanému H.D., o náhradu škody 12.488,- Kč s příslušenstvím , k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13.9.2004, č.j. 6C 103/2004-69, t a k t o : R ozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen jí zaplatit částku 12.488,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 20.2.2004 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6.605,- Kč (výrok II.). Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud vycházel z ust. § 6 odst. 2 písm. d/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dovodil, že žalobkyni vznikla škoda vozidlem ve vlastnictví žalovaného, který byl pro případ způsobení škody provozem motorového vozidla pojiš t ěn. V takovém případě má pojištěný nárok na to, aby za něho hradila škodu příslušná pojišťovna, tj. žalobkyní uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody. Vzhledem k existenci speciálního právního předpisu, který je ve vztahu k občanskému zákoníku zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je žalobkyně oprávněna domáhat se svých nároků vůči pojistiteli a nikoliv vůči pojištěnému škůdci. Protože žalobkyně uplatnila nároky vůči škůdci - žalovanému a setrvala na svém nároku i přes poučení soudu, nezb y lo než žalobu zamítnout pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaného. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Uvedla, že okresní soud rozhodl na základě nesprávného právního hodnocení, přestože učinil zcela jasná skutková zjištění. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný způsobil dne 2.8.2002 dopravní nehodu, kterou byla žalobkyni způsobena škoda na vozidle a na zdraví. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody uplatnila v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích po d sp. zn. 20T 237/2002, v němž byl žalovaný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a ona jako poškozená byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody řízení ve věcech občanskoprávních. Po skončení trestního řízení jí část škody vyrovnaly pojišťov n y, avšak s výjimkou části újmy, vzniklé zaplacením za právní zastoupení ve výši 12.488,- Kč a za opravu vozidla ve výši 17.150,80 Kč. Pokud by soud neshledal důvodným její nárok na zaplacení 12.488,- Kč za právní zastoupení, pak uplatňuje částku 17.150,80 Kč, které musela zaplatit ze svého za opravu vozidla. S názorem okresního soudu o tom, že by byla povinna uplatňovat nároky vůči pojišťovně nesouhlasí. Žalovaný škodu způsobil a podle obecných ustanovení občanského zákoníku je také osobou, která za ni od p ovídá. Pokud okresní soud odkázal na ust. § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., nesprávně uvedené ustanovení vyložil, stejně jako celý smysl zákona. Podle ust. § 9 odst. 1 citovaného zákona je právem poškozeného uplatnit svůj nárok na náhradu škody u pojist i tele nebo u příslušné kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu. Právo volby poškozeného osvědčuje také ust. § 8 odst. 2 písm. c/ zákona č. 168/1999 Sb., které předpokládá uplatnění nároku na náhradu škody ze strany poškozeného vůči škůd c i. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31.3.2005 (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Žalobkyně uplatnila jako odvolací důvod nesprávné právní posouzení věci, jak má na mysli ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. Nesprávnost právního posouzení spatřovala ve vyloučení věcné pasivní legitimace škůdce u nároku poškozeného na náhradu škody, v souvislosti se škodou, způsobenou provozem motorového vozidla, jehož provozovatel je účasten pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V prvé řadě je třeba uvést, že je třeba odlišit nárok na náhradu škody od nároku na pojistné plnění. Ustanovení § 823 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění stanoví, že poškozený nemá zásadně právo na plnění proti pojistiteli, pokud nestanoví zvláštní předpis jinak. Je pravdou, že v současné době ustanovení § 9 z.č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, ve znění pozdějších novel, upravuje přímý nárok poškozeného na plnění proti pojistiteli. Jedná se o odlišný režim od předchozí právní úpravy dle vyhlášky č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a která přímé nároky na poškozeného proti pojistiteli stanovila pouze v ust. § 3 odst. 4 a § 8 odst. 2 tehdy, jestliže pojištěný zemřel nebo odpovědná osoba nebyla zjištěna (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.3.2004 s p. zn. 25Cdo 1277/2003). Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla však neobsahuje žádné ustanovení, které by představovalo zákonný přechod povinnosti k plnění (intercesi) škůdce z důvodu náhrady škody na pojistitele. Ačkoliv tak v ust § 9 odst. 1 přiznává citovaný právní předpis poškozenému právo na uplatnění nároku na plnění majetkové újmy vůči pojistiteli nebo Kanceláři, nelze vyloučit právo poškozeného na náhradu škody vůči škůdci. Je právem žalobkyně jako poškozené, kterou cestu právní ochrany zvolí, tj. zda uplatní nárok na náhradu škody vůči škůdci, či zda uplatní zvláštní nárok dle zákona č. 168/1999 Sb. vůči pojistiteli škůdce. Nárok poškozeného vůči pojistiteli podle zvláštního zákona není ná r okem z náhrady škody, ale samostatným právem na pojistné plnění, vzniklým na základě právního předpisu z pojištění (srovnej komentář k občanskému zákoníku § 823 str. 1058 C.H.BECK, 7. vydání). Vzhledem k výše uvedenému, kdy okresní soud se pro odlišný prá vní názor nezabýval důvodností nároku žalobkyně a věcnými námitkami žalovaného, které představují provedení rozsáhlejšího dokazování, nezbylo odvolacímu soudu než postupovat dle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a rozsudek okresního soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení podle § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. V dalším řízení okresní soud, pokud neshledá důvodným nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 12.488,- Kč, z důvodu účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením, provede žalobkyní navržené důkazy ke zjištění rozsahu majetkové újmy žalobkyně na vozidle. V novém rozhodnutí okresní soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení, včetně řízení odvolacího podle § 224 odst. 3 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dov olání přípustné. V Pardubicích dne 31. května 2005