26 Co 119/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o určení, že žalobci, nikoli žalovanému 1, svědčí zástavní právo k nemovitostem k odvolání žalobce a žalované 2 proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 31. srpna 2023 č. j. 19 C 381/2022-75 I. Odvolání žalované 2 se odmítá.II. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1 náklady odvolacího řízení 6 799,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1.IV. Žalobce a žalovaná 2 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že mu (a nikoli žalovanému 1) svědčí zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalované 2, a to k pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rod. dům) v části obce , adresa, a na pozemku st p. č. , anonymizováno, , pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, – zahrada, pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, – zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví č. , anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , dále jen „předmětné nemovitosti“ (výrok I). Žalobci uložil nahradit žalovanému 1 náklady řízení 16 796,30 Kč k rukám zástupce žalovaného 1, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a rozhodl, že žalobce a žalovaná 2 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce se ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , spisová značka, o soudním prodeji zástavy (zahájené na základě žaloby žalovaného 1 proti žalované 2) domáhal žalobou v rámci hlavní intervence dle § 91a o. s. ř. určení, že mu svědčí zástavní právo k zástavě v důsledku postoupení pohledávky a aby byl nařízen soudní prodej zástavy k uspokojení pohledávky žalobce s tím, že se stal zástavním věřitelem namísto žalovaného 1 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2012. V žalobě žalobce uvedl, že vymáhaná pohledávka žalovaného 1 vůči žalované 2 v celkové výši 3 750 000 Kč (dále jen „předmětná pohledávka“) vznikla na základě smluv o půjčce uzavřených mezi žalovaným 1 a žalovanou 2 a byla zajištěna zástavním právem vzniklým na základě smlouvy ze dne 22. 3. 2011 uzavřené mezi žalovaným 1 a žalovanou, a to k nemovitostem uvedeným ve výroku I napadeného rozsudku (dále jen „předmětné nemovitosti“), jejichž výlučnou vlastnicí je žalovaná 2. Řízení vedené okresním soudem pod sp. zn. , spisová značka, nebylo dosud pravomocně skončeno. Žalobce uvedl, že spolu s postoupením předmětné pohledávky na něho přešla i všechna práva s ní spojená, tedy i zástavní právo vzniklé na základě smlouvy ze dne 22. 3. 2011, když úplata za postoupení byla uhrazena započtením pohledávky žalobce vůči žalovanému 1 ve výši 28 000 000 Kč, o čemž žalobce informoval žalovaného 1 dopisem ze dne 4. 9. 2012. Žalobce namítal, že mu svědčí lepší hmotné právo k zástavě a je aktivně legitimován k nařízení soudního prodeje zástavy. Žalovaný 1 namítal, že ze strany žalobce nedošlo k úhradě úplaty za postoupení pohledávek a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2012 byla v souladu se smluvním ujednáním od počátku zrušena. Řízení o žalobě na určení, že zástavní právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalované 2 svědčí žalobci a nikoliv žalovanému 1, bylo vyloučeno k samostatnému řízení usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 10. 2022 č. j. , spisová značka, .

3. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a žalobu zamítl. Namítal-li žalobce, že požadovaným určením bude mj. postaveno najisto, že žalobce je zástavním věřitelem, a předejito nařízení soudního prodeje zástavy ve prospěch žalovaného 1, okresní soud uzavřel, že k nařízení prodeje zástavy ve prospěch žalovaného 1 v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , spisová značka, již, byť nepravomocně, došlo a žalobce může efektivně ochránit svá práva v rámci uvedeného řízení (sp. zn. , spisová značka, ) podáním vylučovací (excindační) žaloby po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř. Dále okresní soud dovodil, že žaloba žalobce na nařízení soudního prodeje zástavy je žalobou na plnění směřující proti shodným žalovaným jako v tomto řízení. Je zde tedy stejný okruh účastníků ve stejném procesním postavení jako v tomto řízení, žalobce uplatňuje stejná skutková tvrzení a otázka, zda žalobci (nikoli žalovanému 1) svědčí zástavní právo k předmětným nemovitostem, je řešena jako otázka předběžná a je k ní prováděno dokazování. Jde tak o situaci, kdy předmětná žaloba na určení neslouží potřebám praktického života, nýbrž vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Pokud jde o odkaz žalobce na ust. § 984 a § 985 o. z. okresní soud uzavřel, že v dané věci zcela zjevně žalobce není v pozici „dobrověrného nabyvatele“, k jehož ochraně má ustanovení § 984 o. z. sloužit. Navíc není možné nabýt zástavní právo jako právo akcesorické, aniž by platně vznikl hlavní dluh nebo závazek. Prostřednictvím § 984 o. z. není možné v dobré víře nabýt pohledávku, která je zajištěna (resp. dluh odpovídající této pohledávce) věcným právem zapsaným do veřejného seznamu. Nabytí této pohledávky v dobré víře nemůže být kryto § 984, protože tato pohledávka nepředstavuje právo zapsané ve veřejném seznamu, kdy zapsaným právem může být jen věcné právo. V daném případě zcela zjevně nejde o nápravu nesprávně zapsaného (v rozporu se skutečným právním stavem) samotného věcného práva (zástavní právo), nýbrž o vyřešení otázky, zda žalobce platně nabyl pohledávku zajištěnou předmětným zástavním právem. Nepřípadný je rovněž odkaz žalobce na ust. § 985 o. z., když „uplatnění práva“ ve smyslu tohoto ustanovení je žaloba na jeho určení; určovací žaloba je podkladem pro vyznačení poznámky rozepře a zamezení účinků zápisu výlučného práva jednoho z účastníků na třetí osoby. O tento případ pak v dané konkrétní věci zcela zjevně nejde, neboť v souzené věci je předmětné zástavní právo pouze právem akcesorickým, přičemž primárním předmětem řízení (dokazování) je zde otázka, zda žalobce platně nabyl (a případně nadále vlastní) pohledávku zajištěnou předmětným zástavním právem, tedy nikoli vlastnictví samotného zástavního práva coby nemovité věci ve smyslu § 498 o. z.

4. Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná 2. Žalobce namítal, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, když neaplikoval ust. § 985 o. z. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že uplatněním práva ve smyslu ust. § 985 o. z. je žaloba na jeho určení, kterou nemůže nahradit žaloba na plnění, opírající nárok na plnění o právo, jehož existence má být posouzena jako předběžná otázka. Žalobce měl za to, že okresní soud nesprávně posoudil věc po právní stránce, dospěl-li k závěru, že žalobce může své právo bránit v řízení sp. zn. , spisová značka, podáním excindační žaloby či v řízení sp. zn. , spisová značka, incidenční žalobou. Pokud by byl úspěšný v tomto řízení, žalovaný 1 by již nemohl osvědčit své zástavní právo a žalobce bez požadovaného určení a zápisu do katastru nemovitostí nemá, jak své zástavní právo osvědčit. Namítl, že okresní soud nepřihlédl ke skutečnostem a právní argumentaci uvedené v podání žalobce ze dne 17. 7. 2023 a nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a návrhům důkazů doplněných žalobcem na jednání 31. 8. 2023. Pokud jde o preventivní charakter určovací žaloby, v dané věci nelze tvrdit, že bylo právo žalobce porušeno tím, že bylo nepravomocně rozhodnuto v řízení sp. zn. , spisová značka, o nařízení prodeje zástavy ve prospěch žalovaného 1, jde o právní vztah mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem a ve vztahu k žalobci jako zástavnímu věřiteli k žádnému porušení práva předmětným rozhodnutím nedošlo, nadto je rozhodnutí nepravomocné. Navíc žalobce není účastníkem předmětného řízení (sp. zn. , spisová značka, ) a rozhodnutí v něm vydané není vůči němu závazné a neporušuje jeho právo. Není tedy dotčen preventivní charakter určovací žaloby žalobce. Bez vynesení určovacího rozsudku je jeho právo nejisté nebo může být ohroženo, což zakládá naléhavý právní zájem žalobce. Dále namítl, že nemá možnost podat žalobu na plnění, která by dostatečně ochránila jeho nejisté a ohrožené zástavní právo ve vztahu k žalovanému 1, který vůči žalobci není povinen k žádnému plnění, a žalobce tak nemůže proti žalovanému 1 jako tomu, kdo činí jeho právo nejistým či ohroženým, podat žalobu na plnění. Za situace, kdy není zapsán v katastru nemovitostí a k předmětným nemovitostem (zástavě) uplatňuje totéž zástavní právo žalovaný 1, jenž je zapsán v katastru nemovitostí, žalobce nemá, jak v řízení o nařízení prodeje zástavy osvědčit, že mu svědčí zástavní právo, neboť k tomu je třeba provádět dokazování, které se v řízení o žalobě na nařízení prodeje zástavy neprovádí. Dodal, že zásada, že je-li možno podat žalobu na plnění, není dán naléhavý právní zájem k žalobě na určení, má své výjimky a nejedná se nepřekročitelné dogma. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. , spisová značka, , dle něhož tam, kde určovací žalobou lze účinněji než jinými právními prostředky dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který může odvrátit budoucí spory účastníků, je dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, což je dle žalobce právě tento případ. Nadto zástavní právo nespočívá výlučně v povinnosti strpět prodej zástavy, ale zástavnímu dlužníkovi i věřiteli z něho plyne řada jiných práv a povinností. Při odvolacím jednání žalobce předložil návrh na zápis poznámky spornosti do katastru nemovitostí, který byl nově učiněn 29. 7. 2024. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná 2 se v podaném odvolání ztotožnila s důvody uvedenými v odvolání žalobce s tím, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, když neaplikoval ust. § 985 o. z., a dodala, že má rovněž právo, aby zápis v katastru nemovitostí odpovídal skutečnému stavu a bylo postaveno najisto, zda a komu odpovídá ze zástavního práva. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Doplnila, že v případě konečného rozhodnutí, tj. potvrzení rozsudku, se vzdává práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Žalovaný 1 se ztotožnil se závěry okresního soudu a zdůraznil, že žalobce ani není nositelem zástavního práva. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda byla žalovaná 2 oprávněna k podání odvolání v souzené věci. V souladu s ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Subjektivně legitimován k podání odvolání je pouze účastník, jemuž nebylo výrokem soudu prvního stupně plně vyhověno anebo mu byla tímto výrokem způsobena nějaká újma na jeho právech. Právně relevantní přitom není subjektivní pocit křivdy odvolatele způsobené výrokem rozhodnutí soudu prvního stupně, ale objektivně musí nastat situace, kdy odvolateli není plně vyhověno či mu je způsobena nějaká újma na jeho právech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001 sp. zn. , spisová značka, ). Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. V posuzovaném případě v rámci řízení z hlavní intervence mají žalovaný 1 a žalovaná 2 postavení nerozlučných společníků. Z povahy nerozlučného společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. obecně vyplývá, že podá-li některý ze společníků např. odvolání, je takový procesní úkon účinný i vůči těm společníkům, kteří byli nečinní, a proto soud v odvolacím řízení musí postupovat stejně, jako by odvolání podali všichni. Mají-li v souzené věci žalovaní postavení nerozlučných společníků, pak žalovaná 2 není oprávněna k podání odvolání proti napadenému rozsudku za situace, kdy byla žaloba žalobce zamítnuta. Rozhodující je přitom její procesní postavení jako žalované. Do práv žalované 2 nebylo napadeným rozsudkem, jímž byla žaloba žalobce zamítnuta, zasaženo, její postavení se nezměnilo, podaným odvoláním žalovaná 2 nemůže „otevřít“ odvolací řízení v neprospěch žalovaného 1. Z uvedených důvodů proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná 2 nebyla osobou oprávněnou k podání odvolání proti napadenému rozsudku, a odvolání žalované 2 odmítl (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).

8. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním podaným žalobcem. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce (hlavní intervent) se žalobou z hlavní intervence dle § 91a o. s. ř. podanou v řízení vedeném Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. , spisová značka, (o soudním prodeji zástavy zahájeném na základě žaloby žalovaného 1 proti žalované 2) domáhal určení, že jemu (a nikoli žalovanému 1) svědčí zástavní právo k zástavě – předmětným nemovitostem v důsledku postoupení pohledávky (s tím, že jeho naléhavý právní zájem vyplývá ze skutečnosti, že údaj v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným stavem věci) a současně se domáhal nařízení soudního prodeje zástavy s tím, že se stal zástavním věřitelem namísto žalovaného 1 na základě smlouvy o postoupení pohledávek, vč. zástavního práva ze dne 30. 8. 2012, kdy tvrdil, že úplata za postoupení pohledávky byla uhrazena započtením pohledávky žalobce vůči žalovanému 1 ze směnky vlastní vystavené 23. 6. 2005 společností , právnická osoba, . na řad žalovaného 1 s datem splatnosti 1. 9. 2012, jenž ji indosoval ve prospěch žalobce. Řízení o hlavní intervenci bylo okresním soudem vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Okresní soud následně usnesením ze dne 17. 10. 2022 č. j. , spisová značka, řízení o žalobě na určení, že zástavní právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalované 2 svědčí žalobci a nikoliv žalovanému 1 vyloučil k samostatnému řízení (dále vedeném pod sp. zn. , spisová značka, ).

10. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024 č. j. , spisová značka, , který dosud nenabyl právní moci, ve sporu o zaplacení směnečného penízu 23 760 000 Kč s příslušenstvím, vedeném mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným 1 (původně rovněž i proti společnosti , právnická osoba, . jako žalované, vůči této společnosti již bylo řízení pravomocně skončeno) vyplývá, že městský soud neshledal za prokázanou samotnou existenci směnky v době jejího údajného vystavení ani skutečnost jejího převodu z žalovaného 1 na , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Anonymizováno, (zde žalobce) s tím, že svědka , jméno FO, (zde žalobce) shledal osobou mající na výsledku řízení osobní zájem, když část směnečného penízu užil k úhradě svého závazku vůči žalovanému 1, a dovodil, že žalující společnost , právnická osoba, neunesla důkazní břemeno k prokázání pravosti směnky. Z návrhu na zápis poznámky spornosti do katastru nemovitostí ze dne 29. 7. 2024 předloženého žalobcem při odvolacím jednání vyplývá, že žalobce 29. 7. 2024 podal návrh na zápis poznámky spornosti na Katastrální úřad pro , anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , s tím, že je coby zástavní věřitel ze zástavního práva váznoucího na předmětných nemovitostech dotčen zápisem žalovaného 1 jako zástavního věřitele, ačkoli došlo k postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem a k přechodu zástavního práva ex lege a zapsaný údaj je tak v nesouladu se skutečným stavem věci.

11. Odvolací soud se ve shodě s okresním soudem v prvé řadě zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, resp. samotnou otázkou přípustnosti žaloby z hlavní intervence v souzené věci. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce se jako hlavní intervent dle § 91a o. s. ř. (spolu s nařízením soudního prodeje zástavy) domáhal proti žalovaným určení, že mu (a nikoli žalovanému 1) svědčí zástavní právo k předmětným nemovitostem, a to v řízení o soudním prodeji zástavy vedeném mezi žalovanými okresním soudem pod sp. zn. , spisová značka, . V souladu již s ustálenou judikaturou soudů je třeba řízení o soudním prodeji zástavy považovat za řízení tzv. nesporné. Nejvyšší soud dovodil, že povaha řízení o nařízení soudního prodeje zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm ke sporným tvrzením účastníků dokazování neprovádí; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud dále dovodil, že z uvedeného vyplývá, že byť zástavní věřitel a zástavní dlužník mají (obecně) protichůdné zájmy, povaha řízení o soudní prodej zástavy neumožňuje, aby se (v procesním slova smyslu) tato kontradikce projevila. Na základě uvedeného Nejvyšší soud uzavřel, že vedlejší účastenství a aplikace ust. § 93 o. s. ř. je v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy podle ust. § 353a a násl. z. ř. s. z povahy věci vyloučena (§ 1 odst. 3 z. ř. s.) – k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020 sp. zn. , spisová značka, . Výše uvedené závěry Nevyššího soudu jsou dle odvolacího soudu plně aplikovatelné též na tzv. hlavní intervenci dle ust. § 91a o. s. ř. Smyslem hlavní intervence je vyřešit spor mezi více subjekty najednou tak, aby nemuselo být po skončení původního řízení vedeno další. Hlavní intervence (stejně jako vedlejší intervence) spadá do oblasti sporného řízení a v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy dle ust. § 353a a násl. z. ř. s. je tak z povahy věci, jak bylo vysvětleno shora, vyloučena. Domáhal-li se žalobce jako hlavní intervent v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy určení, že mu svědčí zástavní právo k předmětným nemovitostem a v souvislosti s tím nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení jeho pohledávky, pak odvolacímu soudu nezbylo, než závěr okresního soudu o nutnosti zamítnout žalobu shledat věcně správným. Ostatně za situace, kdy se žalobce jako hlavní intervent nemůže domáhat nařízení soudního prodeje zástavy v jiném řízení o nařízení soudního prodeje zástavy jako v řízení nesporném, v němž je hlavní intervence z povahy věci vyloučena, nemůže být dán ani jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení s tím, že v návaznosti na to bude v intervenčním řízení nařízen soudní prodej zástavy k uspokojení jeho pohledávky jakožto zástavního věřitele. Na uvedeném ničeho nemění, že okresní soud vyloučil řízení o určovací žalobě žalobce k samostatnému řízení. Výše uvedené však dle odvolacího soudu nevylučuje, aby se žalobce domáhal svých práv v nalézacím řízení standardním způsobem (žalobou), nezávisle na řízení, v němž intervenoval. Odvolací soud rovněž ve shodě s okresním soudem dovodil, že žalobce může svá práva bránit v řízení sp. zn. , spisová značka, cestou vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem okresního soudu, že by otázka, zda žalobci (a nikoli žalovanému 1) svědčí zástavní právo k předmětným nemovitostem, byla řešena jako otázka předběžná v řízení sp. zn. , spisová značka, a k vyřešení této otázky mělo být prováděno dokazování, neboť jednak – jak bylo vysvětleno shora – uplatnění hlavní intervence v tzv. nesporných řízeních je z povahy věci vyloučeno, a nadto v řízení o soudním prodeji zástavy se (pojmově) dokazování neprovádí.

12. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně jeho nákladových výroků. Byť odvolací soud dovodil, že okresní soud v souladu s návrhem žalobce vyčíslil odměnu advokáta žalobce za jeden úkon právní služby ve výši 2 500 Kč dle § 9 odst. odst. 3 písm. a) adv. tarifu ve spojení s § 7 bodu 5 adv. tarifu, ačkoli správně měl při stanovení tarifní hodnoty postupovat dle § 9 odst. odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) adv. tarifu, neboť jde o právní vztah k nemovité věci, nákladový výrok II napadeného rozsudku však k tíži žalobce neměnil, neboť žalovaný 1 proti rozsudku, vč. výroku o nákladech řízení, odvolání nepodal.

13. V odvolacím řízení uspěl žalovaný 1, proto bylo uloženo neúspěšnému žalobci nahradit žalovanému 1, k rukám zástupce žalovaného 1, do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalovaného 1 sestávaly z odměny 3 100 Kč za právní pomoc zástupce žalovaného 1 z řad advokátů za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání odvolacího soudu 30. 7. 2024 (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1, písm. g) adv. tarifu), paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. za 6 půlhodin strávených na cestě k jednání odvolacího soudu po 100 Kč ve výši 600 Kč, náhrady cestovného k jednání odvolacího soudu z , místo, do , místo, a zpět (dne 30. 7. 2024) ve výši 1 619,20 Kč (při průměrné spotřebě vozidla 4,9 l motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 38,70 Kč/l a sazbě základních náhrad 5,6 Kč/km) a 21% DPH z odměny a náhrad, tj. 1 180 Kč (21 % z 5 619,20). Celkem tak náklady žalovaného 1 vzniklé v odvolacím řízení činily 6 799,20 Kč.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou 2 odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku, když žalovaná 2 se v případě potvrzení rozsudku práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala.