26 Co 238/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové, ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 2 970 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. března 2025 č. j. 108 C 50/2016-588

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 27 874,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 2 970 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % od 27. 9. 2016 do zaplacení (výrok I) a žalobci současně uložil nahradit žalovanému náklady řízení 123 904 Kč (výrok II).

2. Žalobce se domáhal zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění s odůvodněním, že požaduje náhradu škody, kterou mu žalovaný způsobil. Tvrdil, že uzavřel se synem žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeným dne 15. 9. 1971 (dále jen „, právnická osoba, .“), smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě půjčil , právnická osoba, .ml. postupně 900 000 Kč, 600 000 Kč a 2 000 000 Kč. Peníze poukázal na účet sjednaný smluvními stranami jako místo plnění. , právnická osoba, . prostředky z půjčky žalobci nevrátil, přičemž následně došlo k zahájení insolvenčního řízení a na majetek , právnická osoba, . byl prohlášen úpadek. Žalobce později zjistil, že účet, na který bylo v souladu se smlouvami o půjčce plněno, nebyl účet , právnická osoba, ., ale šlo o účet, který měl žalovaný jako advokát zřízen coby účet sloužící ke složení peněz do advokátní úschovy. Žalobce tvrdil, že žalovaný coby profesionál, odborník ve svém oboru, měl povinnost zabezpečit svůj peněžní účet, kontrolovat ho, evidovat příchozí platby, pátrat po jejich původu, a pokud mu na účet doputovala žalovaná částka, měl ji vrátit. Žalovaný tím, že na své profesní povinnosti rezignoval, když přenechal bez kontroly svému synovi úschovný účet, svým nekonáním umožnil vznik škody, přestože byl povinen si počínat tak, aby vzniku škody zabránil. Žalobce dovozoval, že kdyby se žalovaný choval tak jak měl, peníze by zadržel a vrátil je žalobci, a nedošlo by ke vzniku škody. Proto požadoval po žalovaném nahradit škodu ve výši odpovídající jemu nevráceným peněžním prostředkům (tvrdil, že dosud nesplacená část dluhu činí 2 970 000 Kč). Současně žalobce tvrdil, že , právnická osoba, byl pravomocně odsouzen za trestný čin podvodu, jehož se dopustil zneužitím prostředků, které měl byly uloženy na úschovném účtu žalovaného, a že proto by měly být všechny shora uvedené smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatné.

3. Žalovaný se bránil tvrzením, že on sám si od žalobce žádné finanční prostředky nepůjčil, o půjčkách mezi žalobcem a , právnická osoba, . se dozvěděl až později přímo od žalobce, a že , právnická osoba, . pro něj po dobu cca 20 let vedl účetnictví a v rámci toho pro žalovaného prováděl i platby z účtů, což platilo i pro výše uvedený úschovný účet advokátní praxe. Popřel rovněž, že by na tento účet žalobce poukázal tolik, co bylo tvrzeno.

4. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout , právnická osoba, . 900 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 11. 4. 2016, 600 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 10. 4. 2016 a 2 000 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 11. 5. 2016, a to převodem na účet č. , č. účtu, . , právnická osoba, se zavázal vrátit 900 000 Kč a 600 000 Kč do 30. 4. 2016 a 2 000 000 Kč do 25. 5. 2016. O tom byly sepsány celkem tři písemné smlouvy. Prokázáno bylo i to, že 600 000 Kč a 1 000 000 000 Kč žalobce i fakticky na uvedený účet poukázal. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, dne 8. 9. 2023 byl žalovaný uznán vinným, že z hrubé nedbalosti porušil podle zákona mu uloženou a smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování a správě cizího majetku, čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozených, a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu; tím spáchal přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ tr. zákoníku a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Trestného činu se dopustil tím, že jakožto advokát v přesně nezjištěném období od 26. 11. 2013 do konce první poloviny roku 2016 adekvátně nespravoval peněžní prostředky svých klientů dle uzavřených smluv o úschově, a že s takto svěřenými prostředky fakticky nechal disponovat , právnická osoba, . Nejednal tak v souladu s povinnostmi advokáta vymezenými v § 16 odst. 1, odst. 2 a § 56a odst. 1, odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a v čl. 2 odst. 3, 5 usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 28. 6. 2004 č. 7/2004 Věstníku o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, jakož i s povinnostmi majitele úschovných bankovních účtů dle § 41f odst. 2, 5 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, které hrubě nedbale porušil. Současně týmž rozsudkem byl , právnická osoba, . uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a/ tr. zákoníku a ze spáchání zvlášť závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, odst. 4 písm. b/ tr. zákoníku.

5. Okresní soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyložil, že zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je třeba pokládat za plnění druhé straně, nikoli majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet. Proto plnění poskytnuté na základě určitého (byť později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající.

6. K žalobcem namítané absolutní neplatnost smluv o zápůjčce okresní soud uvedl (i zde s odkazem na relevantní judikaturu), že absolutně neplatná je smlouva uzavřená v podvodném úmyslu všemi jejími účastníky (jde o neplatnost pro rozpor s veřejným pořádkem). V každém jednotlivém případě je třeba posoudit, zda je trestněprávní následek orientován proti jednomu účastníku právního vztahu, nebo naopak znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo právní jednání všech účastníků. Relativní neplatnost právního jednání pak nastává v případě, pokud je trestněprávní následek orientován výhradně proti jinému, resp. druhé smluvní straně. Naopak absolutní neplatnost nastává v případě, kdy znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo právní jednání všech účastníků. Z toho okresní soud vyvodil, že nelze uzavřít, že by shora uvedené smlouvy o zápůjčkách byly absolutně neplatné, protože trestněprávní následek jednání žalovaného, kterým byl uznán vinným, nebyl orientován ani proti jednomu z účastníků smluv o zápůjčkách, přičemž porušování povinností ve vztahu k úschovnímu účtu se týkalo pouze vztahu mezi žalovaným a jeho klienty. K tomu okresní soud doplnil, že případnou relativní neplatnost nikdo nenamítal.

7. Dále se okresní soud zabýval tím, že žalobce po žalovaném požadoval zaplacení peněžitého plnění z titulu náhrady škody. S odkazem na ustanovení § 2910 a násl. o. z. okresní soud poukázal na to, že v takovém případě bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal porušení jaké povinnosti se žalovaný dopustil, jaká byla výše škody a z čeho dovozuje příčinnou souvislost mezi škodou a porušením právní povinnosti. Připomenul, že o vztah příčinné souvislosti jde v případě, že škoda vznikla následkem protiprávního úkonu žalobce. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnímu následku nedošlo. Uvedl, že v daném případě je zřejmé, že za to, že se žalobci nedostalo zpět finančních prostředků ze smluv o zápůjčkách, nemůže žalovaný, ale , právnická osoba, ., který žalobci uvedené peníze neuhradil, ač se k tomu smluvně zavázal. Okresní soud závěrem doplnil, že v řízení nevyšlo najevo nic, z čeho by bylo možno dovodit, že žalovaný s peněžními prostředky ze zápůjček nakládal ve svůj prospěch. Proto okresní soud žalobu zcela zamítl.

8. Povinnost nahradit náklady řízení žalovaného uložil okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, jakožto v řízení zcela neúspěšnému účastníkovi.

9. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Zopakoval, že se žalovaný dopustil porušení svých povinností advokáta, když řádně nespravoval prostředky na předmětném úschovním účtu, a že v důsledku porušení těchto povinností žalovaného mu vznikla škoda. Domáhal se aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že porušení povinností, jichž se žalovaný dopustil, bylo velice rozsáhlé. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí.

10. Žalovaný se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil, navrhl jeho potvrzení a zcela odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Poukázal na to, že odpovědnost advokáta za správu peněz je dána pouze ve vztahu k jeho klientům nikoli ke třetím osobám. Současně zdůraznil, že na jeho účet byla poukázáno pouze 1 600 000 Kč, nikoli žalobcem požadovaných 2 970 000 Kč.

11. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Odvolací soud zcela sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu, který ve věci provedl odpovídající dokazování, dostatečně zjistil skutkový stav, na daný případ aplikoval příslušná ustanovení zákona, použil relevantní judikaturu a své rozhodnutí přehledně a výstižně odůvodnil. A protože žalobce ve svém odvolání v zásadě argumentoval shodně jako před soudem okresním, je možno pro stručnost v prvé řadě plně odkázat na odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu.

13. Žalobce tvrdil, že žalovaný odpovídá za škodu, a že tuto škodu žalovaný způsobil porušením svých právních povinností. Porušení právních povinností spatřoval v tom, že žalovaný nejednal v souladu s povinnostmi advokáta při správě peněz, které byly uloženy na účtu, sloužícím pro advokátní úschovy. K tomu, aby bylo možno žalobci přisoudit nárok z titulu náhrady škody, je třeba, aby bylo prokázáno porušení právní povinnosti na straně žalovaného, újma (škoda) na straně žalobce a příčinná souvislost mezi újmou a porušením právních povinností. Z rozhodnutí ve věci Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, sice vyplývá, že žalovaný porušil svoje zákonné povinnosti advokáta, ale neporušil tím žádnou právní povinnost ve vztahu k žalobci. I kdyby by bylo možno skutečnost, že se žalobci nenavrátily prostředky, které poskytl , právnická osoba, ., posoudit jako škodu, tak ale mezi výše uvedeným porušením povinností a skutečností, že majetková sféra žalovaného doznala újmy, nemůže být vztah příčinné souvislosti. A to bez ohledu na to, zda smlouvy o výpůjčce, uzavřené mezi žalobcem a , právnická osoba, ., jsou či nejsou platné. Příčinnou souvislostí mezi porušením povinnosti a vznikem škody je míněno, že bez daného porušení právních povinností by tvrzený škodlivý následek nenastal, případně by nenastal takovým způsobem, jakým nastal. Žalobce tvrdí, že danou příčinou bylo porušení právních povinností žalovaným. Porušení právních povinností se ale žalovaný dopustil ve vztahu k těm osobám, jež mu svěřily své finanční prostředky jakožto advokátovi za účelem zajištění služeb advokátní úschovy, protože tyto svěřené prostředky nespravoval řádně. Žalovaný ale neměl žádnou povinnost spravovat prostředky, které žalobce na tento účet poukázal za účelem poskytnutí půjčky ve prospěch , právnická osoba, . Následek (, právnická osoba, . peníze žalobci nevrátil, i když se to ve smlouvě zavázal) by tak nastal bez ohledu na to, zda žalovaný spravoval peníze na účtu, který sloužil pro jeho advokátní úschovy, řádně či nikoli. Žalobce totiž pomíjí, že předmětný účet sloužil v daném případě pouze jako smluvními stranami zvolené místo plnění – nejednalo se v tomto případě o peníze složené do advokátní úschovy. Ostatně sám žalobce v řízení před okresním soudem tvrdil, že skutečnost, že daný účet byl účtem žalovaného, určeným pro jeho advokátní úschovy, se dozvěděl teprve dodatečně, až když po uplynutí stanovené lhůty splatnosti zjistil, že mu , právnická osoba, . peníze neuhradil, a že nemá prostředky, ze kterých by půjčku vrátil. A jestliže zde není vztah příčinné souvislosti mezi porušením povinností žalovaného a tvrzenou újmou, nemůže se žalobce po žalovaném domáhat náhrady tvrzené újmy. A protože ze skutkových tvrzení žalobce nevyšlo najevo nic, z čeho by bylo možno dovodit, že by žalobce měl vůči žalovanému nárok na zaplacení žalovaného peněžitého plnění z jiného právního titulu, je možno závěr okresního soudu, že žaloba je nedůvodná, považovat za správný.

14. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že zde není nejsou žádné okolnosti případu, pro které by v řízení úspěšnému žalovanému bylo možno upřít právo na náhradu nákladů řízení. Sama skutečnost, že byl žalovaný odsouzen za nedbalostní trestný čin ve věci, jež nesouvisí s žalobcem uplatněným nárokem, nemůže být důvodem hodným zvláštního zřetele, jaký má na mysli § 150 o. s. ř., a žádné jiné skutečnosti, které by bylo možno takto posoudit, zjištěny nebyly.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. V odvolacím řízení byl žalobce zcela neúspěšný, proto je povinen nahradit žalovanému jeho náklady tohoto řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalovaného za odvolací řízení tvoří odměna a náhrada nákladů jeho advokáta, která byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí 20 180 Kč za 1 úkon právní služby (účast při jednáních odvolacího soudu) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném ke dni poskytnutí právní služby. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 450 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni poskytnutí právní služby za tento úkon právní služby. Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednání soudu a zpět 1 506,60 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s touto cestou 6x 150 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K tomu je třeba ještě přičíst DPH sazbou 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č.85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů), ve výši 4 837,70 Kč. Celková výše nákladů žalovaného za odvolací řízení tudíž činí 27 874,30 Kč.

17. Žalovaný požadoval přiznat náhradu nákladů ve formě odměny a tomu odpovídající náhrady nákladů ještě za jeden další úkon právní služby – za sepis vyjádření k odvolání žalovaného. Odvolací soud však dospěl k závěru, že za tento úkon náhradu nákladů přiznat nelze. Advokát žalovaného sice podal písemné vyjádření k odvolání, v něm však pouze stručně odkázal na svá předchozí vyjádření, svou argumentaci nijak nerozvedl a takto reagoval na blanketní odvolání žalobce. Proto nelze náklady na daný úkon právní služby považovat za náklady, žalovaným účelně vynaložené na obranu jeho práv.