23 CO 252/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1/ jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2/ jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa 3/ jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa všichni zastoupeni advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 450.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 2. 2021, č. j. 10 C 296/2019-167,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v dalším odvoláním napadeném výroku III. mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit každému ze žalovaných k rukám jejich advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 24.823,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit každému ze žalovaných k rukám jejich advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 8.599 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil každému ze žalovaných zaplatit žalobkyni 13.125 Kč (výrok I.); zamítl žalobu co do částky 410.625 Kč (výrok II.) a žalobkyni uložil nahradit žalovaným 173.276 Kč na nákladech řízení k rukám jejich zástupce [titul] [jméno] [jméno] (výrok III.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně, uplatněném žalobou podanou dne 18. 12. 2019, na zaplacení částky 450.000 Kč, která měla být dle tvrzení žalobkyně bezdůvodným obohacením, jež vzniklo zhodnocením nemovitostí ve výlučném vlastnictví jejího manžela [jméno] [příjmení], jenž dne [datum] zemřel, a nemovitost se stala podílovým spoluvlastnictvím všech účastníků, kdy každý z nich vlastní 1/4. Žalobkyně tvrdila, že za trvání manželství se zůstavitelem do jeho nemovitostí v obci a k.ú. [obec], a to pozemku [číslo] jeho součástí je stavba [adresa] v části [územní celek] a pozemků [číslo] v obci a k.ú. [obec] (dále jen„ nemovitosti“) bylo investováno ze společného jmění účastníků a dále její výlučné prostředky. Z prodeje své nemovitosti takto investovala 300.000 Kč, dále byly hrazeny úvěry u [právnická osoba] ve výši 130.000 Kč, u [právnická osoba], ve výši 105.000 Kč a půjčka bratru zůstavitele [jméno] [příjmení] ve výši 140.000 Kč Vedle toho ona sama za zůstavitele zaplatila splátky úvěru ve výši 86.000 Kč. Finanční prostředky byly použity na rekonstrukci domu - půdní vestavbu, dostavbu chovatelských zařízení, výměnu oken, rekonstrukci terasy, nové dlažby, schodiště, rekonstrukci topení, pořízení nového kotle, napojení vody ze studny, novou kuchyně, rekonstrukci obývacího pokoje a zřízení krbu. Těmito investicemi byly nemovitosti zhodnoceny, ze strany zůstavitele došlo k bezdůvodnému obohacení a na žalované jako dědice přešla povinnost vypořádat pasiva pozůstalosti.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, neboť skutková tvrzení žalobkyně jsou neúplná a neurčitá. Žalobkyně neprokázala tvrzené investice. Částku 300.000 Kč investovala do nemovitosti před uzavřením manželství se zůstavitelem, k úvěrům předložila pouze výpisy z účtů, ale neprokázala, na jaký konkrétní účel byly použity. Obsah smlouvy o půjčce s bratrem zůstavitele nebyl prokázán, stejně jako užití daných prostředků. V případě částky 86.000 Kč není zřejmé, kdy byl úvěr doplacen a z jakých prostředků.

4. Soud prvého stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla od [datum] manželkou [jméno] [příjmení], narozeného [datum], který zemřel dne [datum] [jméno] [příjmení] byl výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Dědické řízení po zůstaviteli bylo projednáno usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že každý z účastníků nabyl ideální čtvrtinu výše uvedených nemovitostí. Tak je také jejich vlastnické právo zapsáno v katastru nemovitostí. Dále vycházel okresní soud z toho, že žalobkyni byl dne [datum] [právnická osoba], poskytnut úvěr ve výši 130.000 Kč, který byl doplacen dne [datum]. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba], a [jméno] [příjmení] a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru ve výši 105.000 Kč za účelem změny údržby domu na adrese [obec a číslo], zejména rekonstrukce oken. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] okresní soud zjistil, že poskytl zůstaviteli a žalobkyni půjčku ve výši 140.000 Kč, která byla v roce 2017 doplacena. Půjčka byla splácena měsíčně. Dle výpisu účtu žalobkyně byla v období od prosince 2015 do října 2017 každý měsíc z účtu odepisována platba 5.000 Kč s tím, že se jedná o splátky dluhu [jméno] [příjmení] ve výši 140.000 Kč. Podle kupní smlouvy ze dne [datum] prodala žalobkyně spolu s [jméno] [příjmení] nemovitosti za cenu 900.000 Kč a část kupní ceny 250.000 Kč měla být hrazena na účet žalobkyně. Dle příjmových pokladních dokladů od ledna 1999 do prosince 2001 žalobkyně jako družka zůstavitele hradila měsíčně 400 Kč na účet [právnická osoba]

5. Soud prvého stupně posuzoval nárok žalobkyně dle ust. § 736, § 742 odst. 2 o.z., § 162 odst. 1, 173 z.ř.s. Uzavřel, že žalobkyni tížilo břemeno důkazní a břemeno tvrzení o tom, že finanční prostředky byly vynaloženy na jí uváděný účel, který je třeba blíže specifikovat. Žalobkyně je tak povinna prokázat, že skutečně k tvrzeným investicím došlo. Soud dovodil, že žaloba je důvodná pouze částečně. Bylo prokázáno, že žalobkyně se zůstavitelem uzavřeli smlouvu u [právnická osoba], na základě které byl poskytnut úvěr 105.000 Kč na rekonstrukci oken domu zůstavitele, který byl uhrazen v roce 2014. Žalobkyně prokázala vynaložení takové investice do výlučného majetku zůstavitele a při zániku manželství smrtí zůstavitele má žalobkyně jako manželka nárok na vypořádání toho, co ze společného jmění bylo vynaloženo, neboť úvěr ve výši 105.000 Kč byl uhrazen ze společných prostředků společného jmění manželů. Žalobkyně má tedy po žalovaných, kteří v rámci pozůstalostního řízení nabyli každý ideální čtvrtinu předmětného domu, právo po každém z nich požadovat 1/4 z částky odpovídající 1/2 úvěru, tj. 13.125 Kč. Ve zbývající části požadavku žalobkyně ve výši 410.625 Kč se žalobkyni nepodařilo prokázat, že vložila do výlučného majetku zůstavitele své výlučné prostředky, či že by za zůstavitele hradila úvěr před uzavřením manželství ani že byly společné prostředky použity na výhradní majetek zůstavitele. U úvěru od [právnická osoba] ve výši 130.000 Kč sice tvrdila, že byl použit na rekonstrukci obývacího pokoje, svá tvrzení ale neprokázala. Totéž lze vyhodnotit u půjčky ve výši 140.000 Kč od bratra zůstavitele, kdy sice existence půjčky prokázána byla, včetně jejího splácení, nebylo ale prokázáno, jakým způsobem bylo s půjčkou naloženo. Z těchto důvodů okresní soud požadavek žalobkyně co do částky 410 625 Kč zamítl. Soud prvého stupně dodal, že v rámci vypořádání společného jmění poté nelze požadovat, aby bylo při vypořádání přihlíženo k tomu, co jeden z manželů vynaložil ze svého na oddělený majetek druhého z nich. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 2027/2010.

6. Procesně úspěšnějším žalovaným přiznal okresní soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 82,50 % v částce 173.276 Kč představující odměnu advokáta za 7 úkonů po 8 080 Kč (dle § 7 bod 6 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů 7 x 300 Kč, náhradu ztráty času za 18 půlhodin po 100 Kč (dle § 13 odst. 4, § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty.

7. Rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a III. napadla odvoláním žalobkyně. Namítala, že okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zdůraznila, že její bývalý manžel - zůstavitel, byl vlastníkem dotčených nemovitostí, kde byly provedeny rekonstrukce, a to z půjček a úvěrů, jež byly splaceny za trvání manželství. Okresní soud pouze v případě, kdy byl přímo u úvěru uveden jeho účel (rekonstrukce oken), uzavřel, že žalobkyně prokázala účelové užití těchto finančních prostředků. Okresní soud ale pominul provedené důkazy a předložená čestná prohlášení, včetně toho, že zůstavitel byl invalidní, měl pouze k dispozici důchod a jiné finanční prostředky neměl. Soud prvého stupně také nesprávně vyhodnotil, že nemůže požadovat vynaložené finanční prostředky ze svého výlučného majetku na výlučný majetek zůstavitele. Dané řízení není řízením o vypořádání společného jmění, ale jde o vydání bezdůvodného obohacení. Proto může žalobkyně, a to i ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, požadovat náhradu za tyto výlučné prostředky, které vložila do nemovitosti ve vlastnictví zůstavitele. Žalobkyně zdůraznila, že v důsledku provedených investic došlo ke zhodnocení nemovitosti a měl by být tak zpracován znalecký posudek k takovému zjištění, aby byla prokázána výše bezdůvodného obohacení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. Setrvali na tom, že předmětem řízení by měly být pouze nároky žalobkyně na vypořádání společného jmění manželů a nikoliv nároky žalobkyně vůči zůstaviteli. Žalobkyně přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. neposkytla dostatečná tvrzení ani k nim neoznačila důkazy, kterými by svůj nárok prokázala. Nepředložila doklady o zakoupení materiálu a důkazní nouzi nemůže žalobkyně zhojit předkládáním čestných prohlášení. Ta nemohou také nahrazovat rozhodná tvrzení žalobkyně. Částku 300.000 Kč měla žalobkyně dle svého tvrzení vložit do výlučného majetku zůstavitele, neprokázala však, že tvrzené prostředky byly vynaloženy na jí uváděný účel. Skutečnost, že dne [datum] prodala nemovitosti, neprokazuje tvrzení žalobkyně o investicích do majetku zůstavitele. Úvěr zůstavitele, který měl před uzavřením manželství, byl doplacen až po uzavření manželství. Nároky žalobkyně jsou také promlčené.

9. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 15. 9. 2021 žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl o tom, že [právnická osoba] [právní forma], [IČO], sídlem [adresa], neboť dne [datum] došlo k uzavření smlouvy, kterou této společnosti postoupila svou pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení. [právnická osoba], se svým vstupem do řízení vyslovila podáním ze dne [datum] souhlas. Žalovaní se vstupem [právnická osoba] [právní forma] do řízení nesouhlasili a namítali, že k uzavření smlouvy došlo ze spekulativních úmyslů za nestandardních okolností.

10. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 23 Co 252/2021-211, které nabylo právní moci dne 5. 2. 2022, zamítl návrh žalobkyně na připuštění vstupu [právnická osoba] [právní forma] na místo žalobkyně. V dané věci žalobkyně doložila, že po zahájení řízení byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne [datum], kterou žalobkyně postoupila vymáhanou pohledávku [právnická osoba] s.r.o. dle § 1879 o.z., a nastala tak právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod práva, o jež v řízení jde. Žalobkyně také navrhla vstup navrhovatelky práva do řízení, a ta se svým vstupem do řízení na místo původní žalobkyně souhlasila. Z veřejně dostupného veřejného rejstříku odvolací soud zjistil, že v rejstříku nejsou založené žádné listiny týkající se hospodaření [právnická osoba] [právní forma] a přes výzvu k doložení majetkových poměrů učiněnou odvolacím soudem dne [datum] a doručenou dne [datum] do datové schránky této společnosti žádné vyjádření ani listiny předloženy nebyly. S ohledem na to, že postupníkovy poměry jsou nečitelné a smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena poté, co byl v převažující míře požadavek žalobkyně vůči žalovaným v rozsahu částky 410.625 Kč zamítnut, a žalovaným byla přiznána částka na náhradě nákladů řízení ve výši 173.276 Kč. Protože postupník nezakládá do veřejného rejstříku příslušné listiny a k výzvě soudu zůstal nečinný, nelze vůbec učinit úvahu, zda je majetek postupníka takový, aby postačoval k úhradě případné pohledávky žalovaných na náhradě nákladů řízení. Tyto okolnosti poté vedly soud k závěru, že návrh žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení nevyhověl, neboť takový návrh je zneužitím procesní úpravy dle § 2 o.s.ř., protože je zřejmé, že případná pohledávka žalovaných na náhradě nákladů řízení je nedobytná. Z těchto důvodů odvolací soud návrh žalobkyně zamítl.

11. Odvolací soud poté pokračoval v odvolacím řízení s žalobkyní [jméno] [příjmení]. Přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II. a III. dle § 212, 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) a dospěl k následujícím závěrům.

12. Odvolací soud při svých závěrech vycházel z toho, že žalobkyně smlouvou ze dne [datum] postoupila dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), svou pohledávku uplatněnou v tomto řízení vůči žalovaným [právnická osoba] [právní forma] a její návrh podle § 107a o.s.ř. na vstup nabyvatelky práva do řízení byl zamítnut (shora uvedeným usnesením odvolacího soudu).

13. I pokud by se tvrzenými plněními ze strany žalobkyně mohlo zůstaviteli (případně následně žalovaným) dostat bezdůvodného obohacení, tak nelze pominout, že v průběhu odvolacího řízení došlo k platnému postoupení práv věřitele na plnění od žalovaných. Toto právo již nesvědčí žalobkyni, ale postupníkovi [právnická osoba] [právní forma]. Aby byla žalobkyně v řízení úspěšná, musí být aktivně věcně legitimována, tj. musí být nositelem subjektivního hmotného práva, jehož ochrany se domáhá. Protože žalobkyni již nenáleží hmotné právo, o které se toto soudní řízení vede, není ve sporu aktivně věcně legitimována. Již z tohoto důvodu nemůže být žalobkyně se svým nárokem úspěšná a zamítavý rozsudek okresního soudu ve výroku II. je věcně správný.

14. S ohledem na výše uvedený právní závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně v době rozhodnutí odvolacího soudu (§ 211 ve spojení s § 154 odst. 1 o.s.ř.) není již právně významné, zda žalobkyni pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení náleží či zda je promlčena.

15. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. potvrdil.

16. Odvolací soud pouze změnil rozsudek okresního soudu v dalším odvoláním napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení. Soud prvého stupně postupoval dle správných ustanovení právních předpisů, tj. § 142 odst. 2 o.s.ř. Správně uzavřel, že s ohledem na to, že žalovaní byli v řízení procesně úspěšnější, přísluší jim právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v rozdílu procesních úspěchů účastníků, tj. ve výsledku 82,5 % nákladů řízení k náhradě přísluší žalovaným. Odvolací soud pouze nesdílí náhled okresního soudu o způsobu výpočtu odměny advokáta žalovaných. Okresní soud při výpočtu mimosmluvní odměny advokáta žalovaných postupoval podle ust. § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., které stanoví, že v případě zastupování více osob odměna náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. V dané věci nelze pominout, jaký nárok byl v řízení uplatněn, tj. zaplacení částky 450.000 Kč celkem vůči všem všem žalovaným (žalobkyně se nedomáhala zaplacení 3 x 450.000 Kč). Odměna advokáta by měla být stanovena z celkové částky 450.000 Kč, tj. ve výši 10.100 Kč. Protože požadavek vymezila žalobkyně vůči žalovaným jako solidární, jde tak o jedinou platební povinnost. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že ust. § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. o zastupování více osob se neuplatní a náleží jedna mimosmluvní odměna advokáta ve výši 10.100 Kč, a to bez dalšího krácení. Poté náklady na zastupování advokátem činí odměna sedmkrát 10.100 Kč (§ 7 bod 6 vyhl.č. 177/1996 Sb.), sedmkrát 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhrada ztráty času osmnáctkrát 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty. Celkové náklady žalovaných za řízení před okresním soudem představují částku 90.266 Kč, k náhradě náleží 82,5 %, tj. 74.469,45 Kč a každému ze žalovaných (jejichž procesní společenství je samostatné dle § 91 odst. 1 o.s.ř.) náleží k náhradě 1/3, tj. 24.823,20 Kč.

17. V odvolacím řízení již byli žalovaní zcela procesně úspěšní, proto jim dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty v dané věci spočívají v nákladech na zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby po 9.980 Kč (z tarifní hodnoty 410.625 Kč), dále dvakrát 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů, šestkrát 100 Kč náhrada ztráty času (§ 13 odst. 4, § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů 160 Kč a daň z přidané hodnoty. Celkové náklady žalovaných za odvolací řízení představují částku 25.797,20 Kč a k náhradě náleží každému ze žalovaných 1/3, tj. 8.599 Kč. Uvedené náklady je žalobkyně povinna nahradit žalovaným k rukám jejich advokáta v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, § 149 odst. 1 o.s.ř.).