23 Co 170/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců Mgr. Jiřího Kopeckého a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 633.168,20 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku soud ze dne datum , č. j. Anonymizováno číslo jednací

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku bod bodem II mění tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobci dalších 54.801,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; v ostatních částech tohoto odvoláním napadeného výroku II se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady za řízení před soudem prvého stupně ve výši 36.051 Kč k rukám advokátky žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 15.360 Kč k rukám advokátky žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 521.350,60 Kč ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I); žalobu zamítnul v části požadavku žalobce na zaplacení 111.817,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 52.806,60 Kč, dále s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 633.168,20 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 59.806,01 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 633.168,20 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13.394,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalobce (výrok III).

2. Rozhodl tak o požadavku žalobce, který se domáhal po žalované zaplacení částky 633.168,20 Kč spolu se specifikovaným příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 615.645 Kč.

3. Okresní soud zjistil, že z poskytnutého úvěru č. , hodnota, , který měl být použit ke konsolidaci předchozích úvěrů žalované, byla částka 465.644,30 Kč použita ke konsolidaci úvěru č. , hodnota, , zbylá částka 150.000,70 Kč byla zaslána na účet žalované dne , datum, , v období od , datum, do , datum, žalovaná splatila na tento úvěr částku 29.492,70 Kč a v období po , datum, zaplatila navíc dalších 10.000 Kč, celkem tedy 39.492,70 Kč.

4. Dále okresní soud zjistil, že úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, byl žalobcem poskytnut žalované ke konsolidaci úvěru č. , hodnota, v částce 400.000 Kč a zbylá částka 14.663 Kč na konsolidaci úvěru č. , hodnota, . Na svůj závazek z úvěrové smlouvy č. , hodnota, žalovaná splatila celkem 57.382 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná na svůj závazek z úvěru č. , hodnota, splatila žalobci celkem 1.968 Kč. Dříve poskytl žalobce žalované také úvěry č. , hodnota, dne , datum, ve výši 68.618 Kč, z čehož částka 50.185,80 Kč byla vyplacena žalované a částka 18.432 Kč byla použita ke konsolidaci úvěru č. , hodnota, . Na svůj závazek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaná zaplatila žalobci 13.573 Kč. Žalobce poskytl žalované také úvěr č. , hodnota, dne , datum, ve výši 20.000 Kč, na který žalovaná splatila celkem 2.169 Kč.

5. Soud prvého stupně posoudil daný spor podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uzavřel, že mezi žalobcem a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru. Další zjištění okresního soudu jej vedly k závěru o neplatnosti úvěrových smluv, neboť žalobce nesplnil řádně svou povinnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tu pod sankcí neplatnosti smlouvy, musí náležitě posoudit, přičemž následkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je podle § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutní neplatnost smlouvy. Soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. V tomto směru okresní soud předestřel, že žalovaná načerpala spotřebitelské úvěry v celkové výši 517.561,60 Kč, a protože i za této situace hospodařila s nulovým zůstatkem, podstatně navyšovala své dluhy. Za období od , datum, (tj. za období posledních třech měsíců před poskytnutím prvního úvěru) do , datum, (tj. do konce předposledního měsíce před poskytnutím posledního úvěru) hospodařila s prakticky nulovým zůstatkem a neměla tak z čeho spotřebitelské úvěry splácet.

6. Protože všechny shora citované smlouvy soud prvého stupně shledal absolutně neplatnými, je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vrátit pouze to, co dosud nevrátila na poskytnutých jistinách spotřebitelských úvěrů, tj. částku 17.831 Kč z úvěru č. , hodnota, , částku 36.585,80 Kč z úvěru č. , hodnota, , částku 13.032 Kč z úvěru č. , hodnota, , částku 343.393,80 Kč z úvěru č. , hodnota, a částku 110.508 Kč z úvěru č. , hodnota, . Dosud nesplacené částky jistin spotřebitelských úvěrů bylo žalované okresním soudem umožněno zaplatit ve splátkách po 5.000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Další požadavky žalobce neshledal okresní soud důvodnými, a proto žalobu ve zbývající části zamítl.

7. Rozsudek okresního soudu v části výroku II napadl odvoláním žalobce. Podstatou jeho odvolací argumentace bylo tvrzení, že se domáhá doplacení zbytku nesplacené jistiny poskytnuté žalované na základě úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , po odečtení žalovanou splacené částky v celkové výši 39.492,70 Kč, která nebyla soudem prvého stupně žalobci v napadeném rozhodnutí přiznána.

8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen o.s.ř.), a to v odvoláním napadeném výroku II a dále v závislém výroku III o náhradě nákladů řízení.

10. Z hlediska skutkového lze z rozhodnutí okresního soudu převzít jako správná skutková zjištění ohledně úvěru č. , hodnota, , tedy mezi kým a kdy byl uzavřen, jak byla žalovaná schopna úvěr splácet, kolik z něj žalovaná čerpala peněžních prostředků a kolik z nich žalobci splatila. Odvolací soud z důvodu stručnosti na tato skutková zjištění okresního soudu odkazuje.

11. Z hlediska právního hodnocení pak lze se soudem prvého stupně souhlasit v tom, že se v případě úvěru č. , hodnota, jednalo o spotřebitelský úvěr, že při jeho sjednávání nebyla úvěruschopnost žalované řádně zjištěna, a pokud byl úvěr ze strany žalobce poskytnut žalované v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, pak z toho musí nutně vyplývat použití důsledku s tím spojeného, vyjádřeného v § 87 citovaného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Problémem rozhodnutí okresního soudu ale je, že se nedržel žalobcem vymezeného předmětu řízení.

13. Žaloba musí vedle obecných náležitostí stanovených pro každé podání v § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat dále náležitosti uvedené v § 79 odst. 1 o.s.ř. Žalobce je povinen vedle označení účastníků vylíčit rozhodující skutečnosti, označit důkazy, jichž se dovolává, a z žaloby musí být patrné, čeho se domáhá (žalobní petit), aniž by byla vyžadována právní kvalifikace uplatněného nároku. Žalobní petit musí být přesný, srozumitelný a určitý. Jde-li o nárok na peněžité plnění, musí žalobce v žalobě jasně a přesně uvést peněžitou částku, jejíhož zaplacení se domáhá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23.6.1970, sp.zn. 3 Cz 2/70, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudu a soudních rozhodnutí IV. Praha: SEVT, 1986, s. 702-703).

14. Soud je ve sporném řízení návrhy účastníků vázán, nemůže jim přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány; svým rozhodnutím musí žalobní petit zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (s výjimkami § 153 odst. 2 o.s.ř.). Soudu tedy ani nepřísluší, aby předmět řízení (žalobní petit) vymezoval či dodatečně konkretizoval namísto účastníka.

15. Žalobce od počátku tvrdil a prokazoval, že se domáhá svých nároků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Takto vymezil předmět řízení. Okresní soud ale po zjištění, že část tohoto úvěru byla použita na konsolidaci předchozích závazků žalované vůči žalobci, začal zjišťovat okolnosti poskytnutí předchozích úvěrů a platby na takto vzniklé závazky žalované. Takový postup ale nebyl správný.

16. Podstatné bylo, a soud prvého stupně se toho měl držet, že žalovaná čerpala na úvěr č. , hodnota, částku 615.645 Kč, a že na tuto jistinu splatila celkem 39.492,70 Kč. Podle shora citované právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobce právo na zaplacení částky ve výši dosud žalovanou nesplacené jistiny, tedy částky ve výši 576.152,30 Kč. Okresní soud přiznal žalobci nárok pouze na částku 521.350,60 Kč. Žalobce tak má nárok na zaplacení dalších 54.801,70 Kč.

17. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

18. Při rozhodování o délce lhůty k plnění okresní soud zjevně vycházel z § 87 odst. 1, věta třetí, zákona č. 257/2016 Sb.

19. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.8.2025, č.j. 33 Cdo 1902/2025-132, skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.

20. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní, nekontaktní. Proto ani nemohla být soudem prvého stupně poučena o svém břemenu tvrzení a důkazním ohledně možností splnit dluh vůči žalobci.

21. Z obsahu spisu také její aktuální poměry zjistit nelze.

22. Navíc předmětný úvěr byl úvěrem konsolidačním, měl za účel umožnit dostát žalované jejím předchozím závazkům vůči žalobci, které nedokázala splácet. Logickým závěrem pak je, že k plnění svých závazků neměla žalovaná dost finančních prostředků. Pak ani nemá význam ukládat pariční lhůtu k zaplacení dlužné částky delší než tři dny, případně pak splátky, jak učinil okresní soud, neboť se nabízí, že žalovaná nemá prostředky, z kterých by případné splátky dluhu platila.

23. Lze uzavřít, že žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní k jejím možnostem vrátit žalobci dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení, proto jí odvolací soud uložil zaplatit ji žalobci ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Takto stanovená lhůta je přitom svojí povahou lhůtou hmotněprávní (stanoví lhůtu splatnosti závazku k vrácení bezdůvodného obohacení), ale současně procesní (stanoví procesní lhůtu k úhradě přisouzeného plnění), jde tedy o lhůtu tzv. hybridní.

24. Protože odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvého stupně, musel podle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout i o jeho nákladech. Vycházel přitom z poměrné úspěšnosti účastníků ve věci podle § 142 odst. 2 o.s.ř. K nákladům žalobce patří zaplacený soudní poplatek ve výši 25.327 Kč, dále odměna advokátky za pět úkonů právní služby po 10.860 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále také jen AT, při tarifní hodnotě 633.168,20 Kč), tj. za převzetí a přípravu zastoupení, podanou žalobu, písemná podání k výzvě soudu ze dne , datum, ,, Anonymizováno, , datum, a , datum, , dále odměna advokátky ve výši jedné poloviny za úkon právní služby v částce 5.430 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. h/ AT) za jednoduchou výzvu k plnění, dále paušální náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT ve znění advokátního tarifu do 31.12.2024), paušální náhrada hotových výdajů 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 3 AT ve znění po 1.1.2025) a 21 % DPH ve výši 12.984 Kč. Celkové náklady prvostupňového řízení žalobce představují částku 100.141 Kč. Žalobce byl úspěšný v 68 % svého nároku (podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.7.2006, sp.zn. 7 Cmo 507/2005, je při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též i její příslušenství), od kterého je třeba odečíst úspěch žalované ve výši 32 %. Podle zásad určení úspěchu účastníka ve věci pro účely nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak byl žalobce úspěšný v 36 % svého nároku (68 % - 32 %). 36 % účelně vynaložených nákladů řízení žalobce představuje částku 36.051 Kč, kterou je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokátky v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.).

25. V odvolacím řízení byl žalobce zcela procesně úspěšný, proto mu podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 2.741 Kč a v nákladech na zastoupení advokátkou v podobě odměny 2 x 3.300 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT, z předmětu odvolacího řízení 54.801,70 Kč) za podané odvolání a účast při jednání odvolacího soudu, paušální náhradě hotových výdajů 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 3 AT ve znění po 1.1.2025), náhradě cestovného z , adresa, a zpět za cestu k jednání odvolacího soudu při vzdálenosti 280 km tam a zpět ve výši 2.029 Kč (dle sazby základní náhrady a ceny pohonných hmot dle § 1, § 4 vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhradě za promeškaný čas ve výši šest půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 AT, ve znění advokátního tarifu po 1.1.2025) a v DPH 21 % ve výši 2.190 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady odvolacího řízení žalobce představují částku 15.360 Kč, kterou je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.).