23 Co 214/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D. a Mgr. Jiřího Kopeckého, ve věci žalobkyně: právnická osoba sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem právnická osoba sídlem adresa o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30. 4. 2025, č. j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích II a III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I); zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších , částka, s úroky z prodlení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně na zaplacení nájemného ve výši , částka, a dále smluvních pokut ve výši , částka, za pronájem koncových zařízení, která žalovanému poskytla, když s ním dne , datum, uzavřela celkem tři účastnické smlouvy, na jejichž základě mimo jiné žalovanému pronajala tři koncová zařízení se specifikovanými , název zařízení, , , název zařízení, a , název zařízení, . Žalovaný se zavázal platit nájemné a do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu na vlastní náklady žalobkyni pronajatá zařízení vrátit. Pro případ porušení povinnosti vrátit zařízení byly sjednány smluvní pokuty ve výši , částka, , , částka, a , částka, Kč.

3. Opatrovník žalovaného poukázal na to, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, omezen ve svéprávnosti a jeho omezení trvá. Žalovaný trpí trvalou , podezřelý výraz, poruchou, není způsobilý bez rizik a možných negativních následků jakéhokoliv právního jednání. Smlouva se žalobkyní nemohla být žalovaným uzavřena ani podepsána. Smlouvu za žalovaného uzavřel jeho bývalý opatrovník , jméno FO, , který také používal zařízení pro svou potřebu. Z těchto důvodů navrhl opatrovník zamítnutí žaloby.

4. Žalobkyně zdůraznila, že všechny tři účastnické smlouvy byly uzavřeny předchozím opatrovníkem , jméno FO, po předložení listiny o jmenování opatrovníka ze dne , datum, . Smlouvy byly uzavřeny platně, neboť předmětem nebylo právní jednání, které by vyžadovalo souhlas soudu. Opatrovník byl v rámci plnění svých povinností také oprávněn přebírat poštu, když navíc bydliště žalovaného bylo totožné s adresou trvalého bydliště opatrovníka (, adresa, ). Dne , datum, došlo na základě žádosti zákazníka ke změně korespondenční adresy na adresu , adresa, .

5. Soud prvého stupně učinil zjištění z účastnických smluv ze dne , datum, o tom, že těmito smlouvami žalobkyně, vedle poskytování telekomunikačních služeb, pronajala žalovanému koncová zařízení ke službě , název služby, , , název služby, , , název služby, a dále ke službě , název služby, . Žalovaný se zavázal zařízení vrátit nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu na vlastní náklady, a pro případ, že by tak neučinil byly sjednány v každé smlouvě smluvní pokuty – v prvé ve výši , částka, , v druhé , částka, a v třetí , právnická osoba, Kč. Jako zájemce, který smlouvu uzavřel, byl ve smlouvě uveden žalovaný. Smlouvu za něj evidentně podepsal , jméno FO, . Z předložených fotokopií občanských průkazu žalovaného, , jméno FO, a listiny o jmenování opatrovníka bylo zjištěno, že žalobkyně byla v době uzavření účastnických smluv informována o tom, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, a že jeho opatrovníkem byl jmenován , jméno FO, .

6. Z vyúčtování služeb za období od , datum, do , datum, , které bylo splatné k , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému splátku za pronájem předmětných zařízení částky 2krát , částka, . Dne , datum, žalobkyně vypověděla nájemní smlouvy pro neplnění závazků žalovaného.

7. Z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , okresní soud zjistil, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý jakémukoliv právnímu jednání vyjma běžných záležitostí týkající se každodenního života, není způsobilý nakládat s majetkem a finančními prostředky, jejichž hodnota přesahuje částku , částka, měsíčně a zavazovat se k jakémukoliv plnění, jehož hodnota přesahuje , částka, , či uzavírat smlouvy o finančních produktech. Opatrovníkem žalovaného byl jmenován , jméno FO, . Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo prodlouženo omezení svéprávnosti na dobu 5 let a opatrovníkem byl opět jmenován , jméno FO, . S účinností od , datum, byla opatrovníkem žalovaného jmenována obec , adresa, , jak vyplývá z listiny o jmenování opatrovníka vystavené Městským soudem v Brně ze dne , datum, .

8. Soud prvého stupně poté uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byly platně uzavřeny tři účastnické smlouvy, na jejichž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému různé služby elektronických komunikací. Jménem žalovaného byly smlouvy uzavřeny jeho tehdejším opatrovníkem , jméno FO, v rámci běžné správy jmění (§ 461 o.z.). Protože žalovaný dlužil nájemné za koncová zařízení, okresní soud mu uložil, aby dlužné částky včetně požadovaných úroků z prodlení zaplatil (§ 2201, § 1970 o. z.).

9. Okresní soud neshledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení smluvních pokut s ohledem na omezení svéprávnosti žalovaného. Vyložil, že smluvní pokuta, na rozdíl od nájemného, nepředstavuje protiplnění za služby poskytované žalobkyní, nýbrž sankci za porušení smluvních povinností a žalovanému jeho , podezřelý výraz, stav neumožňoval, aby bez pomoci jiné osoby zajistil řádné plnění smluvních povinností. Soud prvého stupně za použití obecných zásad soukromého práva dle § 3 odst. 2 písm. c/ a § 8 o. z. tak žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty nepřiznal.

10. Rozsudek okresního soudu ve výrocích II a III napadla odvoláním žalobkyně. Namítala, že rozhodnutí okresního soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Soud prvého stupně na straně jedné dospěl k závěru, že všechny tři účastnické smlouvy, zahrnující ujednání o pronájmu koncových zařízení, byly uzavřeny platně, na straně druhé však žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení smluvní pokuty. Okresní soud dovodil, že na rozdíl od nájemného je smluvní pokuta sankcí za porušení povinností a žalovanému jeho , podezřelý výraz, stav neumožňoval, aby bez pomoci jiné osoby své povinnosti splnil. Takové právní posouzení nekoresponduje s přechozími závěry o platnosti mluv, když i předchozí právní jednání vyžadovalo součinnost jeho opatrovníka. Ostatně právě proto mu byl opatrovník ustanoven. Pokud pak opatrovník neplnil své povinnosti, nemůže to jít k tíži žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu změnil a vyhověl jejímu požadavku na zaplacení smluvních pokut ve výši , částka, spolu se zákonnými úroky z prodlení.

11. Opatrovník žalovaného navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Poukázal na to, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti a nebyl reálně schopen vůbec užívat předmětné telekomunikační služby a k tomu získaná zařízení, a již vůbec nebyl schopen reagovat na povinnosti vyplývající z uzavřených smluv. Smlouvy za něj uzavřel jeho tehdejší opatrovník , jméno FO, a on také sám služby ze smluv využíval. Měl by proto odpovídat za porušení smluv, byť již zemřel. Dále opatrovník poukázal na to, že , jméno FO, byl před svým úmrtím po dobu dvou až tří let vážně , podezřelý výraz, , opakovaně byl , podezřelý výraz, . Smlouvy neobsahují výslovnou informaci o tom, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti. Opatrovník dodal, že je připraven zaplatit úhradu za odčerpané služby, odmítá však platit smluvní pokutu za porušení povinnosti, kterou nemohl žalovaný splnit a nebylo to možné ani od něj očekávat.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II a III dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení smluvních pokut za porušení povinnosti žalovaného, spočívající v povinnosti vrátit koncová zařízení dle smluv uzavřených dne , datum, . Soud prvého stupně vyhodnotil správně, že účastnické smlouvy, zahrnující také ujednání o pronájmu koncových zařízení, byly uzavřeny tehdejším hmotněprávním opatrovníkem žalovaného v rámci režimu běžné správy a lze je považovat za platné, neboť k jejich uzavření nebylo třeba souhlasu soudu (§ 461 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“).

14. Je však otázkou, jak posuzovat vedlejší ujednání v těchto smlouvách, týkající se smluvní pokuty (§ 2048 o. z.), a to s ohledem na omezení svéprávnosti žalovaného. Žalovaný je nepochybně zranitelnou dospělou osobou, která z důvodu svého postižení není sama schopna chránit své zájmy (srov. čl. 1 Haagské úmluvy o mezinárodní ochraně dospělých osob z roku 2000, sjednané dne , datum, a v České republice vyhlášené pod č. 68/2012 Sb. m. s., či Úmluva o právech osob se , podezřelý výraz, postižením, sjednané , datum, a v České republice vyhlášené pod č. 10/2010 Sb. m. s.). Členské státy se zavázaly podpořit zranitelné osoby při uplatňování jejich práv. Ochranná opatření mohou být založena rozhodnutími soudu nebo příslušného orgánu. Tyto skutečnosti je třeba mít na zřeteli při posuzování požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty žalovaným, který je pro svou trvalou , podezřelý výraz, poruchu omezen ve svéprávnosti.

15. Stěžejním principem soukromého práva je autonomie vůle. Smluvní svobodu (srov. § 1725 o. z.) omezuje právní řád v obecné rovině jednak kogentními ustanoveními zákona, limity dobrých mravů, veřejného pořádku, záležitostmi osobního stavu a právem na ochranu osobnosti. Nad rámec těchto hranic klade občanský zákoník limity smluvním ujednáním i ve zcela specifických případech, při jednání s presumovanou slabší stranou. Taková ujednání brání silnější straně si volně diktovat podmínky. Ostatně i Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3512/11 stvrdil, že úlohou zákonodárce je sice zajistit všem subjektům formální rovnost, avšak s ohledem na fakticky slabší postavení jedné ze smluvních stran musí v odůvodněných případech zvažovat i případy normativního zakotvení nerovnosti, která odstraní faktickou nerovnost nebo jiný handicap. , jméno FO, se nelze spokojit s tím, že oběma (nerovnovážným) stranám budou poskytnuty stejné právní prostředky, tedy jakási formální rovnost, neboť ve skutečnosti nerovnost výchozích prostředků způsobuje i nerovnost ve výsledku samotném (srov. Juřicová, K., Limity smluvní svobody při uzavírání smluv s nezletilým v občanském právu a k souvisejícím trestněprávním otázkám, Rodinné listy, Wolters Kluwer, , datum, )

16. Při svých úvahách odvolací soud nemohl odhlédnout od vývoje právní úpravy ujednání o smluvní pokutě v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku. Jeho novelou, provedenou zákonem č. 192/2021 Sb., účinnou od , datum, , bylo do něj vloženo nové ustanovení § 2048 odst. 2, podle něhož se k ujednání, kterým se zavázal k plnění smluvní pokuty nezletilý, který v době ujednání nedovršil patnácti let, nepřihlíží. Tato novelizace občanského zákoníku byla vyústěním dřívější rozhodovací praxe Ústavního soudu České republiky (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 1775/14, ze dne , datum, , či sp. zn. II. ÚS 1864/16, ze dne , datum, ), jež odmítala aprobovat případy, kdy smluvní pokuty byly ukládány k zaplacení nezletilým osobám.

17. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 192/2021 Sb. bylo uvedené ustanovení v § 2048 odst. 2 o. z. přijato z toho důvodu, že současný režim smluvní pokuty lze ve vztahu k nezletilým považovat za přísný s tím, že smluvní pokuta má tzv. absolutně objektivní povahu a nelze se jí zprostit poukazem na nezavinění porušení povinnosti, a to ani v důsledku zásahu vyšší moci. Dítě proti ní nemá účinnou obranu. Smluvní pokutu lze smluvně moderovat pouze v případě nepřiměřenosti její výše bez ohledu na osobní poměry dlužníka, včetně jeho věku. Důvodová zpráva dále konstatovala, že smluvní pokuty jsou častou příčinou vzniku dětských dluhů a občanský zákoník neobsahuje žádný ekvivalent ust. § 545 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který umožňoval zprostit se odpovědnosti za smluvní pokutu, pokud ke vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu došlo v důsledku nezaviněného jednání dlužníka. Dále bylo poukázáno na to, že ačkoliv ust. § 2048 mají dispozitivní povahu, tak při kontraktaci s nezletilými v praxi nedochází k odchylným ujednání v neprospěch věřitele.

18. Povaha osoby žalovaného, který je s ohledem na svůj , podezřelý výraz, stav výrazně omezen ve svéprávnosti, vyžaduje vyšší míru právní ochrany. Právní úprava utvrzení dluhu (smluvní pokuty) v případě osob omezených ve svéprávnosti neobsahuje žádné výslovné ustanovení. Uvedený právní případ lze tak posoudit, podle ustanovení, které se týká právního případu, co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího (srov. § 10 odst. 1 o. z.). Takovým ustanovením je § 2048 odst. 2 o. z., dle něhož se k ujednání o smluvní pokutě nepřihlíží (pokud se k ní zavázal nezletilý, který v době ujednání nedovršil patnácti let). Takové ustanovení, týkající se ochrany osob (zranitelných s ohledem na svůj věk), je nejbližším k ochraně osob (zranitelných s ohledem na svůj , podezřelý výraz, stav). Žalobkyně v době uzavření smluv byla o omezení svéprávnosti žalovaného informována. Žalovaný s ohledem na své omezení nemohl objektivně své povinnosti splnit, a pokud uvedené ujednání nelze korigovat jiným ustanovením, je namístě použít analogicky ustanovení o nicotnosti ujednání o smluvní pokutě ve vztahu k nezletilcům, jež jsou rovněž osobami, vyžadují zvýšenou právní ochranu.

19. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II a III potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo poté rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.