26 Co 504/2005

Plný text

R O Z S U D E K Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce STRODEN MANAGEMENT LIMITED, IČ xxx, Kyperská republika, zast. JUDr. P.V., advokátem, proti žalovaným 1) L.H., 2) J.S., o zaplacení 56.551,60 Kč a dalšího úroku, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č. j. 6C 163/2004-93, ze dne 4. 8. 2005, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II. a III. p o t v r z u j e , a to ve výroku II. v tomto správném znění: Žaloba o zaplacení 731,52 Kč a úroku z prodlení ve výši 33% ročně z částky 6.000 Kč od 10.12.2004 do 21.12.2004, z částky 7.000 Kč od 22.12.2004 do 23.1.2005, z částky 8.000 Kč od 24.1.2005 do 16.2.2005, z částky 9.000 Kč od 17.2.2005 do 17.3.2005, z částky 10.000 Kč od 18.3.2005 do 28 . 4.2005 a z částky 12.000 Kč od 29.4.2005 do zaplacení s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud výrokem I. napadeného rozsudku uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 55.820,08 Kč a dále úrok v sazbě 33 % ročně z jednotlivých částek zde uvedených. Výrokem II. žalobu ohledně kapitalizovaného úroku 731,52 Kč a zbývající části 33 % úroku z prodlení od 1 0 .12.2004 do zaplacení zamítl. Výrokem III. uložil žalovaným povinnost nahradit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení 24.672,- Kč. Vzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 1) dle úvěrové smlouvy ze dne 15.7.1991 úvěr ve výš i 85.000,- Kč, přičemž žalovaný 2) ke smlouvě přistoupil jako ručitel. Úvěr nebyl splácen, a proto bylo platebním rozkazem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.1.1995 sp. zn. 35Ro 3506/94 uloženo oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplatit právním u předchůdci žalobce dlužnou jistinu úvěru ve výši 42.812,88 Kč. Usneseními Okresního soudu v Trutnově ze dne 4.11.2003, č. j. 13Nc 4200/2003-37 a 13Nc 4201/2003-37 byl proti žalovaným nařízen výkon rozhodnutí pro tuto částku a pro náklady nalézacího a exe k učního řízení. Žalovaný 1) po nařízení exekuce uhradil na účet exekutora ve splátkách celkem 12.000,- Kč. Tato částka dosud nebyla oprávněnému poukázána, neboť slouží jako záloha na náklady exekučního řízení. Na základě těchto zjištění dospěl okresní so u d k závěru, že návrh na přiznání pohledávky z titulu příslušenství úvěru byl podán důvodně a jeho sazba je v souladu s podmínkami sjednanými v úvěrové smlouvě, kterou bylo založeno též ručitelství žalovaného 2). Je však třeba přihlédnout k plněním na jist i nu poskytnutým žalovanými v průběhu exekuce, neboť platba exekutorovi provedená v rámci nařízení exekuce je plněním vymáhané pohledávky. V závislosti na jednotlivých platbách uskutečněných žalovaným 1) tak došlo k postupnému snižování dlužné jistiny, takž e na úrok z takto poskytnutých částek již nemá žalobce nárok. Trval-li v tomto rozsahu na žalobě, bylo nutno ji částečně zamítnout. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s ohledem na nepatrný neúspěch žalobce ve sporu. Žalobce podal včasné odvolání proti výroku II, jímž byla žaloba zčásti zamítnuta. Namítal, že platby v celkové výši 12.000,- Kč provedené žalovaným 1) na bankovní účet soudního exekutora v rámci nařízené exekuce mu dosud nebyly převedeny, a proto je ani nemůže započítat na jistinu vymáhané poh l edávky. Koneckonců i soudní exekutor prvoinstančnímu soudu sdělil, že část z těchto prostředků slouží jako záloha na náklady exekuce, z čehož vyplývá, že ani exekutor v současné době nezná výši částky, která bude žalobci z prováděné exekuce vyplacena. Pod l e přesvědčení žalobce tedy žalovaní dosud dluží celou vymáhanou jistinu ve výši 42.812,88 Kč, a úroky z ní požadované v tomto řízení mu proto měly být přiznány v plné výši. Nechť je proto rozsudek okresního soudu ve výroku II změněn tak, že žalobě bude vy h ověno ve znění celého petitu. Žalovaní se k odvolání žalobce písemně nevyjádřili. K jednání před odvolacím soudem se dostavil pouze žalovaný 2), který navrhl potvrzení prvoinstančního rozhodnutí již s ohledem na okolnost, že žalobce žalovaného 1) při jednání před okresním soudem ujistil, že má pokračovat v platbách na účet exekutora. Odvolání žalobce obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadenou část prvoinstančního rozhodnutí včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuvedených. Odvolání žalobce neshledal opodstatněným. Závazkový vztah, z něhož vyplývá nárok uplatněný v tomto řízení, se řídí režimem hospodářského zákoníku. Tato norma nemá výslovné ustanovení o tom, kdy je peněžitý dluh splněn. S ohledem na obecné principy plnění peněžitých závazků je však možno vycházet z principu donosnosti, tedy splnění dluhu okamžikem připsání dlužné částky na účet věřitele nebo její předání do jeho disp o zice. Žalobci je možno přisvědčit v tvrzení, že se dosud do jeho přímé dispozice zaplacená jistina ve výši 12.000,- Kč nedostala. Závěry, které okresní soud vyvodil ze zjištění o stavu exekučního řízení ohledně této jistiny, jsou však správné. Žalobce vym á há jistinu v exekuci, důsledkem čehož je povinným znemožněno plnit vymáhaný dluh jinam, než k rukám exekutora (viz § 44 odst. 7 z. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu). Na exekutora je tudíž třeba hledět jako na zástupce oprávněného sui generis, ohledně něhož platí, že splnění dluhu k jeho rukám je splněním dluhu oprávněnému. Případné prodlení exekutora s předáním vymožené částky oprávněnému je pak věcí vnitřního vztahu mezi nimi, nemůže však jít jakkoli k tíži povinného, který dluh splnil. Žalovaný 1) tedy učinil v rámci exekuce jednostranný právní úkon dlužníka, kterým poskytl věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svůj dluh, a exekutor plnění přijal jako osoba oprávněná plnění jménem věřitele přijmout, v důsledku čehož dluh na jistině postupně zanikal do k onečné částky 12.000,- Kč. Okresní soud pak výrokem pod bodem I přesně reagoval na data, kdy se jednotlivých dílčích plnění jistiny pohledávky oprávněnému dostalo. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud napadenou část prvoinstančního rozhodnutí, ktero u byla žaloba zčásti zamítnuta, jako věcně správnou potvrdil. Pro větší přehlednost tak učinil v tom správném znění, které nevzbuzuje pochybnosti o rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta. Jako věcně správný byl potvrzen i výrok III. rozsudku, proti němuž ž alobce ani nebrojil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v něm nebyl úspěšný, žalovanému 1) však v něm podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a žalovaný 2) se práva na jejich náhradu výslovně vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání. V Hradci Králové dne 17. ledna 2006 Předsedkyně senátu: