26 Co 35/2005

Plný text

26Co 35/2005 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. Ing. xxx v exekuční věci oprávněného R.T., zast. JUDr. xxx, advokátem, proti povinnému xxx s. r. o., pro vymožení 17,038.134,09 Kč s přísl., k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v xxx, č.j. 13Nc 3836/2003-49 ze dne 16. července 2004, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením zamítl návrh oprávněného, aby zprostil soudního exekutora Exekutorského úřadu xxx JUDr. xxx pověření k provedení exekuce a zároveň pověřil provedením této exekuce JUDr. xxx, soudního exekutora Exekutorského úřadu xxx. Dospěl k závěru, že domáhá-li se oprávněný tohoto opatření soudu z toho důvodu, že návrh na nařízení exekuce byl podán jiným oprávněným, on sám pak nemá s prací soudního exekutora JUDr. xxx žádné zk u šenosti a vzhledem k vzdálenosti sídla soudního exekutora se mu vzájemná komunikace jeví obtížnou, tyto argumenty nejsou důvody zvláštního zřetele hodnými ve smyslu § 44 odst. 9 z. č. 120/2001 Sb. Podle názoru soudu by byla takovým důvodem jedině konkrétn í negativní zkušenost oprávněného s prací soudního exekutora v této věci, což není oprávněným tvrzeno. Oprávněný ve včasném odvolání namítl, že soud prvního stupně při svém rozhodování nepřihlížel ke skutečnosti, že v průběhu exekučního řízení došlo ke změně oprávněného, když namísto původně oprávněné společnosti xxx a. s. se sídlem v xxx /dříve xxx/ nastoupil nový oprávněný. Výklad okresního soudu, který jako důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu ustanovení § 44 odst. 9 exek u čního řádu označuje “jedině konkrétní negativní zkušenost oprávněného s prací soudního exekutora v této věci” považuje oprávněný za nesprávný, neboť jistě nelze věřiteli pouze proto, že nabyl pohledávku již exekučně vymáhanou, odnímat právo zvolit, prostř e dnictvím koho má být jeho pohledávka vymožena, resp. po něm požadovat, aby vyčkal, až nebude s prací exekutora spokojen. Jestliže exekuční řád sám vyžaduje, aby soudního exekutora zvolil oprávněný, ustanovení § 44 odst. 9 exekučního řádu přímo dopadá na z měnu v osobě oprávněného tak, aby mu jeho aplikací byla přiznána stejná práva jako oprávněnému, na jehož návrh bylo exekuční řízení zahájeno. Pokud by výklad okresního soudu byl správný, dostával by se věřitel do absurdní situace, neboť by byl nucen n e jprve dosáhnout zastavení stávajícího exekučního řízení a poté se domáhat novým návrhem nařízení exekuce, kterou by byl pověřen nový exekutor dle jeho výběru. Nutit věřitele k výše popsanému postupu jistě nebylo záměrem zákonodárce. Důvodem zvláštního zře t ele hodným je i vzdálenost sídla stávajícího soudního exekutora od sídla oprávněného, která se v průběhu exekučního řízení ukázala jako jedna z překážek v komunikaci s JUDr. xxx. Proto nechť je prvoinstanční rozhodnutí změněno tak, že návrhu oprávněného bude vyhověno. Soudní exekutor JUDr. xxx v písemném vyjádření k odvolání oprávněného sdělil, že ani on si není vědom žádných okolností, pro které by měl být pověření provedením této exekuce zproštěn. Navíc by to bylo značně nepraktické za situace, kdy již vydal exekuční příkaz prodejem podniku povinného. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně jemu předcházejícího obsahu spisu bez nařízení jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř./. Odvolání oprávněného neshledal opodstatněným . Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem prvoinstančního soudu, že okolnosti, pro které se oprávněný domáhá, aby byl provedením exekuce pověřen jiný exekutor, nelze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 44 odst. 9 exekučního řádu. Okolnost, že v průběhu exekučního řízení došlo k singulární sukcesi na straně oprávněného, takovým důvodem rozhodně být nemůže. Při rozhodování o procesním nástupnictví na straně oprávněného v průběhu exekučního řízení se postupuje podle § 107 a § 107a o.s.ř . z čehož je třeba dovodit, že i v exekučním řízení se uplatní všechny dopady aplikace těchto ustanovení. Jedním z nich je uplatnění zásady, že právní účinky spojené s podáním návrhu zůstávají zachovány a ten, kdo vstupuje do řízení namísto dosavadního ú častníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho vstupu do řízení /srov. např. komentář k § 107 o.s.ř. uvedený v publikaci Občanský soudní řád, vydané v rámci Beckovy edice komentované zákony, autoři Bureš, Drápal, Mazanec/. Pro přezkoumávanou věc to znamená, že byl-li provedením exekuce pověřen k výslovnému návrhu původního oprávněného soudní exekutor JUDr. xxx, samotná změna v osobě oprávněného v průběhu exekučního řízení nemůže být důvodem, pro který by mu mělo náležet právo změny volby soudního exekutora, provedené při podání návrhu na zahájení řízení. Oprávněnému lze přisvědčit pouze v tom, že v praxi si lze zřejmě představit i jiné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ustanovení § 44 odst. 9 exekučního řádu, než jak j sou definovány v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí /např. dlouhodobé nemocnění soudního exekutora apod./, žádná z dalších okolností uváděných oprávněným však jako důvod zvláštního zřetele hodný obstát nemůže. Je-li odvoláním doplňováno, že vzdálenost s ídel stávajícího soudního exekutora a oprávněného se ukázala být překážkou v jejich komunikaci, nelze přehlédnout, že v exekutorské praxi je zcela běžné, že exekucí je pověřován exekutor na jiném místě republiky než v sídle oprávněného, aniž by taková oko l nost byla na překážku provádění exekuce, když navíc původní oprávněný sídlil v době podání návrhu v R. n. L., tedy v místě ještě vzdálenějším od sídla exekutora než je sídlo současného oprávněného . Se zřetelem k výše uvedenému bylo napadené prvoinstanční rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V xxx dne 24. března 2005