23 Co 42/2018

Plný text

č. j. 23 Co 42/2018-10 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci exekuce oprávněné: Česká republika – Vězeňská služba České republiky , IČO --- Věznice Pardubice sídlem --- pro doručování --- proti povinnému: OR , narozený dne xxx bytem --- pro 1.759 Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněné proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město, ze dne 3. 1. 2018, č.j. 030 EX 20218/17-5, takto: Usnesení soudního exekutora se mění tak, že exekuční návrh oprávněné se nezamítá . Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soudní exekutor zamítl exekuční návrh (výrok I.); a dále rozhodl tak, že oprávněná, povinný a ani soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů řízení o nařízení exekuce (výroky II. a III.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že soudní exekutor postupoval dle závazného pokynu exekučního soudu dle § 43a odst. 6 exekučního řádu, který dospěl k závěru, že volba tohoto způsobu vymáhání pohledávky oprávněné je v rozporu s ust. § 175 odst. 2 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů.

3. V pokynu soudnímu exekutorovi exekuční soud dovodil, že v dané věci je oprávněná exekučním správním orgánem ve smyslu ust. § 106 odst. 2 správního řádu, protože je osobou oprávněnou z exekučního titulu dle § 105 odst. 1 písm. b/ správního řádu. Proto se podle ust. § 106 odst. 3 správního řádu pro exekuci uplatní postup pro správu daní, která je upravena v daňovém řádu.

4. Podle ust. § 175 odst. 2 daňového řádu správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném poměru k výše nedoplatku. Exekuční soud vyložil, že možnost volby způsobu vymáhání není podle daňového řádu neomezená, neboť je třeba dbát zásad přiměřenosti a hospodárnosti. Vymáhat plnění prostřednictvím soudního exekutora lze pouze tehdy, pokud výše nákladů spojených s vymáháním, které bude povinný subjekt hradit, není ve zjevném nepoměru k výši vymáhané částky. V této souvislosti odkázal exekuční soud na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 31. 7. 2015, č.j. 8 AS 143/2014-47, a usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 18. 7. 2017, sp.zn. III. ÚS 1565/17. V dané věci oprávněná vymáhá po povinném pohledávku ve výši 1.759 Kč. Náklady exekuce i v případě dobrovolného plnění po výzvě soudního exekutora činí 3.327,50 Kč, což je téměř dvojnásobek vymáhané pohledávky. Taková výše nákladů je ve zjevném nepoměru k výši dlužné částky s ohledem na výši nákladů daňové exekuce.

5. Usnesení soudního exekutora napadla odvoláním oprávněná. Zdůraznila, že má k dispozici exekuční titul vůči povinnému - platební rozkaz Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12. 6. 2015, č.j. 114 C 38/2015-6. Pokud si zvolila způsob vymáhání prostřednictvím soudního exekutora, postupovala v souladu s právními předpisy. Oprávněná dále uvedla, že uzavřela dne 12. 9. 2016 se soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homolou smlouvu o provádění exekucí, ve které se zavázala předávat exekutorovi exekuční tituly, na jejichž základě jsou vymáhány pohledávky. Exekuční soud postupoval nesprávně, pokud se zabýval ust. § 175 odst. 2 daňového řádu, neboť nejde o okolnosti ve smyslu ust. § 39 exekučního řádu, které by měl v rámci pověření soudního exekutora zkoumat. Výše exekučních nákladů je stanovena právními předpisy. Pokud má exekuční soud za to, že odměna soudního exekutora je nepřiměřená, a dovodil tak nesouladexekučního tarifu se zákonem či dospěl k závěru, že zákon, jehož je při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, měl dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky předložit věc Ústavnímu soudu, a nikoliv zasahovat do vymáhání pohledávek oprávněné.

6. Oprávněná dále poukázala na to, že přiměřenost nákladů spojených s vymáháním pohledávky nelze posuzovat pouze s okolnostmi na straně dlužníka, je třeba přihlédnout také k osobě věřitele. Uvedla, že je organizační složkou státu. Způsob a podmínky hospodaření s majetkem upravuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích. Podle § 14 odst. 5 tohoto zákona je povinna zkoumat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky a uplatňovat tato práva, aby nedošlo k jejich promlčení nebo zániku. Pokud tedy dlužníci neplní řádně a včas své závazky, je povinna a nikoliv pouze oprávněna využít všech práv vedoucích k uspokojení jejich pohledávek. Podle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1565/17, z ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plyne oprávnění věřitele zahájit řízení o výkonu peněžitého plnění, na které má dle vykonatelného rozhodnutí nárok a jenž dlužník odmítá dobrovolně uhradit. Stejně tak by mělo být přihlédnuto k personálnímu vybavení orgánů veřejné správy. Předáním věci soudnímu exekutorovi nedochází k zatěžování státního rozpočtu, žádné další náklady nevznikají a přenesení povinnosti na úhradu nákladů exekuce podle ust. § 87 odst. 3 exekučního řádu je zcela legitimní. Vymáhání pohledávky prostřednictvím soudního exekutora je nejefektivnější a nejrychlejší způsob. Pokud by soud zastával názor, že v případě vymáhání nízkých pohledávek nemůže organizační složka státu postupovat prováděním exekuce prostřednictvím soudního exekutora, pak by své pohledávky nemohly vymáhat vůbec a chovat se jako řádný hospodář. Oprávněná navrhla, aby odvolací soud usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně změnil a exekuci na majetek povinného nařídil a provedením exekuce pověřil výše uvedeného soudního exekutora.

7. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudního exekutora dle § 55c zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v platném znění (dále jen „exekuční řád“) ve spojení ust. § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Exekuční soud svůj závazný pokyn soudnímu exekutorovi dle § 43a odst. 6 exekučního řádu učinil s odkazem na ust. § 175 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Aplikaci daňového řádu založil na tom, že „oprávněná je v této věci exekučním správním orgánem ve smyslu ust. § 106 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), protože je osobou oprávněnou z exekučního titulu dle § 105 odst. 1 písm. b/ správního řádu“. Toto právní posouzení není správné.

9. Podle § 105 odst. 1 správního řádu exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo b) osoba oprávněná z exekučního titulu. Dle § 105 odst. 2 správního řádu správní orgán uvedený v odst. 1 písm. a/ nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.

10. Podle § 106 odst. 1 správního řádu exekučním správním orgánem, který na žádost právního orgánu uvedeného v § 105 odst. 1 písm. a/ nebo osoby oprávněné z exekučního titulu provádí exekuci na peněžitá plnění, je obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon, že exekuční správním orgánem je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1 písm. a/. Podle § 106 odst. 2 správního řádu obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem tehdy, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. a/ nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku. Na žádost obecního úřadu provede exekuci obecní správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona. Podle § 106 odst. 3 správního řádu pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní.

11. Podle § 175 odst. 1 daňového řádu správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora, popř. jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby. Podle § 175 odst. 2 daňového řádu správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen hradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.

12. V dané věci je exekučním titulem rozhodnutí soudu, vydané v rámci občanského soudního řízení - platební rozkaz Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12. 6. 2015, č.j. 114 C 38/2015-6. Není vykonáváno správní rozhodnutí a Česká republika - Vězeňská služba České republiky je pouze osobou oprávněnou z exekučního titulu, není správním orgánem, který by exekuční titul vydal, a není exekučním správním orgánem podle § 106 odst. 1, 2 správního řádu, jak dovozuje exekuční soud. Na danou věc proto nedopadají ustanovení správního řádu, proto nelze ve smyslu ust. § 106 odst. 3 správního řádu postupovat ani dle řádu daňového. Ustanovení § 175 odst. 2 daňového řádu se proto v dané věci neuplatní, exekuční soud věc nesprávně právně posoudil a jeho závěry o důvodech pro zamítnutí exekučního návrhu jsou nesprávné.

13. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a rozhodnutí soudního exekutora změnil tak, že exekuční návrh se nezamítá.

14. V dalším řízení předloží soudní exekutor spis znovu se žádostí o pověření k vedení exekuce exekučnímu soudu, pro který je výše uvedený právní názor odvolacího soudu závazný (§ 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 226 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Pardubice dne 5. dubna 2018 předseda senátu