26 Co 292/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: název , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem titul . jméno a příjmení , titul . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení vlastnictví k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 6. 2024 č. j. 3 C 224/2023-147

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 10 635 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro , název, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , číslo, pro obec a katastrální území , název, (výrok I) a ev. žalobu, kterou se žalobce domáhal přikázání tohoto pozemku do svého vlastnictví (výrok II). Žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení 32 186 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení, jejíž výše a splatnost budou určeny navazujícím usnesením (výrok IV).

2. Žalobce se domáhal určení vlastnictví pouze části pozemku p. č. , číslo, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro , název, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , číslo, pro obec a katastrální území , název, , žalobu v průběhu řízení změnil a rozšířil. Nově se domáhal určení, že žalobce je vlastníkem nikoli části, ale celého pozemku p. č. , číslo, . Pro případ, že soud návrhu nevyhoví, požadoval přikázání předmětného pozemku do svého vlastnictví s tím, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku dle znaleckého posudku, který ocení cenu nemovitosti, dle žalobce nejméně částku 3 700 Kč“.

3. Okresní soud při jednání dne 4. 3. 2024 změnu žaloby připustil (č. l. 87 spisu).

4. Okresní soud shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určujícím výroku dle § 80 o. s. ř. se zřetelem k tomu, že v katastru nemovitostí je vlastníkem sporného pozemku zapsána žalovaná a žalobce nemá jinou možnost, jak tento stav změnit, než že dosáhne pravomocného rozhodnutí soudu o určovací žalobě.

5. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že předmětný pozemek (p. č. , číslo, ) je účelovou komunikací, když není pochyb, že jde o stálou a v terénu patrnou dopravní cestu, určenou k užití vozidly nebo chodci, sloužící ke spojení sousedících nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi, s jejímž obecným užíváním dala souhlas žalovaná jako vlastník. Z uspořádání nemovitostí na místě je přitom zjevné, že předmětný pozemek je zcela nezbytným k tomu, aby se alespoň žalobce ze svých nemovitostí dostal na další veřejnou komunikaci, neboť jinou možnost k tomu nemá. Předmětný pozemek tak uspokojuje nutnou komunikační potřebu, a to nejméně potřebu žalobcovu, a má všechny vyžadované znaky účelové komunikace, nejméně od okamžiku, kdy byl žalobci a jeho tehdejší manželce prodán pozemek p. č. , číslo, . Účelové komunikace, stejně jako ostatní pozemní komunikace, jsou veřejným statkem, tedy dle § 490 o. z., věcí určenou k obecnému užívání. S veřejným prostranstvím se spojuje zejména právo veřejnosti na jeho obecné užívání, přičemž v případě pozemních komunikací jde o užívání k dopravním účelům. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 2 Cdo 612/2019 okresní soud uzavřel, že veřejný statek neumožňuje vydržení nemovitosti ve smyslu § 1089 a násl. o. z., a nemůže být tudíž ani způsobilým předmětem držby podle § 987 a násl. o. z. Samotný charakter veřejného statku coby věci v obecném užívání nezakládá možnost nakládat s touto jako s věcí vlastní pro sebe; v opačném případě by se jednalo o narušení jeho veřejnoprávní podstaty s nutností obnovení původního stavu právními prostředky orgánem veřejné moci (§ 12 o. z. – Viz Havlan, P., Fojtík, L., in Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1733). Vzhledem k tomu okresní soud žalobu na určení vlastnického práva zamítl.

6. K eventuálnímu nároku žalobce, který požadoval přikázání pozemku p. č. , číslo, do vlastnictví s odkazem na ust. § 1086 o. z. a s odůvodněním, že na předmětném pozemku se souhlasem žalované vybudoval stavbu komunikace, okresní soud uvedl, že bez ohledu na to, zda žalobce na předmětném pozemku skutečně vybudoval stavbu jako samostatnou věc nebo zda pouze upravil svrchní část pozemku pro dopravní potřeby, nelze ani druhé části jeho žaloby vyhovět, protože na vypořádání účastníků v dané věci nelze použít žádné ustanovení dle o. z. ani dle obč. zák., a to ani analogicky.

7. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Nesporoval, že daný pozemek je účelovou komunikací, ale namítl, že okresní soud nesprávně posoudil účelovou komunikaci jako veřejný statek ve smyslu ust. § 490 o. z. Měl za to, že nelze zaměňovat obecné užívání ve smyslu § 490 o. z. a veřejný přístup (veřejné užívání) ve smyslu z. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Odkazoval-li okresní soud na rozhodnutí sp. zn. 2 Cdo 612/2019, je v něm posuzována místní komunikace, která veřejným statkem je. Pokud by byla účelová komunikace veřejným statkem, tak by bylo rozhodnutí okresního soudu přiléhavé. Místní komunikace slouží veřejnosti, ale účelová komunikace slouží individuálně určeným vlastníkům příslušných nemovitostí za účelem přístupu k těmto nemovitostem. Účelová komunikace není určena k obecnému užívání, ale k užívání pro určený individuální okruh osob (§ 7 z. č. 13/1997 Sb.). Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1338/2023. Při odvolacím jednání žalobce potvrdil, že požaduje určení vlastnictví k celému pozemku p. č. , číslo, (nikoli pouze k jeho části jako na počátku řízení) a doplnil, že odvolání směřuje rovněž do výroku II, když poukázal na své právní závěry, které v řízení před okresním soudem prezentoval.

8. Žalovaná měla za to, že okresní soud správně vyhodnotil účelovou komunikaci jako veřejný statek, neboť jde o zátěž pozemku veřejným statkem do té míry, že jeho vlastník musí strpět průchod a průjezd kterékoli osoby přes tyto komunikace. Navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen.

9. Odvolání žalobce je přípustné, ale není důvodné.

10. Objektem vydržení jako jednoho ze způsobů nabytí vlastnictví může být nemovitá věc, tj. i pozemek. V dané věci se ale žalovavá bránila tvrzením, že sporný pozemek p. č. , číslo, je účelovou komunikací, tj. veřejným statkem, a jako takový nemůže být objektem vydržení.

11. Odvolací soud sdílí závěr, že veřejný statek nemůže být předmětem držby a nemůže být proto ani objektem vydržení.

12. Podle § 490 o. z. věc určená k obecnému užívání je veřejným statkem.

13. Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků (§ 7 zákona o pozemních komunikacích). O tom, že se cesta stává účelovou komunikací, nemusí být vydáno žádné správní rozhodnutí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1868/2000). Činnost vedoucí k „zbudování“ účelové komunikace nemusí vždy vyžadovat stavební povolení, tj. nemusí jít vždy o stavbu jako samostatnou věc. Pozemek, který splňuje zákonná kritéria, se stává účelovou komunikací ze zákona. Kritéria jsou dána zákonem o pozemních komunikacích: musí jít o stálou v terénu patrnou cestu, která naplňuje účel stanovený v zákoně; vlastník dal souhlas s užíváním cesty veřejností a cesta naplňuje nutnou komunikační potřebu. Rozhodné není, jak je pozemek zapsán v katastru nemovitostí, tj. zápis v katastru nemovitostí, že pozemek je veden jako ostatní plocha – ostatní komunikace, nemá konstitutivní charakter, ale může být vodítkem pro právní posouzení charakteru pozemku. Otázku, zda jde o účelovou komunikaci, může soud posoudit jako předběžnou dle § 135 odst. 2 o. s. ř. sám.

14. V souzené věci dospěl okresní soud k právnímu závěru, že všechny zákonné podmínky pro závěr, že jde o účelovou komunikaci, jsou naplněny a že pozemek p. č. , číslo, je účelovou komunikací. Tento právní závěr není odvolatelem napadán a odvolací soud nemá důvod jej zpochybňovat. Nelze totiž přehlédnout výpověď sv. , jméno FO, , který uvedl, že parcela č. , číslo, byla zatravněným pruhem, v němž byla vychozená pěšina, která byla používaná třetí osobou, která na přilehlých pozemcích realizovala zemědělskou činnost, a dále i dalším blíže neurčitým okruhem osob. Žalovaná prodala žalobci vedlejší pozemek a jako vlastník sporného pozemku souhlasila s tím, aby žalobce její pozemek upravil a zpevnil. Z katastrální mapy rovněž vyplývá, že cesta zpřístupňuje nejen samotný pozemek žalobce, ale rovněž pozemek p. č. , číslo15. Jádrem sporu se stalo, zda účelová komunikace je veřejným statkem či nikoli a zda může být pozemek, na kterém se nachází účelová komunikace, objektem vydržení.

16. Okresní soud dospěl k závěru, že účelová komunikace je veřejným statkem ve smyslu ust. § 490 o. z. a pozemek proto není způsobilým objektem držby a následně vydržení. Odvolací soud se s tímto závěrem okresního soudu ztotožnil. Na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu odkazuje a dodává, že účelová komunikace je sice nejnižší kategorií pozemních komunikací, ale není dán žádný zákonný důvod hodnotit účelovou komunikaci jinak než jiné (vyšší) kategorie pozemních komunikací, tj. že je určena k obecnému užívání. Ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, totiž smí každý užívat pozemní komunikace (rozuměj tedy i účelovou komunikaci) bezplatně způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. Zřídí-li vlastník pozemku účelovou komunikaci (nebo souhlasí-li s takovým užíváním pozemku, byť třeba jen konkludentně) stává se komunikace veřejně přístupnou a soukromá práva vlastníka jsou omezena veřejně právním institutem obecného užívání založeného právě § 19 zákona o pozemních komunikacích. Obecné užívání pozemních komunikací tedy nevyplývá z nějakého soukromoprávního vztahu, ale z veřejného práva. Jestliže v souzené věci žalovaná obec (vlastník pozemku) souhlasila s užíváním sporného pozemku za tím účelem, aby byl užíván jako komunikace, není vymezení okruhu skutečných uživatelů účelové komunikace relevantní. Je-li účelová komunikace (stejně jako ostatní kategorie komunikací) určena k obecnému užívání, je ve smyslu ust. § 490 o. z. veřejným statkem a není tedy možným objektem vydržení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1338/2023, na které odvolatel poukazuje, není v daném sporu v tom smyslu, jak je odvolatelem interpretováno, použitelné. Rozhodnutí řešilo otázku, zda žalobce vydržel nikoli vlastnictví pozemku, ale věcné břemeno odpovídající právu veřejně přístupné účelové komunikace. Odkazuje-li žalobce na bod 4 rozhodnutí a z toho dovozuje, že účelovou komunikaci nelze považovat za veřejný statek, tak je třeba uvést, že bod 4 je shrnutím závěrů odvolacího nikoli dovolacího soudu. V tomto bodě se konstatuje závěr odvolacího soudu, že „veřejně přístupnou účelovou komunikaci nelze považovat za veřejný statek“ bez bližšího odůvodnění. Dovolací soud ve věci sp. zn. 22 Cdo 1338/2023 dovolání nezamítl, ale odmítl. Nejvyšší soud ve svém usnesení uvedl, že dovolatel nevymezil řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ust. § 237 o. s. ř. a v bodu 15 odůvodnění rozhodnutí uzavřel, že proto není závěr odvolacího soudu oprávněn přezkoumávat (a je jím vázán). Nelze přehlédnout, že naopak v bodě 18 odůvodnění usnesení Nejvyšší soud, nad rámec svého odůvodnění odmítnutí dovolání, poznamenal, že právo užívat účelovou komunikaci je právem veřejným a vůbec nemůže být předmětem vydržení. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že i když by došlo k určení vlastnického práva ve prospěch žalobce, nemohl by žalobce plnohodnotně vlastnické právo realizovat, neboť by získal pouze tzv. holé vlastnictví – pozemek by zůstal účelovou komunikací, což by žalobce musel respektovat (takový pozemek nelze oplotit či jinak uzavřít, neboť by ztratil svoji funkci), protože změnou vlastníka nedochází k změně charakteru pozemku, tj. zůstala by zachována možnost obecního užívání pozemku.

17. K závěrům okresního soudu, jimiž odůvodnil výrok II rozsudku, se žalobce v odvolání výslovně nevyjádřil, odvolací důvod nespecifikoval a při odvolacím jednání pouze odkázal na svá předchozí stanoviska. Okresní soud dospěl k závěru, že pokud žalobce tvrdí, že cestu zbudoval před 1. 1. 2014, není aplikace ust. § 1086 o. z. možná. Na závěry okresního soudu (bod 25 až 30 odůvodnění rozhodnutí), kde se okresní soud zcela vypořádal s námitkami žalobce, lze pro stručnost a hospodárnost zcela odkázat (zejména proto, že v odvolání žalobce žádné jiné odvolací důvody neuplatnil), tj. odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že z žádného právního předpisu, který lze v dané věci použít, uplatňované právo nevyplývá (odvolací soud pouze pro úplnost uvádí, že v žalobním petitu žalobce je zřejmě písařská chyba, protože žalobce se domáhal uložení povinnosti zaplatit za pozemek náhradu žalované nikoli žalobci).

18. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. V odvolacím řízení nebyl žalobce úspěšný a stíhá ho povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení dle zásady odpovědnosti účastníka za výsledek řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná byla v odvolacím řízení zastoupena zástupcem z řad advokátů, kterému náleží odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) á 3 500 Kč (tj. 7 000 Kč), 2krát paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč (tj. 600 Kč), náhrada za ztrátu času na cestě ze sídla zástupce do sídla soudu za celkem 4 půlhodiny á 100 Kč (tj. 400 Kč); cestovné 789 Kč (při cestě zástupce žalované ze sídla advokátní kanceláře do sídla odvolacího soudu a zpět najeto celkem 100 km, spotřeba pohonné hmoty 6 l/100 km, paušální sazba za opotřebení vozidla 5,60 Kč, cena pohonné hmoty 38,20 Kč/l; náhrada za pohonné hmoty činí 229,20 Kč, paušální náhrada 560 Kč). Dále náleží zástupci žalované náhrada 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad, tj. celkem činí náklady odvolacího řízení 10 635 Kč.