23 Co 9/2003

Plný text

Soudní rozhodnutí - 23Co 9/2003 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 23Co 9/2003 Právní věta:

I. Příkaz k úhradě nákladů exekuce ztrácí své opodstatnění, byla-li exekuce zastavena.

II. Je-li exekuce zastavena, rozhoduje o nákladech exekučního řízení soud. Soud: Krajský soud v Hradci Králové ECLI: ECLI:CZ:KSHK:2003:

23. CO.9.2003.1 Datum rozhodnutí: 30.01.2003 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Exekuce Náklady řízení Kategorie rozhodnutí: C U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. V. a soudců JUDr. J. Ch., Ph.D. a Mgr. J. D. ve věci exekuce oprávněné P. r. 20 O. s. ch. České republiky R. a.s. N., se sídlem v N., Č. B. 338, proti povinné O. N., bytem P., V. J. 194, k vymožení pohledávky 247.372,60 Kč s přísl., o odvolání JUDr. K. S., exekutora se sídlem v N., M. nám. 1293 proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3.12.2002, č.j. 21Nc 7530/2002-11, t a k t o : Usnesení okresního soudu se v napadeném výroku pod bodem II z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením okresní soud zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 27.2.2002 č.j. 21Nc 7530/2002-4 (výrok pod bodem I). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II). Okresní soud neshledal důvod zavázat k úhradě nákladů exekuce oprávněného, jak mu to umožňuje ustanovení § 89 exekučního řádu, když oprávněný zastavení výkonu rozhodnutí nezavinil. Vzal v úvahu i to, že zastavením výkonu rozhodnutí účastníkům exekuce náklady nevznikly. Proti usnesení, a to do výroku o nákladech řízení, podal exekutor odvolání. Nesouhlasil s tím, že oprávněný nebyl zavázán hradit mu náklady exekuce. Namítal, že vůči povinné jsou náklady exekuce nevymožitelné a nebyl-li k jejich úhradě zavázán oprávněný, zůstane jeho činnost neuhrazena a jeho výdaje nepokryty. Domáhal se, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech řízení a zavázal oprávněného nahradit náklady exekuce. Odvolání je opodstatněné. Odvolací soud si je vědom obtížnosti výkladu některých ustanovení exekučního řádu. Navíc se rozhodovací činnost soudů při výkladu exekučního řádu teprve vyvíjí a nelze tedy vyloučit, že v budoucnu doznají již vyslovené právní názory ještě i změny. Nicméně přesto je zapotřebí i pro tuto souzenou věc určitá výkladová pravidla přijmout. Ta jsou následující. Odvolací soud je jiného názoru na účinky příkazu exekutora k úhradě nákladů exekuce, než jaký zaujal okresní soud. Podle názoru odvolacího soudu ztrácí příkaz exekutora k úhradě nákladů exekuce své opodstatnění v těch případech, kdy je zřejmé, že exekuce nebude provedena. Lze to dovodit z ust. § 51 písm. b/ exekučního řádu podle kterého, jestliže soud zastavil exekuci, zaniká pověření exekutora k provedení exekuce. Právě o takovou situaci jde v souzené věci. Exekuce byla rozhodnutím soudu prvého stupně pravomocně zastavena a exekutor již nemůže činit žádné úkony směřující k provedení exekuce tedy ani ty, jimiž by postihl majetek povinné pro náklady exekučního řízení. O povinnosti hradit náklady exekuce a náklady oprávněného včetně určení výše těchto nákladů musí tedy rozhodnout soud v souvislosti s vydáním rozhodnutí o zastavení exekuce. Jeho rozhodnutí o nákladech se stává exekučním titulem do budoucna. Okresní soud tak sice nakonec i přes odlišné úvahy rozhodl. Rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Ani tento závěr ale odvolací soud nesdílí. K náhradě nákladů exekuce, jakož i k náhradě nákladů oprávněného je v exekučním řízení zásadně zavázána povinná (srovnej ust. § 44 odst. 6 písm. e/ exekučního řádu). Je jedno, že povinná nyní žádný majetek nemá. Nelze vyloučit, že v budoucnu nějaký majetek získá. Soud ale může rozhodnout i tak, že uloží oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Navíc oprávněný je povinen složit v exekučním řízení přiměřenou zálohu na náklady exekuce (viz. ust. § 55 odst. 2 exekučního řádu). Exekutor je oprávněn složenou zálohu čerpat na stanovený účel. Takto vyčerpaná záloha pak již představuje náklady oprávněného. To vše je zapotřebí při rozhodování soudu o tom, kdo z účastníků a jaké náklady bude hradit, vzít v úvahu. Odvolací soud o tom nemá ve spisu v důsledku odlišných názorů okresního soudu žádné podklady. Proto nemohl učinit nic jiného, než usnesení okresního soudu v napadeném výroku o nákladech řízení zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 o.s.ř.). V dalším řízení bude okresní soud vycházet ze shora uvedeného názoru. Zjistí výši nákladů exekuce a výši nákladů oprávněného a rozhodne o povinnosti k jejich úhradě. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání.