26 CO 317/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. června 2021 č. j. 14 C 286/2019-176

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Určuje se, že žalovaný 2/ je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa], stojícím na pozemku parcelní číslo st. [číslo], zahrnující spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku parcelní číslo st. [číslo], vše zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] na listech vlastnictví [číslo] [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] [katastrální území].

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním i krajským soudem 55 477 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný 2/ je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa], stojícím na pozemku parcelní číslo st. [číslo], zahrnující spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku parcelní číslo st. [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí] [katastrální území] (výrok I) a žalobkyni uložil nahradit náklady řízení, a to žalované 1/ 23 800 Kč (výrok II) a žalovanému 2/ 28 798 Kč (výrok III).

2. Žalobkyně se domáhala výše uvedeného určení s tím, že žalovaný 2/ nabyl ve výroku rozsudku okresního soudu specifikovanou nemovitou věc (dále též„ předmětný byt“) na základě darovací smlouvy ze dne 10. 11. 2010 uzavřené s [jméno] [příjmení] (nevlastním otcem žalovaného 2/). [jméno] [příjmení] od této darovací smlouvy dne 21. 2. 2017 odstoupil pro nevděk žalovaného 2/ a darovací smlouvou ze dne 23. 2. 2017 daroval předmětný byt žalované 1/ (dceři žalovaného 2/), která je jako vlastnice této nemovité věci evidována v katastru nemovitostí. Žalobkyně tvrdila, že z okolností a událostí, které předcházely odvolání daru a uzavření darovací smlouvy mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou 1/, je zřejmé, že účelem těchto jednání byla snaha žalovaného 2/ zbavit se předmětného bytu jakožto jediného majetku, ze kterého mohla být uspokojena níže uvedená peněžitá pohledávka žalobkyně vůči žalovanému 2/. Současně žalobkyně tvrdila, že právní jednání spočívající v odvolání daru je neurčité, nesplňuje zákonné náležitosti a bylo učiněno dle nesprávného právního předpisu, proto je minimálně absolutně neplatné, ne-li zdánlivé. K tomu žalobkyně tvrdila, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 5/2017-2731 ze dne 7. 9. 2017 byl žalovaný 2/ společně s dalšími spoluobžalovanými pravomocně odsouzen za spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a/, odst. 5 písm. a/ trestního zákoníku, přičemž tímto zločinem byla žalobkyni způsobena škoda. K její náhradě ve výši 13 795 375 Kč byl žalovaný 2/ (spolu s dalšími obžalovanými) zavázán rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č. j. 19 C 294/2017-127 ze dne 18. 10. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 76/2019-291 ze dne 23. 4. 2019, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2019. Účelovost jednání, jímž došlo k odvolání daru a následnému převodu vlastnického práva na žalovanou 1/, odvozovala žalobkyně i z toho, že trestní stíhání žalovaného 2/ pro výše uvedený zločin krádeže bylo zahájeno usnesením [stát. instituce] ze dne 29. 11. 2016, tedy v krátkém časovém sledu předtím, než došlo k převodu vlastnického práva na žalovanou 1/.

3. Okresní soud se nejprve s ohledem na znění § 80 o. s. ř. zabýval tím, zda žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a dospěl k závěru, že tomu tak je. Vyložil, že výše uvedená právní jednání mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným 2/ a následně mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou 1/ se dotýkají právní sféry žalobkyně. A to z toho důvodu, že žalovanému 2/ byla rozhodnutím soudu uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu, tuto povinnost žalovaný 2/ dobrovolně nesplnil, a žalobkyně proto za účelem vymožení své pohledávky vede exekuční řízení. Pokud by soud určil, že žalovaný 2/ je vlastníkem předmětného bytu, mohl by tento majetek sloužit k uspokojení pohledávky žalobkyně.

4. Okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že [jméno] [příjmení] projevil vůli odstoupit od darovací smlouvy ze dne 10. 11. 2010 a učinil tak ve shodě se žalovaným 2/ ve smyslu ustanovení § 2001 o. z. Tyto projevy vůle byly zachyceny ve veřejné listině (notářském zápisu ze dne 21. 2. 2017), což ve smyslu ustanovení § 568 odst. 2 o. z. zakládá vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. Žalobkyně tvrdila, že odvolání daru je zdánlivé, jelikož zde chyběla skutečná vůle [jméno] [příjmení] dar odvolat a skutečná vůle žalovaného 2/ s tímto odvoláním souhlasit. Tato tvrzení však dle závěru okresního soudu nebyla žádným z provedených důkazů prokázána, a tudíž se nejednalo o právní jednání zdánlivé ve smyslu § 551 odst. 1 o. z., ale jednalo se o skutečný projev vůle [jméno] [příjmení] a žalovaného 2/, který směřoval k odstoupení od darovací smlouvy. Současně okresní soud uzavřel, že provedenými důkazy nebyla zpochybněna dobrá víra žalované 1/ o tom, že se stala vlastníkem předmětného bytu, a že dle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Okresní soud rovněž dospěl k závěru, že nelze uzavřít, že by právní jednání, jimiž došlo k odvolání daru a k darování předmětného bytu žalované 1/, byla z jakéhokoli zákonného důvodu neplatná. K námitce relativní neplatnosti, vznesené rovněž žalobkyní, okresní soud uvedl, že taková námitka je dle § 586 odst. 1 o. z. stanovena na ochranu zájmu určité osoby, a proto jen ta takovou námitku může vznést, a že žalobkyně v tomto konkrétním případě nebyla osobou, na jejíž ochranu ustanovení § 586 odst. 1 o. z. pamatuje. Proto okresní soud žalobu zamítl.

5. Povinnost nahradit náklady řízení žalovaných uložil okresní soud žalobkyni, coby v řízení zcela neúspěšnému účastníkovi, a to s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Zopakovala svoji argumentaci, že žalovaná 1/ nebyla při nabytí předmětného bytu v dobré víře, že právní jednání spočívající v odvolání daru a následném darování bytu žalované 1/ je absolutně neplatné, a že v případě, kdy by takové jednání bylo platné, tak ale se jedná o dissimulované právní jednání, které je relativně neúčinné. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.

7. Oba žalovaní se s rozsudkem okresního soudu ztotožnili a navrhli jeho potvrzení.

8. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Odvolací soud je zajedno se soudem okresním, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na jí požadovaném určení. Zde odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. K tomu pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že je dána pasivní věcná legitimace obou žalovaných, neboť žalobkyně se domáhá určení, že předmětný byt je ve vlastnictví žalovaného 2/ a vlastnické právo k tomuto bytu je v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch žalované 1/.

10. Okresní soud rovněž správně uzavřel, že jestliže byla darovací smlouva, kterou předmětný byt nabyl žalovaný 2/, uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru poměřovat nikoli dle nyní účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též„ o. z.“), ale dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též„ obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to i když k vrácení daru došlo až po 1. 1. 2014. K tomu, zda je při posouzení takového případu dán důvod k aplikaci právní úpravy vrácení daru, jak jej vymezil § 630 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013, nebo zda je třeba postupovat dle § 2072 a násl. o. z. (tedy dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014), se již autoritativně vyjádřil Nejvyšší soud ČR, a to svým rozsudkem ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 (k němuž se přihlásil i v dalších svých rozhodnutích, například v okresním soudem zmíněném rozsudku ze dne 16. 7. 2020 sp. zn. 33 Cdo 1841/2020). Dle tohoto judikátu na situaci, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, a k jednání obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, došlo až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je třeba aplikovat přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. a poměřovat zjištěný skutkový stav věci ustanovením § 630 obč. zák., dle kterého dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

11. Touto optikou je však třeba hledět též na to, jakým právním jednáním dárce projevil svou vůli, jíž od darovací smlouvy odstoupil. Okresní soud zjistil, že [jméno] [příjmení] projevil vůli odstoupit od darovací smlouvy ze dne 10. 11. 2010 notářským zápisem ze dne 21. 2. 2017 a s tímto skutkovým závěrem odvolací soud souhlasí. Žalovaný 2/ k výslovné výzvě odvolacího soudu při odvolacím jednání potvrdil, že právní jednání, zachycené v notářském zápisu, je oním jednáním, jímž [jméno] [příjmení] mínil dar odvolat. K tomu zástupce žalovaného 2/ uvedl, že jiné právní jednání [jméno] [příjmení] coby dárce vůči žalovanému 2/ coby obdarovanému neučinil, a žalovaný 2/ se sám o důvody, které vedly [jméno] [příjmení] k vrácení daru, blíže nezajímal a pouze bez dalšího s vrácením daru souhlasil. Je proto třeba zkoumat, zda jednání dárce [jméno] [příjmení] zachycené v notářském zápisu bylo způsobilé přivodit vrácení daru.

12. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 33 Odo 936/2006 vyložil, že k platnosti právního úkonu (dle současné terminologie„ právního jednání“) dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc – okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud navíc posuzoval skutkově obdobný případ, a proto je odvolací soud přesvědčen, že při posuzování platnosti právního jednání, jímž se [jméno] [příjmení] domáhal vrácení daru, je přiléhavé aplikovat právě tento judikát. Projev vůle [jméno] [příjmení] (dárce) je v notářském zápisu zachycen pouze tak, že„ [jméno] [příjmení] jednostranně prohlašuje, že od smlouvy darovací …„ odstupuje podle ustanovení § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to pro nevděk obdarovaného, který dárci z hrubé nedbalosti ublížil tak, že zjevně porušil dobré mravy. [jméno] [příjmení] proto odvolává tento dar pro nevděk obdarovaného a žádá vydání celého daru“. Takový projev vůle však není dostatečně určitý, protože neobsahuje konkrétní skutečnosti, v nichž má být spatřováno porušení dobrých mravů. Je proto třeba dospět k závěru, že pro svou neurčitost je tento projev vůle absolutně neplatný. Je rovněž nesprávný závěr okresního soudu, že takový projev vůle je platný, protože dárce i obdarovaný v notářském zápisu shodně uznali, že se tímto darovací smlouva ruší, a jednalo se tudíž o shodný projev jejich vůle, který směřoval ke zrušení darovací smlouvy. Zde odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že odvolání daru není dvoustranným právním jednáním, jak by se snad z odůvodnění rozsudku okresního soudu mohlo zdát. V již výše citovaném rozhodnutí ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 33 Odo 936/2006 Nejvyšší soud rovněž vyložil, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. I pro tento jednostranný adresný právní úkon platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní úkony obecně, tedy i náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti. Z toho vyplývá, že je nerozhodné, zda obdarovaný (žalovaný 2/) s právním jednáním, jímž dárce svůj dar odvolal, vyslovil souhlas či nikoli. Je proto i nepřípadný argument okresního soudu, že jak ustanovení § 48 obč. zák., tak i ustanovení § 2001 o. z. připouští uzavření dohody o odstoupení od smlouvy. Ve věci shora rubrikované totiž nemělo dojít k převodu vlastnického práva na základě dohody dárce a obdarovaného, ale k přechodu vlastnického práva na základě jednostranného jednání dárce. Jestliže platně nedošlo k přechodu vlastnického práva zpět na [jméno] [příjmení], nebyl [jméno] [příjmení] v době, kdy s žalovanou 1/ uzavřel darovací smlouvu, vlastníkem předmětného bytu. Proto ani nemohl platně převést vlastnické právo k bytu na žalovanou 1/.

13. V dané věci neobstojí ani námitka žalované 1/, že byla v dobré víře, že jí [jméno] [příjmení] vlastnické právo platně převedl. K tomu, aby bylo možno dobrou víru žalované 1/ dovodit, musela by žalovaná být v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem. Žalovaná 1/ však při jednání odvolacího soudu uvedla, že byla v dobré víře pouze na základě toho, že jí [jméno] [příjmení] sám sdělil, že je vlastníkem bytu. Současně v řízení tvrdila, že jí o okolnostech, za kterých mělo dojít k vrácení bytu žalovaným 2/ [jméno] [příjmení], nebylo nic bližšího známo. Avšak v době, kdy [jméno] [příjmení] uzavřel darovací smlouvu s žalovanou 1/ ([jméno] [příjmení] smlouvu podepsal dne 21. 2. 2017 a žalovaná 1/ se ke smlouvě připojila svým podpisem dne 23. 2. 2017), nebyl jako vlastník bytu zapsán v katastru nemovitostí. V té době totiž jako vlastník bytu byl stále zapsán žalovaný 2/. Notářský zápis, jímž mělo dojít k vrácení daru, byl sepsán rovněž 21. 2. 2017 a žalovanými nebylo ani tvrzeno, že by v mezidobí od vrácení daru do uzavření druhé darovací smlouvy došlo ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. A jestliže [jméno] [příjmení] nebyl v době, kdy s žalovanou 1/ uzavřel darovací smlouvu, v katastru zapsaným vlastníkem a žalované 1/ nebylo nic známo o tom, za jakých okolností měl [jméno] [příjmení] nabýt zpět své vlastnické právo, nemohla být žalovaná 1/ vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že na ni [jméno] [příjmení] mohl platně převést vlastnické právo k předmětnému bytu. Proto ani nemohla od [jméno] [příjmení] coby nevlastníka vlastnické právo platně nabýt.

14. I když žalovanými ani nebylo tvrzeno, že by notářský zápis měl obsahovat nějakou dohodu [jméno] [příjmení] a žalovaného 2/, tak pro úplnost k tomu ještě odvolací soud uvádí následující. Kdyby bylo možno notářský zápis posoudit jako dvoustranné právní jednání, jímž došlo k dohodě mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným 2/ o převodu vlastnického práva k předmětnému bytu na [jméno] [příjmení], nedošlo by k obnovení vlastnického práva [jméno] [příjmení] v okamžiku, kdy by taková dohoda byla uzavřena. Zatímco totiž při jednostranném právním jednání, jímž dárce odvolá svůj dar, dochází k obnovení vlastnictví dárce okamžikem, kdy projev vůle dárce došel obdarovanému, tak při uzavření dohody o převodu vlastnického práva k nemovité věci přechází vlastnické právo na nabyvatele až okamžikem zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Proto ani v takovém případě nemohl [jméno] [příjmení] darovací smlouvou ze dne 23. 2. 2017 platně převést vlastnické právo na žalovanou 1/.

15. Odvolací soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že dárce [jméno] [příjmení] se platně nedomohl vrácení daru, vlastnické právo z žalovaného 2/ na [jméno] [příjmení] nepřešlo a on nebyl v době, kdy s žalovanou 1/ uzavřel darovací smlouvu, vlastníkem předmětného bytu. Žalovaná 1/ vzhledem ke všem okolnostem nemohla být v dobré víře, že na ni [jméno] [příjmení] platně převedl vlastnické právo, proto se nikdy nestala vlastníkem bytu a jeho skutečným vlastníkem tudíž i nadále zůstává žalovaný 2/. Protože však v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána žalovaná 1/, a protože žalobkyně (jak bylo uvedeno shora) má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalovaného 2/, je třeba uzavřít, že žaloba je důvodná. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhověl (§ 220 o. s. ř.).

16. O nákladech řízení před soudem prvního stupně, jakož i o nákladech odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl tak, že tyto náklady uložil nahradit oběma žalovaným ve prospěch žalobkyně. Jestliže totiž žalobkyně se svojí žalobou zcela uspěla (domohla se toho, co svojí žalobou požadovala) a byla úspěšná i v řízení odvolacím, má vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř.).

17. Tyto náklady jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky 10 000 Kč za podání žaloby a 10 000 Kč za podání odvolání a dále odměnou a náhradou nákladů právní zástupkyně žalobkyně.

18. Odměna a náhrada nákladů advokátky žalobkyně byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí celkem 22 500 Kč za 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis podání ve věci ze dne 19. 8. 2020, 25. 9. 2020, 10. 2. 2021, účast při jednání okresního soudu dne 26. 8. 2020, 27. 1. 2021, sepis odvolání a jeho odůvodnění dne 14. 9. 2021, účast při jednání odvolacího soudu dne 15. 3. 2022) po 2 500 Kč za každý z těchto úkonů, jak byla v této výši účtována advokátem s odkazem na § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 2 700 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 9 shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cesty k jednáním soudu a zpět 2 444 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s těmito cestami 21x 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K tomu je třeba ještě přičíst DPH sazbou 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii ve znění pozdějších předpisů), ve výši 5 733 Kč. Celková výše nákladů žalobkyně za právní zastoupení tudíž činí 35 477 Kč a spolu se zaplaceným soudním poplatkem jsou proto náklady řízení žalobkyně vyčísleny na 55 477 Kč.