25 Co 165/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená jméno advokátky , advokátkou sídlem adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 454 400 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2025 č. j. 13 C 113/2024-218, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 3. 2025 č. j. 13 C 113/2024-222,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 59 484,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV zrušuje.

IV. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení v částce 9 211,27 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 22 480 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni za užívání společných nemovitých věcí, a to pozemku st. č. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům čp. , číslo, , a pozemku p. č. , číslo, , to vše v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, , za období od 29. 11. 2021 do 14. 3. 2023 částku 205 900 Kč s úroky z prodlení 15 % ročně z této částky jdoucími od 15. 3. 2023 do zaplacení, za období od 15. 3. 2023 do 28. 1. 2024 částku 147 419 Kč s úroky z prodlení 14,75 % ročně z téže částky od 29. 1. 2024 do zaplacení a konečně za období od 29. 1. 2024 do 28. 7. 2024 částku 85 200 Kč s úroky z prodlení 12 % ročně z téže částky od 5. 3. 2025, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Pokud se žalobkyně domáhala přiznání dalších 15 881 Kč s úroky z prodlení 14,75 % ročně z téže částky od 29. 1. 2024 do zaplacení, žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalovaného k náhradě nákladů ve prospěch žalobkyně ve výši 36 764,66 Kč (výrok III). Každého z účastníků uznal povinným nahradit státu jím zálohované náklady řízení (znalečné), a to žalobkyni ve výši 465,34 Kč a žalovaného ve výši 9 511,27 Kč (výroky IV a V).

2. Původní žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, směřovaly vůči žalovanému žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku st. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům čp. , číslo, , a pozemku p. č. , číslo, , to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, na listu vlastnictví , číslo, (dále jen „předmětné nemovitosti“); řízení bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Každá ze žalobkyní tehdy držela podíl po ideální ¼, které nabyly na základě darovací smlouvy ze dne 4. 5. 2017 od jejich matky , jméno FO, (sestry žalovaného). Žalobkyně v průběhu řízení své podíly prodaly stávající žalobkyni smlouvou ze dne 25. 11. 2021. Soud prvního stupně usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího (dále jen „odvolací soud“) ze dne 28. 2. 2022 rozhodl, že na místo dosavadních žalobkyní vstoupila nynější žalobkyně; usnesení nabylo právní moci 22. 3. 2022.

3. Žalobkyně během řízení uplatnila vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě náhrady za užívání předmětných nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu. Žalobu se souhlasem soudu prvního stupně opakovaně kvantitativně změnila (rozšířila) na konečnou částku 454 400 Kč s úroky z prodlení (viz usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, a usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ).

4. Dlužno dodat, že soud prvního stupně usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, k námitce žalovaného rozhodl, že jím ustanovený znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací nemovitosti , jméno FO, není vyloučen z podání znaleckého posudku.

5. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný získal svůj spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem v rozsahu ideální ½ na základě rozhodnutí Státního notářství v Hradci Králové ze dne 20. 10. 1987 č. j. , číslo jednací, po zůstavitelce (matce) , jméno FO, , zemřelé , datum, . Druhou ideální polovinu předmětných nemovitostí zdědila jeho sestra , jméno FO, .

6. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný se nesmířil s převodem spoluvlastnického podílu ½ z původních žalobkyní , jméno FO, a , jméno FO, na nynější žalobkyni a mimo jiné namítal neplatnost právního jednání – kupní smlouvy ze dne 25. 11. 2021. Soud prvního stupně zdůraznil, že tuto procesní obranu žalovaného posoudil jako nedůvodnou v rámci předběžné otázky v rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým podílové spoluvlastnictví účastníků, tj. stávající žalobkyně a žalovaného, k předmětným nemovitostem zrušil a nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky podle jejich spoluvlastnických podílů. V době, kdy soud prvního stupně vyhlásil rozsudek ve věci vydání bezdůvodného obohacení, posledně označený rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nenabyl právní moci, protože ve věci rozhodoval k odvolání žalovaného odvolací soud.

7. Žalovaný dle zjištění soudu prvního stupně žalobkyni od okamžiku, kdy nabyla podíl k předmětným nemovitostem, vůbec neumožnil, aby se jakkoli spolupodílela na užívání předmětných nemovitostí v rozsahu odpovídajícím jejímu podílu, neumožnil jí přístup do nemovitostí, nepovažoval ji za legitimního spoluvlastníka (viz shora) a odmítal takto ochuzené žalobkyni poskytnout peněžitou náhradu za nadužívání.

8. Ze znaleckého posudku , jméno FO, vyšlo najevo, že výše obvyklého nájemného z předmětných nemovitostí činila v roce 2021 celkem 25 380 Kč (polovina 12 690 Kč), v následujícím roce 26 400 Kč (polovina 13 200 Kč), v roce 2023 celkem 28 250 Kč (polovina 14 125 Kč) a konečně v roce 2024 celkem 28 800 Kč (polovina 14 400 Kč).

9. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav věci podřadil pod právní režim zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalovaný nedovoleně užíval předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu a stíhá ho tudíž povinnost takto ochuzené žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) ve formě peněžité náhrady rovnající se obvyklé hladině nájemného dle velikosti podílu žalobkyně po celé rozhodné období; soud prvního stupně se v tomto směru inspiroval ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. 28 Cdo 1972/2017, ze dne 25. 6. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1799/2020, ze dne 1. 12. 2020 sp. zn. 28 Cdo 3105/2020 a ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 28 Cdo 865/2021 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. 25 Cdo 2578/98).

10. Proti rozsudku se odvolali žalobkyně i žalovaný.

11. Žalobkyně svým odvolání brojila výhradně vůči nákladovému výroku pod bodem III rozsudku. Upozornila na zjevnou nesrovnalost mezi samotným výrokem III a odůvodněním napadeného rozsudku, kdy soudem prvního stupně aprobované náklady na její straně sestávaly ze složených soudní poplatků v úhrnné výši 22 720 Kč, odměny advokátky za poskytnutí placené právní služby (tři úkony po 10 060 Kč) ve výši 30 180 Kč, dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokátky po 300 Kč, jedné paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč a zálohy na znalečné v alikvotní částce 5 534,66 Kč, tj. celkem 59 484,66 Kč, zatímco ve výroku pod bodem III stojí pouhých 36 764,66 Kč. Žalobkyně žádala, aby rozsudek byl v odvoláním napadeném výroku pod bodem III změněn tak, že jí bude k tíži žalovaného přiznána náhrada nákladů ve výši 59 484,66 Kč.

12. Žalovaný cílil své odvolání na pro něj nepříznivý výrok o věci samé pod bodem I a na závislé nákladové výroky. Přednesl, že jeho sestra jakožto rovnodílná spoluvlastnice darovací smlouvou ze dne 4. 5. 2017 převedla svůj podíl na dcery , jméno FO, a , jméno FO, ; potud bylo vše v pořádku. Sestra mu však neuhradila jím vynaložené náklady na rekonstrukci a údržbu předmětných nemovitostí (viz § 1136 o. z.). Pokud tak neučinila, měla tuto pohledávku žalovaného uspokojit ve formě věcných břemen zapracovaných do uvedené darovací smlouvy. Nezachovala-li se tímto způsobem, konala v rozporu s dobrými mravy a darovací smlouva je tudíž podle § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Kromě toho jej příslušný katastrální úřad neuvědomil o změně vlastnických poměrů v důsledku darovací smlouvy; to samé se stalo i v případě kupní smlouvy ze dne 25. 11. 2021, kterou převedly , jméno FO, a , jméno FO, své spoluvlastnické podíly na žalobkyni. Soud prvního stupně tudíž neměl vyhovět návrhu na záměnu účastníků na straně žalující z titulu procesního nástupnictví dle § 107a o. s. ř. Navrhl, aby napadený rozsudek byl v odvolání dotčeném výroku pod bodem I změněn tak, že i v této části bude žaloba zamítnuta.

13. Žalobkyně ve svém vyjádření se s napadeným rozsudkem v odvoláním dotčené části ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. Podotkla, že procesní obranou žalovaného stran neplatnosti darovací smlouvy ze dne 4. 5. 2017 a kupní smlouvy z 25. 11. 2021 se již zabýval soud prvního stupně coby otázkou předběžnou ve svém rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , přičemž obě tyto smlouvy považoval za platné.

14. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že svým rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, potvrdil k odvolání žalovaného posledně označený rozsudek soudu prvního stupně ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, konkrétně i výrok I o zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a o nařízení prodeje těchto nemovitostí ve veřejné dražbě; rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .

15. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podaly oprávněné osoby a včas a že odvolání byla přípustná a obsahovala všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání (§ 206 odst. 2, § 212 věta první o. s. ř.), ve věci nařídil ústní jednání a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalobkyně je opodstatněné, odvolání žalovaného již nikoli.

16. Podle § 1115 o. z. osoby, jímž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

17. Podle § 1117 každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

18. Podle § 1121 o. z. každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.

19. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (1). bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co mělo po právu plnit sám (2.).

21. Podle § 2999 odst. 1 věty první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

22. Soud prvního stupně ve věci samé rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž spoluvlastníku, jenž užívá věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, tedy bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, bez jejich dohody nebo bez rozhodnutí soudu, vzniká na úkor ochuzeného spoluvlastníka bezdůvodné obohacení.

23. Každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu odpovídajícím velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci (viz § 1122 odst. 1 o. z.). Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, anebo neumožňují-li fakticky existující poměry některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu nebo nad jeho rámec, je posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 28 Cdo 1596/2009 a ze dne 8. 8. 2016 sp. zn. 28 Cdo 1950/2016, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. 28 Cdo 725/2008 a ze dne 1. 8. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4287/2016).

24. Majetkový prospěch dosažený tímto nadužíváním považuje judikatura tradičně za obohacení získané bez právního důvodu. Lze tedy uzavřít, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 503/2011 ze dne 10. 10. 2012).

25. V souzené věci bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný po celé rozhodné období žalobkyni aktivně bránil v tom, aby předmětné nemovitosti spoluužívala v rozsahu její spoluvlastnického podílu, znemožnil jí přístup na nemovitosti, nepřipouštěl ani v nejmenším možnost, že by žalobkyni poskytl náhradu za nadužívání předmětných nemovitostí v peněžité formě, to vše s nepřípadným argumentem, že žalobkyně nenabyla platně spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem, stejně tak jako její právní předchůdkyně , jméno FO, a , jméno FO, ; tento argument však nemohl obstát, protože se jím již prejudiciálně vypořádal soud v rámci řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem.

26. Soud prvního stupně se při zjišťování obvyklého nájemného za předmětné nemovitosti v rozhodné době opřel o znalecký posudek vypracovaný jím ustanoveným znalcem. Soud prvního stupně hodnotil tento důkaz a spolu s ním i důkazy ostatní v souladu s pravidly předjímanými v ustanovení § 132 o. s. ř. co do důležitosti, zákonnosti a věrohodnosti. Sám žalovaný ostatně případné nedostatky či pochybení znalce při určení obvyklého nájemného ve svém odvolání již nenamítal.

27. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek ve výroku pod bodem I o věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

28. Žalobkyni lze přitakat, že soud prvního stupně se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dopustil zjevné početní chyby při součtu jednotlivých výdajových položek na její straně. Je třeba zdůraznit, že co do základu přísluší právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů zvítězivší žalobkyni, protože měla neúspěch v poměrně nepatrné části a vedle toho rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Soud prvního stupně správně zahrnul mezi účelně vynaložené náklady žalobkyně soudní poplatky v úhrnné výši 22 720 Kč, odměnu advokátky za poskytnutí placené právní služby za tři úkony po 10 060 Kč, tj. 30 180 Kč, paušální náhrady jejích hotových výdajů ve výši 1 050 Kč a složenou zálohu na znalečné v alikvotní částce 5 534,66 Kč, leč pochybil při součtu těchto položek, který nečinil pouhých 36 764,66 Kč, nýbrž 59 484,66 Kč. Odvolací soud proto napadený rozsudek v nákladovém výroku pod bodem III změnil tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni nahradil na nákladech řízení před soudem prvního stupně oněch 59 484,66 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, § 211, § 220 odst. 1 o. s. ř.).

29. Odvolací soud z úřední povinnosti rovněž přezkoumal věcnou správnost nákladových výroků pod body IV a V ve vztahu mezi každým z účastníků a státem (§ 148 odst. 1, § 212 písm. a/ o. s. ř.).

30. Uplatnila-li žalobkyně ve sporu nárok na zaplacení 454 400 Kč a bylo-li žaloba co do 15 881 Kč zamítnuta, neuspěla v rozsahu 3,5 % a uspěla co do 96,5 %. Bylo-li dotčenému znalci vyplaceno znalečné v úhrnné výši 15 211,27 Kč, připadá tak na žalobkyni podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podíl na náhradě 532,40 Kč a na žalovaného 14 678,87 Kč. Od podílu žalovaného je pak nutno odečíst adekvátní část zálohy na znalečné složené žalobkyní ve výši 5 467,60 Kč, takže konečný podíl žalovaného činí 9 211,27 Kč. V tomto smyslu odvolací soud napadený rozsudek ve výroku pod bodem V změnil tak, že žalovaného zavázal k náhradě nákladů ve prospěch státu v částce 9 211,27 Kč, a to opět v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, § 220 odst. 1 o. s. ř.).

31. Vzhledem k tomu, že žalobkyně své náhradové povinnosti vůči státu v plném rozsahu dostála, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku pod bodem IV bez dalšího zrušil.

32. Žalobkyně zaznamenala v odvolacím řízení plný úspěch, což pro ni založilo na vrub žalovaného právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst.1, § 151 odst. 1, § 224 odst.1 o. s. ř.). Jednalo se o odměnu za jeden úkon právní služby v podobě odvolání proti nákladovému výroku napadeného rozsudku, vypočtenou z tarifní hodnoty 22 720 Kč (59.484-36.764), v poloviční sazbě 1 010 Kč, dvě odměny (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem , datum, ) po 10 060 Kč a o tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, celkem 22 480 Kč (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7 bod 6., § 11 odst.1 písm. d/ a g/, § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu).