25 CO 48/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce doručovací adresa adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno jméno , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli jméno příjmení k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2021 č. j. 8 C 295/2020-60, ve znění opravných usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2022 č. j. 8 C 295/2020-82 a ze dne 8. 6. 2022 č. j. 8 C 295/2020-85

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit každému ze žalovaných náklady odvolacího řízení po 2 783 Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném 25. 5. 1959, zemřelém 25. 6. 2019 (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši, jež bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných (výrok II). Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2022 č. j. 8 C 295/2020-82 byl výrok II rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2021 č. j. 8 C 295/2020 opraven tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 36 421 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2022 č. j. 8 C 295/2020-85 byl výrok usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2022 č. j. 8 C 295/2020-82 opraven tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1 a žalovanému 2 náhradu nákladů řízení ve výši 36 421 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných 1 a 2.

2. Žalobce se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 3. 9. 2020 domáhal vůči žalovaným určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném 25. 5. 1959 a zemřelém 25. 6. 2019. Tvrdil, že dne 25. 6. 2019 zemřel jeho otec [jméno] [příjmení]. V dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 D 1069/2019 předložili žalovaní listinu označenou jako„ moje poslední vůle“, jejíž součástí je i výrok o vydědění žalobce jako zákonného dědice z toho důvodu, že se žalobce s otcem nestýkal a jeho pokusy o navázání kontaktu s žalobcem byly neúspěšné. Účinky listiny o vydědění by se měly vztahovat i na potomky žalobce. Tvrzení zůstavitele o nezájmu se ho velmi dotýká, neboť situace byla naprosto opačná, on měl zájem o kontakt se zůstavitelem (s otcem), avšak byl to právě zůstavitel, který jakoukoliv komunikaci odmítal. Tuto skutečnost přičítá psychickému stavu zůstavitele. Zůstavitel ukončil svůj život sebevraždou.

3. Žalovaní 1 a 2 navrhli zamítnutí žaloby. Tvrdili, že u Okresního soudu v Hradci Králové bylo vedeno řízení pod sp. zn. 9 C 135/2020, které bylo pravomocně skončeno a bylo určeno, že jsou dědici ze závěti zůstavitele [jméno] [příjmení]. V tomto řízení žalobce tvrdil, že poslední vůle zůstavitele [jméno] [příjmení] jím nebyla sepsána a podepsána, byla tedy namítána její pravost. Poté však své stanovisko změnil a potvrdil, že zůstavitel [jméno] [příjmení] vlastní rukou poslední vůli sepsal a podepsal. Okresní soud poté učinil ve věci vedené pod sp. zn. 9 C 135/2020 závěr, že poslední vůle, tedy závěť zůstavitele [jméno] [příjmení], je listinou pravou. Vydědění zůstavitel [jméno] [příjmení] v závěti odůvodňuje tím, že se s žalobcem nestýkají, žalobce jej nikdy nenavštívil, neudržuje se zůstavitelem ani písemný či telefonický kontakt, a že veškeré pokusy zůstavitele o navázání styku se synem a jeho rodinou skončily neúspěšně. O těchto skutečnostech a poměrech jsou oba žalovaní zpraveni. Žalovaný 2 je bratrem zůstavitele a je mu známo, že žalobce neudržoval se zůstavitelem žádný kontakt, ale ani žádný kontakt s rodinou zůstavitele, zejména potom s matkou zůstavitele, která absenci kontaktů hůře nesla, žalobce se neúčastnil žádných rodinných příležitostí a oslav nejen zůstavitele, nýbrž i předků. Stejné poznatky a zkušenosti má i žalovaný 1, který byl letitým důvěrným přítelem zůstavitele již od předškolních let až do jeho smrti. Žalovaný 1 má z pravidelného a častého styku se zůstavitelem [jméno] [příjmení] povědomosti a znalosti o jeho poměrech a o snaze zůstavitele [jméno] [příjmení] navázat kontakt s žalobcem, zejména v posledním období po rozchodu zůstavitele s manželkou, avšak tyto pokusy zůstaly bez jakékoliv odezvy žalobce. Mají tedy za to, že zákonný důvod vydědění je naplněn, když žalobce neprojevoval žádný, natož opravdový zájem o zůstavitele.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že z listiny označené jako„ moje poslední vůle“ vyplývá, že [jméno] [příjmení] sepsal vlastní rukou„ poslední vůli“, kterou také podepsal, listina není datována, z jejího obsahu je ale zřejmé, že byla sepsána po rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 63/2019-198 o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. po 19. 3. 2019. V poslední vůli zůstavitel [jméno] [příjmení] vydědil svého syna [jméno] [příjmení] (tzn. žalobce) a jako důvod vydědění uvedl, že se s žalobcem nestýká, žalobce ho nikdy nenavštívil, neudržuje s ním písemný ani telefonický kontakt, veškeré pokusy ze strany zůstavitele o navázání styku se synem a jeho rodinou skončily neúspěšně. Syn o něho neprojevuje opravdový zájem. Zůstavitel stanovil, že důsledky vydědění se vztahují i na všechny potomky žalobce. Zároveň uvedenou listinou zůstavitel vypořádal svůj movitý a nemovitý majetek pro případ smrti, kdy projevil přání, aby po jeho smrti nabyl finanční prostředky pocházející ze soudem zrušeného a vypořádaného spoluvlastnictví [jméno] [jméno], jehož zároveň určil jako vykonavatele poslední vůle, a veškeré movité věci včetně [značka automobilu] a ideální polovinu specifikovaného bytu zůstavitel„ odkázal“ svému bratrovi [jméno] [příjmení]. Dne 25. 6. 2019 spáchal otec žalobce [jméno] [příjmení] sebevraždu. V řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 135/2020 se žalovaní v této věci domáhali vůči žalobci určení, že jsou dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení] z titulu závěti. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 8. 2020 č. j. 9 C 135/2020-55, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2020, bylo určeno, že žalovaný 1 a žalovaný 2 jsou dědici zůstavitele [jméno] [příjmení].

5. Okresní soud uvedl, že dle výpovědi žalobce s otcem do roku 2015 pracoval, byl to jeho přímý nadřízený. V té době se otec rozváděl se svojí manželkou [jméno] [příjmení] a uzavřel se do sebe. Rodiče se rozvedli v jeho 18 letech, do té doby s nimi žil ve společné domácnosti, poté se otec odstěhoval k přítelkyni do [anonymizováno], kde žil asi tři roky. V té době měl s otcem normální vztah, jednou se byl v [anonymizováno] za otcem podívat na návštěvě, pomáhal mu tam na zahradě. Každý den se s ním vídal i v práci a stýkal se s ním také v domě v [část obce]. Dům je rozdělen na dvě bytové jednotky, jednu užíval otec až do své smrti a druhou potom babička, strýc a teta. On jezdil do [část obce] za otcem i za babičkou. V roce 2015 ukončil zaměstnání, protože dostal lepší nabídku. V té době se otec uzavřel do sebe, on ho vídal, když přijel do [část obce], tak jednou měsíčně. S otcem byl v kontaktu při náhodných setkáních, když ho potkal před domem, což bylo tak jednou za tři měsíce. Pokoušel se ho občas kontaktovat telefonicky, poslední roky jeho života mu ale otec nezvedl telefon ani jednou. Otec se sám o kontakt nesnažil. Do rozvodu s [jméno] [příjmení] se s otcem navštěvoval v domě, po rozvodu už se potkávali jen venku na zahradě. Od roku 2015 viděl otec svoji vnučku, tj. jeho dceru, asi třikrát, on ho nikdy nepozval na rodinnou oslavu, po roce 2015 spolu netrávili Vánoce, svátky ani rodinné oslavy. Otec o něho ani o jeho rodinu neměl zájem. Je mu známo, že otce trápilo majetkové vyrovnání s bývalou manželkou, měl psychické problémy, musel se odstěhovat z domu, k němuž měl citový vztah. Dle výpovědi žalovaného 1 se znal se zůstavitelem od dětství, byli po celý život nejlepší přátelé. Zůstavitel pomohl žalobci najít práci skladníka ve [právnická osoba], v práci se k sobě chovali pouze jenom jako nadřízený s podřízeným. Vše vyvrcholilo v roce 2015, kdy žalobce rozprodával bez účtu materiál, a zůstavitel jako vedoucí skladu za to zodpovídal. Jelikož nechtěl, aby z toho měl žalobce problém, tak za něho vše uhradil ze svých zdrojů, a žalobce musel na vlastní žádost odejít. Od té doby se s ním žalobce vůbec nestýkal, vůbec nekomunikoval. Zůstavitel se snažil několikrát udělat ústupek a žalobci zavolal, ten mu ale nebral telefon. Po smrti zůstavitele ho žalobce kontaktoval, chtěl vědět, proč jeho otec spáchal sebevraždu, nevěděl ani, že se rozvedli. Otce zůstavitel nenavštěvoval, jezdil pouze k babičce, která bydlí z druhé strany domu, za svým otcem nikdy nepřišel, nezeptal se ho, jak se má či zda něco nepotřebuje. Období po rozvodu v roce 2015 bylo pro zůstavitele velmi obtížné, majetkově se vypořádal s bývalou manželkou, byl zdrcený a zůstal mu jen bratr a syn (žalobce). Zůstavitel přišel o dům, který stavěl, měl k němu citový vztah. Rovněž ho mrzelo, že vnučku viděl pouze třikrát za život, nenavštěvovali se o Vánocích, neslavili společně žádné svátky. Žalobce ani jeho rodina zůstavitele nenavštěvovali. Když se zůstavitel rozešel s manželkou, zůstal na vše sám, řešil složité soudní jednání a přišel o dům, který postavil. Spáchal sebevraždu v den, kdy se měl z domu vystěhovat. Dle výpovědi žalovaného 2 je strýcem žalobcem a bratrem zůstavitele. Měli se zůstavitelem normální bratrský vztah, pravidelně se vídali. Žalobce se nestýkal se zůstavitelem ani s jeho rodinou, nikdy se nezajímal, zda je třeba pomoci např. s péčí o babičku, nikdy zůstaviteli s ničím nepomohl, od roku 2015 se mu vyhýbal. Zůstavitel zval žalobce na rodinná setkání, neboť babička by ráda viděla žalobce i jeho dceru (pravnučku), žalobce však neměl zájem se rodinných setkání účastnit. Zůstavitel se snažil narovnat vztahy se synem, ale neúspěšně. Měl zájem mít se žalobcem dobrý vztah. On hovořil se zůstavitelem jako se svým bratrem často o jeho problémech, vztahy se žalobcem se podstatně zhoršily v roce 2015, kdy zůstavitel zjistil, že žalobce rozprodává zboží ve skladu a zůstavitel za něho uhradil 200 000 Kč, již předtím ale jejich vztah nebyl optimální. Dle výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (přítelkyně žalobce) se žalobce se svým otcem normálně vídal v době, kdy byl ženatý s paní [příjmení]. Jezdili za ním s vnučkou, navštěvovali ho tak třikrát do měsíce, zůstavitel se rovněž účastnil rodinných oslav, slavili společně narozeniny jejich dcery. V posledních pěti letech se zůstavitel rodinných oslav účastnil. Jako rodina spolu neslavili Vánoce, mezi svátky zůstavitele navštěvovali. Vídali se s ním dvakrát až třikrát do měsíce, a to většinou na zahradě nebo u něho v garáži, nejednalo se o náhodná setkání, za zůstavitelem jezdili cíleně. V posledních pěti letech se s ním stýkali normálně, zůstavitel vídal i svoji vnučku. Dle výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobce) žalobce usiloval o to, aby byl svým otcem co nejvíce chválen. Pracoval ve firmě zůstavitele a byl i jeho podřízený pracovník. Ona žalobce přesvědčila, aby ze zaměstnání odešel. Žalobce se se zůstavitelem v posledních pěti letech jeho života stýkal převážně o víkendech, a to pravidelně, zůstavitel se účastnil rodinných oslav, jako jsou Velikonoce, Vánoce a narozeniny. Zůstavitel byl alkoholik. Žalobce se zajímal o problémy zůstavitele, snažil se mu pomoci při rozvodu manželství a vypořádání majetku, není pravdou, že by se se zůstavitelem nestýkal, nenavštěvoval ho a neudržoval s ním telefonický nebo písemný kontakt. Dle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (strýc žalobce) vztahy v rodině žalobce byly standardní, žalobce vídal zůstavitele, když k nim jezdil na návštěvu, neboť jejich nemovitost sousedí s nemovitostí, v níž zůstavitel bydlel. Žalobce jezdil na návštěvu k babičce přibližně dvakrát za měsíc a při té příležitosti se setkával i se zůstavitelem. Zůstavitel se v posledních pěti letech svého života neúčastnil rodinných oslav, v té době se uzavřel do sebe, řešil vypořádání majetku po rozvodu manželství, on nemá vědomost o tom, do jaké míry žalobce se svým otcem komunikoval. Zůstavitel se neúčastnil v posledních pěti letech žádných rodinných oslav, Vánoc ani oslav narozenin vnučky. Dle výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (manželky žalovaného 2) se s žalobcem setkala poprvé až po úmrtí zůstavitele (švagra). Žalovaný 2 navštěvoval svého bratra vždy, když jeli k babičce na návštěvu. Zůstavitel si jí stýskal, že nevídá svého jediného syna [jméno] (žalobce) a není s ním v kontaktu, neboť mu syn chyběl. Rovněž babička, tj. matka zůstavitele, nebyla s žalobcem v kontaktu, svoji pravnučku viděla pouze dvakrát jako miminko. Od zůstavitele získala vědomost, že se s ním žalobce nestýkal a nekomunikoval s ním, což ho velmi mrzelo. Žalobce zůstaviteli neposkytl jakoukoliv pomoc. Na návštěvy k zůstaviteli jezdila s manželem neohlášeně, nikdy nezastihli zůstavitele opilého. Dle výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (bývalá přítelkyně zůstavitele) žila se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu šesti až sedmi let do roku 2005. V té době si nevybavuje, že by byl žalobce se zůstavitelem v kontaktu a pravidelně se vídali. Nikdy k nim žalobce nepřijel na návštěvu, neslavili společně Vánoce, Velikonoce či narozeniny. Zůstavitel byl uzavřený vůči své rodině.

6. Okresní soud vzal za prokázané, že dne 25. 6. 2019 spáchal otec žalobce [jméno] [příjmení] sebevraždu. Pozůstalostní řízení je vedeno před Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 34 D 1069/2019. Zůstavitel sepsal vlastní rukou závěť, listinu označenou jako„ moje poslední vůle“, kterou podepsal. Listina není datována, avšak dle jejího obsahu byla sepsána v období dubna 2019 až června 2019, tj. v období následujícím po vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2019 č. j. 19 Co 63/2019-198, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, na který poslední vůle výslovně odkazuje. V poslední vůli zůstavitel [jméno] [příjmení] vypořádal svůj movitý a nemovitý majetek pro případ smrti a zároveň vydědil žalobce, tj. svého jediného syna, neboť o něho neprojevoval opravdový zájem. Bývalá manželka zůstavitele [jméno] [příjmení] se domáhala vůči zůstaviteli soudní cestou zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, předmětné nemovitosti byly přikázány do vlastnictví bývalé manželky a zůstaviteli měl být vyplacen vypořádací podíl ve výši 1 600 000 Kč. Rozvod manželství a následný soudní spor nesl zůstavitel velmi těžce. V tomto období se stýkal pouze s žalovanými, tj. svým bratrem a přítelem z dětství. Vztah mezi žalobcem a zůstavitelem [jméno] [příjmení] se nedal hodnotit jako standardní vztah mezi otcem a synem. K podstatnému zhoršení vztahu mezi žalobcem a zůstavitelem došlo v souvislosti s ukončením zaměstnání žalobce ve [právnická osoba], kdy zůstavitel působil v pozici nadřízeného žalobci. Přestože zůstavitel uhradil za žalobce částku přibližně 200 000 Kč, neboť zjistil, že žalobce rozprodával ze skladu materiál (což vyplynulo z výpovědi svědkyně [příjmení] a z výpovědí žalovaných), měl zájem vztahy s žalobcem narovnat. Jak sám uvedl, neúspěšně. Nebylo prokázáno, že by se žalobce jako jediný syn o svého otce zajímal, stýkal se s ním, byl mu jakkoliv nápomocen, a to zejména v době pro zůstavitele obtížné. Dle výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (manželky žalovaného 2) a výpovědí žalovaných prožíval zůstavitel velmi těžce jeho nefunkční vztah s jediným synem. Dle svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] vztahy mezi synem a otcem byly narušeny dlouhodobě. [příjmení] žalobce pak uvedl, že poslední rok života zůstavitele neviděl a nebyl s ním v kontaktu. Okresní soud zdůraznil, že nepovažuje za opravdový zájem syna o otce náhodné setkání žalobce se zůstavitelem při cestě na návštěvu. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobce) a svědkyně [jméno] [příjmení] (přítelkyně žalobce) považoval okresní soud za nevěrohodné, neboť jejich výpovědi vyvrací nejen účastnické výpovědi žalovaných, svědkyně [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení], ale i výpověď samotného žalobce. Okresní soud tedy uzavřel, že nebylo prokázáno, že by se žalobce se svým otcem stýkal, pravidelně ho navštěvoval s rodinou, že by společně prožívali rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce a že by ho žalobce podpořil v době po rozvodu manželství zůstavitele s [jméno] [příjmení] Okresní soud se zabýval dále tím, zda i sám zůstavitel neprojevoval zájem o svého potomka, kdy jednání žalobce by bylo pouze důsledkem prvotního nezájmu otce o syna. Dle svědkyně [jméno] [příjmení] zůstavitel byl uzavřený vůči své rodině. V řízení však bylo rovněž prokázáno, že zůstavitel pomohl žalobci najít práci skladníka ve [právnická osoba] a že žalobci pomohl uhradit částku 200 000 Kč, když zjistil, že žalobce rozprodává zboží ze skladu. Pokud by zůstavitel byl lhostejný k osudu žalobce, jistě by tímto způsobem nepostupoval. Naopak se snažil jeho činy napravit. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by zůstavitel projevoval vůči žalobci nezájem. Žalobce neudržoval běžný příbuzenský vztah se zůstavitelem, nezájem žalobce se přitom zůstavitele osobně dotýkal a nebyl mu lhostejný. Náhodné setkání žalobce se zůstavitelem při cestě na návštěvu příbuzných nelze považovat za opravdový projev jeho zájmu. V řízení bylo prokázáno, že si zůstavitel stýskal žalovaným a svědkyni [jméno] [příjmení], že není s žalobcem v kontaktu, sám se neúspěšně pokoušel žalobce kontaktovat alespoň telefonicky. Nelze přehlédnout i okolnosti, kdy zůstavitel procházel složitým životním obdobím po rozvodu manželství, v rámci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byly nemovité věci (tj. dům, k němuž měl zůstavitel citový vztah) přikázány do vlastnictví bývalé manželky. O těchto okolnostech byl žalobce zpraven z doslechu od svého strýce svědka [jméno] [příjmení]. Žalobce tedy věděl, že se jeho otec ocitl v obtížné životní situaci a ani v této době o otce neprojevil zájem. Byly tedy splněny zákonné důvody pro vydědění žalobce dle § 1646 odst. 1 občanského zákoníku. Důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé manželky zůstavitele, okresní soud neprovedl, když uvedl, že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí a od provedení tohoto důkazu si již nebylo možno slibovat další objasnění věci.

7. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání. Namítal, že okresní soud vzal za prokázané, že mezi žalobcem a zůstavitelem existovaly spíše podprůměrné rodinné vazby a že žalobce sám neusiloval o kontakt se zůstavitelem. Okresní soud však nepřihlédl k tomu, jak měl zůstavitel obecně vytvořené rodinné vazby, když jedině v tomto kontextu je dle jeho názoru možno posuzovat kvalitu vztahu žalobce a zůstavitele. Uvedl, že svědkyně [jméno] [příjmení], jako bývalá družka zůstavitele, která s ním žila 6 až 7 let, uvedla, že zůstavitel byl uzavřený vůči své rodině, měl to s rodinou jinak, nebyl sdílný člověk. Z toho vyplývá, že zůstavitel si nevytvářel běžné (kvalitou průměrné) rodinné vazby. I dle žalovaných i výpovědí ostatních svědků slabší vztah mezi žalobcem a zůstavitelem byl dán od mladistvých let za života žalobce, tj. dlouhou dobu před jeho nástupem na shodné místo práce se zůstavitelem. Jestliže takový vztah měl zůstavitel se žalobcem již v mladém věku žalobce a nijak se ho nepokusil změnit, nemůže být tato skutečnost přičítána k tíži žalobce. Zůstavitel se rozvedl s matkou žalobce v mladém věku žalobce, následně měl jinou partnerku a další přítelkyně, kdy i zmíněné mohlo mít vliv na vztah žalobce a zůstavitele, včetně nezájmu zůstavitele o žalobce. Poukazoval na to, že pokud jde o tvrzené pokusy zůstavitele o kontakt s žalobcem během posledních let jeho života, to s výjimkou výpovědi žalovaného 1 a žalovaného 2 nebylo ničím prokázáno. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1 byl závětí povolán za dědice zůstavitele, který má být nabyvatelem částky z vypořádání zaniklého společného jmění zůstavitele ve výši asi 1 600 000 Kč, jeví se výpověď žalovaného 1 jako méně důvěryhodná. Nesouhlasil ani se závěrem okresního soudu, dle něhož nelze nezájem zůstavitele o žalobce jako jeho syna dovodit, neboť jestliže by zůstavitel o syna neměl zájem, nezaplatil by za něj problém, který měl žalobce způsobit v práci. Žalobce se těmto tvrzením nebránil, neboť je považuje za pouhé pomluvy, kdy mu není známo, zda vzešly od žalovaného 1 či od samotného zůstavitele. Vzhledem k tomu, že okresní soud tato tvrzení použil pro závěr o projevování zájmu zůstavitele o žalobce, navrhuje nově provedení důkazu výslechem svědka (bývalého zaměstnavatele žalobce) [jméno] [příjmení], a to k otázce, zda žalobce způsobil v zaměstnání tvrzený dluh, a rovněž k okolnostem a důvodům jeho odchodu ze zaměstnání. Vytýkal okresnímu soudu, že zásadně pochybil, jestliže se nezabýval tvrzeními a argumentací žalobce, dle níž vydědění nelze za skutečnou vůli zůstavitele považovat i z důvodu závěti sepsané poměrně krátce před smrtí zůstavitele (sebevraždou). K sepsání závěti obsahující vydědění žalobce došlo právě mezi vydáním rozhodnutí, dle něhož zůstavitel musel opustit svou nemovitost a dnem úmrtí zůstavitele. Okresní soud se tedy měl z hlediska posuzování platnosti vydědění zabývat psychickým stavem zůstavitele, tím spíše, když tento musel jednání zůstavitele výrazně ovlivňovat, neboť zůstavitel se rozhodl pro sebevraždu právě v den, kdy měl dle soudního rozhodnutí vyklidit svou nemovitost. Namítal, že nebyly splněny ani podmínky pro zamítnutí důkazního návrhu žalobce výslechem svědkyně [příjmení], bývalé manželky zůstavitele, za účelem vyvrácení tvrzení žalovaných o tom, že to byl žalobce, kdo neprojevoval o kontakt se zůstavitelem zájem. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě bylo vyhověno.

8. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející, doplnil dokazování listinným důkazem, jak bude uvedeno dále, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Dle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce. Dle odst. 2 citovaného ustanovení nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

11. V případě, že dědické právo uplatnilo více osob, jejichž dědická práva si však konkurují, je pro další postup rozhodující, zda jsou skutečnosti, z nichž se dědické právo těchto osob vyvozuje, mezi dědici sporné či nesporné. V případě, že jsou skutečnosti mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou v samostatném sporném řízení. Uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Pozůstalostní soud je povinen ve výroku usnesení, jímž toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, odkazuje na sporné řízení, poučit o správné formulaci žalobního návrhu. Soud ve sporném řízení ve výroku uvede, že žalobce je dědicem zůstavitele, případně zamítne žalobu, nebo že žalovaný není dědicem zůstavitele, případně zamítne žalobu. Výrok soudu je odvislý od formulace žalobního návrhu (pozitivní a negativní vymezení). Pozůstalostní soud je povinen ve výroku usnesení, jímž toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, odkazuje na sporné řízení, poučit o lhůtě pro podání žaloby, její povaze a následcích jejího nedodržení. Tato lhůta je lhůtou hmotně právní, prekluzivní, neboť následkem opožděně podané žaloby je její zamítnutí. Lhůta k podání žaloby nesmí být kratší než dva měsíce a běží od právní moci usnesení. Žalobu podanou po uplynutí lhůty stanovené ve výroku usnesení soud zamítne. Taková žaloba je žalobou o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 940/2004 a sp. zn. 21 Cdo 2203/2006). Žalobce nemusí naléhavý právní zájem prokazovat. Pokud však nebyl účastník pozůstalostního řízení odkázán na sporné řízení dle § 170 z. ř. s., ale z vlastní iniciativy podá žalobu, půjde o klasickou žalobu určovací, kde již bude muset naléhavý právní zájem tvrdit a prokazovat. V případě, že v průběhu sporného řízení o určovací žalobě vydá pozůstalostní soud usnesení dle § 170 z. ř. s. splňující všechny zákonné náležitosti, odpadne ve sporném řízení požadavek naléhavého právního zájmu, pokud žaloba byla v souladu s tímto usnesením.

12. Z usnesení Okresního soudu v Hradci Králové – soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], pověřeného soudem k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], zemřelém dne 25. 6. 2019, ze dne 11. 3. 2021, č. j. 34 D 1069/2019, odvolací soud zjistil, že pozůstalý syn [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], byl odkázán dle § 170 z. ř. s., aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v Hradci Králové proti pozůstalému bratrovi [jméno] [příjmení], nar 12. 7. 1968, bytem [adresa], a panu [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], žalobu na určení, že je dědicem ze zákona zůstavitele [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], zemřelého dne 25. 6. 2019. Zároveň byl poučen, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude-li řízeno o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, soud usnesením ukončí účast těm účastníkům, kteří měli své právo v tomto pozůstalostním řízení uplatnit žalobou. Dle odůvodnění usnesení v průběhu řízení vyšlo najevo, že mezi dědici, které soud vyrozuměl o jejich dědickém právu, nebo kteří řádně uplatňují své dědické právo a kteří dědictví neodmítli, jsou sporné skutečnosti o tom, zda závěť zůstavitele v prohlášení o vydědění je pravá a platná a zda byly naplněny zákonné podmínky pro vydědění pozůstalého syna [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] podali u Okresního soudu v Hradci Králové žalobu, kterou se domáhali, že jsou dědici zůstavitele, a Okresní soud v Hradci Králové na základě této žaloby rozhodl rozsudkem ze dne 10. 8. 2020 č. j. 34 D 1069/2019-175 tak, že závětními dědici jsou žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. Otázka určení zákonných dědiců ze zákona v tomto sporném řízení však řešena nebyla. Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové – soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 11. 3. 2021 nabylo právní moci dne 11. 3. 2021. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové – soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 3. 2021 č. j. 34 D 1069/2019-189, které nabylo právní moci dne 8. 4. 2021, bylo řízení sp. zn. 34 D 1069/2019 přerušeno do doby pravomocného ukončení soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 295/2020.

13. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 4. 9. 2020 domáhal proti žalovanému [jméno] [příjmení] a žalovanému [jméno] [příjmení] určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném 25. 5. 1959, zemřelém 25. 6. 2019. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové – soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 11. 3. 2021 č. j. 34 D 1069/2019-182 byl žalobce odkázán k podání žaloby o určení, že je dědicem ze zákona zůstavitele [jméno] [příjmení] proti žalovaným dle § 170 z. ř. s., a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení, tzn. do 11. 5. 2021. Jeho žaloba o určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], tedy byla podána dříve, než bylo vydáno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové – soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení], resp. než nabylo právní moci. V takovém případě, kdy v průběhu sporného řízení o určovací žalobě vydá pozůstalostní soud usnesení dle § 170 z. ř. s., odpadne ve sporném řízení požadavek naléhavého právního zájmu. Žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s. není určovací žalobou ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř., ale je žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Žalobce tedy není povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti o takovém naléhavém právním zájmu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1571/2004).

14. Dle § 1646 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, který by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

15. Dle § 1649 odst. 1 o. z. prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť.

16. Ustanovení § 469a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. umožňuje zůstaviteli, aby spolu s vyloučením nejbližšího potomka z dědictví též výslovně vyjádřil vůli, že důsledky vydědění se vztahují i na potomky vyděděného, kteří by jinak nastoupili na jeho místo. Není rozhodné, zda by proti nim samým bylo možné uplatnit některý z důvodů vydědění. Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2 obč. zák. V listině o vydědění musí být uveden důvod vydědění. Při posouzení důvodů vydědění je třeba rovněž zjišťovat, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004 sp. zn. 30 Cdo 2214/2002).

17. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu vyjádřenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které tímto odkazuje a které s ohledem na odvolací námitky doplňuje pouze způsobem níže uvedeným. 18. [příjmení] [jméno] [příjmení], zemřelý dne 25. 6. 2019, pořídil závěť (listina označená„ moje poslední vůle“), jejíž součástí je i vydědění žalobce – jeho syna [jméno] [příjmení] z toho důvodu, že se nestýkají, syn ho nikdy nenavštívil, neudržuje s ním písemný nebo telefonický kontakt, veškeré pokusy ze strany zůstavitele o navázání styku se synem a jeho rodinou za trvání manželství s jeho bývalou manželkou skončily neúspěšně. Syn o něho neprojevuje opravdový zájem a zůstavitel stanovuje, aby se důsledky vydědění vztahovaly i na všechny potomky jeho syna [jméno] [příjmení]. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce se se zůstavitelem (svým otcem) nestýkal, pravidelně ho nenavštěvoval, neprožívali společně rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce, nepodpořil zůstavitele v době po rozvodu manželství s [jméno] [příjmení] a zároveň nebylo prokázáno, že by zůstavitel neprojevoval zájem o svého syna (žalobce), kdy jednání žalobce by bylo pouze důsledkem prvotního nezájmu otce o syna. Shledal tedy, že důvody vydědění žalobce jsou dány. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Okresní soud se pečlivě zabýval všemi okolnostmi na straně žalobce a na straně zůstavitele, jeho otce [jméno] [příjmení]. Přestože vztahy mezi žalobcem a zůstavitelem nebyly standardní, tak nelze přehlédnout, že i dle tvrzení žalobce byly do roku 2015 jejich vztahy normální, bavili se i o soukromých věcech, navštěvovali se. Zůstavitel též sehnal žalobci práci skladníka. I když dle tvrzení svědkyně [jméno] [příjmení] byl zůstavitel uzavřenější (žila se zůstavitelem pouze do roku 2005), tak žalobci pomohl najít práci skladníka (to žalobce ani nečinil sporným) a dle tvrzení žalobce byly jejich vztahy do roku 2015 normální. Nelze tedy uzavřít, že by zůstavitel neprojevoval zájem o svého syna – žalobce. Dle tvrzení žalobce v roce 2015 nastal zlom, kdy se zůstavitel po rozvodu manželství s [jméno] [příjmení] uzavřel do sebe a od té doby byl žalobce v kontaktu se zůstavitelem jen při náhodných setkáních jednou za tři měsíce v domě v [anonymizováno], když žalobce jezdil na návštěvu za svou babičkou bydlící v tomto domě. Žalobce nezval zůstavitele na oslavy, vnučku viděl zůstavitel od roku 2015 jen třikrát, žalobce sám zůstavitele nejel cíleně navštívit a poslední rok před smrtí zůstavitele žalobce zůstavitele vůbec neviděl. Přitom tehdy byl zůstavitel v obtížné situaci po rozvodu s [jméno] [příjmení], vadilo mu, že se nevídá s žalobcem, chyběl mu, telefonoval žalobci, avšak ten mu telefon nebral, resp. zůstavitel měl zájem se s žalobcem stýkat. Tyto skutečnosti byly prokázány výslechem žalovaných i výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (manželky žalovaného 1). Skutečnost, že žalobce se od roku 2015 se zůstavitelem nestýkal (vyjma náhodných setkání), nebyl mu nápomocen, nenavštěvoval ho a netrávil s ním svátky, ani žalobce nečinil sporným. Přitom žalobci bylo v roce 2015 již 33 let a věděl, že zůstavitel nese rozvod svého manželství těžce, avšak stýkal se s ním pouze při náhodných setkáních jednou za tři měsíce u domu v [anonymizováno] a poslední rok ho neviděl vůbec, místo toho, aby mu poskytl psychickou a fyzickou pomoc. Žalobce tedy neprojevoval trvale o zůstavitele opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.

19. Námitka žalobce, že není správný závěr okresního soudu, že mu zůstavitel pomohl v roce 2015 tím, že za něho zaplatil 200 000 Kč, a že měl žalobce problém v zaměstnání, není důvodná. Tento závěr okresního soudu vyplývá z provedeného dokazování, resp. z výpovědí žalovaných a svědkyně [jméno] [příjmení]. Žalobce za účelem prokázání svého nového tvrzení, že tomu tak nebylo, navrhl výslech svědka [jméno] [příjmení] (k tomu, zda žalobce způsobil v zaměstnání dluh a k důvodu jeho odchodu ze zaměstnání). Jedná se však o nové tvrzení žalobce, které je v odvolacím řízení nepřípustné (§ 205a o. s. ř.). Žalobce tudíž v řízení před okresním soudem ani nenavrhl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který by měl jeho event. tvrzení (které však neučinil) prokázat. Jedná se tedy o nový důkaz, který není v odvolacím řízení přípustný (§ 205a o. s. ř.). Kromě toho i kdyby bylo prokázáno, že zůstavitel v roce 2015 nezaplatil za žalobce dluh ve výši 200 000 Kč, tak nelze přehlédnout, že zůstavitel před rokem 2015 sehnal žalobci práci skladníka a i dle žalobce se spolu normálně do roku 2015 bavili. I v případě, že by bylo prokázáno, že zůstavitel nezaplatil za žalobce dluh, by tedy nebylo možno uzavřít, že zůstavitel o žalobce neměl zájem.

20. Námitka žalobce, že se okresní soud nezabýval jeho tvrzením, že vydědění nelze za skutečnou vůli zůstavitele považovat z důvodu jeho provedení závěti sepsané poměrně krátce před smrtí zůstavitele (sebevraždou) a okresní soud se měl z hlediska posuzování platnosti vydědění zabývat psychickým stavem zůstavitele, nebyla rovněž shledána důvodnou. Žalobce totiž v řízení před okresním soudem netvrdil, že zůstavitel jednal v duševní poruše, která ho činila neschopným právně jednat, v důsledku čehož by byla listina o vydědění neplatná. Pouze uvedl, že závěť považuje za platnou, ale má pochybnosti, zda nebyla sepsána pod tlakem. Bylo na žalobci, pokud se domníval, že zůstavitel jednal v duševní poruše, která ho činila k sepsání listiny o vydědění neschopným, v důsledku čehož by listina o vydědění byla neplatná, aby tuto skutečnost v řízení před okresním soudem tvrdil a aby navrhl důkazy k prokázání svého tvrzení. To však žalobce neučinil. Jedná se tedy o nové tvrzení v odvolacím řízení nepřípustné.

21. Žalobce poukazoval i na to, že pokud se jedná o tvrzené pokusy zůstavitele o kontakt se žalobcem, tak výpověď žalovaného 1 a žalovaného 2 je nevěrohodná, neboť žalovaný 1 byl závětí, která obsahovala vydědění žalobce, povolán za dědice zůstavitele, a má nabýt majetek – resp. finanční prostředky ve výši 1 600 000 Kč, a proto jeho výpověď může být motivována snahou nezúžit získané finanční prostředky o podíl žalobce. K tomu je třeba uvést, že pouze z toho, že žalovaný 1 byl v závěti, která obsahovala vydědění žalobce, povolán za dědice zůstavitele, který má nabýt finanční prostředky ve výši 1 600 000 Kč, nelze dovodit jeho nevěrohodnost, navíc za situace, kdy jeho tvrzení bylo prokázáno i dalšími důkazy (výpovědí žalovaného 2 i výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení]). Skutková zjištění okresního soudu mají oporu v provedeném dokazování, z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu je zřejmé, že okresní soud pro svá zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za řízení najevo, a které byly současně významné pro věc, nepominul a v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor, a hodnocení důkazů neodporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Stejně tak okresní soud nepochybil, když neprovedl důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé manželky zůstavitele, z důvodu nadbytečnosti (resp. z toho důvodu, že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci). K tomu odvolací soud považuje za nutné ještě uvést, že [jméno] [příjmení] žila se zůstavitelem jen do roku 2015, přičemž i dle tvrzení žalobce byly vztahy mezi ním a zůstavitelem v té době normální.

22. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

23. Žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní a mají tedy ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalovaných spočívají v nákladech jejich právního zastoupení, a to v odměně za dva úkony právní služby (účast u odvolacího jednání dne 20. 10. 2022 a dne 3. 11. 2022) á 2 000 Kč za každého žalovaného při zastupování dvou osob, tj. celkem 8 000 Kč, ve dvou paušálních náhradách hotových výloh á 300 Kč a v 21% DPH ve výši 1 806 Kč; celkem činí náklady odvolacího řízení žalovaných 10 406 Kč a žalobce je povinen nahradit každému z nich náklady odvolacího řízení po 5 203 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 5, § 12 odst. 4 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).