26 Co 3/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 27 280 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. září 2025, č. j. 205 C 9/2023-211 I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III potvrzuje.II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení před okresním soudem , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobcům do 3 dnů od právní moci rozsudku , částka, s , číslo, % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I) a současně povinnost nahradit žalobcům náklady řízení , částka, (výrok II). Žalovanému 1. navíc okresní soud uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení , částka, (výrok III).

2. Žalobci se domáhali zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění s odůvodněním, že požadují náhradu škody, kterou jim žalovaní způsobili tím, že bezdůvodně odmítli uzavřít smlouvou o prodeji pozemku p. č. st. , číslo, , jehož součástí je budova čp. , číslo, , a pozemku p. č. st. , číslo, , jehož součástí je budova čp. , číslo, , vše v obci a katastrálním území , adresa, . Žalobci tvrdili, že jim žalovaní přislíbili nemovitosti prodat za kupní cenu , částka, , že jednání vyústila ve vypracování konceptu smlouvy o smlouvě budoucí, že na jejím základě požádali o poskytnutí hypotečního úvěru a dne , datum, uzavřeli úvěrovou smlouvu. Žalovaní však dne , datum, žalobcům oznámili, že jejich rozhodnutí o prodeji bylo unáhlené, a prodej nemovitostí odmítli. Proto žalobci nemohli hypoteční úvěr čerpat, za což po nich banka požadovala smluvní pokutu ve výši , částka, . Žalobcům se prostřednictvím zastoupení advokátem podařilo smluvní pokutu ponížit na , částka, a advokátovi za tyto služby uhradili , částka, . S odkazem na ustanovení § 1729 o. z. žalobci tvrdili, že se uzavření kupní smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobným, a že žalovaní jednání o smlouvě ukončili, aniž by k tomu měli legitimní důvod. Proto požadovali po žalovaných nahradit škodu ve výši uhrazené smluvní pokuty a prostředků, které vynaložili za právní služby.

3. Žalovaní se bránili tvrzením, že se jednání mezi stranami nedostala do takové fáze, aby mohli být žalobci v dobré víře, že smlouva bude uzavřena. Současně namítali, že k ukončení jednání měli spravedlivé důvody, jimiž byly nepřiměřeně nízká kupní cena a rovněž nemožnost zajistit si za takto sjednanou kupní cenu nové – bezbariérové – bydlení.

4. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že žalobci poptávali přes sociální sítě bydlení. Oslovil je syn žalovaných s tím, že jeho rodiče prodávají nemovitosti, uskutečnila se schůzka s žalovanými a syn žalovaných začal s žalobci řešit hypoteční úvěr pro žalobce. Domluvená kupní cena činila , částka, . Před návštěvou odhadce se uskutečnila ještě jedna osobní schůzka, na které byl i otec žalobkyně. Odhadce úvěrující banky po prohlídce nemovitostí , datum, konstatoval, že jde o cenu obvyklou. Strany jednaly o obsahu smlouvy o smlouvě budoucí (návrh smlouvy žalobci obdrželi , datum, , upravený návrh pak , datum, ). Návrh smlouvy o smlouvě budoucí nechal právnímu zástupci žalovaných vypracovat syn žalovaných. Žalobci věděli, že žalovaný 1. a syn žalovaných jsou nemocní, a že si budou shánět bezbariérové bydlení. Žalovaní věděli, že žalobci si domlouvají za účelem financování koupě nemovitostí hypoteční úvěr. Po uzavření smlouvy o hypotečním úvěru dne , datum, však žalobcům přišel dne , datum, od žalovaných email, v němž žalovaní prodej nemovitostí odmítli s tím, že „za , částka, Kč se nedá nic kloudného sehnat“ a v domě tedy zůstanou bydlet. Smlouvou z , datum, následně žalobci prodali nemovitosti za součinnosti realitní kanceláře jinému zájemci za kupní cenu , částka, (realitní kancelář začala nemovitosti prodávat už někdy koncem , datum, ). Žalobci museli uhradit úvěrující bance smluvní pokutu, kterou se jejich právnímu zástupci (za právní zastoupení vynaložili , částka, ) podařilo nakonec snížit na , částka, .

5. Okresní soud s ohledem na závěry předchozího zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) uzavřel, že v daném případě byla naplněna podmínka první části ustanovení § 1729 odst. 1 o. z., tedy že smluvní strany při jednání o smlouvě dospěly tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné.

6. Proto se okresní soud dále zabýval druhou podmínku pro naplnění odpovědnosti žalobců podle ustanovení § 1729 o. z., a sice absencí spravedlivého důvodu pro ukončení jednání o uzavření smlouvy.

7. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu okresní soud vyložil, že žalovanými tvrzené důvody k ukončení jednání (nepřiměřeně nízká kupní cena a nemožnost zajistit si za utržené prostředky bezbariérové bydlení) nemohly být spravedlivým důvodem pro ukončení kontraktačních jednání ve smyslu § 1729 o. z. Zmínil, že kupní cena , částka, byla sjednána oběma stranami, neboť právě takovou cenu žalovaný 1. na první osobní schůzce požadoval, byla uvedena v návrhu smlouvy o smlouvě budoucí a nebyla předmětem dalšího jednání o obsahu smlouvy. Současně okresní soud poukázal na to, že taková cena byla zároveň potvrzena znaleckým odhadem banky jako cena obvyklá. Uskutečněné ocenění tak nemohlo v žalovaných vyvolat dojem, že prodávají nemovitosti hluboko pod cenou, byť nakonec realizovaná kupní cena byla skutečně několik měsíců poté s ohledem na vývoj cen výrazně vyšší, avšak nikoliv taková, aby bylo možné hovořit o neúměrném zkrácení ve smyslu § 1793 o. z.

8. Dále okresní soud uzavřel, že žalovaní mohli a (na rozdíl od žalobců) měli znát hodnotu nemovitostí již při zahájení jednání. Skutečnost, že později došlo na trhu k růstu cen, nelze přenášet jednostranně na žalobce. Rovněž potřeba zajistit si náhradní bezbariérové bydlení byla žalovaným známa od počátku. Přesto vstoupili do vážných jednání a vyvolali u žalobců důvodné očekávání. Podle závěrů okresního soudu nemůže jít k tíži žalobců ani to, že nakonec žalovaní nebyli schopni své potřeby naplnit za sjednanou cenu, ani to, že si prodej nemovitostí rozmysleli. Okresní soud současně vyslovil domněnku, že důvodem změny postoje žalovaných byla spíše nabídka výhodnější kupní ceny jiným zájemcem, což je ale okolnost, která není způsobilá prolomit povinnost poctivosti v právním styku. Pokud žalovaní zahájili jednání o prodeji nemovitosti, měli si předem ověřit tržní hodnotu předmětných nemovitostí. Skutečnost, že až po několikaměsíčním jednání žalovaní namítli údajnou nepřiměřenost kupní ceny, nelze považovat za jednání v souladu s principem pečlivosti a odpovědnosti, která se od prodávající strany očekává.

9. Okresní soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu též zmínil, že každá smluvní strana je povinna jednat poctivě a informovat druhou stranu o změnách, které mohou mít vliv na uzavření smlouvy. Pokud žalovaní měli pochybnosti o výši kupní ceny, měli povinnost s žalobci tuto otázku projednat a navrhnout úpravu podmínek. Jejich postup, kdy po několika měsících jednání bez jakýchkoli předchozích náznaků či výhrad náhle oznámili konec jednání, měl okresní soud za rozporný s principem dobré víry a poctivosti. Okresní soud proto uzavřel, že žalovaní ukončili jednání bez spravedlivého důvodu, jednali nepoctivě ve smyslu § 1729 odst. 1 o. z. a jsou povinni nahradit žalobcům škodu v rozsahu daném ustanovením § 1729 odst. 2 o. z. Současně okresní soud dospěl k závěru, že žalobci požadovaná náhrada za zaplacenou smluvní pokutu bance , částka, a za vyplacené náklady na právní služby advokáta , částka, byla prokázána a přímo souvisí s neuzavřením kupní smlouvy. Proto žalobě vyhověl.

10. Povinnost nahradit náklady řízení žalobců uložil okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaným, jakožto v řízení zcela neúspěšným účastníkům.

11. Postupem dle § 148 odst. 1 o. s. ř. okresní soud uložil žalovanému 1. nahradit náklady státu, které tvořily vyplacenou odměnu opatrovníka žalovaného 1.

12. Proti rozsudku podali oba žalovaní společně odvolání. Zopakovali, že důvodem k ukončení jednání byla jednak nízká kupní cena neodpovídající tržní ceně prodávaných nemovitostí a současně též nemožnost zajistit si za takovou cenu nové bezbariérové bydlení. Tvrdili, že rozhodující byl nárůst cen bezbariérové bydlení o , číslo, %, v jehož důsledku nebyli schopni pořídit za původně požadovanou kupní cenu nové vyhovující bydlení. Namítali, že sami žalobci si počínali lehkovážně, když uzavřeli úvěrovou smlouvu, aniž by byla uzavřena alespoň smlouva o smlouvě budoucí. Ohradili se proti úvahám okresního soudu, že by důvodem ukončení jednání o uzavření smlouvy byla nabídka výhodnější kupní ceny jiným zájemcem. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zcela zamítl.

13. Žalobci se s rozsudkem okresního soudu ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. Žalovaným vytkli, že jednali nepoctivě, když žalobce udržovali v omylu o tom, že chtějí smlouvu uzavřít.

14. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

15. Odvolací soud zcela sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu, který ve věci provedl odpovídající dokazování, dostatečně zjistil skutkový stav, na daný případ aplikoval příslušná ustanovení zákona, použil relevantní judikaturu a své rozhodnutí přehledně a výstižně odůvodnil. A protože žalovaní ve svém odvolání v zásadě argumentovali shodně jako před soudem okresním, je možno pro stručnost v prvé řadě plně odkázat na odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu.

16. K posouzení otázky, zda žalobci a žalovaní dospěli při jednání o smlouvě o prodeji předmětných nemovitostí tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, se odvolací soud vyjádřil již ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí. Ani po doplnění dokazování okresním soudem se skutkový stav nezměnil, a je proto třeba zopakovat, že žalobci s žalovanými vedli jednání o uzavření kupní smlouvy. Toto jednání dospělo do takové fáze, že již bylo mezi účastníky dohodnuto písemné znění smlouvy o budoucí smlouvě kupní, obsahující všechny nezbytné náležitosti, a že o všech podstatných náležitostech panovala mezi účastníky shoda. Žalovaní pak až do okamžiku, kdy odeslali dne , datum, e-mail, jímž jednání o uzavření smlouvy ukončili, neučinili žádný projev vůle, z nějž by mohli žalobci nabýt dojmu, že smlouvu v písemně dojednaném znění nehodlají uzavřít. V okamžiku, kdy žalovaní dne , datum, reagovali na připomínky žalobců k návrhu smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž žalobci s odpovědí žalovaných souhlasili, tak jednání o smlouvě o prodeji předmětných nemovitostí pokročilo natolik daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné. Tehdy žalovaní neučinili žádný krok k tomu, aby jednání o uzavření smlouvy ukončili. Žalobcům proto nelze vytýkat lehkovážnost, jestliže si za této situace sjednali hypoteční úvěr, aby byli schopni uhradit kupní cenu, jíž si účastníci dojednali. Byli to přitom žalovaní, kdo právě takovou kupní cenu (, částka, ) sami navrhli. To vyplývá z komunikace, kterou mezi sebou účastníci v té době vedli, a je to prokázáno i výpovědí samotného žalovaného 1.

17. Správným je rovněž závěr okresního soudu, že přes důvodné očekávání žalobců v uzavření smlouvy ukončili žalovaní jednání, aniž pro to měli spravedlivý důvod. Judikatura hovoří o tom, že legitimnost důvodu pro ukončení smlouvy je třeba posuzovat relativně vždy ve vztahu ke všem okolnostem případu a zejména důvodným očekáváním, která nepoctivá strana vyvolala, přičemž posouzení spravedlivosti důvodu nesmí být příliš přísné a jako spravedlivý důvod by měla být v zásadě posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Spravedlivým důvodem může být i takový, který nebyl poškozené straně původně vůbec sdělen, pokud bylo prokázáno, že důvodem pro ukončení smlouvy skutečně byl (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Obecně by jistě mohlo jako spravedlivý důvod ukončení smlouvy obstát jak to, že sjednaná cena byla příliš nízká a neodpovídala představám prodávajícího, tak i to, že došlo k nárůstu ceny takového bydlení, které si prodávající za utržené peníze hodlal pořídit. Bylo by to totiž možno posoudit jako racionální úvahu prodávajícího, vycházející z objektivní skutečnosti. Legitimnost těchto důvodů pro ukončení smlouvy však v nyní projednávané věci neobstojí, a to s ohledem na důvodná očekávání, která žalovaní v žalobcích vyvolali. Z dokazování totiž plyne, že to byli žalovaní, kdo navrhl kupní cenu – žalovaní navíc zadali vypracování písemného návrhu smlouvy o smlouvě budoucí, předložili ji ke schválení žalobcům, a potom s žalobci došli ke shodě ohledně připomínek, jež žalobci ke smlouvě měli. Z výpovědi žalovaného 1. přitom jednoznačně plyne, že to byl on, kdo jako první navrhl právě cenu , částka, , a že žalobce ponechal ve víře, že smlouvu za těchto podmínek hodlají uzavřít, ačkoli vzápětí dospěl k závěru, že tato cena je pro žalované příliš nízká. I přes to následně žalovaní začali podnikat kroky k tomu, aby byla smlouva uzavřena (zajistili sepis návrhu smlouvy o smlouvě budoucí, návrh zaslali žalobcům a dojednali s nimi návrh definitivní verze smlouvy). Zde je třeba připomenout, že za spravedlivý důvod pro ukončení jednání o uzavření smlouvy nelze považovat skutečnosti, které byly nepoctivé straně známy (nebo které mohla zřejmě zjistit) ještě před tím, než vyvolala důvodné očekávání, že smlouva bude uzavřena (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Jestliže tedy žalovaní věděli, že sjednaná kupní cena je pro ně příliš nízká, ale přesto pokračovali v jednání o uzavření smlouvy (aniž by žalobcům jakkoli avizovali, že hodlají nemovitost prodat jen za cenu vyšší, než kterou sami původně navrhli), nelze hodnotit důvod, spočívající v nízké prodejní ceně, jako spravedlivý důvod pro ukončení kontraktačních jednání.

18. Ani druhý tvrzený důvod (nárůst ceny bezbariérového bydlení) neobstojí. Z výpovědi žalovaného 1. totiž jasně plyne, že jako důvod ukončení jednání byla pouze nízká prodejní cena, nikoli to, že by žalovaní (dodatečně) zjistili, že došlo k nárůstu cen bezbariérového bydlení. Pro to, že by došlo k nárůstu těchto cen, nesvědčí žádný z provedených důkazů a žalovaní o takové pohnutce nehovoří nikde ve své korespondenci, kterou s žalobci vedli. Nezmínili se o tom ani v e-mailu, jímž kontraktační jednání ukončili, naopak výslovně zmínili, že jejich rozhodnutí nemovitosti prodat bylo „unáhlené“. Z toho (v kontextu s výpovědí žalovaného 1.) lze dovodit, že si žalovaní před tím, než kontraktační jednání zahájili, nijak nezjistili tržní cenu své nemovitosti ani předpokládanou cenu bydlení, které si hodlali nově pořídit.

19. K tomu je třeba ještě uvést, že žalovaní by mohli uspět s tím, že jednání ukončili ze spravedlivého důvodu, jen pokud by prokázali, že se zvýšila tržní cena jejich nemovitostí či cena bezbariérového bydlení v mezidobí od okamžiku, kdy žalobcům navrhli prodejní cenu , částka, (tj. od okamžiku, kdy návrh smlouvy s touto cenou dne , datum, odeslali žalobcům) do okamžiku, kdy dne , datum, odeslali e-mail, jímž kontraktační jednání ukončili.

20. Je proto správný závěr okresního soudu o tom, že žalobci a žalovaní dospěli při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, a že žalovaní přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončili, aniž pro to měli spravedlivý důvod. Žalovaní tak mají povinnost nahradit žalobcům škodu, která v té souvislosti žalobcům vznikla. Rovněž výši škody okresní soud vyčíslil správně a zde odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Správný je i závěr okresního soudu, že jestliže žalovaní v řízení zcela podlehli, jsou povinni nahradit náklady řízení, vzniklé státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) a rovněž náklady řízení žalobců (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

22. Odvolací soud se však neztotožnil se způsobem výpočtu odměny advokáta za jeden úkon právní služby. Lze souhlasit s tím, že v zásadě při zastupování dvou nebo více osob náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu snížená mimosmluvní odměna (§ 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V nyní projednávané věci však z obsahu spisu vyplývá, že právní zástupce žalobců činil ve věci všechny právní úkony vždy společně jedním jednáním za oba jím zastupované účastníky. Právní zástupce žalobců navíc k výslovnému dotazu odvolacího soudu uvedl, že pokud byl činěn písemný úkon, např. vyjádření či jiné podání, byl činěn vždy za oba jím zastupované účastníky dohromady v jedné listině. V takovém případě se proto odvolacímu soudu jeví v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu přiměřenější, aby pro všechny zastoupené byla stanovena odměna za jeden (nesnížený) úkon právní služby, nikoliv tedy aby za každou zastoupenou osobu byla přiznána odměna (snížená postupem dle § 12 odst. 4 vyhlášky) samostatně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. Účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobců proto činí odměna a náhrada nákladů advokáta v dále uvedeném rozsahu. Odměna celkem , částka, za 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednání před okresním soudem , datum, , účast na jednání před okresním soudem , datum, , sepis odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem , datum, , sepis vyjádření , datum, , účast na jednání před okresním soudem , datum, a účast na jednání před okresním soudem , datum, ) po , částka, dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady advokáta tvoří , částka, jako paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 respektive 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu za 6 úkonů právní služby po , částka, (úkony učiněné do , datum, ) a za 4 úkony právní služby po , částka, (úkony učiněné od , datum, ). Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 resp. odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu za cesty k jednání soudu a zpět , částka, a náhrada za ztrátu času v souvislosti s těmito cestami , částka, (12 x , částka, a 18 x , částka, ) dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Náklady žalobců tvoří též jimi zaplacené soudní poplatky za návrh na zahájení řízení a za podání odvolání 2 x , částka, . Celkem tedy náklady žalobců za řízení před okresním soudem činí , částka, a v takové výši jsou žalovaní povinni je nahradit. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že žalovaným uložil nahradit žalobcům náklady řízení před okresním soudem právě v této výši (§ 220 o. s. ř.).

24. Pro úplnost odvolací soud dodává, že advokát žalobců učinil v řízení před okresním soudem ještě jedno další písemné podání – vyjádření ze dne , datum, . Obsahem tohoto podání však bylo pouze doplnění skutkových tvrzení a předložení listinných důkazů, jež měly být obsaženy již v žalobě samotné. Právní zástupce žalobců tudíž mohl toto doplňující podání učinit již prostřednictvím svého předchozího podání. Proto náklady za právní zastoupení v souvislosti s tímto úkonem nelze považovat za náklady účelně vynaložené, a z těchto důvodů za toto podání náhradu nákladů přiznat nelze.

25. Proti vyčíslení nákladů řízení státu žalovaní nic nenamítali, dané náklady státu v řízení skutečně vznikly, a protože náklady státu musí nést ten z účastníků, který v řízení podlehl, tak proto odvolací soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil též ve výroku III (§ 219 o. s. ř.).

26. V odvolacím řízení byli žalovaní zcela neúspěšní, proto jsou povinni nahradit žalobcům jejich náklady tohoto řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalobců za odvolací řízení tvoří odměna a náhrada nákladů jejich advokáta, která byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí , částka, za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) po , částka, za jeden úkon dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 2 x , částka, jakožto paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby. Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednání soudu a zpět , částka, a náhrada za ztrátu času v souvislosti s touto cestou 6 x , částka, dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů žalobců za odvolací řízení tudíž činí , částka, .