25 CO 239/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: právnická osoba , IČO sídlem adresa o zaplacení částky 57.966 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2022 č. j. 21 C 26/2021-145 Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že žaloba je co do základu důvodná a že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (body I. a II. výroku rozsudku okresního soudu).

2. Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku předně předestřel obsah žalobního návrhu ze dne 12. 1. 2021 a nesouhlasného stanoviska žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně. Rozvedl, že dne 29. 6. 2020 způsobil strom ve vlastnictví žalovaného svým vývratem a pádem škodu na oplocení žalobce. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že šlo o strom rostoucí na pozemku ve vlastnictví žalovaného a že tento strom se vyvrátil a svým pádem způsobil škodu na oplocení žalobce. Sporným bylo, zda žalovaný zanedbal nad tímto stromem náležitý dohled a zda je tedy povinen nahradit žalobci škodu, kterou pád stromu způsobil. Jednalo se o posouzení porušení speciální prevenční povinnosti podle ustanovení § 2937 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dále byl mezi účastníky spor o výši škody, soud proto rozhodoval o základu nároku mezitímním rozsudkem. Prvostupňový soud při posuzování této kauzy vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2508/2012. S ohledem na závěry znalce učiněné v tomto řízení dospěl k závěru, že předmětný strom vyžadoval konkrétní pěstební zásah, a to symetrizaci koruny. Pokud by bylo realizováno toto pěstební opatření v podobě lokální redukce stromu z důvodu jeho stabilizace, pravděpodobnost selhání stromu by se patřičně snížila; provedení tohoto zásahu bylo lze na žalovaném rozumně požadovat. Nutnost takového pěstebního zásahu vyplývá i z tzv. karty stromu, pořízené v rámci inventarizace zeleně provedené žalovaným v r. 2014 - konkrétně zde byla uvedena jako doporučené pěstební opatření shora zmíněná lokální redukce z důvodu stabilizace. V řízení nebylo prokázáno, že by takový řez, jehož cílem je lokální redukce za účelem odlehčení nebo symetrizace části koruny z důvodu zvýšení její stability, byl žalovaným proveden. Žalovaný sice prokázal, že v r. 2016 provedl prořezání stromořadí, jehož součástí byl předmětný strom, avšak z tvrzení samotného žalovaného vyplývá, že v r. 2016 byla provedena redukce korun stromů směrem do komunikací a odstraňování suchých a poškozených větví. Šlo tedy o lokální redukce za účelem vytvoření průjezdního/podchozího profilu. Žalovaný však měl provést lokální redukci stromu z důvodu stabilizace a provedení takového řezu nebylo v řízení žalovaným nijak prokázáno. Znalec poukázal ve znaleckém posudku na to, že daný strom vykazoval asymetrii koruny s přítomností silné kosterní větve ve směru nad komunikací, tato podoba stromu vyplývá i z fotodokumentace na www.mapy.cz z r. 2019 - tedy v r. 2016 nemohl být řez za účelem stabilizace stromu proveden. Žalovaný tak zanedbal dohled nad stromem. Žalobci nelze podle okresního soudu přičítat porušení prevenční povinnosti (pro případné spoluzavinění), neboť není odborníkem v oblasti péče o stromy. Vždyť ani pracovníci [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [role v řízení], jejichž náplní práce je péče o zeleň, bezprostředně hrozící újmu – změnu v náklonu stromu - nezaznamenali. Rovněž v řízení nebylo prokázáno, že by vývrat stromu způsobila vyšší moc, konkrétně extrémní srážky v měsíci červnu r. 2020. Ze znaleckého posudku totiž vyplývá, že zvýšené zásobení půdy vodou může sice způsobit snížené tření povrchu kořenů s okolním substrátem; k tomu, aby se tento faktor projevil na stabilitě stromu, by bylo ovšem nutné hloubkové prosycení půdního substrátu alespoň do hloubky 50 - 100 cm, což nelze u krátkodobé srážkové činnosti očekávat, zvlášť v městském prostředí. Distribuce staticky významného kořenového systému je totiž v podmínkách městského prostředí zpravidla hloubkově limitovaná v důsledku zhutnění půdy, zasahuje cca do hloubky 1 metru. Aby v důsledku změny frikce kořenů s půdními částicemi došlo k významnějšímu narušení stability stromů, musí dojít k provlhčení půdního profilu do signifikantní hloubky cca 50 - 75 cm, přičemž tento proces je významně limitovaný zhutněním půdy a povrchovým odtokem srážkové vody. Vliv srážkové činnosti na selhání stromu proto znalec považoval pouze za marginální. Okresní soud uzavřel, že škodu na oplocení žalobce způsobil strom ve vlastnictví žalovaného, přičemž žalovaný neprokázal, že náležitý dohled nad stromem nezanedbal; je proto povinen žalobci nahradit škodu na oplocení. Žalobu tudíž okresní soud shledal co do základu důvodnou.

3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalovaný. Soud prvního stupně podle něj nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“). Soud prvého stupně uvedl, že by provedení důkazu bylo v rozporu s § 118b odst. 1 věta poslední za středníkem OSŘ. Žalovaný však na úhrn srážek (včetně odkazu na data z [anonymizována čtyři slova] je„ [anonymizováno]“ /, která jsou veřejně dostupná) poukazoval dávno před koncentrací řízení, například již ve svém vyjádření ze dne 22. 2. 2021; uvedené tvrzení bylo obsaženo i ve vyjádření správce zeleně, ve výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] (ten potvrdil, že srážková činnost před pádem stromu byla abnormální). Po koncentraci řízení byl zpracován znalecký posudek, žalovaný ve vyjádření k němu uvedl konkrétní webový odkaz na stránky [anonymizováno], přičemž v tomto případě se jedná o naplnění podmínky stanovené v § 118b věta třetí OSŘ. Stěžejním pro posouzení, zda byla škoda způsobena zásahem vyšší moci, byl právě úhrn srážek. Uvedené potvrdil i znalec v doplnění znaleckého posudku. Pakliže by soud prvého stupně provedl důkaz historickými daty z [anonymizováno], žalovaný by prokázal, že srážková činnost byla nadprůměrná. Žalovaný prokázal, že v období předcházejícímu pádu stromu byly v dané oblasti extrémní srážky. Na stránkách [anonymizováno] jsou prezentovány měsíční, resp. denní srážkové úhrny zachycené na měřící stanici [část obce]. Z přístupných dat je zřejmé, že množství srážek, které napršelo za dva týdny před pádem stromu, je srovnatelné s nejvyšším úhrnem srážek za celý měsíc červen za posledních 30 let. Tyto naměřené hodnoty považuje žalovaný za zcela extrémní a naprosto vybočující z běžného normálu pro danou oblast v daném období. Soud prvního stupně tedy neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalovaným navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Řízení je postiženo též i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Po právní stránce soud prvého stupně posoudil věc dle ustanovení § 2937 odst. 1 o. z., žalovaný pro tento případ namítl nedostatek pasivní legitimace, když správcem zeleně byly [anonymizována dvě slova] [obec] - soud prvého stupně se s touto námitkou nevypořádal. Žalovaný odkázal na své vyjádření ke znaleckému posudku a jeho doplnění ze dne [datum], neboť tyto soud prvého stupně nezohlednil a dostatečně se s nimi v odůvodnění rozsudku nevypořádal. Odvolatel zdůraznil, že ze znaleckého posudku a jeho doplnění vyplývá jednoduchý závěr - vývrat stromu není možný bez poškození kořenového systému, přičemž poškození kořenového systému není možné při běžně prováděných prohlídkách zjistit. Na viditelné části kmene a kořenových nábězích nebyly zjištěny žádné defekty, a to ani skryté uvnitř kmene. Znalec potvrdil, že silně podmáčený terén by měl vliv na stabilitu stromu a žalovaný prokázal (odkazem na data z [anonymizováno], svědeckými výpověďmi a konkrétními číselnými údaji), že v daném období byly srážky zcela nadprůměrné. Za dané situace tak žalovaný nemohl více dostát prevenční povinnosti a za škodu neodpovídá, neboť tato byla způsobena zásahem vyšší moci. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby výrok I. změnil a žalobu zamítl.

4. Vedlejší účastník na straně žalované se ztotožnil s obsahem odvolání žalovaného.

5. Žalobce měl rozsudek okresního soudu za správný a jeho odůvodnění za precizní. Navrhl jej potvrdit.

6. Po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že se jedná o odvolání přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal krajský soud jako soud odvolací rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přihlížel přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (§ 212 a § 212a OSŘ), při jednání (§ 214 odst. 1 OSŘ) – za omluvené neúčasti vedlejšího účastníka na straně žalované (§ 101 odst. 3 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

7. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně uvedenými v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku; dodává, že se jedná o tzv. mezitímní rozsudek přijatý s odkazem na ust. § 152 odst. 2 věta druhá OSŘ. Prvostupňový soud podle ust. § 6, § 120 a § 153 odst. 1 OSŘ úplně a řádně zjistil skutkový stav, provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 OSŘ a vyvodil z nich adekvátní právní závěry. Už okresní soud se také náležitým způsobem a dostatečně vypořádal s většinou námitek, které žalovaný ve svém opravném prostředku v principu opakuje. Krajský soud se i s touto částí odůvodnění napadeného rozsudku plně ztotožňuje, a přestože se žalovaný v odvolání snaží své výhrady částečně novými formulacemi podpořit, případně ještě poněkud rozvinout, i zde odvolací soud v první řadě odkazuje na přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně.

8. Podle § 2937 odst. 1 o. z. způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.

9. Žalovaný ve svém odvolání namítal, že okresní soud nezohlednil jeho argumentaci uvedenou v procesním podání a nijak se s ní nevypořádal. Uplatnil tak námitku nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. K tomu odvolací soud uvádí, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky účastníků či odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí; měřítkem je zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít ve svém odvolání odvolací důvody. Obecně - i pokud tedy rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje v úplnosti všem požadavkům kladeným procesním předpisem (§ 157 odst. 2 OSŘ) na jeho odůvodnění, není takové rozhodnutí nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 100/2013). V posuzované věci odůvodnění rozsudku okresního soudu vytvářelo více než dostatečnou oporu k tomu, aby žalovaný mohl v odvolání uplatnit odvolací důvody, vznést řadu odvolacích námitek a obsáhlou odvolací argumentaci, a již proto nelze tento rozsudek považovat za nepřezkoumatelný. Odvolací soud proto neshledal důvod pro zrušení rozsudku okresního soudu podle § 219a odst. 1 písm. b/ OSŘ a pro vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a/ OSŘ.

10. Odvolací soud nepřisvědčuje ani námitce žalovaného, že není ve sporu pasivně legitimován. Podle shora citovaného ustanovení § 2937 odst. 1 o. z. způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Subjekt odpovědný ze zákona za škodu způsobenou věcí, jejímž je vlastníkem, nemůže svou odpovědnost převést (přenést) na jiný subjekt, který si zřídil k zabezpečení údržby a oprav věci. K převodu (přenosu) odpovědnosti vlastníka za škodu způsobenou věcí nedochází, pokud vlastník věci zřídí subjekt k údržbě věci, či pokud s jiným subjektem uzavře kupř. servisní smlouvu. V tomto směru odkazuje krajský soud na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1220/2010, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 10781; srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1531/2012, publikovaný tamtéž pod C 13648), od které nemá důvodu se odchýlit.

11. Dále žalovaný polemizoval s hodnocením důkazů ze strany okresního soudu, předkládal hodnocení vlastní a ve vztahu ke zjišťování skutkového stavu vyslovoval nesouhlas s neprovedením jím navrhovaného důkazu.

12. Podle ustanovení § 132 OSŘ důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

13. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v nynějším občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

14. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce - soudu, nemusí se pochopitelně shodovat s představami účastníků. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 OSŘ. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 OSŘ. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

15. Z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že okresní soud svůj skutkový závěr o tom, co bylo příčinou vývratu předmětného stromu, založil na skutečnostech, které vyplynuly z provedeného dokazování; v souladu s ust. § 132 OSŘ nezahrnul do rámce svých úvah jen některé z provedených důkazů, aniž by se jakkoliv vypořádal s důkazy ostatními, z nichž by se mohlo podávat zjištění odlišné. Odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu v tomto směru rovněž odpovídá ust. § 157 odst. 2 OSŘ Okresní soud v souladu s § 129 odst. 1 OSŘ provedl důkaz listinami, podle § 127 OSŘ provedl důkaz znaleckým posudkem. Provedení důkazů odpovídalo zákonu a účastníkům podle obsahu protokolů o jednání nebylo upřeno jejich právo vyjádřit se k provedeným důkazům podle § 123 OSŘ. Skutkový závěr okresního soudu, že předmětný strom vyžadoval konkrétní pěstební zásah, a to symetrizaci koruny, že k tomuto zásahu nedošlo a že právě to je příčinou vývratu stromu, má oporu v provedeném dokazování. Okresní soud učinil daná skutková zjištění především ze znaleckého posudku. Podle krajského soudu je zřejmé, že posudek zpracoval znalec z oboru, který je pro odborné posouzení zde relevantních skutečností z hlediska své specializace zcela příhodný. Znalecký posudek podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, který se jím zabývá jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 OSŘ). Nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) ovšem věcnou správnost odborných závěrů znalce, nýbrž posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logiky odůvodnění jeho závěrů a souladu s ostatními provedenými důkazy. Jinými slovy - posuzuje, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 27 Cdo 4585/2018). Právě z uvedených hledisek okresní soud vyhodnotil posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], jako zcela přesvědčivý a krajský soud tento jeho závěr bezezbytku sdílí.

16. K odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud dodává, že jím prezentovaná verze vychází z izolovaného hodnocení provedených důkazů a s některými důkazy je pak jeho verze v přímém rozporu. V každém případě zjištěný skutkový stav nelze z právního hlediska hodnotit jinak, než jak jej hodnotil okresní soud.

17. Neprovedení žalovaným navrhovaného důkazu pak okresní soud v odůvodnění svého rozsudku náležitě odůvodnil, prvostupňový soud v daném případě postupoval podle ust. § 120 odst. 1 věta druhá OSŘ. Provedení tohoto důkazu by bylo nadbytečné, neboť nemohlo přivodit jiné právní posouzení věci. Okresní soud učinil podrobná skutková zjištění o všech okolnostech, které jsou pro rozhodnutí o základu žalobcem uplatněného nároku důležité, provedené důkazy vyhodnotil způsobem, kterému podle krajského soudu není co právem vytknout, aplikoval přiléhavá zákonná ustanovení, jež vyložil souladně s východisky přijímanými ustálenou soudní praxí, a tímto způsobem dospěl k odpovídajícím závěrům, které řádně odůvodnil. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem je zcela správné i hodnocení okresního soudu, že nelze uzavřít, že se žalovanému zdařil důkaz, jímž náležitý dohled nezanedbal.

18. Odvolací soud z důvodů shora uvedených mezitímní rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ust. § 219 OSŘ potvrdil.