26 CO 232/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové ve věci žalobkyně: ; anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. června 2022 č. j. 5 C 43/2022-84 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28. července 2022 č. j. 5 C 43/2022-90

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 10 355,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 13. 12. 2021 je neplatné (výrok I). Žalované uložil nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 35 731,17 Kč (výrok II). Doplňujícím usnesením č. j. 5 C 43/2022-90 okresní soud uložil žalované povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Náchodě do tří dnů od právní moci usnesení náklady řízení 4 123,44 Kč.

2. Žalobkyně se domáhala výše uvedeného rozhodnutí soudu s tvrzením, že na základě pracovní smlouvy pracovala u žalované. Dne 13. 12. 2021 byl se žalobkyní rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením ze strany žalované z důvodu § 55 odst. 1 zákoníku práce. Žalobkyně toto ukončení pracovního poměru považuje za neplatné, a proto dne 17. 1. 2022 zaslala žalované písemné oznámení o tom, že trvá na dalším zaměstnávání.

3. Okresní soud vyšel z toho, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 2. 11. 2020 na dobu neurčitou zaměstnancem žalované v pracovní pozici ředitelky obchodu a marketingu. Podle bodu IX/6 pracovní smlouvy byla povinna zdržet se jednání, které by poškodilo zaměstnavatele. Dále se zavázala dodržovat při svém chování na pracovišti pravidla slušného chování a vystupování, nepoškozovat dobré jméno zaměstnavatele ani na veřejnosti. Dne 13. 12. 2021 žalovaná předala žalobkyni listinu nadepsanou„ Výpověď z pracovního poměru pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci“. Touto listinou žalovaná oznámila žalobkyni s odkazem na ustanovení § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce okamžité zrušení jejího pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 2. 11. 2020. Důvody ukončení pracovního poměru žalovaná vymezila tak, že„ žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci tím, že se dne 10. 12. 2021 dopustila vynášení důvěrných informací, a to nabízením záznamu o prohlídce prostor kriminální policií ČR spolu s příkazem prohlídky společnosti [právnická osoba] paní [jméno] [příjmení]“.

4. Okresní soud posoudil listinu podle jejího obsahu jako okamžité zrušení pracovního poměru dané zaměstnanci ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce. Uzavřel, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení ukončení pracovního poměru. Současně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť skutečnosti, kterých se měla žalobkyně dopustit a které žalovaná považovala za hrubé porušení povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykované práci, prokázány nebyly. Okresní soud vyložil, že skutečnosti, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění zákonného důvodu pro zrušení pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru, musí být určitým způsobem konkretizovány tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje. Dále musí být prokázáno, že k porušení povinností ze strany zaměstnance došlo zvlášť hrubým způsobem.

5. Okresní soud vyšel z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že dne 10. 12. 2021 s ní žalobkyně hovořila o poměrech ve firmě žalované, nepotvrdila však vynášení žádných konkrétních důvěrných informací. Ve vztahu k tvrzenému nabízení listin okresní soud uzavřel, že příkaz k prohlídce prostor žalované neměla žalobkyně k dispozici, a že svědkyně nabídku poskytnutí záznamu z policejní prohlídky sice potvrdila, avšak s dovětkem, že tak žalobkyně učinila pouze do budoucna, pro případ, že se lépe poznají. Současně okresní soud uvedl, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně vynášela jakékoliv důvěrné informace, které by nebyly známy významné části ostatních zaměstnanců žalované, a že o prohlídce firmy a vyšetřování policií se ve firmě vědělo a hovořilo se o tom. Okresní soud učinil závěr, že žalovaná nejenže neprokázala skutečnosti, které uvedla jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, ale neprokázala ani své tvrzení, že by tímto jednáním mohlo dojít k vážnému poškození firmy. Z toho okresní soud dovodil, že tvrzené důvody ukončení pracovního poměru nejsou zvlášť závažným porušením povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Proto okresní soud učinil závěr, že rozvázání pracovního poměru se žalobkyní je neplatné, a žalobě vyhověl.

6. Povinnost nahradit náklady řízení žalobkyně uložil okresní soud žalované, coby v řízení zcela neúspěšnému účastníkovi, a to s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na výsledek řízení současně okresní soud uložil žalované též povinnost nahradit náklady řízení státu (§ 148 o. s. ř.).

7. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Vytkla okresnímu soudu, že nesprávně posoudil výpověď svědkyně [příjmení]. Namítala, že důvody, pro které s žalobkyní ukončila pracovní poměr, prokázány byly, a že pro tyto důvody měla právo pracovní poměr okamžitě ukončit. Tvrdila, že cílem vytýkaného jednání žalobkyně bylo poškodit jednatele žalobkyně v očích jeho asistentky (svědkyně [anonymizováno]) a tím narušovat vzájemnou důvěru a spolupráci ve firmě. Z toho žalovaná dovozovala, že žalobkyně svým jednáním porušila své povinnosti zvlášť hrubým způsobem, a to konkrétně zejména povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele dle § 301 písm. d/ zákoníku práce, povinnost vytvářet příznivé pracovní podmínky dle § 302 písm. c/ zákoníku práce a povinnost zachovávat mlčenlivost o veškerých skutečnostech, které mají být v zájmu zaměstnavatele utajeny dle čl. IX. odst. 1 pracovní smlouvy. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.

8. Žalobkyně se s rozsudkem okresního soudu ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. Tvrdila, že jí nikdy před tím nebylo ze strany žalované vytýkáno žádné porušení pracovních povinností. Namítala, že její jednání při rozhovoru se svědkyní [příjmení] nelze hodnotit jako snahu o vynášení důvěrných informací o žalované, a že zmíněný záznam Policie ČR o prohlídce prostor je velice obecný, obsahuje pouze seznam věcí a neobsahuje žádné důvěrné informace o žalované. K výpovědi svědkyně [příjmení] žalobkyně uvedla, že svou budoucí neurčitou nabídkou zpřístupnění záznamu o prohlídce svědkyni fakticky zdvořile odmítla.

9. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud zcela sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu, který ve věci provedl odpovídající dokazování, dostatečně zjistil skutkový stav, na daný případ aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce a své rozhodnutí řádně zdůvodnil. Pouze s ohledem na odvolací námitky žalované odvolací soud uvádí následující.

11. V prvé řadě je třeba uvést, že dle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

12. Okresní soud zcela správně s odkazem na relevantní judikaturu vyložil, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zákoníku práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován. Jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce totiž zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr, a že důvod nebude možné dodatečně měnit (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1899/99 ze dne 17. ledna 2001). U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce je třeba věnovat zvýšenou pozornost přesnému popisu vytýkaného skutku, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním, a která konkrétní povinnost měla být porušena (viz okresním soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4902/2014 ze dne 20. ledna 2016).

13. V projednávané věci žalovaná vymezila důvod, pro který s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr, doslova takto:„ Dne 10. 12. 2021 jste se dopustila vynášení důvěrných informací, a to nabízením záznamu o prohlídce prostor kriminální policií ČR spolu s příkazem prohlídky společnosti [právnická osoba] paní [jméno] [příjmení]“ 14. Pro posouzení, zda žalovaná ukončila pracovní poměr s žalobkyní v souladu se zákonem, je proto třeba zkoumat pouze to, zda se žalobkyně takto vytýkaného jednání dopustila, a zda v takovém jednání lze shledat zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, a které tak naplňuje podmínky § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce. Proto jsou nerozhodné odvolací námitky žalované, která tvrdila, že žalobkyně svým jednáním poškodila jednatele žalobkyně v očích jeho asistentky a tím narušila vzájemnou důvěru a spolupráci ve firmě. Uvedenými důvody, které měly žalovanou dle jejího tvrzení v odvolání vést k ukončení pracovního poměru, proto odvolací soud nijak neposuzoval, protože nebyly tím důvodem, který žalovaná vytkla žalobkyni v listině, jíž s žalobkyní hodlala ukončit pracovní poměr.

15. Okresní soud po skutkové stránce správně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně nabízela [jméno] [příjmení] příkaz k prohlídce Policií ČR (ten ani neměla k dispozici) a že nebylo prokázáno, že by jí nabízela záznam o prohlídce (rozuměj bezprostředně nabízela záznam k předání či přečtení), ale že žalobkyně učinila [jméno] [příjmení] nabídku, že jí někdy – v blíže neupřesněném budoucím čase (až se lépe poznají) – hodlá ukázat záznam o prohlídce prostor, uskutečněný Policií ČR, neboť tento závěr vyplývá z výpovědi slyšené svědkyně [příjmení].

16. Odvolací soud je za jedno se soudem okresním též v tom, že v takovémto jednání žalobkyně nelze spatřovat porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem.

17. K tomu je třeba uvést, že obecně dle ustálené judikatury platí, že okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g/ části věty před středníkem zákoníku práce výjimečným opatřením. K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015). Je totiž třeba vycházet z toho, že z dikce ustanovení § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce vyplývá, že takovéto ukončení pracovního poměru má být aplikováno pouze v krajních případech (viz znění zákona:„ Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.“). Komentářová literatura k tomu uvádí, že požadavek„ výjimečnosti“ bude naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby, neboť zaměstnavatel jinak může ze stejných důvodů (porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem) skončit pracovní poměr rovněž výpovědí podle § 52 písm. g/ (srovnej Zákoník práce, 3. vydání, nakladatelství Beck 2019, str. 341 – 352).

18. Nejvyšší soud již opakovaně vyložil (mimo jiné ve svém rozsudku ze dne 16. 11. 2016 ve věci sp. zn. 21 Cdo 5727/2015), že ustanovení § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jsou v daném případě dány takové okolnosti, které odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával, totiž zákon nestanoví, z jakých konkrétních hledisek je třeba vycházet. Proto je třeba každý jednotlivý případ posuzovat individuálně a přihlížet k tomu, jaký dopad na plnění funkcí zaměstnavatele na jedné straně a na postavení zaměstnance na straně druhé by jeho další zaměstnávání do uplynutí výpovědní doby mělo.

19. Lze shrnout, že žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru pouze na základě toho, že se žalobkyně v jednom případě zmínila jiné pracovnici žalovaného, že má k dispozici záznam o prohlídce prostor, uskutečněný Policií ČR, a že jí tuto listinu může v blíže neurčené budoucnosti ukázat. Jinými slovy řečeno žalovaná pouhou jednorázovou nabídku k nahlédnutí do této listiny v budoucnu (tedy nikoli samotné zpřístupnění listiny svědkyni [příjmení] ba ani sdělení obsahu listiny) sankcionovala okamžitým zrušením pracovního poměru. I když odvolací soud může mít pochybnosti o tom, zda by takové jednání žalobkyně nemohlo být považováno za porušení pracovních povinností zaměstnance, tak ale zcela jistě se nejednalo o natolik závažné pochybení, které by mohlo být kvalifikováno jako porušení povinností zvlášť hrubým způsobem.

20. Odvolací soud proto na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že porušení pracovních povinností žalobkyní, pro které žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobkyní, nelze považovat za porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, a proto nejsou naplněny podmínky § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady tvoří odměna a náhrada nákladů advokáta žalobkyně, která byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí celkem 5 000 Kč za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při jednáních odvolacího soudu) po 2 500 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 600 Kč jako paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč. Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět 2 358,66 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s touto cestou 6x 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K tomu je třeba ještě přičíst DPH v sazbě 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č.85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů), ve výši 1 797,32 Kč. Celková výše nákladů advokáta žalobkyně tudíž činí 10 355,98 Kč.