25 CO 4/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 9. 2021 č. j. 10 C 26/2020-483

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích označených I a IV potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, každému rovným dílem, náklady odvolacího řízení v celkové výši 7 108 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o převodu pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] a obci [obec], a to každému z nich v rozsahu jedné ideální poloviny (výrok I). Domáhali-li se žalobci nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II). V reakci na částečné zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně bezúplatného převodu pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci jsou ve světle ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) oprávněnými osobami, resp. dědici oprávněné osoby [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum] Okresní národní výbor v [obec a číslo], odbor výstavby, svými rozhodnutími ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [číslo] a ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [číslo] k žádosti [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] vyvlastnil za účelem realizace stavby [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova], resp. obytného souboru [anonymizována dvě slova] ve prospěch státu [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení] pozemky [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] o celkové výměře 13 456 m2 a pozemky v [katastrální uzemí] [parcelní číslo] o výměře 8 492 m2 a [parcelní číslo] o výměře 8 797 m2. Za vyvlastněné pozemky byla v prvém případě stanovena náhrada 5 382,40 Kčs a ve druhém případě 11 857,90 Kčs a 5 928,90 Kčs. V odůvodnění obou rozhodnutí stálo, že územním rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum] ([anonymizováno]) [rok] vydaným [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] je stanoveno, že na uvedených a dalších pozemcích bude lokalizována stavba komunální bytové výstavby [anonymizována dvě slova], resp. obytného souboru [anonymizována dvě slova] v souladu s cíli a záměry územního plánování, a výslovně, že z tohoto důvodu se pozemky vyňaly ze zemědělského půdního fondu, byly na nich již zahájeny stavební práce (zatím bez majetkového vypořádání) a jsou proto považovány za pozemky stavební.

3. Nárok žalobců na bezúplatný převod pozemků se odvíjí od rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizována tři slova] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozhodnutím [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

4. Žalovaný ke dni 15. 3. 2018 evidoval u a) žalobce restituční nárok ve výši 51 821,88 Kč a u b) žalobkyně ve výši 71 207,05 Kč, a to s argumentací, že nevydané pozemky měly v době přechodu vlastnictví na stát charakter pozemků zemědělských, a nikoli stavebních. Žádosti žalobců o přecenění nevydaných pozemků ze dne 15. 12. 2017 ve svém dopise ze dne [datum] zn. [anonymizováno] [číslo] nevyhověl.

5. Soud prvního stupně pohlížel na nevydané pozemky v době přechodu vlastnictví na stát jako na pozemky stavební s důrazem na shora označená rozhodnutí veřejné státní správy o vyvlastnění a na územně plánovací dokumentaci. Za podklad pro stanovení ceny nevydaných pozemků v době jejich odnětí vzal žalobci předložený znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum], podle něhož činí podíl každého ze žalobců 1 104 075 Kč.

6. Cena náhradních pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] činí 905,08 Kč, resp. 3 016,53 Kč (zde se odvolací soud s ohledem na šíři odvolacího přezkumu zaměřil pouze na tyto uvedené pozemky).

7. Náhradní pozemky p. [číslo] v [katastrální uzemí] leží pouze v ochranném pásmu [anonymizována dvě slova], nikoli snad na území [anonymizována dvě slova] jako takového. Jde o pozemky patřící do zemědělského půdního fondu o výměře 1 007 m2 a 4 161 m2. Oba pozemky jsou přístupné přes další pozemky z polní cesty, která se v samostatné části [územní celek] napojuje na hlavní silnici. Podle územně plánovací dokumentace se nacházejí v plochách tělovýchova a sport – sjezdové tratě s využitím pozemků pro provozování lyžování, ale i pro obhospodařování zemědělského půdního fondu. V rámci územního plánu [územní celek] nejsou tyto pozemky určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbami veřejné dopravní infrastruktury. Je zde sice navrhována stavba dopravní infrastruktury – lyžařský vlek v dokumentaci označený jako [anonymizováno] a [anonymizováno], včetně ploch změny v krajině ([anonymizováno]), avšak podle vyjádření starosty [územní celek] se výstavba vleku na těchto pozemcích neplánuje a nepočítá se s využitím pozemků k lyžování.

8. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že nevydané pozemky je třeba charakterizovat v době jejich odnětí právním předchůdcům žalobců jako pozemky stavební (viz shora) a podle toho také určit jejich cenu. Z pohledu ustálené judikatury dovolacího soudu je možno ve světle ustanovení § 11a zákona o půdě označit přístup žalovaného k uspokojení restitučních nároků žalobců za liknavý a svévolný. Zdůraznil, že právní předchůdce žalobců uplatnil svůj nárok vůči státu již v roce 1992 a teprve v roce 2017 bylo definitivně rozhodnuto o tom, zda budou či nebudou původně odňaté pozemky vydány. Prvky svévole shledal soud prvního stupně v tom, že žalovaný kategoricky odmítal připustit, že nevydané pozemky v době odnětí měly charakter pozemků stavebních, a nikoli zemědělských, byť v souběžně vedených soudních přích byl i v rámci řízení před dovolacím soudem utvrzován v opaku.

9. Soud prvního stupně dovodil, že bezúplatnému převodu náhradních pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] nebrání žádné zákonné překážky ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobě v té části, v níž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu těchto dvou pozemků, proto vyhověl. Restituční nárok každého ze žalobců byl tak uspokojen co do 1 960,80 Kč.

10. Proti rozsudku se odvolal žalovaný, přičemž brojil vůči výroku o věci samé ad I a na něm závislému nákladovému výroku ad IV. V obecné rovině přednesl, že i pozemky, u nichž není dána přímá zákonná překážka převodu, mohou být k převodu nevhodné a tudíž nepřevoditelné. Předmětné pozemky p. [číslo] v [katastrální uzemí] se rozkládají v ochranném pásmu [anonymizována tři slova], tvoří součást evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Především však jsou určeny podle platné a účinné územně plánovací dokumentace k zastavění stavbou lyžařského vleku a sjezdařskou tratí. V územním plánu [územní celek] se mimo jiné píše, že …„ Nová zařízení vertikální dopravy – vleky se navrhují v k. ú. [obec] (01) pro zkvalitnění současných areálů v k. ú. [část obce] (04) pro rozšíření nabídky současného areálu [anonymizováno], a tím odlehčení současných sjezdovek v k. ú. [část obce] (05 a 06) pro rozšíření nabídky v jiném území s cílem odlehčení zatížení současných areálů (…). Plochy [anonymizováno] a [anonymizováno] v současné době užívané v zimním období pro sjezdové lyžování jsou stabilizované. Pro zkvalitnění nabídky sportovního využití se vymezují plochy: k. ú. [obec]: [anonymizována dvě slova], k. ú. [část obce]: [anonymizována dvě slova], k. ú. [část obce]: [anonymizována dvě slova]“. Dodal, že pozemky se nacházejí v blízkosti významného lyžařského střediska, jehož rozvoj lze v relativně blízké budoucnosti nepochybně očekávat. Poznamenal, že smyslem převodu náhradních pozemků a restitucí podle zákona o půdě je navracení zemědělské půdy k původnímu účelu, tj. zemědělskému obhospodařování. Není žádoucí, aby si oprávněné osoby mimo rámec veřejné nabídky vybíraly pozemky podle komplexu lyžařských areálů a maximalizovaly tak svůj zisk. Žalovaný žádal, aby napadený rozsudek byl v odvoláním dotčeném výroku I změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

11. Žalobci se s napadeným rozsudkem v odvoláním dotčené části ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. Poukázali na konstantní rozhodovací praxi Ústavního soudu v restitučních sporech s tím, že při výkladu a aplikaci restitučních předpisů je třeba vždy mít na paměti účel a předmět úpravy těchto předpisů; v konkrétních případech je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce. I dovolací soud deklaruje ve svých rozhodnutích vstřícný přístup k oprávněným osobám s tím, že případné legislativní nedůslednosti nemohou jít k tíži oprávněných osob, a že zavdává-li restituční předpis pochybnosti, zda na jeho základě má být křivda napravena, je namístě k jejímu odčinění přikročit. Žalobci uvedli, že předmětné pozemky p. [číslo] v [katastrální uzemí] jsou evidovány v katastru nemovitostí jako trvalé travní porosty a že jsou součástí zemědělského půdního fondu, přičemž je lze zemědělsky obhospodařovat. Z ortofotomapy předmětných pozemků nevyplývá, že by byly dotčeny jakoukoli stavbou. Žalovaný neprokázal, že by existoval jakýkoli právní titul k realizaci tvrzené stavby lyžařského vleku a sjezdovky na těchto pozemcích. Kromě toho stavbu lyžařského vleku lze podřadit pod pojem jednoduchá či dočasná stavba podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Dovolací soud se ostatně ve své rozhodovací praxi opakovaně zaobíral otázkou, zda sousedství již existující lyžařské sjezdovky a lyžařského vleku s náhradními pozemky představuje překážku nepřevoditelnosti náhradních pozemků, a přijal závěr, že tomu tak není (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5144/2017, ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. 28 Cdo 2687/2018).

12. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání (§ 206 odst. 2, § 212 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

13. Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle (nového) ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek [anonymizována dvě slova]) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinnosti [anonymizována dvě slova] k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem [anonymizována dvě slova], přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup [anonymizována dvě slova] lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.

14. V řízení bylo postaveno najisto, že žalobci jsou oprávněnými osobami a že jejich právní předchůdce [jméno] [příjmení] řádně a včas uplatnil vůči státu restituční nárok za odňaté pozemky. Odvolací soud jednoznačně sdílí závěr soudu prvního stupně, že nevydané pozemky měly v době odnětí charakter pozemků stavebních, a nikoli zemědělských, jak nesprávně dovozoval žalovaný. Odňaté pozemky považovala za pozemky stavební dobová územně plánovací dokumentace (viz shora), rozhodnutí o vyvlastnění pozemků. Právní stav se následně dostal do souladu se stavem faktickým, kdy na odňatých pozemcích se realizovala bytová výstavba; ostatně zastavěnost odňatých pozemků byla důvodem pro jejich nevydání podle restitučních předpisů. Plně tedy obstojí ocenění odňatých a nevydaných pozemků jako pozemků stavebních.

15. S posledně nastíněnou otázkou charakteru nevydaných pozemků v době jejich odnětí úzce souvisí liknavý a svévolný přístup žalovaného k uspokojení restitučního nároku žalobců. Žalovaný totiž nepřipouštěl jinou možnost než tu, že nevydané pozemky měly v době jejich odnětí (vyvlastnění) povahu zemědělských pozemků, od tohoto mylného závěru odvozoval i jejich podstatně nižší cenu, odmítal pozemky přecenit a tím svévolně uzavřel žalobcům přístup k uplatnění restitučního nároku v rámci veřejné nabídky. Žalobci se tak v důsledku neakceptovatelného přístupu žalovaného dostali do jakéhosi bludného kruhu, z něhož jim východisko nabízel toliko postup předjímaný v ustanovení § 11a zákona o půdě. Liknavosti přístupu žalovaného napovídá skutečnost, že právní předchůdce žalobců podal žádost o uspokojení restitučních nároků již v roce 1992 a teprve v roce 2017 příslušný orgán státní správy ve věci rozhodl.

16. Soud prvního stupně se zevrubně zabýval otázkou případné nepřevoditelnosti předmětných náhradních pozemků v důsledku zákonných výluk podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů a přijal správný závěr o převoditelnosti předmětných náhradních pozemků. Odvolací soud odkazuje na výstižné a důkladné odůvodnění napadeného rozsudku v této části (viz zejména body 17 a 30 odůvodnění rozsudku). Pouze pro připomenutí, předmětné náhradní pozemky neleží na území [anonymizována tři slova] jako takového, nýbrž toliko v ochranném pásmu [anonymizována dvě slova]. Jedná se o pozemky náležející do zemědělského půdního fondu, které jsou volně přístupné. Tyto pozemky nejsou určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou ani stavbou veřejné dopravní infrastruktury. K výslovnému určení předmětných náhradních pozemků ke stavbě vleku dosud ve schváleném území nebo revolučním právu ani v rozhodnutí o umístění stavby dosud nedošlo, jedná se o pouhý návrh, kdy [územní celek] naopak s výstavbou vleku na těchto pozemcích nepočítá a neplánuje ji.

17. Odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním dotčeném výroku o věci samé ad I proto jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Vzhledem k tomu, že žalobci se s úspěchem ubránili odvolání žalovaného, vznikl jim na jeho úkor nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jednalo se o odměnu jejich advokáta za poskytnutí placené právní pomoci za dva úkony (vyjádření k odvolání ze dne 21. 12. 2021, účast na jednání před odvolacím soudem 28. 4. 2022) ve snížené sazbě 800 Kč pro každého ze žalobců za jeden úkon, dvě paušální náhrady jeho hotových výdajů po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas 600 Kč, náhradu cestovních výdajů při použití osobního motorového vozidla na trase [obec] - [obec] a zpět 1 474 Kč a o náhradu za daň z přidané hodnoty 1 234 Kč, tj. úhrnem o 7 108 Kč (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1 písm. d/ a g/, § 12 odst. 4, § 13 odst. 1, 3 a 4, § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu, § 157 zák. práce).