23 Co 176/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno trvale hlášen na adrese Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený opatrovnicí Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zrušení výživného na zletilého syna, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 7. 3. 2024, č. j. 10 C 206/2023-25,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:Žalobce je počínaje dnem , datum, povinen platit žalovanému výživné ve výši , částka, měsíčně splatné vždy do 10. dne v měsíci, čím se mění rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .Pokud se žalobce domáhá s účinností od , datum, zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním i odvolacím soudem.

1. Okresní soud svým rozsudkem zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, která byla naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , částkou , částka, měsíčně (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě žalobce, který se domáhal zrušení vyživovací povinnosti rozhodnutím soudu, a to počínaje datem rozhodnutí okresního soudu, v daném případě dnem , datum, , s odůvodněním, že žalovaný je již schopen samostatně se živit. Ukončil totiž k datu , datum, studium Speciální základní školy, mateřské školy a praktické školy v , adresa, a pobírá invalidní důchod, je tedy zabezpečen dávkami státního sociálního systému. Naopak žalovaný je od roku , Anonymizováno, v insolvenčním řízení a má zájem řádně naplnit podmínky oddlužení.

3. Žalovaný s takovouto žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Jednání žalobce považoval za nemravné a připomněl, že žalobce o žalovaného nejeví žádný zájem. Žalovaný od září 2023 studuje , adresa, praktická škola dvouletá, a to denní formou. Připravuje se tak nadále na své budoucí povolání. Ve škole má k dispozici nápomoc asistentky. Pro svůj zdravotní stav je sice poživatelem invalidního důchodu, ovšem není schopen sám se živit.

4. K tomu žalobce namítal, že na straně žalovaného již nejde o přípravu na budoucí povolání, nýbrž jde o studium stejného oboru, který již vystudoval v , adresa, , a jeho kvalifikace se tak nijak nerozšiřuje. Je pravdou, že žalovaného nekontaktuje, avšak to z důvodů napjatých vztahů mezi žalobcem a matkou žalovaného.

5. Okresní soud měl po provedeném dokazování za prokázané, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, jako otci k synovi, byla naposledy upravena shora označeným rozhodnutím soudu. Žalovaný byl dne , datum, přijat ke vzdělávání na střední škole shora označené a nadále zde studuje. Pobírá invalidní důchod ve výši 16.749 Kč měsíčně s datem přiznání důchodu , datum, .

6. Okresní soud z hlediska právních závěrů uzavřel, že od , datum, žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 16.749 Kč, má svůj vlastní příjem, a je tak schopen sám se živit. Schopnost sám se živit je podstatnou náležitostí pro trvání vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovaný je schopen sám se živit, nemá již vůči žalobci nárok na výživné, a to ani v situaci přípravy na budoucí povolání. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti od , datum, a pouze v rozsahu takto koncipované žaloby bylo možné přistoupit ke zrušení vyživovací povinnosti a okresní soud tak s ohledem na skutkový a právní závěr shora označený učinil a žalobě vyhověl.

7. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítá, že samotné přiznání invalidního důchodu ničeho nevypovídá o tom, že žalovaný je schopen se sám živit, a že tedy následně zanikla vyživovací povinnost žalobce ve vztahu k žalovanému. Žalovaný totiž nemá žádný cennější majetek, jeho náklady na živobytí jsou relativně vysoké, a to v situaci, kdy příprava na budoucí povolání a studium na střední škole je smysluplné, s ohledem na zdravotní postižení žalovaného tvoří náplň jeho života a je ze zdravotních důvodů velmi vhodné. Navíc po dokončení studia by bylo možné, byť velmi limitovaně, přistoupit k zapojení žalovaného do pracovního procesu. O tom, že žalovaný není schopen sám se živit, vypovídá i to, že je potřeba zajištění jeho pravidelné péče, kterou vykonává a je připravena i nadále vykonávat, jeho matka, zástupkyně žalovaného v tomto soudním řízení. Považuje pak za spravedlivé, aby se otec na řešení situace žalovaného podílel alespoň finanční částkou. Domáhá se tedy změny napadeného rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby žalobce.

9. Naopak žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Ten považuje za správný, včetně jeho odůvodnění. Má za to, že jeho vyživovací povinnost k žalovanému zanikla.

10. Odvolací soud po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

11. V této věci není sporu o tom, že žalobce měl vyživovací povinnost k žalovanému (jako otec k synovi) ve smyslu ust. § 910 odst. 1 občanského zákoníku. Předmětem tohoto řízení je spor o to, zda nadále, tedy od , datum, , trvá vyživovací povinnost žalobce žalovanému. Platí přitom, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (viz § 911 občanského zákoníku – zákon č. 89/2012 Sb.).

12. Aby tuto otázku mohl odvolací soud posoudit i s ohledem na aktuální situaci účastníků, tedy k datu rozhodování odvolacího soudu, přistoupil k doplnění dokazování k relevantním skutečnostem tohoto soudního sporu (§ 213 odst.4 a § 213a o.s.ř.).

13. Zjistil tak ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, , že žalovaný nadále navštěvuje tuto školu, že by mohl být uplatnitelný na trhu práce za specifických podmínek a s určitými omezeními, kdy by mohl vykonávat asistované práce pod dohledem nebo s asistencí, například v chráněných dílnách nebo ve speciálních programech zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Vhodné pracovní prostředí by mělo být přizpůsobeno jeho potřebám, nejlépe s bezbariérovým přístupem a možnosti využití asistenčních technologií. Škola doposud doporučuje pokračování ve vzdělávání a odbornou přípravu. V současné době žalovaný nadále pobírá invalidní důchod 3. stupně ve výši 16.749 Kč měsíčně, jak bylo zjištěno ze zprávy ČSSZ , adresa, . K tomu žalovaný pobírá příspěvek na péči o výši , částka, měsíčně a příspěvek na mobilitu ve výši , částka, měsíčně, jak sdělil Úřad práce ČR. Dle sdělení žalovaného o jeho potřeby pečuje matka , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, která není zaměstnána a není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a nepobírá podporu v nezaměstnanosti ani dávky v hmotné nouze, jak sdělil Úřad práce ČR. Matka však pobírá příspěvek na bydlení jako dávku státní sociální podpory v období od května 2023 do května 2024 v celkové výši , částka, dohromady.

14. Naopak ze zprávy zaměstnavatele žalobce bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období leden 2024 až květen 2024 činil , částka, , k čemuž jsou vyplácena ostatní peněžitá nebo nepeněžitá plnění v rozsahu , Anonymizováno, , Anonymizováno, až , částka, měsíčně a za uvedené období bylo otci sraženo ve prospěch výkonu rozhodnutí (insolvence) celkem , částka, za 5 měsíců. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalobce je otcem , Anonymizováno, , Anonymizováno, dětí – , jméno FO, , narozeného v roce , Anonymizováno, , k němuž však již nemá vyživovací povinnost, neboť je schopen sám se živit, dále žalovaného a od roku 2023 , jméno FO, , narozené z matky , jméno FO, . Otec potvrdil, že matka nezletilé je na mateřské dovolené a potvrdil, že s partnerkou žije ve společné domácnosti.

15. Žalovaný je omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není způsobilý samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, není způsobilý udělovat souhlas k nikoliv běžným zdravotním úkonům, volit a být volen, a to na základě rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . To mimo jiné z toho důvodu, že trpí poruchou autistického spektra, jde o poruchu neléčitelnou a nevyléčitelnou a poruchu trvalou. K tomu trpí neurologickým postižením, které determinuje funkční schopnosti žalovaného.

16. Z tohoto lze uzavřít, že žalovaný je zletilou osobou, která již absolvovala střední školu, avšak nyní studuje další střední školu, která je však z pohledu školy doporučeníhodná s ohledem na zdravotní stav žalovaného, který (pro duševní poruchu) vedl až k omezení svéprávnosti žalovaného. Žalovanému jsou vypláceny dávky státního sociálního systému. Naopak žalobce je zaměstnán, avšak od doby posledního rozhodování soudu o výživném došlo k té změně, že se mu narodila dcera a její matka je na mateřské dovolené.

17. Naposledy - v době rozhodování odvolacího soudu o výživném ve věci, kdy otci bylo uloženo platit výživné ve výši , částka, měsíčně - otec dosahoval čistého měsíčního příjmu , částka, a příjem od dalšího zaměstnavatele v rozsahu , Anonymizováno, až , částka, měsíčně. V tu dobu žalovaný pobíral přídavek na dítě ve výši , Anonymizováno, až , částka, měsíčně, a příspěvek na mobilitu , Anonymizováno, , Anonymizováno, až , částka, měsíčně. Jeho matka pobírala příspěvek na bydlení v rozmezí , Anonymizováno, až , částka, měsíčně. Již tehdy otec neměl vyživovací povinnost k zletilému synovi Michalovi. Nebylo počítáno s tím, že otec má vyživovací povinnost k matce žalované.

18. Na straně žalobce tak od doby posledního rozhodování soudu o výživném došlo k nárůstu příjmů, na druhou stranu otci přibyla vyživovací povinnost k nezletilému dítěti narozenému v roce 2023 a částečně k matce tohoto nezletilého dítěte, která je na mateřské dovolené. Nelze pominout ani to, že otci je nyní uloženo platit na výživu rozvedené manželky – zástupkyně žalovaného, byť v současné době i otec dle shodného prohlášení rodičů žalovaného vede řízení o zrušení této vyživovací povinnosti. Na straně žalovaného došlo k tomu, že ukončil středoškolské vzdělání a pokračuje v dalším středoškolském vzdělání a jeho poměry jsou vylepšeny tím, že pobírá vyšší příspěvek na péči a zejména invalidní důchod. V mezidobí byl rovněž omezen ve svéprávnosti.

19. K otázce schopnosti samostatně se živit u osob trvale zdravotně postižených, kdy nelze vylučovat takové postižení po dobu celého života, se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ve věci I. ÚS 2306/12 a uzavřel, že názor o automatickém zániku vyživovací povinnosti pouze v důsledku přiznání invalidního důchodu a příspěvku na péči neobstojí. To proto, že objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně z důvodu těžkého zdravotního postižení vedoucího až k omezení svéprávnosti, nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte, které si své postižení nezpůsobilo, naopak pak potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již takto značně omezených možností. Důsledky takového postižení dítěte včetně vyživovací povinnosti proto musí jít hlavně k tíži toho, kdo dítě na svět dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků přivedl, tedy rodiče, pokud to samozřejmě jeho majetkové možnosti objektivně umožňují.

20. Předně je nutné uvést, že domáhá-li se osoba povinná k výživnému zrušení vyživovací povinnosti, může soud rozhodnout i o jeho snížení a ve zbývající části žalobu zamítnout a žalobní návrh v takovém případě nepřekročí ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. (zde lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2022 ve věci 21 Co 123/2022). Primární je pro posouzení této věci rozhodnutí o tom, zda je žalovaný schopen samostatně se živit. V této otázce bylo zjištěno, že žalovaný trpí zdravotním hendikepem, který bude s nejvyšší mírou pravděpodobnosti celoživotní, nelze do budoucna vyloučit jeho zapojení do pracovní činnosti, ovšem v žádném případě nepůjde o plnohodnotné zapojení do takové pracovní činnosti, a pokud bude v budoucnu možné, bude razantně limitováno právě jeho zdravotním postižením, typicky půjde například o práci v chráněných dílnách. Je patrno, že žalovaný je účasten na státním sociálním systému, zejména pobírá invalidní důchod. Avšak již Ústavní soud ve svých nálezech, sp. zn. I. ÚS 2306/12 a I. ÚS 1996/12, kdy naposledy se k těmto nálezům přihlásil v usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 3079/23, uzavřel, že u takovýchto osob přiznání práva na invalidní důchod vyživovací povinnost povinného rodiče k dítěti nezaniká (automaticky), a je tak namístě se zabývat výší odůvodněných potřeb dítěte, jeho majetkovými poměry a poměry jeho rodičů.

21. Žalovaný v současné době nepracuje a byť navštěvuje opakovaně střední školu, lze s ohledem na zprávu školu uzavřít, že jde o vhodnou průpravu s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav, a lze tak uzavírat, že žalovaný se nadále připravuje na své budoucí povolání, není schopen samostatně se živit a je otázkou, zda se tato situace v budoucnu změní. Nelze tak k datu rozhodování odvolacího soudu s ohledem na výše uvedené uzavřít, že zanikla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému.

22. Proto považoval návrh na zrušení vyživovací povinnosti počínaje dnem , datum, za nedůvodný.

23. Na druhou stranu má však za to, že je namístě přistoupit ke snížení výživného doposud stanoveného žalobci vůči žalovanému.

24. Nelze sice přehlédnout nárůst příjmů žalobce, avšak oproti tomu je zde několik skutečností, které odůvodňují snížení doposud stanoveného. Dominantně jde o nárůst počtu vyživovacích povinností, neboť žalovaný oproti poslednímu rozhodování soudu o výživném má další vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, částečnou k matce nezletilého dítěte, a i spornou vyživovací povinnost k rozvedené manželce. Jeho příjem tak slouží k uspokojení více vyživovacích povinností než při předcházejícím rozhodnutí soudu. Oproti přecházejícímu rozhodnutí soudu jsou pak i jiným a finančně lepším způsobem uspokojovány potřeby žalovaného, to invalidním důchodem a příspěvkem na péči, tedy státním sociálním systémem.

25. Ve výsledku pak převažují faktory vedoucí k závěru o snížení výživného, což při posouzení otázky změny poměrů od doby posledního rozhodování soudu o výživném (viz § 923 občanského zákoníku) ve spojení s kritérii rozhodujícími pro stanovení výše výživného dle § 913 občanského zákoníku, tedy s kritériem odůvodněných potřeb oprávněné osoby (které jsou uspokojovány i dávkami státního sociálního systému) a možnostmi a schopnostmi povinné osoby výživné plnit (nárůst příjmů žalobce oproti zvýšenému počtu vyživovacích povinností žalobce), vyjádřené úvahou odvolacího soudu o snížení výživného na částku , částka, měsíčně, počínaje požadovaným dnem, tedy dnem , datum, .

26. Z výše uvedených důvodů přistoupil odvolací soud ke změně rozsudku okresního soudu (§ 220 odst.1 písm. b/ o.s.ř.) a rozhodl o tom, že žalobce je počínaje dnem , datum, povinen platit nižší než doposud stanovené výživné, tedy částku , částka, měsíčně ve prospěch žalovaného. Ve zbytku žalobní požadavek žalobce zamítl.

27. Pro poměrný úspěch účastníků tohoto soudního řízení pak žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním a odvolacím soudem.