24 Co 245/2004

Plný text

R o z s u d e k Krajský soud v xxxx rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. H. a soudců Mgr. Ing. B. N. a Mgr. Z. S. ve věci žalobkyně RNDr. M. K., narozené xxxx, bytem xxxx, zastoupené JUDr. B. Č., advokátkou, proti žalovaným 1) V. K., narozenému xxxx, bytem xxxx, 2) M . V., narozené xxx, bytem xxxx, oběma zastoupeným obecnou zmocněnkyní Mgr. M. V., bytem xxxx, o nepřipuštění důležité změny společné věci, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v xxxx, ze dne 11.6.2003, č.j. 3C 355/2001-121, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v xxxx ze dne 15.7.2003, č.j. 3C 355/2001-125, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve znění opravného usnesení p o t v r z u j e . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným oprávněným rovným dílem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení v částce 1.282,20 Kč. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že se nepřipouští vybudování obytných prostor - předsíně o výměře 5,36 m 2 , WC o výměře 1 m 2 , lázně o výměře 2,85 m 2 , obytného prostoru o výměře 25,29 m 2 , pokoje o výměře 10,87 m 2 , pokoje o výměře 11,64 m 2 , celkem prostor o výměře 57,01 m 2 , v podkroví domu čp. 896 na st. p.č. 993 v k.ú. xxx (I). Výrokem II okresní soud uložil žalobkyni nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 6.734,40 Kč (II). Výrokem III okresní soud vrátil žalovaným nesprávně zaplacený soudní poplatek v částce 600,- Kč. Okresní soud vy š el ze zjištění, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky předmětného domu. Žalobkyně je vlastnicí ideální jedné třetiny domu, 1. žalovaný vlastníkem ideálních 3/12, bývalá 2. žalovaná vlastnicí 2/12 a 3.žalovaná vlastnicí 3/12 předmětného domu . Třetí žalovaná se ve stavebním řízení vedeném před Městským úřadem v xxx domáhala za souhlasu ostatních žalovaných vydání stavebního povolení k rozšíření obytných prostor nacházejících se v podkroví dotčeného domu. Jelikož žalobkyně vyjádřila s rozšířením obytných prostor z titulu svého spoluvlastnického práva nesouhlas, stavební úřad ji s její námitkou odkázal na občanské soudní řízení (§ 137 odst. 2 stavebního zákona). Žalobkyně užívá v domě byt o velikosti 1 + 1 v podkroví domu. Byt užívá pravidelně v době od dubna do listopadu každého roku zhruba jeden krát za 14 dní. Uvažovaným rozšířením obytných prostor v podkroví domu nedojde k zásahu do bytu užívaného žalobkyní. Rekonstrukcí zůstanou nedotčeny též nosné prvky domu a nebude ohrožena ani jeho st atika. Okresní soud dovodil, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení nepřípustnosti rozšíření obytných prostor v podkroví domu ve spoluvlastnictví účastníků, je žalobou, u níž není třeba prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení ( § 80 písm.c/ o.s.ř.), neboť byla podána poté, co žalobkyně byla na občanské soudní řízení odkázána státním orgánem jednajícím podle zákonného zmocnění. Na základě zjištěného skutkového stavu věci okresní soud dovodil, že rozšířením obytných prostor v pod k roví domu nedojde k důležité změně společné věci, neboť vybudováním nové bytové jednotky nebude omezen rozsah obytných prostor užívaných žalobkyní či nájemci domu, nedojde k zásahu do nosných prvků či střechy domu a poměr prostor dotčených přestavbou nebu d e oproti ostatním prostorám domu nijak rozsáhlý. Pro případ, že by se mělo jednat o důležitou změnu společné věci pak okresní soud uzavřel, že důvody uváděné žalobkyní jakožto přehlasovanou menšinovou spoluvlastnicí domu (omezení nájemců užívajících byty n acházející se v předmětném domě, poškození pozemku, okolnost, že náklady přestavby převyšují finanční možnosti žalobkyně) neopodstatňují žalobu, jíž se žalobkyně domáhá oproti vůli většinových spoluvlastníků nepřipuštění zbudování nové bytové jednotky. O k resní soud přitom poukázal na okolnost, že žalovaní se zavázali uhradit veškeré náklady spojené s realizací půdní vestavby ze svých prostředků. V důsledku vybudování půdní vestavby pak podle skutkových závěrů okresního soudu nedojde k nepřiměřenému poškoz e ní zahrady, ani omezení stávajících nájemců domu. Poukázal rovněž, že žalobkyně podle dohody spoluvlastníků užívá v domě větší obytný prostor než žalovaní, kteří jsou bez realizace půdní vestavby z užívání domu ve svém spoluvlastnictví téměř vyloučeni. O k resní soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Brojila proti výrokům I a II. Namítala, že vzhledem k jejímu věku a tomu, že dům užívá již od roku 1949, byl rozsudek okresního soudu vyhlášen v rozporu s dobrými mravy. Zájem žalovaných o dům je podle jejího názoru formální. Rekonstrukce půdy zasáhne do konstrukcí domu a znemožní stávajícím nájemcům užívat půdu k sušení prádla. Případné sušení prádla v koupelnách bytů pak přispěje k urychlení procesu opotřebení dřevěných konstrukcí, rozvojem plísní a dřevokazných procesů vlivem vysoké vlhkosti vzduchu. Atypickým řešením kanalizace dojde ke znehodnocení kvality bytu v prvním patře domu. Vyjádřila pochybnosti o tom, zda budou žalovaným k rekonstrukci půdy postač o vat finanční prostředky. Podle jejího názoru vybudováním půdního bytu dojde k důležité změně domu a poukázala na to, že v domě se uvolnila bytová jednotka o výměře 108 m 2 , kterou v nyní užívají žalovaní. V domě se nachází domovnický byt, jenž by se měl rekonstruovat přednostně. Navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Žalovaní se ztotožnili se skutkovými a právními závěry okresního soudu a navrhli, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 o.s.ř.). Přihlížel při t om i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu úmrtního listu vystaveného dne 8.9.2003 Městkou částí xxx a usnesení Obvodního soudu xxxx ze dne 21.11.2003, č.j. 13D 859/2003-37. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že 2. žalovaná v průběhu odvolacího řízení (1.8.2003) zemřela. Její spoluvlastnický podíl k předmětnému domu o velikosti dvou ideálních dvanáctin zdědili rovným dílem 1. žalovaný a 3. žalovaná. Úč a stníci řízení jsou proto nyní vlastníky každý jedné ideální třetiny předmětného domu. Ze shodných tvrzení účastníků řízení pak bylo zjištěno, že v předmětném domě se uvolnila jedna bytová jednotka, kterou v současné době užívají žalovaní. I po takto dop lněném dokazování krajský soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. Okresnímu soudu lze přisvědčit, že žaloba o určení důvodnosti námitek vznesených ve stavebním řízení podaná u soudu na základě postupu stavebního úřadu podle ust. § 137 odst. 2,3 stavebního zákona není určovací žalobou, kterou by bylo možno podřadit pod ust. § 80 písm. c/ o.s.ř., ale je žalobou jinou v § 80 o.s.ř. neuvedenou. Jedná se totiž o žalobu na určení právní skutečnosti, u níž není třeba prokazovat naléhavý p rávní zájem, neboť byla učiněna v důsledku odkázání žalobce příslušným státním orgánem na základě zákonného zmocnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.8.2001 sp.zn. 22Cdo 1528/2000). Podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv vlastníka soud. Podle § 139 odst. 3 občanského zákoníku, jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud. Při rozhodování o hospodaření se společnou věcí je určujícím činitelem velikost spoluvlastnických podílů (tzv. majoritní princip). Má-li být přijato určité rozhodnutí ohledně společné věci, musí se pro ně vyslovit nadpoloviční většina určená podle podílů (t.j. nad 50 %). Jen když nastane rovnost hlasů nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, může kterýkoliv vlastník podat návrh k soudu. Přehlasovaní spoluvlastníci s e musí rozhodnutí většiny podrobit. Jestliže však jde o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci žádat soud, aby o změně rozhodl, a tak jim byla zajištěna ochrana. O důležitou změnu společné věci jde zejména tehdy, mění-li se její p odstata či funkce. Takovou změnou bude např. změna společného domu s nájemními byty na dům s nebytovými prostorami, nebo podstatná přestavba společného domu nebo jiného společného objektu. O podstatnou přestavbu společného domu pak jde tehdy, dotknou-li s e stavební úpravy podstatné části domu nebo tehdy, je-li přestavbou měněna podstata či funkce byť jen části společného domu. Důležitou změnou společné věci se proto ve smyslu ust. § 139 odst. 3 občanského zákoníku rozumí též zřízení bytu ze společných prostor nacházejících se v domě s nájemními byty. Jiný výklad by menšinového vlastníka domu nepřípustně vylučoval z možnosti domáhat se u soudu ochrany svého vlastnického práva v případě, kdy mu rozhodnutí většinových spoluvlastníků může přivodit újmu. Soud pak poskytne přehlasovanému menšinovému vlastníku ochranu tehdy, dojde-li následkem důležité změny společné věci ke snížení hodnoty jeho spoluvlastnického podílu nebo k vyloučení menšinového spoluvlastníka z možnosti užívat společnou věc. Uvedené okolnosti j e v řízení povinen tvrdit a prokázat menšinový spoluvlastník (žalobce). V projednávané věci se žalovaní jakožto většinoví spoluvlastníci předmětného domu rozhodli, že v půdních prostorách domu s nájemníky bytu zbudují novou bytovou jednotku. Jelikož má být tato nová bytová jednotka zbudována ze společných prostor domu, lze v zájmu ochrany menšinové spoluvlastnice (žalobkyně) uzavřít, že se jedná o důležitou změnu společné věci (§ 139 odst. 3 občanského zákoníku). Z provedených důkazů se ovšem nepodává, že by uvažovaným zbudováním nového bytu měla být žalobkyni způsobena újma. I v případě realizace půdní vestavby totiž žalobkyně zůstane uživatelkou bytu o velikosti 1 + 1 v domě se nacházejícího. Realizace vestavby se přitom nedotkne stavebně technického u spořádání uvedeného bytu. Žalobkyně, zvláště za situace, kdy byt v předmětném domě neužívá trvale, nýbrž pouze jako byt rekreační (navštěvuje jej v období od dubna do listopadu kalendářního roku zhruba 1x za 14 dní), nebude v důsledku realizace vestavby, j ež by měla proběhnout během 2 měsíců, nepřiměřeně omezena ve svých užívacích právech k bytu. Zbudováním bytové jednotky ze společných prostor domu užívaných dosud k sušení prádla nebo jako odkladiště nepotřebných věcí přitom dojde ke zhodnocení společného domu a zvýšení hodnoty spoluvlastnického podílu žalobkyně. Provedené důkazy přitom nenasvědčují tomu, že by v důsledku realizace vestavby měla být nepřiměřeným způsobem poškozena zahrada rozprostírající se v okolí domu a že by vestavba měla nepřípustným způsobem zasáhnout do nosných či střešních částí domu. Krajský soud se tudíž ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že jí jakožto menšinové spoluvlastnici domu vznikne následkem uvažované vestavby újma vyvolaná například sníže n ím hodnoty jejího spoluvlastnického podílu nebo jejím vyloučením z možnosti společnou věc užívat. Namítá-li žalobkyně, že žalovaní výkonem svých práv vyplývajících z většinového spoluvlastnictví k předmětnému domu porušují dobré mravy, neboť žalobkyně o dům pečuje již od roku 1949, zatímco zájem žalovaných o dům je toliko formální, sluší se uvést, že za situace, kdy zamýšlená změna společné věci nezpůsobí žalobkyni újmu, není výkon práv žalovaných vyplývajících z jejich většinového spoluvlastnického po d ílu na domě v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Jiný výklad by nepřípustně zasáhl do práv většinových vlastníků rozhodovat o způsobu nakládání se společnou věcí. Na uvedených závěrech soudu pak nemění nic okolnost, že žalovaní užívají v pře d mětném domě uvolněný byt 3 + 1 o velikosti 108 m 2 , poněvadž ani tato skutečnost nemůže většinovým spoluvlastníkům bránit v realizaci svých vlastnických práv. Neobstojí ani námitka žalobkyně, že by žalovaní měli své peněžní prostředky vložit raději do opravy v domě se nacházejícího domovnického bytu, neboť menšinovému spoluvlastníku společné věci nepříslušní rozhodovat o tom, jakým způsobem bude se společnou věcí hospodařeno (§ 139 odst. 2 občanského zákoníku). Namítá-li žalobkyně, že nemá peníze nutné ke z řízení uvažovaného půdního bytu, je nutno uvést, že uvedená okolnost není důvodem, pro něž by bylo lze zabránit realizaci většinového rozhodnutí podílových spoluvlastníků společné věci. Je přitom nutno mít stále na paměti, že navrhovanou změnou společné věci se zvýší hodnota spoluvlastnického podílu žalobkyně. Krajský soud se proto ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobě o nepřipuštění uvažované změny společného domu nelze vyhovět (§ 139 odst. 3 občanského zákoníku). Okresní soud rozhodl správně i o povinnosti žalobkyně nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčených výrocích I a II jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Výrok III rozsudku okresního soudu zůstal odvoláním žalobkyně nedotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. mají v odvolacím řízení zcela úspěšní žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jedná se o cestovné jejich zástupkyně z xxxx do xxxx a zpět při celkem ujeté vzdálenosti 242 km vozem Škoda Fabia xxxx, o průměrné spotřebě 7,4 l na 100 km benzínu Natural v ceně 24,30,- Kč za litr (§ 3 písm. c/ vyhl. č. 449/2003 Sb.), v celkové výši 1 .282,20 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné ani dovolání, ledaže by z podnětu dovolání podaného u Okresního soudu v xxxx k Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, dovolací soud sám shledal, že toto rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V xxxx dne 10.listopadu 2004