23 CO 308/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 123 982 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 1.2.2021, č.j. 4 C 136/2020-96,

I. Rozsudek okresního soudu se, v napadených výrocích pod body I. a III., potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 15 392 Kč k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 121 082 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 900 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 18.11.2020 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 46 656 Kč k rukám advokáta žalobce (výrok III.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že se právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]), jako pojistitel, domáhal svého regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), s tvrzením, že žalovaný dne 14.9.2018 ve 14:50 hod. řídil vozidlo značky Škoda Fabia [registrační značka] [číslo], aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, na silnici č. [číslo] ve směru od [územní celek] na [územní celek], nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a povětrnostním podmínkám a po projetí pravotočivé zatáčky v km 7,653 dostal na mokré komunikaci smyk. Přejel do protisměru, kde se čelně srazil s vozidlem značky Peugeot [registrační značka] [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Odpovědnost z provozu vozidla řízeného žalovaným byla v době nehody pojištěna u právního předchůdce žalobce [právnická osoba] smlouvou [číslo]. Právní předchůdce žalobce vyplatil z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistné plnění poškozenému [jméno] [příjmení] ve výši 40 618 Kč, poškozené řidičce vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 38 564 Kč, HZS [územní celek] za zásah jednotky požární ochrany ze stanice [obec] ve výši 22 400 Kč a městu [obec] za zásah výjezdové jednotky Sboru dobrovolných hasičů [obec] 22 400 Kč.

3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout s tvrzením, že proti němu právnímu předchůdci žalobce nevznikl regresní nárok, neboť jím uplatněný důvod (řízení vozidla bez příslušného řidičského oprávnění) nebyl příčinou vzniku škody. Současně namítal, že právní předchůdce žalobce nedoložil oprávněnost vyplaceného plnění, a že rozhodnutí [stát. instituce], jímž mělo dojít k odnětí řidičského oprávnění, mu nebylo doručeno, a proto ani nemohlo nabýt právní moci.

4. Po provedeném dokazování učinil soud prvého stupně zjištění, že žalovaný, jako řidič vozidla Škoda Fabia [registrační značka] [číslo] způsobil dne 14.9.2018 dopravní nehodu, přičemž v době nehody nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Za toto své jednání byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19.11.2019, č.j. [číslo jednací], pravomocně (ke dni 22.11.2019) odsouzen.

5. Právní předchůdce žalobce dne 9.11.2018 vyplatil poškozenému [jméno] [příjmení] za poškozené vozidlo Peugeot při likvidaci jeho poškození formou totální škody částku 38 500 Kč (jako rozdíl mezi zprůměrovanou cenou vozidla před poškozením 51 000 Kč a cenou vozidla – použitelných zbytků – po nehodě) a dne 25.1.2019 částku 1 452 Kč jako parkovné poškozeného vozidla za dobu od 19.9.2018 do 30.9.2018 (tj. od vzniku pojistné události do okamžiku oznámení, že pojistná událost bude likvidována formou totální škody). HZS [územní celek], stanici [obec], vyplatil za zásah částku 22 400 Kč za 4 hodiny zásahu a městu [obec] za zásah výjezdové jednotky Sboru dobrovolných hasičů [obec] částku 22 400 Kč za 4 hodiny zásahu. Následně dne 5.6.2019 vyplatil poškozené [jméno] [příjmení] na bolestném (nemajetkovou újmu vyvažující vytrpěnou bolest v hodnotě 114 bodů dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví) částku 33.630 Kč, a to podle posudku o bolestném [titul] [jméno] [příjmení], které za zpracování tohoto posudku vyplatil 500 Kč. Dále poškozené [jméno] [příjmení] vyplatil dne 3.6.2019 částku 1 534 Kč. Ve prospěch poškozené byly likvidovány i poplatky 3 x 200 Kč za potvrzení o léčbě v pracovní neschopnosti, bodové hodnocení a vyplnění úrazové pojistky, právní předchůdce žalobce uznal i zbylou věcnou škodu za oblečení, boty a nákup jako reálnou na základě charakteru dopravní nehody. Celkem právní předchůdce žalobce jakožto pojistitel vyplatil za žalovaného z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla částku 123 982 Kč.

6. Po právní stránce soud prvého stupně posoudil nárok žalobce podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. Vyložil, že z hlediska naplnění předpokladů tohoto nároku je zásadní, zda pojištěný za škodu způsobenou provozem vozidla odpovídá, zda pojistitel v rozsahu jeho odpovědnosti za něj plnil a zda pojištěný v době pojistné události byl držitelem příslušného řidičského oprávnění či nikoli. Uzavřel, že všechny tyto předpoklady byly v řízení právním předchůdcem žalobce prokázány, a proto základ nároku byl dán. I výši uplatněného nároku, až na zaplacení věcné škody 2 900 Kč (za oblečení, boty, nákup a 600 Kč za poplatky na potvrzení), shledal soud prvého stupně za prokázanou, tj. ve výši 121 082 Kč. U citované částky 2 900 Kč uzavřel, že toto plnění právní předchůdce žalobce nepovažoval za plnění za žalovaného, k němuž by byl z titulu odpovědnosti za újmu z provozu vozidla povinen, protože nebyla výše těchto nároků (za oblečení, boty, nákup a poplatky) doložena žádnými listinami. Vedle žalované částky 121 082 Kč přiznal právnímu předchůdci žalobce podle § 1970 o.z. i nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení určil v návaznosti na okamžik vyplacení pojistného plnění. Z těchto důvodů okresní soud žalobě co do částky 121 082 Kč s příslušenstvím jako důvodné vyhověl a v části požadavku na zaplacení dalších 2 900 Kč s příslušenstvím ji jako nedůvodnou zamítl.

7. Rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. napadl odvoláním žalovaný. Namítal, že i v případě uplatněného regresního nároku je soud povinen zkoumat oprávněnost vyplaceného plnění. Soud prvého stupně však vyšel pouze z neurčitého tvrzení právního předchůdce žalobce, že jím poskytnuté plnění bylo oprávněné, ale sám ho nepřezkoumal. V tomto směru vytýkal soudu prvého stupně zejména to, že nijak nezkoumal, zda bylo adekvátní, aby na místo dopravní nehody vyrazilo více jednotek hasičů. Brojil i proti vyplacené výši nákladů za zásah za každou jednotku v částce 22 400 Kč, protože dle jeho názoru byl v době rozhodování soudu prvého stupně právní předpis, na jehož základě byla tato částka vyčíslena, již neúčinný. Dával též ke zvážení otázku, zda byl nárok na výplatu regresní náhrady opodstatněn z toho pohledu, zda žalovaný byl či nebyl schopen v daném okamžiku řídit motorové vozidlo. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí okresního soudu pro nepřezkoumatelnost a vrácení věci k dalšímu řízení, eventuálně změnit rozsudek tak, že se žaloba zamítá.

8. Žalobce navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Ztotožnil se s jeho závěry, které shledal souladnými s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i komentářovou literaturou.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Předně je třeba uvést, že v době od rozhodnutí okresního soudu došlo k zániku právního předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba] ke dni 31.8.2021 v důsledku přeshraniční fúze sloučením se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou. Z tohoto důvodu bylo společností [právnická osoba], navrženo vydat rozhodnutí o procesním nástupnictví. Tomuto návrhu pak soud prvého stupně podle § 107 odst. 1, 3 o.s.ř. vyhověl a připustil, aby na místo žalobce vstoupila do řízení společnost [právnická osoba]

11. Dále je třeba uvést, že okresní soud provedl ve věci potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, která odvolací soud převzal jako správná a pro stručnost na ně odkazuje. Obdobně soud prvého stupně dospěl ke správným právním závěrům, na něž odvolací soud, veden zásadou stručnosti, odkazuje také. Obecně lze uvést, že žalovaný v odvolacím řízení uplatňuje stejné námitky jako před soudem prvého stupně. Okresní soud se s nimi beze zbytku vypořádal a jeho odůvodnění je natolik ilustrativní, že by na něj bylo možné pouze odkázat. Nicméně krajský soud k odvolacím námitkám uvádí následující.

12. Právní předchůdce žalobce uplatnil svůj regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. Ten z povahy věci není právem na náhradu škody, nýbrž originárním nárokem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něj pojistitel plnil. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele stanoví pouze ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody podle ustanovení občanského zákoníku. Jejich použití má význam pouze pro určení pojištěného, tedy toho na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 3266/2010, ze dne 22.11.2011).

13. Podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění.

14. Prvotním předpokladem ke vzniku předmětného regresního nároku pojistitele tedy je, že poškozenému poskytl za pojištěného pojistné plnění, a to v rozsahu, za který pojištěný odpovídá. Dalším předpokladem vzniku postižního nároku je, že pojistitel prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění.

15. Všechny tyto okolnosti soud prvého stupně zvažoval a vyložil, proč zmíněné předpoklady vzniku nároku má za naplněné. Právní posouzení okresního soudu tak, co do základu nároku, bylo správné.

16. Bezchybné bylo i posouzení výše uplatněného nároku. Okresní soud důsledně zkoumal, zda žalovaný za způsobenou újmu skutečně odpovídá a zda po něm žalobce neuplatňuje náhradu za plnění, které bylo nad rámec rozsahu odpovědnosti žalovaného. Vyplývá to i z postupu soudu prvého stupně, který žalobu z části zamítl, když uzavřel, že poškozenou [jméno] [příjmení] uplatněná náhrada za věcnou škodu na oblečení, botách, nákupu a poplatcích za potvrzení o léčbě v pracovní neschopnosti, bodové ohodnocení a vyplnění úrazové pojistky, protože žalobce nepředložil žádné konkrétní doklady, z nichž by tato újma způsobená poškozené [jméno] [příjmení] vyplývala. Není tak přiléhavá odvolací argumentace žalovaného, že by okresní soud nezkoumal oprávněnost vyplacených plnění.

17. To platí i o vyplacených náhradách za zásah dvou hasičských jednotek po dobu 4 hodin na místě dopravní nehody. Vedle argumentace soudu prvého stupně ohledně důvodnosti vyslání 2 hasičských jednotek k zásahu a jimi účtovaných náhrad za dobu 4 hodin zásahu, lze odkázat na zprávu o zásahu obou požárních jednotek ze dne 17.9.2018, v níž jsou popisovány detaily zásahu a nelze přehlédnout, že výjezdová jednotka Sboru dobrovolných hasičů [obec] nejprve zajistila místo zásahu a začala s vyprošťováním žalovaného z vozu Fabie. Poté prováděla transport žalovaného do vrtulníku ZZS, který jej transportoval do fakultní nemocnice v [obec]. Současně vytvářela zástěnu u spolujezdkyně žalovaného, která měla zranění neslučitelná se životem. Asistovala Policii ČR při ohledávání spolujezdkyně, s nakládáním poškozeného automobilu Peugeot na odtahové vozidlo, částečně uklízela komunikaci pomocí sorbentů a ručního nářadí, komunikaci zprůjezdnila a místo zásahu předala Policii ČR. Jednotka ze stanice [obec] též zajišťovala místo dopravní nehody, poté i vozidla proti požáru a únik jejich provozních náplní. Ve spolupráci s Policií ČR zajistila místo pro přistání letecké záchranné služby. Spolupracovala též na vyproštění žalovaného z vozidla Škody Fabia a vystřídala Policii ČR v provádění nepřímé ruční masáže (srdce) spolujezdkyně (manželky žalovaného). Zbylým lehce zraněným osobám poskytla předlékařskou pomoc, a to včetně posttraumatické péče. Po účasti na zajištění naložení žalovaného k transportu do vrtulníku provedla úklid rozbitých částí havarovaných vozidel a úklid vyteklých provozních náplní.

18. S ohledem na citovaný rozsah vykonávaných činností oběma jednotkami požární ochrany, který nebyl v průběhu řízení nikým zpochybněn, považuje i odvolací soud rozsah 4 hodin práce každé jednotky za adekvátní závažnosti dopravní situace, o níž svědčí i její fatální následek v podobě vzniku zranění manželky žalovaného, která nebyla slučitelná se životem.

19. I výše účtovaných nákladů za zásah požárních jednotek je v souladu se zákonem. Zákon č. 320/2015 Sb., o hasičském záchranném sboru, účinný od 1.1.2016, stanovující v § 44 odst. 8, že vláda stanoví nařízením paušální výši úhrady nákladů za každou započatou hodinu zásahu podle odst. 1 (při zásahu z důvodu vzniku újmy způsobené provozem vozidla) a do doby přijetí takového nařízení ve svých přechodných ustanoveních v § 51 odst. 6 výslovně zakotvil pravidlo, že se pro určení výše úhrady nákladů zásahu použije paušální částka ve výši, která byla k 31.12.2015 stanovena právní úpravou paušální výše úhrady nákladů zásahu. Tato právní úprava vyplývala z nařízení vlády č. 263/2013 Sb., která v § 1 stanovila paušální výši úhrady nákladů za každou započatou hodinu zásahu jednotky hasičského záchranného sboru kraje, jednotky záchranného útvaru nebo jednotky sboru dobrovolných hasičů obce ve výši 5 600 Kč. Obstojí proto závěr okresního soudu o důvodnosti právním předchůdcem žalobce poskytnutého plnění HZS [územní celek] a městu [obec] za náklady zásahu obou jednotek požární ochrany.

20. Konečně nedůvodnou byla i odvolací námitka v podobě zpochybnění nároku na regresní náhradu z toho pohledu, zda žalovaný byl či nebyl schopen v daném okamžiku řídit motorové vozidlo. Jak bylo uvedeno výše, tato okolnost není jedním z předpokladů pro vznik regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. Je tak pro věc nepodstatné, zda žalovaný v okamžiku dopravní nehody byl schopen řídit motorové vozidlo či nikoliv, podstatné bylo, že v tento okamžik neměl příslušné řidičské oprávnění.

21. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí okresního soudu bylo věcně správné, a proto jej odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku, v němž okresní soud správně vyčíslil výši nákladů řízení žalobce, který měl neúspěch v poměrně nepatrné části věci (§ 142 odst. 3 o.s.ř.).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 6 060 Kč (dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za v odvolacím řízení podaný návrh žalobce na připuštění jeho vstupu do řízení a za vyjádření k odvolání žalovaného, a dále paušální náhrada hotových výdajů 2x 300 Kč (dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 2 672 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. po zaokrouhlení dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb.). Celkové náklady odvolacího řízení ve výši 15 392 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta v zákonné tří denní lhůtě podle § 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.