Krajský soud v Hradci Králové · Usnesení

26 Co 383/2009

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2009-10-20 · ECLI:CZ:KSHK:2009:26.CO.383.2009.1

Strojový souhrn generováno LLM

Krajský soud v Hradci Králově potvrdil usnesení okresního soudu, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí o vymáhání daňového nedoplatku včetně postižení obchodního podílu povinného. Soud uvedl, že Ministerstvo financí ČR je povinno vyhovět žádosti o vymáhání daňové pohledávky z jiného členského státu Evropské unie, pokud jsou splněny podmínky zákona č. 191/2004 Sb. o mezinárodní pomoci při vymáhání některých daňových pohledávek. Soud nepřezkoumal věcnou správnost exekučního titulu cizího státu, protože jeho přezkum nepatří do pravomoci českého soudu. Povinný neměl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, protože žádné náklady nevznikly.

Plný text

26Co 383/2009 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudkyň JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného ČR – FÚ ve V , se sídlem xxx, proti povinnému KGV‚ nar. xxx, bytem xxx, pro 668.326 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 5. března 2009, č.j. 13E 4/2008 - 21, t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu s e p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením nařídil podle rozhodnutí FÚ v E, Spolková republika Německo, ze dne 8.2.2006, č.j. 065/190/01312EBO4/3, k uspokojení pohledávky oprávněného 668.326 Kč výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu povinného v obchodní společnosti CB, s. r. o., se sídlem v xxx, IČ xxx (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), povinnému uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v T soudní poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí 13.370 Kč (výrok III) a uvedl, jaké jsou povinnosti obchodní společnosti a povinného. Proti usnesení podal povinný včas odvolání. Namítl, že v řízení vymáhaná pohledávka neexistuje, všechny své daňové povinnosti v SRN splnil. Poukázal na to, že v E nikdy nebydlel, nebyl zde hlášen a tudíž ani neměl povinnost zde dle místa bydliště podávat daňová přiznání z daně příjmu fyzických osob. Zdůraznil, že bylo potvrzeno, že všechna daňová přiznání odevzdal řádně v KnR, kde 35 let žil, a to až do roku 2003 včetně. Tato skutečnost byla FÚ v E odsouhlasena a vzniklý požadavek za léta 1998 – 2002 byl anulován. Oprávněný se k odvolání povinného vyjádřil. Poukázal na to, že povinného se podařilo kontaktovat s tím, že při všech jednáních uváděl, že si není vědom žádných svých daňových nedoplatků u FÚ v E, cestou svého daňového poradce i osobní návštěvou prověří skutečný stav věci a na dalším jednání doloží anulování pohledávek tak, aby bylo z německé strany požádáno o ukončení vymáhání. Povinný však dosud žádný doklad nedoložil a oprávněnému není známo nic o tom, že by daňová správa SRN požádala MF ČR o ukončení vymáhání. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě, je přípustné a obsahuje způsobilý odvolací důvod (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal usnesení okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a to bez nařízení jednání (§ 254 odst. 6 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Rozhodoval dle občanského soudního řádu v jeho znění účinném do 30.6.2009 (čl. II bod 10 zákona č. 7/2009 Sb.). Okresní soud při svém rozhodování vyšel z ustanovení § 251 o. s. ř., podle kterého, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V souzené věci bylo MS ČR daňovou správou SRN požádáno v souladu se zákonem č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (dále jen ZMPV), o vymožení daňových nedoplatků povinného vzniklých v SRN. Tato zákonná úprava implementuje příslušné předpisy Evropských společenství upravující spolupráci jednotlivých členských států Evropské unie při vymáhání některých finančních pohledávek s cílem zajistit v každém členském státě vymáhání vyjmenovaných pohledávek vzniklých v jiném členském státě. Orgánem, od kterého je mezinárodní pomoc podle tohoto zákona dožadována, je v ČR Ministerstvo financí. Ministerstvo financí je zároveň orgánem, který zajišťuje styk při mezinárodní pomoci při vymáhání s ostatními oprávněnými orgány členských států. Je-li ČR státem dožádaným, jak tomu bylo i v souzené věci, ministerstvo financí poté, co obdrží od příslušného orgánu dožadujícího státu žádost, ověří, zda má tato žádost všechny náležitosti, pak ji přeloží do českého jazyka a určí místně a věcně příslušného správce daně. Je-li tímto správcem daně finanční úřad, pak mu žádost včetně pověření zašle prostřednictvím příslušného finančního ředitelství. Finanční úřad provede úkony dle pověření a výsledky svého šetření zašle prostřednictvím nadřízeného finančního ředitelství na ministerstvo financí, které odpověď zpracuje, přeloží a zašle dožadujícímu orgánu. Ministerstvo může pověřit správce daně provedením jednotlivých úkonů i vymožením celé pohledávky, je na něm, jaký způsob vymáhání pohledávky (zde soudní výkon rozhodnutí) zvolí. Provádění žádostí o mezinárodní pomoc při vymáhání některých finančních pohledávek a konkrétní postup správce daně při jejich vyřizování se na území ČR řídí zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, pokud ZMPV nestanoví jinak. Vlastní vymáhání nedoplatku, doručování informací a získávání informací pak probíhá dle českého právního řádu, jako by se jednalo o vlastní pohledávku správce daně. Každý stát pak v rámci mezinárodní pomoci může konat pouze to, co by jinak konal sám pro sebe, pro svoji pohledávku. Mezinárodní pomoc při vymáhání některých finančních pohledávek mezi Českou republikou a členskými státy Evropské unie se vztahuje pouze na taxativně vymezené pohledávky, mezi ně patří i daňová pohledávka povinného vymáhaná v tomto řízení. Žádost o vymáhání má taxativně vymezeny podstatné náležitosti. Vedle obvyklých náležitostí musí obsahovat prohlášení o splnění podmínek pro využití této formy mezinárodní pomoci, tj. o tom, že pohledávka nebo exekuční titul nejsou v žádajícím státě napadeny (výjimku představuje čl. 12 odst. 2 Směrnice Rady ES 76/308/EHS a § 7 odst. 1 zákona č. 191/2004 Sb.) a že žádající stát bez úspěchu využil všech dostupných prostředků k úplnému vymožení pohledávky. Každá žádost o vymáhání pohledávky musí být doložena exekučním titulem vykonatelným v dožadujícím státě, a to v originále nebo stejnopise. Za exekuční titul pro vymáhání v rámci mezinárodní pomoci v České republice se považuje doklad, který je exekučním titulem pro vymáhání pohledávky ve státě příslušného dožadujícího orgánu a ode dne obdržení úplné žádosti se považuje bez dalšího za exekuční titul pro vymáhání pohledávky v České republice. Obdržené žádosti o vymáhání není ministerstvo povinno vyhovět pouze tehdy, jestliže by vymáhání pohledávky vzhledem k situaci dlužníka vytvořilo vážné hospodářské nebo sociální obtíže v České republice, a pokud by tento postup mohlo uplatnit i při vymáhání obdobné vlastní pohledávky, nebo jestliže výše pohledávky, jejíž vymožení je požadováno, činí méně než 1500 EUR. Taková situace však v souzené věci nenastala. Upozorní-li dožadující orgán dožádaný orgán (zde MF ČR) o tom, že pominuly důvody pro vymáhání pohledávky, příp. pohledávku nelze z jiného důvodu vymáhat, dožádaný orgán vymáhání zastaví. Z vyjádření oprávněného však vyplynulo, že daňová správa v SRN o ukončení vymáhání nepožádala a povinný v tomto směru nebyl schopen svá tvrzení nijak doložit. Soudu přezkum exekuční titulu cizího státu nepřísluší, nesouhlasí-li povinný s výší či existencí dluhu, musí se bránit ve státě dožadujícím (SRN). V takovém případě v souladu s ustanovením § 7 ZMPV, obdrží-li ministerstvo sdělení dožadujícího orgánu nebo dlužníka o tom, že byl napaden exekuční titul nebo pohledávka, k čemuž dojde podáním opravného prostředku, případně žaloby na přezkoumání exekučního titulu ze strany dlužníka, výkon rozhodnutí odloží, na žádost příslušného orgánu jiného státu však pokračuje ministerstvo i ve vymáhání pohledávky na základě napadeného exekučního titulu. Odklad bude proveden až do doby, kdy získá dožádaná strana informaci o tom, že o napadení bylo pravomocně rozhodnuto. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly v souzené věci splněny. Oprávněný se domáhal nuceného výkonu povinnosti pouze v rozsahu přiznaném exekučním titulem. Stejně tak navržený způsob výkonu rozhodnutí nelze považovat za zřejmě nevhodný podle § 264 o. s. ř. a nejde ani o pohledávku, která nepodléhá výkonu rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Povinný v odvolacím řízení neuspěl, podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 254 odst. 1 o. s. ř. byl proto povinen nahradit oprávněnému náklady odvolacího řízení, tomu však žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 20. října 2009 předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.