26 Co 124/2003

Plný text

26Co 124/2003 R o z s u d e k Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu xxx a soudců xxx a xxx ve věci péče o L.M., nar. xxx, syna M.H., bytem xxx, a J.H., bytem xxx, za účasti Okresního státního zastupitelství v T., o návrhu matky na prodloužení ústavní výchovy, k odvolání Okresního státního zastupitelství v T. proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. prosince 2002, č. j. 12P 319/2002-231, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že se návrh matky na prodloužení ústavní výchovy nezl. L., nařízené rozsudkem Okresního soudu v R. ze dne l3. ll. 2OOO, č. j. P l36/94-l9l, z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani př ed krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že se prodlužuje ústavní výchova tehdy nezletilého L.M. nařízená rozsudkem Okresního soudu v R., č. j. P 136/94-191, ze dne 13. 11. 2000 do 30 . 6. 2003. Proti rozsudku okresního soudu podalo odvolání státní zastupitelství. Namítalo, že L. byla dříve uložena též ochranná výchova a probíhá řízení o její prodloužení. Oba druhy výchovy nelze vykonávat najednou. Za tohoto stavu měla být ústavní výchova zrušena a L. se měl podrobit pouze ochranné výchově. Státní zastupitelství navrhlo, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a návrh na prodloužení ústavní výchovy zamítl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které mu přecházelo, a to z důvodů v odvolání uvedených (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.) i z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), doplnil dokazování a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Předmětem úvah odvolacího soudu při přezkumu napadeného rozhodnutí byla jediná právní otázka, a to zda může vedle sebe u téže osoby obstát ústavní i ochranná výchova, případně kterou z nich upřednostnit. Odvolací soud dospěl k následujícímu závěru. Ústavní výchova je institutem rodi nného práva a podle ust. § 46 odst. 1 zák. o rodině ji může soud nařídit zejména k zajištění řádné výchovy dítěte, jestliže se o dítě v tomto směru nemohou či nedokáží postarat rodiče ani nikdo jiný. Ochranná výchova je naproti tomu institutem trestního práva a představuje tzv. ochranné opatření (§ 71 trest. zák.). Lze ji uložit při současném uložení trestu mladistvému, nebo místo trestu, pokud lze předpokládat, že jí bude dosaženo nápravy mladistvého lépe než uložením trestu. Podle ust. § 14 zák. č. 109/2002 Sb. (o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů) se výchovné ústavy zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochran n ou výchovou. Každá z těchto dvou druhů výchov má poněkud odlišný režim, jak vyplývá např. z ust. § 23 cit. zák., přičemž ochranná výchova je upravena přísněji. Vycházeje z této právní úpravy i z povahy věci, odvolací soud dospěl k přesvědčení, že není možné, aby byla u téže osoby vykonávána zároveň ústavní i ochranná výchova. Má dále za to, že ochranná výchova, jejímž úkolem je převýchova mladistvého v řádného občana (§ 76 a 77 trest. zák.) a jíž může být nahrazen samotný trest, je opatřením silnějším a důraznějším, než výchova ústavní, která naopak nemusí být nutně podmíněna delikventními sklony nezletilého. Odvolací soud se domnívá, že ochranná výchova je opatřením širším, v němž je cíl, k němuž má vést ústavní výchova, zahrnut. Ústavní výchova je ta k ochrannou výchovou konzumována. Okresní soud rozhodl o věci za situace, kdy sice byla nařízena ochranná výchova, ale kdy nebylo ještě rozhodnuto o jejím prodloužení na dobu zletilosti L. V takovém případě bylo jeho rozhodnutí správné. Odvolací soud však doplnil dokazování a z usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. února 2003, č. j. 3Nt 802/2003-8, zjistil, že ochranná výchova uložená L. byla prodloužena. Odvolací soud rozhodoval tedy za jiné situace než soud okresní. Z výše uvedených d ůvodů rozhodnutí okresního soudu změnil a návrh na prodloužení ústavní výchovy zamítl. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 o. s. ř., podle nichž v tomto typu řízení náhrada nákladů řízení účastníkům zásadně nepřísluší. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 26. června 2003