23 Co 389/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa o zaplacení 1.513.709 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Okresního soudu ve soud ze dne datum, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit každému ze žalobců k rukám jejich advokátky náklady odvolacího řízení ve výši 27.034 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalované zaplatit žalobcům 1.513.709 Kč s 12 % p. a. úrokem z prodlení z částky 1.513.709 Kč od datum do zaplacení (výrok I) a dále nahradit žalobcům k rukám jejich zástupkyně náklady řízení ve výši 111.212 Kč (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobců na zaplacení částky 1.513.709 Kč s příslušenstvím. Žalobci tvrdili, že uzavřeli s žalovanou dne datum smlouvu o dílo číslo smlouvy, dle které se žalovaná zavázala pro žalobce provést dílo, a to výstavbu rodinného domu na klíč na pozemku č. parcelní číslo v k. ú. adresa. Žalobci se ve smlouvě o dílo zavázali uhradit žalované cenu díla ve výši 15.833.200 Kč, včetně daně z přidané hodnoty. Žalovaná se zavázala dílo dokončit do 33 týdnů ode dne úhrady první zálohy, resp. ode dne povolení stavby. První záloha byla uhrazena dne datum a doplacena datum. Společný souhlas k provedení stavby byl vydán datum a žalované doručen téhož dne. Následně došlo mezi žalobci a žalovanou k dohodě o prodloužení termínu dokončení díla do datum. Žalovaná v této době dílo nedokončila. Pro toto prodlení žalované žalobci dopisem ze dne datum odstoupili od smlouvy o dílo. Žalované uhradili na cenu díla částku 12.567.200 Kč, včetně daně z přidané hodnoty. Po odstoupení nechali zpracovat znalecký posudek. Znalec tituly před jménem právnická osoba zdokumentoval stav stavby v době odstoupení od smlouvy s tím, že cena dosud provedených prací činí částku 9.863.530 Kč. Celkovou částku, včetně daně z přidané hodnoty, žalobci vypočítali na 11.183.107 Kč. Rozdíl v sazbě daně z přidané hodnoty je z důvodu, že k datum se měnila daň z přidané hodnoty z 15 % na 12 %. Žalovaná od datum vyfakturovala částku 4.531.800 Kč, bez daně z přidané hodnoty. Rozdíl mezi uhrazenými platbami žalované a cenou provedených prací dle smlouvy o dílo činí přeplatek 1.384.093 Kč. Dále se žalobci o žalované domáhali z titulu náhrady škody za úhradu znaleckého posudku ve výši 65.216 Kč a smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla dle článku VIII odst. 1 písm. a) smlouvy o dílo ve výši 1.400 Kč denně, počínaje 31. dnem prodlení. Prodlení žalované nastalo s dokončením díla dne datum, žalobci vyčíslili smluvní pokutu od datum do datum, tj. 46 dnů prodlení, tedy 64.400 Kč. Celkem se tak po žalované domáhají zaplacení částky 1.513.709 Kč s příslušenstvím, představujícím úrok z prodlení.

3. Okresní soud vydal dne datum, pod č. j. spisová značka platební rozkaz, kterým uložil žalované zaplatit žalobcům pohledávku ve výši 1.513.709 Kč s 12 % p. p. úrokem z prodlení od datum do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 111.212 Kč. Dále žalovanou vyzval, aby se pro případ podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu k žalobě písemně vyjádřila. Žalovanou poučil, že pokud se bez vážného důvodu včas nevyjádří ani nesdělí jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že uplatněný nárok uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 114b o. s. ř.).

4. Platební rozkaz byl žalované doručen do její datové schránky dne datum. Žalovaná podala dne datum včasný odpor proti platebnímu rozkazu s tím, že důvody vedoucí k podání odporu budou soudu sděleny dodatečně. Soudu byla rovněž doručena plná moc k zastupování udělená tituly před jménem jméno FO, advokátovi, který se dne datum osobně dostavil k soudu a nahlédl do spisu.

5. Dne datum doručila žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce vyjádření k žalobě, ve kterém uváděla důvody, pro které nárok žalobců neuznává.

6. Okresní soud vyložil, že vyjádření žalované je opožděné, neboť soudu bylo doručeno po uplynutí třicetidenní lhůty. Platební rozkaz byl doručen žalované dne datum. Posledním dnem k podání odporu byl čtvrtek datum. Lhůta k podání vyjádření počala běžet dnem datum a posledním dnem lhůty k podání vyjádření bylo pondělí datum. Vyjádření bylo soudu doručeno až dne datum. Žalovaná ve lhůtě k podání vyjádření nesdělila žádnou skutečnost, která by odůvodňovala vážný důvod pro nepodání včasného vyjádření. Protože vyjádření žalované je opožděné, nastala skutečnost, předpokládaná v § 114b odst. 5 o. s. ř. Okresní soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání (§ 153 odst. 1, 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř.), neboť vycházel z fikce uznání nároku. Žalované uložil zaplatit vzniklý přeplatek ve výši 1.384.093 Kč dle uzavřené smlouvy o dílo (§ 2586 a násl. o. z.), smluvní pokutu ve výši 64.400 Kč a částku 65.216 Kč z titulu nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku. Dále byly přiznány úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle vl. nař. č. 351/2013 Sb.

7. Procesně úspěšným žalobcům přiznal soud prvého stupně právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v částce 111.212 Kč, které spočívaly v zaplaceném soudním poplatku 75.686 Kč, v odměně advokáta za dva úkony právní pomoci po 14.380 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení a podání žaloby, kdy předžalobní upomínku zaslali žalobci sami), v paušální náhradě hotových výdajů advokáta 2 x 300 Kč (§ 13 vyhl. odst. 4 č. 177/1996 Sb.) a v dani z přidané hodnoty.

8. Rozsudek okresního soudu napadla odvoláním žalovaná. Namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o. s. ř., neboť výzva soudu k vyjádření neobsahovala veškeré náležitosti. Ve věci neměl být vydán ani platební rozkaz. K takovému postupu nebyly splněny podmínky dle § 172 o. s. ř. Dále žalovaná uvedla, že dne datum vstoupila do její datové schránky k tomu neoprávněná osoba – jméno FO, která není statutárním orgánem žalované, čímž zřejmě přivodila doručení dokumentů do datové schránky. Jednatel žalované vstoupil do datové schránky až dne datum a od toho dne odvíjel všechny procesní lhůty. Protože nebyly splněny podmínky řízení, měl by být napadený rozsudek zrušen.

9. Žalovaná poukázala na to, že lhůta pro plnění je nepřiměřeně krátká. Nárok žalobců nebyl jasný ani jednoznačný, žalovaná se proti němu bránila a pro posouzení přiměřenosti délky lhůty by mělo být přihlédnuto k obsahu jejího vyjádření. Přiměřená lhůta je doba 3–6 měsíců od právní moci rozsudku, neboť je třeba zohlednit i to, že žalobci, přestože dům užívají, nadále dluží žalované 3.033.200 Kč za provedené práce.

10. Dále žalovaná nesouhlasila s tím, že v rámci nákladů řízení byla přiznána také náhrada za daň z přidané hodnoty, ač advokátka žalobců tituly před jménem jméno FO plátcem DPH není. Náhrada nákladů řízení by měla být tak snížena o 6.166 Kč a pokud nebude zrušen celý rozsudek měla by náhrada činit pouze 105.046 Kč. Za odvolací řízení by neměla příslušet žalobcům odměna advokáta za vyjádření k odvolání. To nepřináší nic podstatného pro posuzovanou věc, nejedná se o účelný úkon právní služby a nejde ani o tzv. písemné podání ve věci samé.

11. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu, který postupoval v souladu s občanským soudním řádem, pokud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. Soud stanovil ve výzvě žalované lhůtu, v níž má provést stanovený procesní úkon. Zákon spojuje se zmeškáním tohoto úkonu určité, zřetelně formulované právní následky. O tom byla žalovaná poučena. Postup soudu byl v souladu s právem na spravedlivý proces. Žalovaná ve svém odvolání blíže neuvádí, jaké náležitosti výzva soudu k vyjádření neobsahovala. Doručování žalované, která je právnickou osobou, do její datové schránky, bylo učiněno v souladu s právní úpravou a judikaturou. Soud při doručování právnické osobě, která má povinně zřízenou datovou schránku, nezjišťuje, kdo je jejím statuárním orgánem, neboť doručuje právnické osobě, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu. Podle § 17 odst. 3 z. č. 300/2008 Sb., je dokument, který byl dodán do datové schránky doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokument. Podle § 9 odst. 2 tohoto zákona je osoba oprávněná k přístupu do datové schránky povinna zacházet s přístupovými údaji tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Odpovědnost za správu přístupových údajů a okruh osob s přístupem nese výhradně majitel schránky. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že pokud je doručení do datové schránky v souladu se zákonem, nelze ho zpochybňovat vnitřními poměry nebo pochybením na straně adresáta.

12. Žalobci dále namítali, že žalovaná je v soudním řízení řádně zastoupena advokátem, který dne datum nahlížel do soudního spisu a byl plně seznámen s během procesních lhůt. Bylo pak na žalované, respektive jeho zástupci, aby pečlivě uvážil, v jakém rozsahu a jakým způsobem bude aktivně usilovat o ochranu svého práva.

13. Výše náhrady nákladů řízení byla správně stanovena, včetně daně z přidané hodnoty, neboť je původně zastupoval advokát tituly před jménem jméno FO, který je plátcem této daně a žalobci za uskutečněné právní úkony odměnu advokátovi již vynaložili. Pouze z důvodu místa soudního jednání převzala následně zastoupení tituly před jménem jméno FO, která není plátcem daně.

14. Také lhůta k plnění byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Byť jde o plnění poměrně vysoké, tak si musela být žalovaná rizika takového plnění vědoma delší dobu a měla možnost se na odpovídajícím způsobem připravit. Navrhovaná šestiměsíční lhůta k plnění je nepřiměřená na jejich úkor.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212a odst. 4 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. V souzené věci okresní soud vyhověl návrhu na žalobců, vydal dne datum, pod č.j. spisová značka platební rozkaz (kterým žalované uložil, aby do 15 dnů od jeho doručení zaplatila částku 1.513.709 Kč s příslušenstvím nebo podala odpor) a jeho součástí učinil výzvu dle § 114b odst. 1 o. s. ř., ve které žalované v případě podání odporu uložil, aby se k žalobě vyjádřila. Výzva měla zákonem požadované náležitosti, včetně poučení dle § 114b odst. 5 o. s. ř. o tom, že pokud se žalovaná ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu nevyjádří a ani ve stejné lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok uznává.

17. Odvolací soud sdílí právní názor okresního soudu o tom, že v této věci bylo možné vydat platební rozkaz, jehož součástí byla výzva dle § 114b o. s. ř., neboť v žalobě bylo uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, které vyplývalo ze skutečností uvedených žalobci v žalobě. Ta byla úplná a projednatelná. Povaha nároku vydání výzvy dle § 114b odst.1 o.s.ř. nebránila, neboť žalobci se domáhali zaplacení přeplatku ceny díla a smluvní pokuty, a nejde tak o věc, ve které by nebylo možné uzavřít smír (§ 99 odst.1 a 2 o.s.ř.).

18. Platební rozkaz se žalobou byly žalované doručovány v elektronické podobě do její datové schránky. Průkazem doručení je oznámení Ministerstva vnitra o dodání listiny do datové schránky adresáta a oznámení Ministerstva vnitra o doručení listiny adresátu, která byla opatřena uznávanou elektronickou značkou (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s., str. 360). Oznámení Ministerstva vnitra o dodání listiny do datové schránky nebo o doručení adresátu opatřené jeho elektronickou značkou (dále jen „elektronická doručenka“) jsou veřejnými listinami. Jde o listiny vydané státním orgánem (Ministerstvem vnitra) v mezích jeho pravomoci (dané mu ustanovením § 20 odst. 1 písm. e/ zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Pro veřejné listiny a pro listiny, které mají povahu veřejné listiny, je přitom charakteristické, že potvrzují pravdivost toho, co je v nich uvedeno, není-li dokázán opak (srov. § 134 o. s. ř.). K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v (elektronické) doručence, tedy musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež v případě, že jsou prokázány, vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2756/99).

19. Z elektronické doručenky, založené na č. l. 69 p. v. spisu, vzal odvolací soud ve shodně se soudem prvního stupně – za osvědčené, že dne datum byly dodány do datové schránky žalované žaloba a platební rozkaz s výzvou soudu prvního stupně (v elektronické doručence jednoznačně /nezaměnitelně s jinou písemností/ identifikované údaji o spisové značce a čísle listu) a že žalovaná se do datové schránky přihlásila téhož dne datum. Dle údajů na elektronické doručence se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba podle § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb. Žalobci poté důvodně poukazují na to, že neobstojí tvrzení žalované o tom, že se nepřihlásila oprávněná osoba, neboť taková skutečnost z elektronické doručenky nevyplývá, žalovaná neprokázala opak a je její odpovědností jako uživatele datové schránky, jaké osobě sdělí přístupové údaje (srov. obdobně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.8.2019, sp. zn. 8 As 57/2019).

20. Platební rozkaz s výzvou k vyjádření byl žalované doručen dne datum. Žalovaná podala dne datum včasný odpor, neboť lhůta k jeho podání běžela do datum. Lhůta k podání vyjádření poté počala běžet dnem datum a posledním dnem lhůty k podání vyjádření bylo pondělí dne datum. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že vyjádření žalované, doručené dne datum, je opožděné.

21. Okresní soud tak postupoval správně, pokud dovodil, že nastala fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o.s.ř.) a po marném uplynutí lhůty rozhodl o nároku žalobců na zaplacení přeplatku ceny díla, včetně požadované smluvní pokuty a zákonných úroků z prodlení (dle § 2395, § 2048, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.).

22. Odvolací soud neshledal důvody ke změně rozsudku okresního soudu ani ohledně stanovené lhůty k plnění. Okresní soud uložil žalované zaplatit požadované plnění v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). V souzené věci byla žalovaná s požadavkem žalobců seznámena již v předžalobní výzvě ze dne datum. Soudní řízení běželo od datum a od vydání rozsudku okresního soudu dne datum uplynulo již šest měsíců. Tyto okolnosti vedou odvolací soud k závěru, že žalovaná již měla ke svému plnění dostatek časového prostoru.

23. Nepřípadná je rovněž námitka žalované proti výši přiznané náhrady nákladů řízení. Okresní soud postupoval podle správného ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) a přiznal procesně úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. Správně do přiznané náhrady nákladů řízení žalobců zahrnul také náhradu za daň z přidané hodnoty. Taková náhrada náleží mezi náklady řízení, pokud jej učinil právní zástupce, který byl ke dni jeho poskytnutí plátcem daně z přidané hodnoty. Účastník má právo na tuto náhradu i tehdy, i pokud v okamžiku rozhodnutí má již právního zástupce, který plátcem daně z přidané hodnoty není. Opačný výklad vede k porušení práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1501/24). Žalobce původně v řízení zastupoval advokát jméno FO, který v době učinění úkonů právní služby plátcem daně byl, proto je i náhrada za tuto daň součástí náhrady nákladů řízení. Vedle výše uvedeného nelze pominout, že žalobci požadovali odměnu advokáta za jeden úkon právní služby pouze v částce 14.380 Kč (tj. pouze za jednu osobu), ač by mohl být jejich požadavek na odměnu dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. vyšší, kdy by jen na odměně za jeden úkon právní služby náleželo dalších 11.504 Kč, neboť advokát zastupoval dvě osoby a odměna za zastupování, byť ponížená, náleží za každou takto zastupovanou osobu. Výhrada žalované, že by náklady řízení žalobců zařízení před okresním soudem měly být sníženy o 6.166 Kč, tak neobstojí z obou výše uvedených důvodů.

24. Vzhledem k výše uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek okresního soudu je věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Úspěšným žalobcům přiznal odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v odměně za dva úkony právní služby za zastupování obou žalobců advokátkou – 2 x 25.864 Kč (§ 7 odst. 1 bod 6, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, kdy odměna činí 14.380 Kč z tarifní hodnoty 1.513.709 Kč za jednoho z žalobců + 11.504 Kč snížená o 20 % za druhého z žalobců), dále v paušální náhradě hotových výdajů dvakrát 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), v náhradě za promeškaný čas 400 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a v náhradě cestovních výdajů osobním automobilem ze adresa a zpět ve výši 1.040 Kč (podle vyhl. č. 573/2025 Sb. při celkové vzdálenosti 140 km, průměrné spotřebě 4,4 litrů ne 100 kilometrů, ceně pohonných hmot 34,70 Kč za litr a sazbě základní náklady 5,90 Kč za kilometr).

26. Za účelný úkon právní služby považoval odvolací soud rovněž vyjádření žalobců k odvolání žalované. Okresním soudem byli žalobci prostřednictvím své advokátky k vyjádření vyzváni. Vyjádření obsahovalo relevantní argumentaci k odvolacím námitkám žalované (k vydání rozsudku pro uznání, doručování do datové schránky, lhůtě k plnění, k vyčíslení nákladů řízení před okresním soudem). Předmětem odvolacího řízení bylo pouze přezkoumání předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání; k této problematice se žalobci vyjádřili a není tak důvodná výhrada žalované, že žalobci se nevyjadřovali k věci samé.

27. Celkem tak náklady odvolacího řízení činí 54.068 Kč, žalovaná je povinna nahradit každému ze žalobců, jejichž procesní společenství je samostatné (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), polovinu těchto nákladů, k rukám jejich advokátky, v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky v Brně.