25 Co 168/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: Jméno žalobce adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno žalovaného , IČO číslo sídlem adresa zastoupený název sídlem Anonymizováno adresa : název o náhradu nemajetkové újmy ve výši 28 000 000 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 2. 2024, č. j. 11 C 130/2021-127

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, dle níž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, , která byla následně doplněna a opravena podáním doručeným dne , datum, , domáhal na žalovaném zaplacení , částka, . Tvrdil, že mu výkonem nezákonně a neoprávněně uložených kázeňských trestů v rámci výkonu trestu odnětí svobody ve věznici , adresa, vznikla nemajetková újma. Žalobci byly Vězeňskou službou ČR uloženy tři kázeňské tresty umístění do uzavřeného oddělení v celkové době 28 dnů. Žalobce tyto tresty vykonal. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, bylo zrušeno rozhodnutí , právnická osoba, , Věznice , adresa, ze dne , datum, o vyřízení stížnosti proti rozhodnutí, kterým byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 14 dní, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, bylo zrušeno rozhodnutí , právnická osoba, , Věznice , adresa, ze dne , datum, o vyřízení stížnosti proti rozhodnutí, kterým byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 7 dní, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, bylo zrušeno rozhodnutí , právnická osoba, , Věznice , adresa, ze dne , datum, o vyřízení stížnosti proti rozhodnutí, kterým byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 7 dní, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Výkonem těchto trestů bylo zasaženo do základních práv žalobce, jeho duševní integrity. Požaduje uhradit nemajetkovou újmu spočívající v omezení jeho základních práv a svobod v důsledku ztížení výkonu trestu odnětí svobody, neodůvodněné a neadekvátní izolaci na uzavřeném oddělení a omezení jeho společenských a individuálních potřeb. Za adekvátní kompenzaci žalobce považuje náhradu , částka, za každý den strávený v nezákonné izolaci. K promlčecí námitce žalovaného žalobce uvedl, že uplatnění námitky promlčení nároku žalobce na úhradu nemajetkové újmy žalovaným je ve zjevném rozporu s dobrými mravy. U námitky promlčení vznesené státem se jedná o specifickou situaci. Žalobce vykonal nezákonně uložené kázeňské tresty umístění na uzavřeném oddělení. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, .

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukázal na to, že žalobce u něj předběžně neprojednal žalovaný nárok a není splněna zákonná podmínka pro uplatnění nároku u soudu. Kromě toho vznesl námitku promlčení všech nároků žalobce. Nesouhlasil s tím, že by výkonem kázeňských trestů došlo ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce. Zpochybnil rovněž závažnost, výši a nepřiměřenost uplatňované nemajetkové újmy.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Vězeňské služby ČR ze dne , datum, byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 14 dnů. Stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí byla rozhodnutím ze dne , datum, zamítnuta. Žalobce vykonal uložený trest v době od , datum, do , datum, . Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo rozhodnutí ze dne , datum, o vyřízení stížnosti zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Tento rozsudek byl doručen žalobci do vlastních rukou dne , datum, a nabyl právní moci dne , datum, . Následně byl Vězeňskou službou ČR dne , datum, dle § 60 odst. 2 písm. d) vyhl. č. 345/1999 Sb. zrušen tento uložený kázeňský trest. Řízení o kázeňském trestu bylo dle § 47 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. zastaveno z důvodu uplynutí doby delší jak jeden rok od kázeňského přestupku. S tím byl žalobce seznámen dne , datum, . Rozhodnutím Vězeňské služby ČR ze dne , datum, byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů. Stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí byla rozhodnutím ze dne , datum, zamítnuta. Žalobce vykonal uložený trest v době od , datum, do , datum, . Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo rozhodnutí ze dne , datum, o vyřízení stížnosti zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Tento rozsudek byl doručen žalobci do vlastních rukou dne , datum, a nabyl právní moci dne , datum, . Následně byl Vězeňskou službou ČR dne , datum, dle § 60 odst. 2 písm. d) vyhl. č. 345/1999 Sb. zrušen tento uložený kázeňský trest. Řízení o kázeňském trestu bylo dle § 47 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. zastaveno z důvodu uplynutí doby delší jak jeden rok od kázeňského přestupku. S tím byl žalobce seznámen dne , datum, . Rozhodnutím Vězeňské služby ČR ze dne , datum, byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů. Stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí byla rozhodnutím ze dne , datum, zamítnuta. Žalobce vykonal uložený trest v době od , datum, do , datum, . Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo rozhodnutí ze dne , datum, o vyřízení stížnosti zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Tento rozsudek byl doručen žalobci do vlastních rukou dne , datum, a nabyl právní moci dne , datum, . Následně byl Vězeňskou službou ČR dne , datum, dle § 60 odst. 2 písm. d) vyhl. č. 345/1999 Sb. zrušen tento uložený kázeňský trest. Řízení o kázeňském trestu bylo dle § 47 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. zastaveno z důvodu uplynutí doby delší jak jeden rok od kázeňského přestupku. S tím byl žalobce seznámen dne , datum, . Žalobce podal dne , datum, žalobu o náhradu nemajetkové újmy, vzniklé na základě výše uvedených rozhodnutí Vězeňské služby ČR o uložení kázeňského trestu a zamítnutí stížností proti těmto rozhodnutím. Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti bylo správním soudem zrušeno a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Žalovaný vznesl námitku promlčení uplatňovaného nároku.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy začala běžet v okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o zrušení rozhodnutí Vězeňské služby ČR, kterým byly zamítnuty jeho stížnosti proti rozhodnutím o uložení kázeňského trestu, tzn. kdy mu byly doručeny rozsudky Krajského soudu v , adresa, . K tomu došlo dne , datum, a dne , datum, . Nejpozději začala promlčecí doba běžet od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, že po vydání zrušujících rozhodnutí správního soudu se řízení o kázeňských přestupcích zastavují. O tom byl žalobce vyrozuměn dne , datum, a dne , datum, . Žaloba byla podána až dne , datum, , tzn. déle jak šest let od , datum, a , datum, . Žaloba tedy byla podána po uplynutí promlčecí doby dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Námitka promlčení nároku žalobce tedy byla shledána důvodnou. Okresní soud též uzavřel, že námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Žalobce namítal, že námitka promlčení je vznesena v rozporu s dobrými mravy, protože ji uplatnil stát – Česká republika a byla vznesena proti nároku, který vznikl díky tomu, že žalobce na základě nezákonných rozhodnutí vykonal kázeňské tresty umístění do izolovaného oddělení. I stát však může vznášet námitku promlčení a samotná okolnost, že právě stát uplatnil námitku promlčení, nemůže být bez dalšího shledána v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud uvedl, že za situace, kdy žalobce v rámci výkonu trestu odnětí svobody vykonal 28 dnů umístění do uzavřeného oddělení, na základě rozhodnutí, která byla následně zrušena a kázeňská řízení byla poté zastavena z důvodu uplynutí doby, po kterou mohla být kázeňská řízení vedena, a žalobce podal žalobu o náhradu újmy po více jak deseti letech, co kázeňské tresty vykonal a po více jak šesti letech, co mu bylo sděleno, že řízení o kázeňských trestech se zastavují a že se ruší uložené kázeňské tresty, nebyla námitka promlčení shledána nemravnou. Žádné jiné další skutečnosti, proč by námitka promlčení byla nemravná, žalobce netvrdil. V tom je řešená situace odlišná od věci posuzované Ústavním soudem v rámci rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, . Žalobce netvrdil a nevysvětlil, co mu bránilo v podání žaloby před uplynutím promlčecí doby. Nenamítal, že by promlčecí doba začala běžet od jiného okamžiku. Jak vyplývá i z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , je nutné nalézt rovnováhu mezi požadavkem jednotlivce na ochranu jeho práv v důsledku škodlivého jednání státu a mezi jistotou státu po jakou dobu je nárok založený nezákonným postupem vymahatelný a vynutitelný soudně. S ohledem na dobu, která uplynula od výkonu trestů (více jak 10 let) a na to, že od doby, kdy byla žalobci doručena rozhodnutí správního soudu a od doby, kdy mu bylo oznámeno, že se řízení o kázeňských přestupcích zastavuje a že se uložené kázeňské tresty ruší (více jak 6 let), měl okresní soud za to, že námitka promlčení není vznesena v rozporu s dobrými mravy a požadavek na jistotu státu, po jakou dobu je nárok poškozeného vymahatelný, v tomto případě převážil. Pokud jde o rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, na které poukazoval žalobce, v něm se jednalo o odlišnou situaci, protože v řízení řešeném ústavním soudem se jednalo o podstatně jiný skutkový děj, na základě kterého měla vzniknout újma.

6. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání. Vytýkal okresnímu soudu, že dostatečně nepřihlédl ke skutečnostem jím tvrzeným a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávných skutkovým zjištěním. Zaujal názor, že okresní soud nesprávně vyhodnotil jím předestřenou judikaturu týkající se toho, že námitka promlčení ze strany žalovaného je v rozporu s dobrými mravy. Namítal, že k institutu promlčení nároku na náhradu újmy vzniklé při výkonu veřejné moci je třeba podle Ústavního soudu z hlediska ústavněprávního přistupovat tak, že v sobě obsahuje napětí mezi ochranou práv oprávněného na straně jedné a ochranou právní jistoty povinného (státu) na straně druhé. Je tedy nutné nalézt spravedlivou rovnováhu mezi ochranou práv poškozeného a ochranou právní jistoty. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Uvedl, že není právně vzdělanou osobou, byl umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody, což mu podstatně ztížilo přístup k informacím a právní ochraně proti nezákonným rozhodnutím. Poukázal i na nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž Ústavní soud konstatoval, že soudy tím, že připustily a ve svém rozhodování akceptovaly námitku promlčení vznesenou státem, aprobovaly jednání, které je contra bonos mores. Zdůraznil, že mu Vězeňská služba ČR, Věznice , adresa, , uložila a na žalobci vykonala kázeňské tresty umístění do uzavřeného oddělení na celkovou dobu 28 dní, přičemž podkladová rozhodnutí byla následně pro jejich nezákonnost soudem zrušena, tedy kázeňské tresty byly vykonány neoprávněně a nezákonně. Následně bylo přistoupeno ze strany Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , k vydání nových (zákonných) rozhodnutí o projednávaných skutcích. Jednáním Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , bylo nepřípustně zasaženo do jeho základních práv a jeho duševní integrity. Stát prostřednictvím Vězeňské služby ČR jednal vůči němu contra bonos mores, když mu protiprávně podstatně ztížil výkon trestu odnětí svobody. Stát (vězeňská služba) rozhodoval a působil vůči žalobci ve vrchnostenském (mocenském) postavení a žalobce se musel domoci svých práv až prostřednictvím správní žaloby a musel nezákonné tresty vykonat bez jakékoli náhrady či omluvy. Poukázal i na nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž je uvedeno, že v případě subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu nemateriální újmy platí paradoxně právě vzhledem k povaze této újmy mimořádně krátká šestiměsíční subjektivní lhůta, byť orámovaná desetiletým objektivním limitem. Neznamená to nic jiného, než že poškozený musí být mimořádně bdělý, zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného jednoduše odklidí formálně správně vznesenou námitkou promlčení. Zdůraznil, že okresní soud měl posoudit státem vznesenou námitku promlčení jako nemravnou a poskytnout ochranu jeho základním právům. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě bylo vyhověno.

7. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že je přesvědčen, že v řízení bylo prokázáno, že došlo k promlčení nároku žalobce a že námitka promlčení vznesená ze strany žalovaného nebyla učiněna v rozporu s dobrými mravy.

8. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Krajský soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu uvedenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které odkazuje a které s ohledem na odvolací námitky žalobce doplňuje pouze následujícím způsobem.

10. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v jiném řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 14 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

12. Dle § 14 odst. 3 zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Existují dvě výjimky z povinnosti předběžného projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního správního úřadu, a to jednak situace, kdy nárok žalovaný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání v situaci, kdy žalovaný dal jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá. V takové situaci by byl požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. zcela nadbytečný a je třeba vycházet z toho, že byl splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného nároku. Další výjimkou je situace, kdy soud prvního stupně nesplnění uvedené podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

15. Dle § 31 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Dle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoli právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Nejvyšší soud přitom opakovaně zaujal právní názor, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, je nutno posuzovat individuálně, a proto ji zpravidla nelze považovat za otázku zásadního právního významu, s obecným dosahem pro judikaturní praxi. Zásadní právní význam nelze přiznat ani s přihlédnutím k tomu, že byla námitka promlčení vznesená Ministerstvem spravedlnosti, které za stát jedná, neboť uplatnění námitky promlčení ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je k dispozici nejen poškozenému, ale i státu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

18. K institutu promlčení nároku na náhradu újmy vzniklé při výkonu veřejné moci je třeba z hlediska ústavněprávního přistupovat tak, že v sobě nese napětí mezi ochranou práv oprávněného na straně jedné a ochranou právní jistoty povinného (státu) na straně druhé. Na jedné straně je zde ústavní požadavek, aby se jednotlivci dostalo ochrany jeho práv poškozených jednáním státu tím, že utrpěl újmu v souvislosti s nezákonným postupem státu, na druhé straně by ani stát neměl být v nejistotě v tom ohledu, po jak dlouhou dobu je nárok založený nezákonným postupem vymahatelný a vynutitelný soudně. Je tedy nutné nalézt spravedlivou rovnováhu mezi ochranou práv poškozeného a ochranou právní jistoty. Ustanovení § 3 občanského zákoníku, podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení. Specifickou skupinu případů tvoří ty, v nichž byla námitka promlčení vznesena státem. S takovou situací byl Ústavní soud konfrontován například ve věci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . V tomto nálezu Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy tím, že připustily ve svém rozhodování a akceptovaly námitku promlčení vznesenou státem, aprobovaly jednání, které je contra bonos mores. Zdůraznil přitom specifickou povinnost státu jednat tak, aby jednak sám nezasahoval do základních práv jednotlivců, nadále aby aktivně poskytoval ochranu základním právům jednotlivce. Vždy je však nezbytné vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. Nové případy a jejich specifické okolnosti mohly být komplikované a netypické, to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení. Je zřejmé, že námitka promlčení může být za určitých okolností shledána rozpornou s dobrými mravy. Institut dobrých mravů je jakousi otevřenou „branou“, kterou mohou být do podústavního práva „vpuštěny“ ústavní hodnoty a principy v situacích, kdy výklad zákona vede k nespravedlivým či z ústavního hlediska jinak problematickým a nepřiměřeným důsledkům. Dobré mravy totiž mohou a mají napomáhat obecným soudům při hledání ústavněkonformního řešení konkrétní projednávané věci. Zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby může být v individuálních případech nepřiměřeně tvrdým postihem poškozeného ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej nálezy Ústavního soudu sp. zn. I , spisová značka, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

19. Žalobce se na žalovaném domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím Vězeňské služby ČR o uložení kázeňských trestů v rámci výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici , adresa, . Tento nárok žalobce sice neuplatnil u žalovaného ve smyslu § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., avšak nelze přehlédnout, že žaloba byla doručena žalovanému dne , datum, , již dávno uplynula lhůta šesti měsíců stanovená v § 15 odst. 2 zákona, v níž měl být jeho nárok eventuelně uspokojen, přičemž žalovaný dal najevo, že nárok žalobce uspokojit nehodlá. V této situaci by byl požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. zcela nadbytečný.

20. Okresní soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen. Promlčecí doba pro uplatnění nemajetkové újmy začala běžet v okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o zrušení rozhodnutí Vězeňské služby ČR, kterým byly zamítnuty jeho stížnosti proti rozhodnutím o uložení kázeňského trestu, tzn. kdy mu byl doručen rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (byl doručen žalobci do vlastních rukou dne , datum, a téhož dne nabyl právní moci), rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (byl doručen žalobci do vlastních rukou dne , datum, a nabyl právní moci dne , datum, ) a rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (byl doručen žalobci do vlastních rukou dne , datum, a téhož dne nabyl právní moci). Nejpozději začala promlčecí doba uplatnění nároku žalobce běžet od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, že po vydání zrušujících rozhodnutí správního soudu se řízení o kázeňských přestupcích zastavují. O tom byl žalobce vyrozuměn dne , datum, a dne , datum, . Žaloba však byla podána až dne , datum, , tzn. déle než šest let od , datum, a od , datum, . Žaloba tak byla podána po uplynutí promlčecí doby stanovené v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a vzhledem k vznesené námitce promlčení okresní soud nepochybil, když žalobu zamítl. Ostatně proti tomu, že nárok žalobce byl shledán promlčeným, žalobce ani žádné odvolací námitky nevznesl.

21. Námitka žalobce, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, nebyla shledána důvodnou. Poukazoval-li žalobce na to, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy z toho důvodu, že ji uplatnil stát – Česká republika, tak dle ustálené judikatury i stát může vznést námitku promlčení a pouze na základě této okolnosti, že námitku promlčení uplatnil stát, nelze dospět k závěru, že by námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v případech výjimečných, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Vždy je třeba vycházet z individuálních okolností každého případu. Žalobce však netvrdil existenci závažných důvodů, pro které by nemohl svůj nárok uplatnit včas (netvrdil např., jaké osobní, zdravotní, rodinné či pracovní důvody mu neumožnily podat žalobu před uplynutím promlčecí doby). Kromě toho žalobu podal velmi dlouhou dobu po uplynutí promlčecí doby (měl nárok uplatnit nejpozději do šesti měsíců od , datum, či od , datum, ), žalobu však podal až po více než šesti letech, tzn. dne , datum, . Žalobce tedy podal žalobu po více než šesti letech, kdy mu bylo sděleno, že se řízení o kázeňských trestech zastavují a že se kázeňské tresty, které mu byly uloženy, ruší. Dle judikatury Ústavního soudu je nutné vždy nalézt spravedlivou rovnováhu mezi ochranou práv poškozeného a ochranou právní jistoty státu, po jakou dobu je nárok založený nezákonným postupem vymahatelný a vynutitelný soudně. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že vzhledem k individuálním okolnostem této věci, tzn. vzhledem k tomu, že žalobce ani netvrdil existenci závažných důvodů pro neuplatnění svého nároku v promlčecí době a vzhledem k tomu, že nárok uplatnil až po uplynutí delší doby (šest let) po uplynutí promlčecí lhůty, není námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

22. Poukazoval-li žalobce v odvolání na konkrétní nálezy Ústavního soudu, je třeba zdůraznit, že se jednalo o odlišné situace, jiný skutkový děj, na základě kterého měla vzniknout nemajetková újma (tzn. složitost a komplikovanost věci, trestní stíhání několik let se všemi závažnými negativními dopady do života stěžovatele a osob mu blízkých – sebevražda manželky, starost o nezletilou dceru, vlastní zdravotní problémy, pověst v místě bydliště i profesní pověst apod.).

23. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

24. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a je tedy povinen nahradit žalovanému ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady tohoto řízení. Žalovaný má nárok na paušální náhradu ve výši , částka, za tři úkony (vyjádření k odvolání žalobce, příprava účasti na jednání a účast u jednání odvolacího soudu), celkem tedy , částka, (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).