26 Co 74/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený datum narození bytem adresa zastoupený advokátem právnická osoba sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený datum narození bytem adresa 2. jméno FO , narozená datum narození bytem adresa zastoupeni advokátem právnická osoba sídlem Adresa advokáta B o vyklizení nemovitostí k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 11. 2025, č. j. 6 C 190/2023-85 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I v určené lhůtě k plnění mění tak, že povinnost vyklidit sporné nemovitosti je ukládána ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek okresního soudu potvrzuje.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci plně náklady odvolacího řízení ve výši 6 398,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Okresní soud uložil žalovaným vyklidit budovu č. p. , hodnota, , která je součástí pozemku p. č. st. , číslo, , a pozemky p. č. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, , vše v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, I, do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Rozhodl, že žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni nahradit žalobci náklady řízení , částka, k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Žalobce se domáhal vyklizení sporných nemovitých věcí. Tvrdil, že je jejich výlučným vlastníkem a žalovaní je v minulosti užívali na základě jeho souhlasu, který odvolal a nyní užívají sporné nemovitosti bez právního titulu.

3. Žalovaní nesouhlasili a bránili se tvrzením, že užívají sporné nemovitosti na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené mezi účastníky dne , datum, .

4. Okresní soud uzavřel, že žalobce je výlučným vlastníkem sporných nemovitostí (jde o rodinný dům č. p. , číslo, , který je součástí stavební parcely p. č. St. , číslo, a další pozemky) a je synem žalovaného. Žalobce udělil dne , datum, žalovanému 1 generální plnou moc. Písemnou smlouvu o výpůjčce nemovitých věcí datovanou dnem , datum, podepsal za žalobce žalovaný 1 jako jeho zástupce. Výpůjčka byla sjednána na dobu určitou v trvání ode dne účinnosti smlouvy do dne , datum, . Žalobce tvrdí, že o uzavření smlouvy nebyl informován. V roce , rok, došlo mezi účastníky ke sporu a poté žalobce vyzval žalované, aby nemovitosti vyklidili, na to zaslali žalovaní žalobci kopii smlouvy o výpůjčce (, datum, ). Žalobce se dopisem ze dne , datum, s poukazem na ustanovení § 437 odst. 2 o. z. dovolal relativní neplatnosti smlouvy o výpůjčce.

5. Okresní soud uzavřel, že „v řízení nebylo prokázáno, že by smlouva o výpůjčce datovaná dnem , datum, , z níž žalovaní dovozují své užívací právo, byla platně uzavřena, ani že by byla žalobcem schválena. Uvedl, že dne , datum, proběhl telefonický rozhovor mezi účastníky řízení, v jehož rámci bylo řešeno bydlení žalovaných v předmětných nemovitých věcech, přičemž v rámci uvedeného rozhovoru nepadla ze strany žádného z účastník – zejména ze strany žalovaných – jediná zmínka o existenci smlouvy o výpůjčce. Poté žalobce zaslal žalovaným e-mailem písemný „sumář“ vzájemných nároků – memorandum – jehož přijetí žalovaní potvrzují a avizují zaslání „reakce“ v podobě dopisů adresovaných žalobci a firmě. Následně byly žalobci od žalovaných doručeny dne , datum, listiny (mimo jiné sporná smlouva o výpůjčce). Okresní soud uzavřel, že smlouva byla antedatována a současně uzavřel, že žalovaní neprokázali platné schválení zástupčího jednání žalovaného 1 žalobcem. Okresní soud uvedl, že „s ohledem na platně vznesené námitky neplatnosti, které byly žalovaným řádně doručeny, je třeba smlouvu o výpůjčce považovat za neplatnou. Pokud jde o rozpor zájmů předvídaný ustanovením § 437 o. z., ten je evidentní již ze samotného právního postavení obou žalovaných – žalovaný 1 jako zástupce jednající ve vlastní záležitosti, žalovaná 2 jako životní partnerka, která si kolize zájmů bez dalšího musela být objektivně vědoma. Ze shora uvedených důvodů se žalobce domáhá zcela po právu vyklizení nemovitých věcí, které žalovaní užívají bez právního důvodu a soud proto žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl“.

6. Proti rozsudku podali oba žalovaní obsahově shodné odvolání. Namítali, že lhůta k vyklizení byla určena svévolně, když okresní soud nezjišťoval zda mají možnost bydlet jinde a poukazovali na své poměry. Při odvolacím jednání navrhli, aby, pokud bude rozsudek potvrzen, byla stanovena lhůta k vyklizení alespoň šest měsíců. Vytýkali okresnímu soudu, že se nezabýval rozdílným postavením žalovaného a žalované. Uváděli, že žalovaný 1 byl oprávněn zastupovat žalobce při všech právních jednání a žalobce po dlouhá léta nic nezpochybňoval. Z toho plyne, že žalovaná byla v dobré víře, že žalovanému 1 oprávnění zastupovat žalobce svědčí, což soud 1. stupně opomenul. Mezi účastníky šlo o zaběhnuté schéma, které vyhovovalo především žalobci, protože to byl především žalovaný 1, který výstavbu domu zabezpečoval. Nesouhlasili se závěrem, že k důkazu bylo možno provést audionahrávku ze dne , datum, , protože jde o projev osobní povahy obou žalovaných a nahrávka byla učiněna bez jejich souhlasu. Upozorňovali, že audionahrávka ani neobsahuje nic, z čeho by bylo možno dovodit, že Smlouva byla antedatována. Šlo jim o zabezpečení bydlení „až do smrti“ což Smlouva nezabezpečuje a proto o ní nemluvili. Nesouhlasili se závěrem okresního soudu, že neunesli důkazní břemeno k tvrzení, že žalobce Smlouvu schválil, když poukazovali na provedený výslech žalovaných a na ust. § 125 o. s. ř., dle kterého za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Nesouhlasili se závěrem o neplatnosti Smlouvy, který odporuje závěrům vysloveným v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, . Dovozovali, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné a navrhli, aby bylo zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Zopakoval, že tvrzení žalovaných o dodatečném schválení Smlouvy je nepravdivé a účelové. Požadavek na delší pariční lhůtu žalovaní v řízení před okresním soudem nevnesli. Žalovaná podepisovala smlouvu, ve které žalovaný vystupoval na obou stranách, takže kolize zájmů jí musela být zřejmá. Audionahrávka byla použitelným důkazem (s odkazem na sp. zn. 21 Cdo 1367/2018).

8. Odvolání je přípustné, ale není důvodné.

9. K výzvě odvolacího soudu žalovaní při odvolacím jednání uvedli, že nemají jinou možnost bydlení. Žalovaný pobírá starobní důchod , částka, . Žalovaná pracuje s příjmem asi , částka, . Bydlí s nimi matka žalované, které je 84 let a potřebuje pomoc třetí osoby. Na Vánoce , rok, seznámili žalobce se Smlouvou, nikdo další u toho přítomen nebyl, nenapadlo je nechat Smlouvu žalobci podepsat. Žalobce tvrzení o seznámení se se Smlouvou popřel.

10. Žalobce se v souzené věci domáhá ochrany svého vlastnického práva, které není žalovanými sporováno a je podloženo stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Protože jde o ochranu vlastnického práva k nemovitostem, správně se domáhá jejich vyklizení a předání, tj. jde o realizaci práva dle § 1040 o. z. Žalobce tvrdil, že žalovaní užívali sporné nemovitosti až do odvolání s jeho souhlasem, který hodnotil jako výprosu (§ 2189 o. z.). Žalovaní se bránili odkazem na shora uvedenou Smlouvu, s tím, že od ní odvozují své právo nemovitosti užívat (titul k užívání). Jádrem sporu se tak stal tento tvrzený titul k užívání věcí ve vlastnictví žalobce.

11. Žalovaní tvrdili, že smlouva o výpůjčce byla uzavřena , datum, a k tomuto tvrzení předložili písemnou dohodu nazvanou Smlouva o výpůjčce (č. l. 21 až 24 spisu dále jen Smlouva), ze které vyplývá, že Smlouvu jménem žalobce (půjčitele) na základě plné moci ze dne , datum, (která byla rovněž předložena a je založena na č. l. 24-25 spisu) podepsal žalovaný 1, který byl zároveň s žalovanou v postavení společného vypůjčitele.

12. Okresní soud své rozhodnutí postavil na závěru, že Smlouva je relativně neplatná a námitka relativní neplatnosti byla řádně uplatněna, neboť uvedl, že „s ohledem na platně vznesené námitky neplatnosti, které byly žalovaným řádně doručeny, je třeba smlouvu o výpůjčce považovat za neplatnou“ (viz bod 5 odůvodnění rozhodnutí), když zároveň v odůvodnění svého rozhodnutí citoval ust. § 586 o. z. (viz bod 4 odůvodnění rozhodnutí). Odvolací soud proto z pohledu tohoto právního závěru zaujatého okresním soudem rozhodnutí přezkoumal. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nehodnotil zákonnost provedení důkazu audionahrávkou, neboť na skutkovém závěru, že Smlouva byla antedatována, nebyl právní závěr okresního soudu postaven. Skutkové zjištění okresního soudu o správnosti či nesprávnosti obsahu soukromé listiny, kterou žalovaní předložili, nemělo vliv ani na právní posouzení věci odvolacím soudem a je proto nadbytečné se důkazem, jehož provedení žalovaní sporují, blíže zabývat.

13. Podle ustanovení § 437 o. z. zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti.

14. Ustanovení § 437 o. z. řeší případy zájmového střetu a poskytuje ochranu zastoupenému. Jde o obecnou právní úpravu zakazující jednat ve střetu zájmů. Otázce právního následku jednání zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného se Nejvyšší soud věnoval v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, . V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jedná-li zástupce, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy zastoupeného, je tímto jednáním zastoupený vázán, byla-li třetí osoba (s níž zástupce jednal) v dobré víře, že zástupci svědčí zástupčí oprávnění (že mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného není rozpor, popřípadě, že existující rozpor neomezuje zástupčí oprávnění zástupce zástupce). Není-li třetí osoba v dobré víře, není zastoupený jednáním zástupce vázán, může je však dodatečně schválit. Nedostatku zástupčího oprávnění zástupce (způsobeného nedovoleným střetem zájmů) se zastoupený dovolá tím, že právní jednání bez zbytečného odkladu dodatečně neschválí. Byl tak překonán právní závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , kde Nejvyšší soud naopak dospěl k závěru, že rozpor mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného umožňuje zmocniteli namítat relativní neplatnost právního jednání zmocněnce.

15. Závěr okresního soudu o relativní neplatnosti smlouvy z toho důvodu, že byla dána kolize zájmů zastoupeného a zástupce, proto správný není. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že v konečném důsledku je jeho rozhodnutí věcně správné.

16. V dané věci je třeba vyjít ze zjištění, že spornou Smlouvu podepsal žalovaný 1 za žalobce i sám za sebe, tj. jednal v záležitosti žalobce i v záležitosti vlastní (jednal sám se sebou). Zájem půjčitele stojí z podstaty věci (viz obsah závazku definovaný v ust. § 2193 o. z.) proti zájmu vypůjčitele. V dané věci mělo dle smlouvy dojít k přenechání věci ve vlastnictví žalobce bez úplaty na velmi dlouhou dobu (do , datum, ) do užívání žalovaných, téměř bez možnosti ukončení tohoto smluvního vztahu a mezi zájmy žalobce a žalovaného 1 byl dán rozpor zájmů. Ustanovení věty druhé ust. § 437 odst. 2 o. z. ostatně takový rozpor v zájmech zastoupeného a zástupce (v případě, že jedná zároveň ve vlastní záležitosti) předpokládá. Odvolací soud proto uzavírá, že ustanovení § 437 o. z. odebralo žalovanému 1 oprávnění zastupovat v tomto konkrétním případě žalobce a Smlouva žalobce vůči žalovanému 1 nezavazuje. Pokud jde o žalovanou, je třeba uvést, že obecně je pravdou, že kolize zájmů mezi zástupcem (žalovaným 1) a zastoupeným (žalobcem) má pro třetí osobu (žalovanou 2) následky, jen když věděla nebo musela vědět o zájmovém konfliktu zastupovaného a zástupce. Odvolací soud má za to, že o takovém konfliktu zájmů žalovaná 2 věděla nebo vědět musela. Obsah smluvního ujednání je zachycen v jedné listině, ze které vyplývá, že žalovaní vystupovali jako společní vypůjčitelé (bod 1 Smlouvy), tj. žalované bylo (muselo být) zřejmé, že žalovaný je v konfliktu zájmů s žalobcem daném ust. § 437 odst. 2 věta druhá o. z. (neznalost zákona neomlouvá a žalovaná navíc uváděla, že se na přípravě Smlouvy podílela, protože má právnické vzdělání). Jinými slovy již ze samotného obsahu smlouvy musela žalovaná 2 vědět, že konflikt zájmů mezi žalobcem a žalovaným je dán, protože vystupovala na straně společných vypůjčitelů spolu s žalovaným, tj. věděla, že společným vypůjčitelem bude s ní také žalovaný 1, u kterého platila zákonná domněnka rozporu zájmů (věta druhá § 437 odst. 2 o. z.), a přesto za žalobce jednal.

17. Navíc k dotazu odvolacího soudu žalovaní uvedli, že žijí v družském poměru asi od roku 1997 a společně hospodaří. O vlastní záležitost zástupce se nejedná jen tehdy, je-li zástupce sám třetí osobou (jedná-li sám se sebou), ale i v případě, bude-li učiněným jednáním dotčeno (byť částečně) rovněž jmění zástupce. Jestliže žalovaní spolužijí jako druh a družka a společně hospodaří, bylo získání bezplatného dlouhodobého užívání nemovitostí k bydlení také pro žalovanou (vedle žalovaného) dotčeno i jmění žalovaného. Oba žalovaní vystupovali jako společní uživatelé a vznikl jim tak nezanedbatelný majetkový prospěch, a i proto nemohla být žalovaná v dobré víře, že konflikt zájmů není dán.

18. Proto odvolací soud uzavírá, že ustanovení § 437 o. z. poskytuje ochranu pouze žalobci jako osobě zastoupené, jehož zájem byl zasažen exesivním jednáním jeho zástupce (žalovaným). Ve smyslu výkladu provedeného Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, je tedy třeba uzavřít, že Smlouva žalobce nezavazuje (nikoli že je relativně neplatná).

19. Protože žalobci zůstávalo právo takové jednání dodatečně schválit a tím je učinit i pro sebe závazným a žalovaní tvrdili, že ke schválení ze strany žalobce došlo (o Vánocích , rok, ), stala se tato obrana žalovaných ve věci relevantní. Žalobce tvrzení žalovaných popíral a uváděl, že o existenci Smlouvy se dozvěděl až v roce , rok, , kdy již existoval konflikt mezi stranami a kdy souhlas s užíváním nemovitostí žalovanými odvolal. Okresní soud k tvrzení žalovaných provedl navržené důkazy, a to výslechy žalovaných, jimiž ale neměl tvrzení prokázané. Odvolací soud tyto důkazy nemohl sám hodnotit, neboť je sám neprovedl a kdyby takové důkazy hodnotil, zpronevěřil by se zásadě přímosti, kterou je ovládáno občanské soudní řízení. Odvolací soud má za to, že okresní soud postupoval při hodnocení těchto důkazů zákonem předpokládaným způsobem (§ 132 o. s. ř.) a neporušil pravidla obecné logiky a proto nepřistoupil ani k zopakovaní výpovědí žalovaných. Přesvědčení žalovaných, že jejich výpovědi sporované tvrzení prokázaly, s poukazem na obvyklou praxi účastníků, odvolací soud nesdílí. Žalovaný nepochybně na základě plné moci udělené mu žalobcem žalobce zastupoval a tato jiná (další) jednání učiněná v zastoupení sám žalobce zřejmě nezpochybňuje. Žalovaní však přehlíží, že vždy je třeba zkoumat okolnosti každého konkrétního právního jednání, které žalovaný jménem žalobce činil, a to se zřetelem k tomu, zda se reálně jednalo o existující rozpor zájmů. Uváděl-li proto žalovaný, že např. žalobce zastupoval při jednání s úřady v době realizace výstavby sporných nemovitostí, nejednal ve své záležitosti a existence rozporu zájmů mezi zástupcem a zastoupeným z takového tvrzení nevyplývá.

20. Dospěl-li však okresní soud k závěru, že žalovaní tvrzení o dodatečném schválení Smlouvy žalobcem neprokázali, tj. že své důkazní břemeno neunesli, měl dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalované o důkazním břemenu a následcích jeho neunesení poučit, což neučinil a zatížil tak řízení vadou. Odvolací soud při odvolacím jednání toto pochybení okresního soudu napravil a poskytl žalovaným ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. potřebné poučení. Žalovaní poté výslovně uvedli, že nedisponují žádným důkazem, kterým by mohli tvrzení o dodatečném schválení právního jednání zástupce žalobce prokázat.

21. V souzené věci je tak k obraně žalovaných třeba uvést, že Smlouva, na kterou poukazují, žalobce nezavazuje, protože bylo za žalobce jednáno žalovaným jako jeho zástupcem při kolizi zájmů žalobce a žalovaného a žalovaná nebyla v dobré víře. Smlouva proto žalobce nezavazuje. Dodatečný souhlas žalobce se Smlouvou nebyl prokázán a proto se žalobce oprávněně domáhá ochrany svého vlastnického práva soudní cestou. Závěr okresního soudu o povinnosti žalovaných vyklidit sporné nemovitosti je věcně správný a rozhodnutí ve věci samé včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Uložil-li okresní soud žalovaným povinnost vyklidit byt (obydlí), je třeba takovou povinnost splnit od 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V odůvodněných případech může soud určit lhůtu delší. Sami žalovaní se delší lhůty k plnění v řízení před okresním soudem výslovně nedomáhali. V řízení však vyšlo najevo, že jde o osoby seniorského věku a ve sporné nemovitosti bydlí dlouhou dobu. Odvolací soud zjistil, že žalovaní nemají jinou možnost bydlení a že s nimi bydlí matka žalované, která je vysokého věku (84 let) a je odkázána na pomoc třetí osoby. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že je na místě určit delší lhůtu k plnění. Vzal v úvahu shora uvedené skutečnosti a přihlédl na druhou stranu i k tomu, že nejméně od zahájení soudního řízení (od , datum, ) žalovaní vědí, že žalobce souhlas s jejich bydlením odvolal. Zjištěným skutečnostem odpovídá lhůta tří měsíců plynoucí od právní moci tohoto rozsudku, proto rozsudek okresního soudu změnil pouze v určené lhůtě k plnění (§220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

23. Žalovaní nebyli v odvolacím řízení úspěšní a stíhá je povinnost hradit náklady úspěšného žalobce (§ 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty jsou dány zastoupením žalobce v odvolacím řízení zástupcem z řad advokátů. Zástupce poskytl žalobci dva úkony právní služby po , částka, (§ 7, 9 AT). K tomu mu náleží dvě paušální odměny hotových výdajů po , částka, , náhrada za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po , částka, , náhrada cestovného , částka, (najeto 100 km automobilem , značka, reg. zn. , SPZ, , při spotřebě 6 l/100 km, cena pohonné hmoty 34,70 Kč/l). Spolu s náhradou 21 % DPH činí náklady odvolacího řízení vzniklé na straně žalobce , částka, .