25 Co 271/2004

Plný text

U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců JUDr. V. ., Ph.D. a Mgr. M. P. ve věci oprávněného P.S ., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti povinnému I.v. c. , s.r.o. se sídlem v H. K., o výkon rozhodnutí, k odvolání soudní exekutorky proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 1. března 2004, č.j. Nc 8872/2002-22, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh jím ustanovené soudní exekutorky JUDr. M. D. se sídlem Exekutorského úřadu v H. K., aby usnesení okresního soudu ze dne 31.7.2003, č.j. Nc 8872/2002-13 bylo doplněno o výrok, kterým by bylo oprávněnému uloženo nahradit exekutorce náklady exekuce v částce 4.031,-Kč. Vyšel ze zjištění, že exekuce byla nařízena usnesením ze dne 15.7.2002, č.j. Nc 8872/2002-7. Okresní soud k návrhu oprávněného exekuci usnesením ze dne 3 1.6.2003, č.j. Nc 8872/2002-13 zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; usnesení nabylo právní moci dne 22.11.2003. Dotčená exekutorka v podání ze dne 3.2.2004 (č.l. 16-17 spisu) s odkazem na ustanovení § 87 a násl. zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších novel (dále jen “exekuční řád”), navrhla, aby jí soud na vrub oprávněného přiznal odměnu ve výši 3.000,- Kč a náhradu hotových výdajů v částce 1.031,- Kč. Okresní soud n aložil s posléze uvedeným podáním jako s návrhem na vydání doplňujícího usnesení (§ 166, § 167 odst. 2 o.s.ř.). Dovodil, že za situace, kdy usnesení o zastavení exekuce došlo do právní moci, nebylo lze dodatečně rozhodnout o náhradě nákladů exekuce. Prot i usnesení se odvolala dotčená soudní exekutorka. Přednesla, že po zastavení exekuce již nemohla činit jakékoli úkony směřující k provedení exekuce, a to ani ty, kterými by byl postižen majetek povinného k úhradě nákladů exekuce. V otázce náhrady svých ná k ladů zůstala nečinná jen proto, že okresní soud jí nesdělil, že oprávněný podal návrh na zastavení exekuce a nevyzval ji, aby vyčíslila své náklady a že v rozporu s ustanovením § 56 exekučního řádu nedoručil usnesení o zastavení exekuce jejím prostřednict v ím. Tvrdila, že usnesení o zastavení exekuce jí bylo doručeno (již s doložkou právní moci) až dne 30.1.2004. Poznamenala, že náklady soudního exekutora nelze ztotožňovat s náklady řízení na straně účastníků. Soudní exekutor vystupuje v pozici účastníka jen po tu část exekučního řízení, které se týká náhrady jeho nákladů. Výrok o nákladech exekuce podle ustanovení § 89 exekučního řádu není vždy nezbytnou součástí rozhodnutí. Například při rozhodování o zastavení exekuce, v jejímž rámci již soudní exekutor r o zhodl o nákladech příkazem k úhradě, již není zapotřebí o náhradě nákladů rozhodovat. O nákladech exekuce však může soud rozhodnout až poté, co je soudní exekutor vyčíslil. Skutečné náklady soudního exekutora nelze zjistit pouze z prá vního předpisu, ale v součinnosti se soudním exekutorem. Ustanovení § 89 exekučního řádu nevymezuje žádnou lhůtu, v níž by bylo možno rozhodnout o nákladech exekuce; použití § 166 o.s.ř. tu proto není namístě. Tomu také odpovídá praxe obecných soudů. Odvo l atelka navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a aby věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud v souladu s ustanovením § 210 odst. 1 o.s.ř. nedoručil odvolání účastníkům. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že odvolání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení, aniž by nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že od v olání není opodstatněné. Rozhodování o náhradě nákladů exekuce, nařízené a prováděné podle exekučního řádu, se nevymyká z ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. (§ 52 odst. 1 exekučního řádu) v tom smyslu, že o náhradě nákladů rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Rozhodnutí, jímž bylo skončeno exekuční řízení, bylo usnesení okresního soudu ze dne 31.7.2003, č.j. Nc 8872/2002-13. Z obsahu spisu, konkrétně pak z doručenky připojené k referátu soudce na č.l. 14, přitom vyplynulo, že okresní soud doručil posléze označené usnesení odvolatelce již dne 22.8.2003, a nikoli až dne 30.1.2004, jak tvrdila odvolatelka. Jestliže okresní soud nerozhodl o náhradě nákladů exekuce přímo v usnesení o zastavení exekuce (§ 151 odst. 1 o.s.ř.), mohl tak učinit dodatečně doplňujícím usnesením (§ 166, § 167 odst. 2 o.s.ř.). Nabízela se možnost, že by se z moci úřední chopil iniciativy okresní soud, anebo dotčená soudní exekutorka podáním návrhu na vydání doplňujícího usnesení. V obou případech je však možnost doplnění chybějícího výroku vázána na zákonem stanovenou lhůtu (§ 166 odst. 1 o.s.ř.). Soud může rozsudek, resp. usnesení doplnit před tím, než nabyde právní moci. Účastník může, bez ohledu na právní moc rozhodnutí, navrhnout doplnění rozh o dnutí do patnácti dnů od doručení rozhodnutí. Jestliže okresní soud v daném případě nedoplnil usnesení o zastavení exekuce o nákladový výrok z vlastní iniciativy, zbýval návrh dotčené soudní exekutorky. Lhůta k jeho podání začala běžet ode dne následujícího po doručení usnesení o zastavení exekuce, tj.23.8.2003. Vzhledem k tomu, že poslední den lhůty připadl na sobotu 6.9.2003, posunul se konec lhůty na pondělí 8.9.2003 jako na nejbližší pracovní den (§ 57 odst. 1 a věta druhá o.s.ř.). Předala-li odvolat e lka návrh na doplnění usnesení poště k doručení až dne 3.2.2004, dostala se do prodlení, jehož procesním důsledkem bylo zamítnutí návrhu pro opožděnost. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadené usnesení potvrdil (§ 219 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V Hradci Králové dne 31. května 2004