23 Co 558/2004

Plný text

23Co 558/2004-87 Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr.xxx a soudkyň JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobců a) xxx, b) xxx, obou zast. xxx, advokátkou, proti žalovanému xxx, o užívání nebytových prostor , k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 22. července 2004, č.j. 5C 278/2003-63, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zamítl požadavek žalobců na uložení povinnosti žalovanému strpět užívání nebytových prostor v suterénu domu čp. xxx v xxx, ul. xxx, pod prvým nadzemním podlažím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí přitom okresní soud učinil na závěru, že žalobci ještě s původními v lastníky domu čp. 1898 v ul. xxx v xxx uzavřeli dne 27.10.1994 nájemní smlouvu na užívání předmětných nebytových prostor a to na dobu určitou do 31.12.2007. Dům, v němž se předmětné nebytové prostory v nájmu žalobců nacházejí, však byl Fin a nčním úřadem v xxx v rámci veřejné dražby dne 12.10.2000 prodán vydražiteli – žalovanému. Okresní soud jádro sporu, tedy zda práva a povinností z původně uzavřené nájemní smlouvy mezi žalobci a původními vlastníky uvedené nemovitosti přešly i na v y dražitele – žalovaného vyřešil tak, že k takovému přechodu těchto práv a povinností nedošlo. Bylo tomu podle okresního soudu proto, že vlastní dražba finančním úřadem byla realizována jako dražba nedobrovolná podle § 36 a násl. zák. č. 26/2000 Sb. o draž b ách, přičemž cena nemovitostí byla určena podle § 336a o.s.ř. Při stanovení ceny nebyla zohledněna žádná závada, která by s prodejem nemovitosti nezanikala, tj. konkrétně nebylo zohledněno žádné omezení nabyvatele – žalovaného. Okresní soud se rovněž odká z al na ust. § 336a odst. 2 o.s.ř., dle něhož prodejem v dražbě nemovitosti nezaniknou ty závady, které jsou tvořeny věcnými břemeny, o nichž to stanoví zvláštní předpisy, nájem bytu a dále pak další věcná břemena a nájemní práva, u nichž to zájem společnos t i vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále. Tomu by tak bylo ale pouze za předpokladu, že by za ně byla poskytnuta náhrada. Protože taková náhrada poskytnuta nebyla, nemohly na vydražitele - žalovaného tato práva a povinnosti přejít. Přitom nelze apl i kovat obecnou právní úpravu vyjádřenou v ust. § 680 odst. 2 obč. zákoníku a není na místě ani aplikace ust. § 56 zák. č. 26/2000 Sb. Protože tak žalovaný není z původně uzavřené nájemní smlouvy k nebytovým prostorám vázán, je i požadavek žalobců, aby žalo v aný se zřetelem na právě tuto nájemní smlouvu respektoval jejich právo na užívání nebytových prostor nedůvodné. Proti tomuto rozsudku se oba žalobci včas odvolali. Namítali, že soud prvého stupně dospěl k nesprávným právním závěrům a proto tak odvoláním napadený rozsudek trpí vadou ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. Předně v odvolání zpochybňovali, že by na přechodu práv a povinností z nájemní smlouvy na vydražitele nebyl zájem společnosti, zejména vezme-li se v úvahu, že nájem nebytových prost o r byl žalobci zaplacen do konce roku 2007. Dovolávali se rovněž obecné právní úpravy v ust. § 680 odst. 2 obč. zákoníku, podle níž nabyvatel vstupuje do postavení původního pronajímatele. Pokud se pak závada v podobě existence nájemního vztahu k nebytovým prostorám uvedeného domu neobjevila v rámci oceňování nemovitosti pro účely dražby, bylo tomu proto, že o smlouvě nikdo nevěděl a nikdo na ni neupozornil. Ačkoliv jsou povinni respektovat rozhodnutí finančního úřadu o dražbě, vznesli pochybnosti o správno s ti a úplnosti šetření stavu této nemovitosti před dokončením dražby, zejména ohledně existence trvání jejich nájemního práva. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný se k odvolání žalobců nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek se zřetelem na uplatněné odvolací výhrady, jež lze podřadit pod ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř, přičemž rovněž přihlížel k případným vadám uvedeným v ust. § 212a odst. 5 o.s.ř. a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Při své úvaze o správnosti rozsudku soudu prvého stupně, a tedy i opodstatněnosti odvolání přitom vycházel z účastníky nijak nesporovaného skutkového stavu spočívajícího v tom, že žalobci s původními vlastníky domu čp. xxx v xxx, ul. xxx uzavřeli nájemní smlouvu, podle níž byli oprávněni užívat nebytové prostory tohoto domu. Na základě rozhodnutí Finančního úřadu v xxx z 12.10.2000 č.j. 149520/00/248940/3411 (jak plyne z výpisu z k a tastru nemovitostí na čl. 7 spisu) se vlastníkem uvedeného domu čp. xxx v rámci dražby prováděné tímto finančním úřadem stal žalovaný. Rovněž mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nemovitost byla prodávána s tím, že na ni nejsou žádné závady ani věcná bř emena. Pokud finanční úřad k vymožení daňových nedoplatků přikročil k daňové exekuci prodejem nemovitosti, nutně tak musel postupovat podle ust. § 73 zák. č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků. Pro výkon daňové exekuce se přitom podle § 73 odst. 7 uvedeného zákona použije přiměřeně občanského soudního řádu. To vylučuje současnou aplikaci zák. č. 26/2000 Sb. o dražbách. Úvahy soudu prvého stupně založené na závěru, že šlo v posuzovaném případě o nedobrovolnou dražbu v rámci režimu tohoto zákona o dražbá ch jsou pak proto nesprávné. Podle § 336a odst. 2 o.s.ř. nájem je při prodeji nemovitostí cestou výkonu rozhodnutí závadou, o níž soud rozhodne, že prodejem v dražbě nezanikne, jen jestliže jde o nájem bytu, nebo o takové nájemní právo, u něhož zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovalo i nadále. V posuzovaném případě byly nájemní smlouvou ze dne 27.10.1994 pronajaty nebytové prostory v předmětné nemovitosti, u níž je nepochybné, že zájem společnosti nevyžaduje, aby nájemní právo nemovitost za t ěžovalo i po jejím prodeji v dražbě. Jednalo se o nájemní vztah mezi fyzickými osobami a to za účelem dalšího pronajímání, jak plyne z textu čl. II. předmětné smlouvy o nájmu nebytových prostor založené na čl. 3 spisu. Za takovéto situace by takové nájemn í právo zatěžovalo předmětnou nemovitost i po jejím prodeji jen tehdy, kdyby na ně připadla úhrada z rozdělované podstaty a kdyby je vydražitel převzal (tj. kdyby náhrada za nájemní právo byla se souhlasem nájemce uděleným způsobem vyplývajícím z ust. § 3 3 7b odst. 5 o.s.ř. vyplacena vydražiteli, tedy pokud by prohlásil, že toto právo přebírá (srovnej s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 21Cdo 296/2003 z 16.7.2003). Nedostane-li se tak na nájemní právo úhrada z rozdělované podstaty, nájemní právo dne m právní moci rozvrhového usnesení vždy bez náhrady zanikne. Protože finanční úřad s existencí nájemního práva k jím dražené nemovitosti nepočítal, nemohl také ani v rámci rozvrhového usnesení rozhodovat o úhradě nájemního práva z rozdělované podstaty, a proto tak nájemní právo původně uzavřené ve prospěch žalobců na vydražitele – žalovaného nemohlo přejít. Pokud soud prvého stupně dospěl v zásadě ke stejnému právnímu závěru, jak bylo shora uvedeno, byť za nesprávné aplikace režimu zákona č. 26/2000 Sb., odvolací soud toto věcně správné rozhodnutí soudu prvého stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodoval podle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, když procesně úspěšnému žalovanému v průběhu odvolacího řízení žádné náklady, alespoň jak plyne z obsahu spisu, nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je založeno na otázce zásadního právního významu, bylo by lze dovolání podat u Nejvyššího soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V xxx dne 8. února 2005