25 CO 68/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení anonymizována dvě slova & právnická osoba, identifikační číslo sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 938.690 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. ledna 2022, č. j. 14 C 166/2021-101

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 100.702,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1.270,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 938.690 Kč s přesně uvedeným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 93.406,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce titul jméno příjmení (bod II.). Skutkové a právní závěry pro vyhovění žalobě ve věci samé okresní soud zevrubně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku, na což nadepsaný soud pro stručnost – s ohledem na předmět odvolacího přezkumu – zcela odkazuje. Rozhodnutí o nákladech řízení (viz výrok pod bodem II.) soud prvního stupně odůvodnil úspěchem žalobce ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/10963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“). Okresní soud žalobci nepřisoudil veškerou jím požadovanou náhradu, když předžalobní výzva podle něj neobsahuje řádný skutkový rozbor věci; současně podotkl, že žalobce dle okresního soudu ve výzvě uváděl neodpovídající údaje o dohodě o uznání ze dne 19. 7. 2019, která však uzavřena nebyla. Jde tak dle posouzení prvostupňového soudu o jednoduchou výzvu k plnění, za kterou žalobci přísluší odměna v poloviční výši – tedy 6.030 Kč podle ust. § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), namísto žalobcem požadované odměny ve výši 12.060 Kč. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně vůči jeho výroku pod bodem II., se odvolal žalobce. Namítal, že okresním soudem byla chybně stanovena výše mimosoudní odměny za výzvu k plnění podle ust. § 11 odst. 2 písm. h/ AT, namísto ust. § 11 odst. 1 písm. d/ AT. Žalobce poukázal na tu skutečnost, že ve druhém odstavci předmětné výzvy bylo žalovanému podrobně popsáno protiprávní jednání, kterého se dopustil a které zakládá povinnost žalovaného uhradit žalobci náhradu vyplaceného pojistného plnění. Popis skutku byl natolik konkrétní, že nelze uvažovat o neurčitosti, či o pouhém generálním popisu chování žalovaného. Je pravdou, že v předžalobní výzvě bylo zmiňováno uznání dluhu, o kterém strany jednaly, jež však nakonec uzavřeno nebylo. Tomuto uznání však předcházela uznání jiná. Chybné uvedení tohoto uznání ve výzvě podle odvolatele nemění nic na tom, že výzva obsahovala podstatné informace, týkající se vzniku pohledávky. Uvedení tohoto uznání ve výzvě nemohlo v žalovaném vyvolat jakékoliv pochybnosti o skutkových okolnostech daného případu a nemohlo přivodit ani ten následek, že se předžalobní výzva stala toliko jednoduchou výzvou k plnění. Žalobce z podrobně popsaných důvodů proto navrhl rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku II. změnit tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 100.702,49 Kč. K odvolání žalobce nebylo podáno vyjádření. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčeném rozsahu (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 OSŘ), jakož i řízení jeho vydání předcházející, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce směřované vůči výroku II. rozsudku okresního soudu je opodstatněné. Podaným odvoláním nebyl napaden výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu, který tak nabyl samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 159a, § 206 odst. 3 a § 212 OSŘ). Okresní soud o nákladech řízení správně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 OSŘ. Při stanovení výše náhrady ohledně úkonu právní služby učiněného zástupcem žalobce vycházel z toho, že se jedná o tzv. jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h/ AT, nikoliv o výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d/ AT. Daná předžalobní výzva ze dne 1. 3. 2021 (ve spisu založena na č. l. 15 - 16) obsahuje ve druhém odstavci přesný popis škodní události včetně údajů časových, místních a popisu porušení právních předpisů, v následném odstavci je zcela konkrétně popsán škodlivý následek v podobě zranění utrpěného poškozenými osobami a průběhu jejich dalšího léčení. Následuje právní rozbor ve vztahu k aplikaci zákona č. 168/1999 Sb., výzva k plnění s uvedením platebních údajů a poučení podle ust. § 142a OSŘ. Tato výzva je zcela jednoznačně určena konkrétně žalovanému na základě přesně individualizovaného protiprávního jednání. Obsahově i formálně se tak jedná o úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d/ AT. Na této kvalifikaci nemůže nic změnit ta skutečnost, že ve výzvě je skutečně chybně uvedeno právní jednání (uznání dluhu), které nakonec nebylo dovršeno. Odvolací soud z důvodů výše uvedených rozsudek okresního soudu ve výroku II. podle ust. § 220 OSŘ změnil a ve sporu úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení i za shora uvedený úkon právní služby ve výši 12.060 Kč (tedy v nekrácené výši). Ve zbytku odvolací soud odkazuje na správný výpočet náhrady nákladů řízení, uvedený v přezkoumávaném rozhodnutí. Náklady vynaložené žalobcem v prvostupňovém řízení tak celkově činí 100.702,50 Kč; při stanovení lhůty a místa plnění odvolací soud vycházel z ust. § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 OSŘ. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ. V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, kterému tak vzniklo právo na náhradu nákladů účelně v něm vynaložených. Tyto náklady sestávají z jednoho úkonu právní služby žalobcova advokáta ve výši 750 Kč (§ 7 bod 4., § 11 odst. 2 písm. c/ AT), z jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), to vše zvýšeno o 21% daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem (§ 137 odst. 3 OSŘ) Odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení v souhrnné výši 1.270,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 OSŘ). Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.