25 Co 330/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: právnická osoba sídlem magistrátu adresa za účasti: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o náhradu škody 2 930 825,45 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2024 č. j. 14 C 211/2022-131

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku náklady odvolacího řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu se žádostí, aby žalobce byl uznán povinným zaplatit žalovanému z titulu náhrady škody částku , částka, . Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalobce k tomu, aby nahradil žalovanému a vedlejšímu účastníků náklady řízení ve výši , částka, , resp. , částka, .

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce při odklízení spadlé větve dne , datum, utrpěl vícečetná poranění (zlomeninu laterárního tibiálního plata vlevo, subarachnoidální hemoragii vlevo, fissuru kalvy, tříštivou zlomeninu pravého klíčku a zlomeninu III. a IV. žebra vpravo). Žalobce se v odpoledních hodinách uvedeného dne pokoušel za pomoci svých synů , jméno FO, odstranit z pozemku (cesty) p. č. , hodnota, spadlou větev z topolu osika, načež ho zasáhla jiná padající větev. , adresa, osika rostl na pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ve spoluvlastnictví sourozenců , jméno FO, a , jméno FO, , zatímco později spadlá dubová větev patřila k dubu stojícímu na pozemku p. č. , hodnota, ve vlastnictví žalovaného. , právnická osoba, , p. o., přijala výzvu k výjezdu na místo zásahu dne , datum, v 19:04 hodin. Podle znaleckého šetření byl předmětný dub přiměřeně vitální, stabilní, provozně bezpečný a bez vážnějšího narušení statických poměrů. Do jeho koruny se nejméně od , datum, zaklesla v důsledku statického selhání vrchní část topolu osika; nebýt toho, větev dubu a dub jako takový by byla naprosto v pořádku. K mechanickému poškození dubové větve a finálnímu zlomu a pádu větve na zem došlo postupně. Zlomená dubová větev byla velice dlouhá a svým koncem zasahovala 2 metry na zem, možná i níže, takže musela být v jinak zcela volném a prázdném prostoru pod korunou dubu dobře patrná a nepřehlédnutelná. Předmětný dub se samovolně a přirozeně vyvíjí a není zapotřebí jakýchkoliv cílených pěstebních či zabezpečovacích zásahů. Žalobce si před započetím odklízecích prací neopatřil souhlas či povolení od pověřeného zaměstnance správce lesa na pozemku p. č. , hodnota, – , právnická osoba, . Žalobce předžalobní výzvou z , datum, uplatnil vůči , jméno FO, a , jméno FO, nárok na náhradu škody ve výši , částka, , z čehož , částka, připadalo na náhradu nemajetkové újmy na zdraví za vytrpěné bolesti a zbývajících , částka, na ztrátu na výdělku. Tutéž předžalobní výzvu poté žalobce dne , datum, adresoval žalovanému.

3. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že žalobce prokázal, že byl vážně zraněn, pravděpodobně úderem spadlé větve. Pokud by se jednalo o větev z dubu rostoucího na pozemku žalovaného, nevyšlo najevo, že by žalovaný, resp. subjekt pověřený obhospodařováním pozemku (lesa) péči o lesní porost zanedbával. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, konstatoval, že prevenční povinnost vlastníka lesa nelze chápat jako povinnost absolutní a žádné zákonné ustanovení žalovanému neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody. Ani splnění prevenční povinnosti nemůže zcela vzniku škody zabránit, přičemž jediným stoprocentně efektivním opatřením, které by vyloučilo vznik podobných škod, by bylo vymýcení celého lesního porostu.

4. Soud prvního stupně dále dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno stran časového sledu škodné události. Sám žalobce tvrdil, že k pádu osiky došlo mezi 15:00 – 16:00 hodin. Pokud by žalobce utrpěl zranění okolo 17:00 hodin, nabízí se logická otázka, proč byla na místo samé přivolána zdravotní záchranná služba až v 19:04 hodin a co se odehrálo během dvou hodin od 17:00 do 19:00 hodin.

5. Soud prvního stupně konečně shledal významné spoluzavinění na straně žalobce a jeho synů. Všichni si počínali nezodpovědně, když se po pádu vrcholového části topolu osika pohybovali v nebezpečném prostoru bez ochranných pomůcek a nevěnovali náležitou pozornost možnosti reálně hrozícího nebezpečí pádu dalších větví či stromů. Bylo krajně žádoucí, aby přivolali hasiče a ponechali odstranění spadlých větví na odbornících.

6. Proti rozsudku se odvolal žalobce, přičemž brojil vůči zamítavému výroku o věci samé a na něm závislým nákladovým výrokům. Soudu prvního stupně vytýkal, že nevyslyšel jeho důkazní návrh v podobě výslechu svědků – zaměstnanců , právnická osoba, , p. o., , jméno FO, a , jméno FO, , kteří mu poskytli na místě první lékařskou pomoc. Jmenovaní svědci by mohli poskytnout důležité údaje o poloze žalobce v okamžiku, kdy byl zasažen dubovou větví, či potvrdit jeho tvrzení, že před pádem dubové větve nebylo do žádné části osiky ani dubu řezáno atd. Nemohl obstát argument soudu prvního stupně o trhlinách v jeho skutkové verzi o časovém sledu škodné události. Je třeba si uvědomit, že od vzniku úrazu uplynulo 5 let. Ze zřetele nelze pustit ani stres spojený se škodnou událostí a zraněním a následnou rekonvalescencí. Kromě toho se škodná událost odehrála těsně po letním slunovratu, kdy panují nejdelší dny v roce a je dlouho světlo. Nebyl si vědom žádného spoluzavinění ze své strany či ze strany svých synů. Žádný z nich do lesa nevstoupil, spadlá větev osiky ležela na veřejně využívané pozemní komunikaci a z části i na pozemku p. č. , číslo, . Žalobce se snažil zviklat věrohodnost výpovědí svědků , adresa, a , jméno FO, s námitkou, že oba jsou zaměstnáni u , právnická osoba, ., a jako takoví mají zájem na výsledku sporu a prvně jmenovaný navíc vykonává funkci člena, resp. předsedy dozorčí rady uvedené obchodní společnosti. Zdůraznil, že předmětný dub je vysoký 27,05 metru a nachází se ve vzdálenosti přibližně 11,05 metru od hranice pozemku p. č. , číslo, , vrcholová část topolu osika přitom ležela v koruně dobu nejméně od , datum, . Vlastník lesa měl tuto potencionálně nebezpečnou situaci řešit a poruchu odstranit. Tím, kdo nesplnil svoji preventivní povinnost ve smyslu § 2901 ve spojení s § 2937 o. z., byl žalovaný; v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 25 Cdo 3154/2011. Žádal, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Přednesl, že žalobcova tvrzení týkající se průběhu škodné události vyznívají nevěrohodně, a to jak z hlediska logického, tak časového. Nebylo jednoznačně prokázáno ani to, že by byl žalobce zraněn padající dubovou větví. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nelze než namítnout, že žalobce porušil preventivní povinnost už jen tím, že se pohyboval v místech, kde ke škodě v návaznosti na předchozí událost (pád jiné větve) může dojít. Žalobce nepřivolal odbornou pomoc, nevyzval vlastníka stromu k odstranění již spadlé větve, naopak požádal své syny o pomoc při svépomocném odklízení spadlé větve. Žalobcem označený dub byl zdravý, tj. olistěný, nevykazoval známky napadení jakoukoli chorobou či škůdcem, pročež nebylo objektivně možno nebezpečí pádu větve předvídat (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003 sp. zn. 25 Cdo 618/2001, ze dne 20. 2. 2002 sp. zn. 25 Cdo 2471/2000, ze dne 4. 12. 2013 sp. zn.25 Cdo 2508/2018 a ze dne 12. 6. 2003 sp. zn. 25Cdo 2183/2001).

8. Vedlejší účastník považoval napadený rozsudek za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Zdůraznil, že znaleckým posudkem , jméno FO, ze dne , datum, bylo prokázáno, že předmětný dub byl v dobrém zdravotním stavu, stabilní a bezpečný. Znalec nevyloučil ani možnost uvolnění a pádu větve za působení vnější síly vyvolané člověkem. Vitální stav dubu rovněž potvrdil ve svém posudku , jméno FO, , který rovněž uvedl, že pařez topolu osika, jehož vrcholová část byla zavěšena do koruny předmětného dubu, leží na pozemku p. č. , hodnota, , jehož spoluvlastníky jsou , jméno FO, a , jméno FO, . Tím, kdo by měl být věcně pasivně legitimován, není proto žalovaný, nýbrž posledně jmenované fyzické osoby. Stejně tak nebylo prokázáno, že by zaměstnanci , právnická osoba, ., jakkoli zanedbali své povinnosti při náležitém dohledu nad lesem rostoucím na pozemku p. č. , hodnota, . Žalobce (a jeho synové) se zachoval krajně neodpovědně, když neoprávněně nakládal se spadlou větví, a to navíc bez potřebného souhlasu či povolení.

9. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

11. Podle § 2903 odst. 1 o. z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

12. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněný porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle § 2937 odst. 1 o. z. způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.

14. Odvolací soud považoval za nutné zaměřit se z pohledu existence věcné pasivní legitimace žalovaného na samotnou příčinu pádu nejprve vrcholové části topolu osika na cestu – pozemek p. č. , číslo, v dotykové části s pozemkem p. č. , číslo, ve vlastnictví žalobcovy rodiny a následnému pádu dubové větve. Skutkový děj byl přesně a s erudicí zachycen ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , spisová značka, z , datum, , vypracovaného pro potřeby přípravného trestního řízení. Znalec měl mimo jiné k dispozici odříznutý pahýl zlomené dubové větve a rovněž dne , datum, provedl místní ohledání. Vyšlo najevo, že předmětný dub se jevil v dobrém zdravotním stavu, přiměřeně vitální. S provozně bezpečnostního hlediska se jednalo o strom stabilní, bez vážnějšího narušení statických poměrů, provozně bezpečný. Do dubové větve, která se , datum, zlomila a spadla na zem, byl nejméně od , datum, zaklesnut vrchol sousedního topolu osiky. Nebýt toho, větev dubu by byla naprosto v pořádku, bez poškození a bez zvýšeného rizika jejího statického selhání zlomem v oblasti poškození. K mechanickému poškození dubové větve, k jejímu nalomení a k částečnému zlomu, vylomení, odtržení z pahýlu a pádu na zem nedošlo v jednom jediném okamžiku. V první fázi došlo k podélnému nalomení dubové větve v oblasti budoucího zlomu, přičemž vznik této praskliny souvisel se zaklesnutím zlomeného vrcholu sousedního topolu osiky do dubové větve. Druhá fáze představovala nalomení nebo úplný zlom větve a její další setrvání v koruně dubu. K tomu došlo dne , datum, v odpoledních až podvečerních hodinách v okamžiku pádu zlomeného vrcholu topolu osiky na zem. Třetí fáze spočívala v uvolnění odlomené části dubové větve z koruny a její pád na zem.

15. V návaznosti na předestřená skutková zjištění bylo třeba zodpovědět otázku, na kterých pozemcích vzešel topol osika a dub. Z odborného posudku , jméno FO, č. , spisová značka, z , datum, , vyhotoveného k objednávce strany žalující, a přílohy tohoto odborného vyjádření k polohovému určení stromů úředně oprávněného zeměměřičského inženýra , právnická osoba, jednoznačně vyplynulo, že topol osika rostl celým objemem svého kmene na pozemku p. č. , hodnota, a předmětný dub na pozemku p. č. , hodnota, . Prvně uvedený pozemek patřil do spoluvlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, a druhý pozemek do vlastnictví žalovaného. Je-li součástí pozemku rostlinstvo na něm vzešlé, náležel topol osika do vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, a dub do vlastnictví žalovaného (§ 507 o. z.).16. , jméno FO, slyšen jako svědek přitom vypověděl, že na pozemku p. č. , hodnota, rostou asi 4 duby a nedokázal si vybavit, že by spolu se sestrou měli na pozemku i topol osiku.

17. Za povšimnutí stojí i výpověď svědka , právnická osoba, , žalobcova syna, z níž vyplynulo, že svědek věděl již přibližně 1 měsíc před vznikem škodné události, že v koruně předmětného dubu leží uschlá osika.

18. Lze proto shrnout, že nebýt statického selhání topolu osika a jeho zaklínění do koruny předmětného dubu, nedošlo by k nalomení dubové větve, jejímu částečnému zlomu, dolomení, odtržení z pahýlu a pádu na zem. Vlastníci topolu osika , jméno FO, a , jméno FO, nedostáli své preventivní povinnosti tím, že neinformovali potencionálně ohrožené subjekty o hrozící újmě na zdraví a majetku a nijak se nezasadili o odstranění závadného stavu. O tom, jak byli dbalí při plnění své preventivní povinnosti, svědčí i skutečnost, že , jméno FO, ani nevěděl, že na jejich pozemku roste topol osika a s přihlédnutím k výměře tohoto pozemku pouhých 114 m2 ani neznal počet zde rostoucích vzrostlých stromů.

19. Mezi případným protiprávním jednáním žalovaného a vzniklou škodou proto nelze nalézt příčinnou souvislost.

20. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný a spolu s ním i vedlejší účastník se úspěšně ubránili odvolání, vzniklo jim na vrub žalobce právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 3, § 224 odst. 1 o. s. ř.). V obou případech se jednalo o 2 paušální náhrady po , částka, za písemné vyjádření k odvolání a za účast na jednání před odvolacím soudem (§ 1 odst. 1 a 3 písm. a/, c/, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).