25 Co 230/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , IČO: číslo sídlem Adresa žalobce b) název IČO: číslo sídlem Adresa žalobce zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem jméno sídlem adresa 2. Jméno advokáta B , IČO: IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o zaplacení 149 663 Kč a 16 629,20 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 21. května 2025 č. j. 105 C 25/2019-196, I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobci jsou povinni, každý rovným dílem, zaplatit prvému žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 20 313 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobci jsou povinni, každý rovným dílem, zaplatit druhému žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 22 938 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zcela zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby žalovaní jim společně a nerozdílně zaplatili 146 663 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně jdoucími od 2. 10. 2018 do zaplacení. Žaloba byla zamítnuta i potud, a pokud a) žalobce uplatnil vůči prvnímu žalovanému nárok na zaplacení dalších 16 629,20 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně od 2. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal oba žalobce k náhradě nákladů ve výši 63 690 Kč ve prospěch a) žalobce a ve výši 62 159,49 Kč ve prospěch b) žalované (výroky II a III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že a) žalobce je jediným společníkem a jednatelem b) žalobce a zároveň jako osoba samostatně výdělečně činná provozovatelem autoservisu specializovaného na opravy a údržbu automobilů zn. , jméno FO, se sídlem , adresa, .

3. A) žalobce uzavřel dne 15. 12. 2014 s druhou žalovanou pojistnou smlouvu č. , hodnota, pro pojištění podnikatelských rizik s místem pojištění č. , hodnota, , adresa, a místem pojištění č. , hodnota, , adresa, . Smluvci si sjednali výluku pojištění pro případ, že pojistitel (druhá žalovaná) neuhradí pojištěnému (a) žalobce) újmu, jejíž náhradu je pojištěný povinen poskytnout právnické osobě, se kterou je majetkově propojen.

4. Žalobce ad b) byl v rozhodné době (viz níže) vlastníkem osobního automobilu zn. , název, RZ , SPZ, bílé barvy (dále jen „předmětné vozidlo“).

5. Dne , datum, v odpoledních hodinách se dostavili do autoservisu provozovaného a) žalobcem na adrese , adresa, , , jméno FO, , nar. , datum, , jakožto zmocněnec zákaznice autoservisu , jméno FO, , nar. , datum, , a v jeho doprovodu první žalovaný. Oba si přišli převzít osobní automobil ve vlastnictví zmocnitelky zn. , název, , evidenční číslo , číslo, , které předtím zmocnitelka předala autoservisu k opravě. Na místě samém se mezi , jméno FO, a prvním žalovaným na straně jedné a zaměstnanci autoservisu na straně druhé strhla hádka, načež zaměstnanci o vzniklé situaci telefonicky informovali a) žalobce, který v té době dlel doma a měl fyzicky v držení předmětné vozidlo. Žalobce ad a) se neprodleně dopravil předmětným vozidlem, které přibližně ve 14:30 hod. zaparkoval na jediné přístupové pozemní komunikaci (ve vlastnictví obce , adresa, ) poblíž autoservisu. Rozepře poté pokračovala mezi a) žalobcem a prvním žalovaným a přerostla ve vzájemnou fyzickou půtku, kdy první žalovaný použil teleskopický obušek a žalobce ad a) flobertkový revolver , název, , ze kterého několikrát vystřelil; jednalo se o revolver volně prodejný osobám starším 18 let a tehdy spadajícím do kategorie „D“ dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů a používaný k výcvikovým účelům a sportovní střelbě. Fyzický střet se postupně přenesl před předmětné vozidlo, do něhož urychleně nastoupil předními levými dveřmi na místo řidiče a znemožnil těmito dveřmi vstup a) žalobci tím, že dveře zevnitř držel rukama. Žalobce ad a) proto vstoupil do vozidla zadními levými dveřmi a ty za sebou zabouchl. Fyzický kontakt mezi prvním žalovaným a žalobcem ad a) pokračoval uvnitř vozidla, ale jeho průběh nebyly sto okolo stojící fyzické osoby svými smysly zaznamenat, protože boční okna vozidla byla zatmavená a dovnitř nebylo řádně vidět vyjma toho, že první žalovaný se na sedačce přemístil ze sedu do kleku čelem k žalobci ad a) a pak se spolu přetahovali o teleskopický obušek. Po skončení fyzického střetu oba z předmětného vozidla vystoupili, a) žalobce si přesedl na místo řidiče a s vozidlem odjel.

6. Žalobce ad a) jako zhotovitel vystavil žalobci ad b) coby objednateli dne , datum, fakturu č. , hodnota, za opravu předmětného vozidla ve výši 166 292 Kč se splatností do , datum, .

7. Žalobce ad a) oznámil druhé žalované dne , datum, pojistnou událost s požadavkem na zaplacení pojistného plnění ve výši 149 663 Kč, kdy od vzniklé škody 166 292 Kč odečetl 16 629 Kč, jakožto 10 % za spoluúčast. Druhá žalovaná odmítla pojistné plnění poskytnout s námitkou, že předmětné vozidlo nebylo v době vzniku tvrzené škody převzato a) žalobcem do servisu k opravě, nýbrž bylo zaparkováno v místě bydliště a) žalobce, který se jím odtud přepravil v rozhodné době na místo mimo prostor servisu. Kromě toho nebylo prokázáno, že autodíly, které a) žalobce předložil druhé žalované k prokázání vzniku škody, pocházejí z předmětného vozidla, a navíc na nich nebyly znatelné stopy poškození; druhá žalovaná se v tomto směru odkázala na výslednou zprávu z šetření ze dne , datum, , kterou vypracovala společnost , právnická osoba, se sídlem v , adresa, .

8. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav věci podřadil pod právní režim zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

9. Ve vztahu mezi b) žalobcem a prvním žalovaným vyslyšel námitku promlčení uplatněného práva ze strany prvního žalovaného. Argumentoval, že ke stavení promlčecí doby u účastníka, který přistoupil do řízení v jeho průběhu (§ 92 odst. 1 o. s. ř.), dochází dnem, kdy byl soudu doručen jeho souhlas se vstupem do řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 32 Odo 1387/2004). S odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu konstatoval, že dnem, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy se právo stalo nárokem (actio nata). Není přitom rozhodné, z jakého důvodu – subjektivního či objektivního – tak věřitel neučinil. Actio nata nastala ve většině případů splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním; tato splatnost může být určena dohodou či stanovena právním předpisem nebo rozhodnutím orgánu. Pro počátek promlčecí doby je tedy rozhodný den bezprostředně následující po dni, kdy došlo ke vzniku dluhu, a nikoli až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 33 Cdo 2874/2007). Mělo-li ke škodě dojít , datum, a o výši škody se b) žalobce dozvěděl nejdéle , datum, z faktury vystavené jeho jediným společníkem a jednatelem. Obecná tříletá doba (§ 629 odst. 1 o. z.) tak začala běžet , datum, a skončila , datum, . Žalobce ad b) pak udělil souhlas se svým vstupem do řízení až při jednání před soudem prvního stupně konaném dne , datum, .

10. Ve vztahu mezi b) žalobcem a druhou žalovanou neexistoval dle úsudku soudu prvního stupně žádný právní vztah založený smluvně či jinak. Nadto je třeba považovat za účinnou námitku promlčení uplatněného práva ze strany druhé žalované (§ 626, § 635 odst. 2 o. z.).

11. Ve vztahu mezi a) žalobcem a druhou žalovanou soud prvního stupně uzavřel, že jejich právní vztah se odvíjel od smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, pro pojištění podnikatelských rizik. Takto sjednané pojištění se vztahovalo pouze na dvě konkrétní místa, a to budovy čp. , číslo, a , číslo, v obci , adresa, . K údajné škodě však mělo dojít mimo těchto dvou míst. Nebylo prokázáno, že by a) žalobce coby zhotovitel díla převzal na základě objednávky b) žalobce předmětné vozidlo k opravě dříve, než k údajné škodě mělo dojít. Vyšlo naopak najevo, že krátce před vznikem domnělé škody pobýval ve svém bydlišti, kde nechal předmětné vozidlo zaparkované a odtud v něm odjel na místo samé.

12. Kromě toho druhá žalovaná byla vyvázána z povinnosti poskytnout a) žalobci pojistné plnění pro výluku ujednanou ve zvláštních pojistných podmínkách a tvořících nedílnou součást pojistné smlouvy (viz čl. 2 odst. 4 písm. c)), kdy pojistitel neuhradí újmu, jejíž náhradu je pojištěný (rozuměj a/ žalobce) povinen poskytnout právnické osobě, se kterou je majetkově propojen.

13. Ve vztahu mezi a) žalobcem a prvním žalovaným soud prvního stupně dovodil, že a) žalobce nesplnil svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b), § 120 odst. 1 o. s. ř.) ohledně vzniku škody, ačkoli k tomu byl soudem veden dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. během jednání konaného dne , datum, . Navíc u soudu odpovídal značně neurčitě, kdy doslova uvedl, že … „teď neví, na koho byla uzavřena pojistná smlouva, škodu žaluje jako fyzická osoba podnikající, protože by tam byl nesoulad mezi vlastnictvím vozidla a uzavřenou pojistnou smlouvou. Všechny kupní smlouvy na vozidlo byly uzavřeny na fyzickou osobu podnikající a pak se převádělo na právnickou osobu. Neví, proč škodu žaluje a jak moc velká škoda vznikla jako osobě podnikající“.

14. Proti rozsudku se odvolali oba žalobci, přičemž brojili vůči zamítavému výroku ve věci samé a něm závislým nákladovým výrokům. Přednesli, že bylo nepochybně prokázáno, že první žalovaný způsobil škodu tím, že vnikl do předmětného vozidla, kde údery poškodil interiér a elektronická zařízení, konkrétně dekorativní lišty, elektronické ovladače, řídící systém „Comand“. Předmětné vozidlo bylo v době poškození staré 5 let a elektronické systémy předtím fungovaly, což znamená, že nikdo jiný než první žalovaný nemohl škodu způsobit. Škodu zadokumentovala na místě samém přivolaná policie. Vznik a rozsah škody doložily i výpovědi svědků , jméno, a , jméno, , slyšených před soudem prvního stupně. Namítali, že nárok žalobce ad b) promlčen není, protože nevěděl, kdo za škodu odpovídá a neví to dodnes. Soudu prvního stupně vytýkali, že neprovedl některé z jimi navržených důkazů. Žádali, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. Oba žalovaní se s napadeným rozsudkem ztotožnili a navrhli jeho potvrzení.

16. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

17. Podle § 2426 odst. 1 o. z. skladovatel nahradí ukladateli škodu vzniklou od převzetí věci do jejího vydání, neprokáže-li, že ji nemohl odvrátit.

18. Podle § 2598 odst. 2 věty prvé o. z. zhotovitel odpovídá za věc převzatou od objednatele jako skladovatel.

19. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) mj. obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

20. Vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na zahájení řízení (žalobě) představuje samotný základ návrhu, tvrzení, z nichž má vyplynout oprávněnost uplatněného nároku. Po navrhovateli (žalobci) se žádá, aby srozumitelně a přehledně popsal okolnosti, které vedly k podání návrhu, tedy skutkový děj (skutková tvrzení). Přitom je třeba dbát na logickou provázanost tvrzení, která by měla být jednoznačná a konkrétní, aby nemohlo dojít k záměně se skutkem jiným a měla by se přitom týkat jen okolností, jež mohou mít pro rozhodnutí soudu význam. Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2022).

21. Žalobce ad a) a spolu s ním i žalobce ad b) poté, co nastoupil do řízení, tvrdili, že žalobce ad b) jakožto vlastník předmětného vozidla předal v pozici objednatele vozidlo do opravy (údržby) žalobci ad a) coby zhotoviteli. Uvedené tvrzení je zakotveno již přímo v žalobě a žalobci jej až do vyhlášení napadeného rozsudku nijak nekorigovali. Viděno optikou tohoto skutkového tvrzení byl vnitřní (dvoustranný) právní vztah mezi žalobci založen smlouvou o dílo podle § 2586 a násl. o. z. Mělo-li v době od převzetí předmětného vozidla žalobcem ad a) za účelem provedení díla do předání vozidla žalobci ad b) dojít ke škodě, nesl by odpovědnost za škodu přímo ze zákona (§ 2426 odst. 1, § 2598 odst. 2 o. z.) žalobce ad a) jako zhotovitel v pozici skladovatele.

22. Žalobce ad a) ostatně přenos odpovědnosti za škodu výslovně připouští v žalobě a zároveň tvrdí, že škodu odstranil naturálně provedením opravy na vlastní náklady. Při dalším vylíčení skutkového děje v žalobě ovšem tvrdí, že vzniklou škodu ve výši 166 292 Kč navíc ještě v penězích uhradil poškozenému žalobci ad b). To by ovšem znamenalo, že žalobce ad a) by nahradil škodu žalobci ad b) duplicitně, a to nejprve naturálně a poté v peněžité formě. Zde se nejednalo o jediný rozbor ve skutkových tvrzeních žalobců, jak na to zcela správně upozornil soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku (viz bod 26 a 30 napadeného rozsudku).

23. Otázka zásadního významu pro rozhodnutí věci samé zněla tak, zda tvrzená škoda na předmětném vozidle vůbec vznikla. Soud prvního stupně na tuto otázku správně odpověděl záporně. Ve sporném civilním řízení žalobce stíhá povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b), § 120 odst. 1 o. s. ř.), jak správně zdůraznil soud prvního stupně. Najisto bylo postaveno pouze to, že mezi žalobcem ad a) a prvním žalovaným se rozhořela dne , datum, kolem 14:30 hod. fyzická roztržka, kdy jeden z nich použil teleskopický obušek a druhý střelnou zbraň, a ta se pak přenesla do interiéru předmětného vozidla stojícího mimo (pojištěné) budovy autoservisu a prodejny. Žádný z očitých svědků nezaznamenal děj uvnitř předmětného vozidla natolik přesně a věrohodně, aby bylo možno spolehlivě uzavřít, že došlo k poškození konkrétních částí a dílů vozidla a že to byl právě první žalovaný, kdo škodu svým jednáním způsobil. K tomu přistupuje expertní šetření společnosti , právnická osoba, se sídlem v , adresa, ze dne , datum, , z něhož vyplynulo, že díly, které předal žalobce ad a) druhé žalované v rámci likvidace pojistných událostí, které nepocházely z předmětného vozidla, a navíc nevykazovaly znaky poškození.

24. Soud prvního stupně v souladu s ust. § 132 o. s. ř. podrobil jím provedené důkazy testu věrohodnosti (pravdivosti) včetně tvrzení, že žalobce ad b) předal předmětné vozidlo k opravě žalobci ad a) ještě před vznikem údajné škody a že předmětné vozidlo se nenacházelo krátce před vznikem škody v areálu autoservisu jen proto, že žalobce ad a) s ním vyjel na zkušební jízdu; odvolací soud v tomto směru v zájmu stručnosti odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku (viz bod 26 a 30).

25. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 257/97).

26. K tomu se sluší dodat, že občanské soudní řízení je ovládáno zásadou přímosti, kdy hodnocení důkazů je věcí toho soudu, který provádí dokazování. Soud prvního stupně se své povinností dané mu v ust. § 132 o. s. ř. hodnotit jím provedené důkazy z hlediska důležitosti, zákonnosti a věrohodnosti beze zbytku zhostil.

27. Nezdařil-li se straně žalující důkaz o vzniku škody, nemohl obstát jejich nárok na náhradu škody vůči žádnému z žalovaných. V případě druhé žalované k tomu přistupuje navíc ta okolnost, že mezi ní a žalobcem ad b) nevznikl žádný právní poměr založený smlouvou, právním předpisem, deliktním jednáním či jinak. Pokud šlo o vztah mezi druhou žalovanou a žalobcem ad a), zde bylo aktivováno smluvní ujednání o výluce z pojištění pro případ, že pojištěný je povinen poskytnout náhradu právnické osobě, se kterou je majetkově propojen (viz shora).

28. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

29. Vzhledem k tomu, že oba žalovaní se s úspěchem ubránili odvolání, vzniklo jim na úkor žalobců právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

30. V případě prvního žalovaného se jednalo o odměnu advokáta za poskytnutí placené právní služby za 2 úkony v sazbě po 7 780 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem 11. 11. 2025, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, náhradu za promeškaný čas 1 500 Kč a náhradu cestovních výdajů při osobního automobilu na trase , adresa, a zpět 2 593 Kč, celkem 20 313 Kč (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu).

31. V případě druhé žalované šlo o odměnu advokáta za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem 11. 11. 2025) v sazbě po 7 100 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, náhradou za ztrátu času 1 500 Kč, náhradou cestovních výdajů při použití osobního automobilu na trase , adresa, a zpět 2 357 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty 3 981 Kč, celkem 22 938 Kč.