25 Co 311/2006

Plný text

25Co 311/2006-57 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M.P., nar. xxx, bytem Slovenská republik a, xxx, zastoupené E.P., nar. xxx, bytem tamtéž, proti povinnému M.P., nar. xxx, t. č. Věznice Valdice, pro dlužné a běžné výživné pro nezletilé dítě, k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 10.3.2006, č.j. 21E 10/2006-22, t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se m ě n í takto : a) Soud nařizuje podle rozsudku Okresního soudu v Trenčíně ze dne 12.5.1999 č. k. 5C 569/99-14 k uspokojení přednostní pohledávky výživného oprávněné M.P., nar. xxx, na dlužném výživném za dobu od 1.1.2002 do 31.12.2004 ve výši 37.500 Sk a dále pro výživné po dobu od 1.1.2005 ve výši 1.500,--Sk do každého patnáctého dne v měsíci předem výkon rozhodnutí srážkou z praco v ní odměny odsouzeného, která přísluší povinnému proti Věznici Vězeňské služby České republiky Valdice, se sídlem Valdice, nám. Míru 55. b) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány. c) Věznici se přikazuje, aby potom, kdy jí bude nařízení výkonu rozhodnutí doručeno, prováděla podle zvláštního právního předpisu srážky z pracovní odměny povinného. Sražené částky zadrží a vyplatí je bez újmy práv, která již dříve nabyla, oprávněné ihned poté, co obdrží od soudu vyrozumění, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci. d) Soud zakazuje věznici, aby potom, kdy jí bude nařízení výkonu doručeno, povinnému vyplatila výkonem rozhodnutí postiženou část pracovní odměny. Tento zákaz se vztahuje na mzdu, plat nebo jiný příjem povinného i u každého dalšího plátce, u kterého je povinný zaměstnán nebo od něho pobírá jiný příjem (§ 299 o.s.ř.). e) Povinný ztrácí dnem, kdy je věznici doručeno nařízení výkonu rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení výkonu rozhodnutí, právo na vyplacení té části pracovní odměny, která odpovídá stanovené výši srážek. f) Věznice ze sražených částek vyplatí pohledávku výživného na adresu : E.P., 911 01 Trenčín, xxx g) Věznice je povinna oznámit soudu do jednoho týdne, že povinný byl propuštěn na svobodu a kam a adresu zaměstnavatele, u něhož je povinný zaměstnán, pokud je jí znám. Je-li povinný přemístěn do jiné věznice, postoupí jí dosavadní věznice usnesení s přehledem o provedených srážkách a nová věznice pokračuje bez přerušení v provádění výkonu rozhodnutí. h) Byl-li povinný propuštěn na svobodu, musí to oznámit do jednoho týdne soudu, který nařídil výkon rozhodnutí. Do jednoho týdne musí povinný rovněž soudu oznámit, že nastoupil práci a u koho, popř. že začal pobírat jiný příjem.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů. Uzavřel, že exekuční titul byl vydán na území Slovenské republiky a podle článku 38 Rady ES č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výk o nu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I) lze takové rozhodnutí v České republice vykonat jen poté, co zde na základě návrhu kteréhokoliv účastníka řízení bylo prohlášeno za vykonatelné. Oprávněná přes výzvu s po u čením neprokázala, že exekuční titul byl prohlášen za vykonatelný, popř. že podala návrh na prohlášení vykonatelnosti. V odvolání oprávněná namítala, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí splnila. Předložila vykonatelný exekuční titul, kterým je rozsudek Okresního soudu v Trenčíně ze dne 12.5.1999 č.k. 5C 569/99-14, a stejně tak předložila i usnesení Okresního soudu v Trenčíně ze dne 17.4.2003 č.k. E 812/1999. Navrhla usnesení okresního soudu změnit tak, že jejímu návrhu na nařízení výko n u rozhodnutí bude vyhověno. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu a řízení mu předcházející a shledal, že odvolání je opodstatněné. V každém exekučním řízení zahájeném po vstupu České republiky do Evropské unie u exekučních titulů vydaných v jiné členské zemi, které nejsou potvrzeny jako evropský exekuční titul podle nařízení Rady ES č. 805/2004 o zavedení evropského exekučního titulu, je vždy nezbytné zvažovat, zda na daný případ dopadá nařízení Brusel

I. Postup soudu je upraven článkem 3 8 až 58 tohoto nařízení a ust. §§ 68a až 68c zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen MPSaP). Vztahuje-li se na konkrétní případ nařízení Brusel I, tak jsou vyloučeny dvoustranné či vícestranné dohody a smlouvy mezi člens k ými státy (článek 69 nařízení Brusel I). Nařízení Brusel I je nutno použít, a tudíž nadřadit nad tyto dohody a smlouvy jen v případě veřejných listin vydaných po vstupu nařízení v platnost a rozhodnutí mohou být uznána a vykonána podle nařízení Brusel I, p okud po tomto datu bylo zahájeno řízení, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno. Nařízení Brusel I pro původní členy Evropské unie vstoupilo v platnost 1.3.2002 a pro nově přistoupivší státy vstoupilo v platnost 1.5.2004 (článek 66 odst. 1 nařízení Brusel I). V souzené věci oprávněná zahájila vykonávací řízení v České republice, která je členskou zemí Evropské unie, a předložila titul navržený k výkonu - rozsudek Okresního soudu v Trenčíně ze dne 12.5.1999 č.k. 5C 569/99-14. Tento rozsudek není potvrzen jako e vropský exekuční titul. Na rozdíl od okresního soudu učinil odvolací soud závěr, že na tento případ nedopadá nařízení Brusel

I. Exekuční titul byl totiž vydán před 1.3.2002, tedy před okamžikem, kdy nařízení Brusel I vstoupilo v platnost. Nařízení Brusel I proto nenahrazuje podle svého článku 69 smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsané v Praze dne 29.10.1992, vydané ve Sb í rce zákonů pod č. 209/1993 Sb. Z tohoto důvodu odvolací soud neaplikoval nařízení Brusel I, ale podle § 2 MPSaP danou problematiku podřídil pod zmíněnou smlouvu. Způsob uznání a výkonu rozhodnutí upravuje článek 25 smlouvy tak, že vykonatelná rozhodnutí o vyživovací povinnosti se vykonávají podle haagské Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti z 2.10.1973. Ve smyslu čl. 24 odst. 2 této Úmluvy se nařízení výkonu rozhodnutí řídí právním řádem České republiky, a to v této konkrétní věci částí šestou, ustanoveními § 251 a násl. o.s.ř. Podle ust. § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Z tohoto ustanovení vyplývá, že nařízení výkonu rozhodnutí předpokládá, že oprávněný podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a rozhodnutí, o které jde, je vykonatelné. Vykonatelnost se rozlišuje po stránce formální a materiální. Z hlediska formálního se rozhodnutí stává vykonatelné tehdy, jestliže up l yne lhůta v něm stanovená k plnění. Materiálně vykonatelné je rozhodnutí za předpokladu, že obsahuje označení oprávněné a povinné osoby, vymezuje povinnost k plnění a určuje lhůtu (§ 261a odst. 1 o.s.ř.). Všechny tyto předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny. Oprávněná podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, kterým je shora označený rozsudek Okresního soudu v Trenčíně. Ten je vykonatelný po stránce formální i materiální. Oprávněná i povinný jsou v něm řádně označeni, vymezena je plate b ní povinnost a nechybí ani lhůta k plnění, která uplynula. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. usnesení okresního soudu změnil tak, že návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z odměny odsouzeného vyhověl. Tento výkon rozhodnutí srážkami z odměny odsouzeného pro pohledávku dlužného i běžného výživného nařídil v měně Slovenské republiky, protože tak je ve vykonávaném titulu výživné přisouzeno. Věznice, která odsouzenému vyplácí odměnu, bude úhradu výživného p rovádět srážkou z čisté odměny povinného v rozsahu odpovídajícím přepočtu výživného stanoveného ve slovenských korunách na českou měnu podle kurzovního listu České národní banky platného v době provádění srážek. I na tyto případy se vztahuje ust. § 276 až 281 o.s.ř. (rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 5C 55/86.). Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 270 odst. 2 o.s.ř. Oprávněná, která má nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí, v řízení před okresním ani před krajským soudem náklady nevynaložila. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Proti tomuto usnesení není ani dovolání přípustné, ledaže Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V takovém případě by bylo možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení u Okresního soudu v Jičíně. V Hradci Králové dne 21. září 2006 Předseda senátu :